hanka_reading komentáře u knih
Nejsem přívrženec povídek, ale vzhledem k ostatním autorčiných knihám jsem jim dala šanci. Nicméně pro mě povídky asi nejsou a potřebuji víc propracovaný a rozvedený děj.
Hezký a zajímavý příběh o zdravotní sestřičce, která cestou domů z koncentračního tábora potká malou holčičku - té se ujme a přijme ji za svou. Spolu tak zvládají nelehká poválečná léta a zažijí spoustu okamžiků - hezkých i méně hezkých. Dozvídáme se, jak se žilo v pohraničí a jak se měnila politická situace a tím i život lidí a lidé samotní. Kniha se četla dobře, ale stejně mi v ní chybělo takové to "wau". Možná je to tím, jak rychle v příběhu běžel čas.
Ač mám knihy tohoto typu ráda, tak zrovna tahle mi nesedla. Nevyhovovalo mi vyprávění proti času a tak celkově to na mě působilo nějak moc zamotaně.
Krásná kniha o přátelství dvou naprosto odlišných žen během válečného období.
Autorka nás tak seznamuje s běžnými venkovskými peripetiemi. Je to taková oddechovka na odreagování u které se občas zasmějete. Kdo zná život na vesnici, tak ho některé situace nepřekvapí jako Brendu a její rodinu. Nesedla jména postav, ale to je asi můj problém.
Zajímavý příběh, ale měla jsem problém s těmi švédskými jmény. A pak ten konec?
Z knihy mám rozporuplné pocity a vlastně nevím, jak to bylo. Knihu jsem četla spíš ze zvědavosti a úplně mi nesedla. Souhlasím s tím, že stylem je podobná kniha dílům J. Kariky - milovníkům jeho děl se bude tato kniha určitě líbit.
Poslední díl série je opět plný emocí. Tento díl je hlavně o Emmě, která se trápí a tak nějak proplouvá životem a hledá se. Také se dozvíme o dalších lidech a všechno se kompletně propojuje. Jako ostatní díly je i tento čtivý a jen tak vás nepustí.
V knize se seznamujeme se životními osudy 3 lidí - Dela, Rae Lynn a Cornelie. Všichni se potkávají na Swallow Hill nebo-li Vlaštovčím kopci, tj. v táboře, kde se sbírá pryskyřice. Žijí v dost hrozných podmínkách a dřou od rána do večera. O to horší je to pro Rae Lynn, která se zprvu vydává za chlapa. Každý má svůj osud, svoje zážitky a zkušenosti z minulosti. A možná právě proto si tak rozumí a jejich osudy se protnou.
Úplně veselé čtení to není, ale i tak je kniha zajímavá a stojí za přečtení. Některé postavy jsou sympatické, jiní jsou zmetci a vyloženě si užívají svoji moc. Celkově se mi ale kniha líbila a podle mě stojí za přečtení.
Řekla bych, ze pro Idu byl skoro až fanatismus hledání informací o přítelkyních vzhledem k tomu, kolik času jim obětovala.
Do knihy jsem se zpočátku nemohla začíst. Je to spíše vyprávění s minimem rozhovorů, někdy zbytečně až moc dlouhé. Nejdete tam ale spoustu myšlenek. Jako celek působí kniha zajímavě.
Ještě musím zmínit obálku knihy - ta se mi moc líbí.
Život totiž není o tom, kolikrát spadnete, ale o tom, kolikrát se umíte zvednout. Přesně tak by se daly shrnout oba díly, které na sebe volně navazují. Knihy jsem četla v obráceném pořadí, protože se mi tak dostaly do ruky, ale nějak zásadně mi to nevadilo.
V tomto díle se seznámíme více se Soňou a jejím životním osudem. Popisuje svůj život během 2. sv. války, svoje vztahy, svoje radosti i starosti, ale i strach, co s ní bude dál.
Za mě jsou čtivé oba díly.
Velmi čtivé vyprávění Ester, která popisuje svůj život během 2. sv. války. V té době žila u babičky a pracovala na poště. Seznámila se s Tondou, se kterým to ale nebylo vůbec jednoduché. Ester vypráví o životě své vnučce Kamile a krásně tak dochází k propojení se současností. Zprvu byla pořád negativní, taková zahořklá, ale postupně se změnila. Bohužel se mi dostala do rukou nejdříve toto volné pokračování, ale i tak si hodlám přečíst předchozí díl Jménem mojí sestry.
Až po přečtení této knihy jsem se trochu víc zamyslela nad promlčecí lhůtou. Některé příběhy mě opravdu děsily - hlavně ty z prostředí naší země. Cítila jsem tu bezmoc rodiny a zároveň naději, že viník bude dopaden. Je dobře, že tato kniha vyšla a že se tak mohou čtenáři zamyslet nad celým tématem.
“Vězeň totiž můžete bejt a ani o tom nemusíte vědět…
“Tihle chlapi nejspíš nic moc hezkého v dětství nikdy nezažili, tak jak se pak měli v životě rozhodovat správně? Když často ani netušili, co to “správně vlastně je?!
Autorka nás prostřednictvím dvanácti příběhů seznamuje s osudy některých vězňů. Jsou inspirovány skutečnými lidmi a o to víc mě bavily.
Jako vychovatelka se vlastně neustále učila - když nějaký vězeň vznesl dotaz týkající se této oblasti, snažila se o dané problematice zjistit to potřebné. Nejen, že získala informace, které se jí hodily i později, ale díky tomu ji vězni začali brát a vážit si ji a to je za mě v tomto prostředí nejvíc.
Kniha mi ukázala, že vězni jsou pořád jen obyčejní lidé, kteří mají svoje trápení a starosti - tím nezlehčuji důvody jejich uvěznění. Několikrát jsem se zasmála, ale i zamyslela. Takže děkuji za náhled za zdi vězení a za čtenářský zážitek.
Tak nějak nevím, co si mám o knize myslet. Kamila ani Eda neměli lehký život, ani podmínky, ve kterých žili. Asi jsem čekala jiný závěr, než jak kniha končila. Celkově mi příběhy všech hrdinů přišly neukončené.
Zajímavý příběh Veroniky a Martiny, jejichž vztah trvá s přestávkami několik let. Potkávají se ve virtuální světě, na své planetě Krypton. Navíc si dají slib, že se nikdy nepotkají. Ani jeden z nich nemá lehký život, táhnou si své stíny z minulosti a každý se s nimi vyrovnává po svým.
Nevěděla jsem, co od knihy čekat a jsem mile překvapena - bavily mě obě postavy a moc jsem jim oběma fandila. Takže o to víc mě potěšil konec.
Stejně jako Příběh Arthura Truluva je i tato kniha takové hezké pohlazení po duši. Potkáváme se opět s Lucillou a Mady, ke kterým se přidávají další sousedé. Jen mě trochu mrzí, že kniha konči podobně jako předchozí díl.
Na mě bylo v knize hodně postav a jak se různě střídali, tak jsem se ztrácela a nepobírala jsem souvislosti.
Milovali se, nesnášeli se a zase se milovali. A do toho nečekaný zvrat v poslední části knihy.