Hobo komentáře u knih
Skutečně fascinující. Uplatňované principy však nejsou propaganda, protože čistá mysl propagandu nepotřebuje. Koneckonců fakta jsou dostatečně vypovídající.
Nevadí proto ani to, že knihu začal psát v době, kdy zamýšlel kandidovat na prezidenta, když však předčasně nastoupil Coolidge, od kandidatury odstoupil. Samozřejmě že se často setkával s odporem, podezříváním a útoky. S tím nutno počítat...
Opustili jsme z valné míry principy, na nichž vznikla a rozvíjela se naše civilizace, přičemž návrat k těmto principům, podle mého, není možný. A tak si počkejte, děti, co nového vznikne. Já už ne, já nemám tolik času.
Velmi inspirativní knížka rozhovorů.
Kniha mého rodného kraje, která trvale patří do mé knihovny a k níž se stále vracím, stejně jako do Jizerek, které mi chybí už více než 60 let. Jakmile o Jizerky zavadím, pocítím jiný vzduch. (No, při srovnání s pražským to není tak překvapivé...)
Fascinující román. Leccos se dnes posunulo, těžko říci, zda k lepšímu či horšímu, hodnoty mravů mají dnes jiné kontury, co však se nemění je stále stejné - všichni toužíme po štěstí a to nám nikoliv uniká, leč spíše si ho necháváme unikat mezi prsty. Tak jako hrdinka románu Eva...
Hodně jsem musel přemýšlet nad hodnocením této knihy. Níž jít nemohu, to by nebylo spravedlivé, ale jsou v knize pasáže, které nutno hodnotit opravdu vysoko, a není jich málo. Také z hlediska rozvržení děje, geografické a národnostní rozmanitosti, i z pohledu čtivosti víceméně nelze nic vytknout.
Hodnotím-li níže, jde mi pouze a jedině o pravděpodobnost. Toto není fantasy, toto je politická fikce a jako taková musí vycházet z politické reality. Soudím totiž, že politická budoucnost bude probíhat jiným směrem. Už je to trochu vidět z vývoje v USA...
Zásadní můj nesouhlas je v podání pochopení situace celé evropské civilizace. Nemyslím si, že příčina úpadku Evropy by tkvěla POUZE v jejím zpohodlnění, ztrátě vůle k obraně apod. a že muslimská invaze by spočívala POUZE v tomto "houellebecqovském podvolení". Tragédie je mnohem hlubšího charakteru. I v tom, že existují i další, mocnější a méně zřetelné síly, jež jsou vidět v pozadí (a které, vzaty v úvahu, by ovšem vyžadovaly i poněkud jiný průběh než vyústění v knize).
V tomto směru podle mého silně ovlivnil autora i jeho životní příběh, jeho emoce a předsudky. Ale to už ať si vyhodnotí každý sám. Já mám k západnímu životnímu postoji poněkud kritičtější přístup než autor.
V každém případě za přečtení kniha stojí.
To už bylo na mne moc. Trčela z toho propaganda jak pero z pohovky. Škoda.
Dobře napsané povídky z nedaleké, leč předvídatelné budoucnosti.
Jo, kdybych tak v těch 80. letech věděl to, co vím dneska! Ale kdepák, tehdy pro mne vše z tehdejších nakladatelství byla pustá propaganda.
Tak jsem si to přečetl znovu. A nestačil jsem koukat. Dnes celkem vzácná kniha nabývá netušené kvality.
Obsáhlejší zpracování encyklopedického hesla. Nikoliv příliš stručné, nikoliv neúměrně obsáhlé. Rychlá informace, nejzásadnější anarchistické osobnosti s nejdůležitějšími charakterizujícími citáty. Za klad dílka pokládám, že z autora nečiší předsudečné odsuzování či obdiv, prostě uvádí, o co anarchismu jde a co o svých cílech říkají jejich představitelé. Samozřejmě jsou tyto cíle vznešené, jako se vznešeně tváří všechny politické směry; všem jde o dobro lidstva...
Snad nejlepší popis života v době Velké krize, který jsem četl.
Jo, a musím poděkovat své ženě. Bez ní bych si tohoto titulu nevšiml.
Na Vondruškových knihách oceňuji především to, jak dobře ukazuje, že ve středověku žili stejní lidé jako jsme my, se stejnými chybami, touhami a vášněmi.
Takové poněkud naivní teologické úvahy, ovšem přiznané. Vlastně se mi všechny předložené myšlenky honily i mou naivní hlavou. Na něco mám odlišný pohled, ale co naděláme! Příjemné čtení.
Když se píše proti legendám, obvykle se někam narazí. Výborná kniha, ověřitelná fakta.
Jsou knihy, které by měly být čteny ve správném věku. A já ji v tom věku četl!
Jenže po přečtení předešlého komentáře musím napsat: a kdy je ten správný věk? Neměl bych si to přečíst znovu, se stříbrem ve vlasech?
Byl jsem značně překvapený, že existuje současný autor s takovým slohem, vtipem, s takovou nečeskou fabulací. Nejvíc mi při četbě vyvstával Márquez, podobnost však byla taková - česká. Určitě se podívám i po dalších jeho knihách.
Tak jen na ochutnávku:
Zašel také do kostela za otcem Kadlubem, aby se před válkou smířili. Starý farář mu vyvolávání démonů už dávno odpustil. Nalil do pohárů mešního vína a zavdali si.
Hovor se rychle stočil na otázku, zdali je válka dílem lidským, či Božím. Augustin byl toho názoru, že Bůh je strůjcem všeho, kdežto Kadlub věřil, že by nevymyslel něco tak hloupého, jako je válka. Augustin však nesouhlasil:
"Když může všechno, proč by nemohl být taky hloupý, je-li to jeho vůle?"
"Chceš mi tu povědět, že Pánbůh je blbec?" zeptal se farář spíš udiveně než rozhořčeně.
"A to zas ne, důstojný pane," bránil se Augustin. "Jen si říkám, že myslet, že Bůh musí být ze všech nejchytřejší, je pýcha rozumu a taky vzdělanosti. Jako by inteligence byla ta nejvznešenější ze všech vloh. To si vymysleli učenci, aby zdůvodnili, proč nepracují."
"Avšak rozum byl dán pouze lidem," namítl farář. "Aby rozeznali dobré od zlého."
"No právě že jenom nám. Třeba je to jen taková úchylka. Jinak by to měla i zvířata a rostliny. Ostatně k rozeznání dobra od zla stačí cítit bolest a radost."
"Ale jak by mohl být všemohoucí, jestliže by nebyl vševědoucí?" zoufal si padre.
"Podobně jako Röntgenovy paprsky X nebo zemětřesení, prostě bezmyšlenkovitá síla. Naproti tomu lidská cesta ovládání přírody skrze rozum a smyslové poznání vypadá hrozně chytře, jenomže nakonec vždycky vede k sebezáhubě."
"Synu, do téhle dálky s tebou nepůjdu," řekl Kadlub smírlivě. "Ale dávám ti požehnání, aby ses nám z té vojny vrátil živý a zdravý na duchu i na těle."
Skvělé a napínavé čtení, přestože o tu "detektivku" zas tak moc nejde. Naopak, po "vypátrání" pachatele se napětí zvyšuje. Výborná sonda.
Můj první Márqeuz a nebyl to špatný výběr. Moc jsem o Márqueze vzhledem k recenzím, které jsem četl, neměl zájem. Je vidět, že nesmím dávat na recenze.
Škodlivé. Protinárodní. Vše, co Češi v historii udělali, je ostuda.
Mně to teda ufňukaný nepřipadalo, to odporuje Škutinově osobnosti. Ostatně, tu dobu dobře pamatuji, osmašedesátý rok byl značně ufňukaný a ukecaný, Škutina nikdy. Byl sarkastický, a taková mi připadá i tato knížka. Početl jsem si a pobavil se tehdy, když to vyšlo po prvé, i dnes z reprintu. Nadhled a přímost vyjadřování, to je další vlastnost textu.
Teď už jen čekám, kdy začne vycházet obdobná aktuální literatura, věrně popisující dnešní dobu a její absurdnosti.
Ano, je to JÍZDA.
Knihu jsem charakterizoval jako nejúžasnější životopis člověka, který vlastně nic zvláštního nezažil. Pouze napsal velkou řadu báječných knih a báječně zbohatl. Ale nezpychl. Takový obyčejný život.