JanaPokorná komentáře u knih
Kvalita neklesla. Spíš naopak. Škoda, že už nebude pokračování.
Na knihu jsem se moc těšila, ale jsem trochu rozpačitá. Rytmus udávaný opakováním frází, vět a někdy i celých odstavců mě trochu rušil, ale budiž. Hlavně mě totiž zklamal obsah, čekala jsem víc než otevřenou misandrii (a to se považuji za feministku). Ráda bych rozlišila skutečné citace nebo parafráze tří hlavních postav (nebo historických osobností) od fikce, ale to nebylo možné, člověk aby si ověřoval vše. Podivných, sporných i vyloženě nepravdivých tvrzení jsem tam našla povíc, utkvěla mi třeba záměna Andrewa a Dalea Carnegieho - pokud někdo píše knihu deset let v několika zemích světa, toto by si ověřit mohl. Čekala jsem beletrii, jde spíš o rozvleklý esej s velmi subjektivním pohledem na společenský vývoj od začátku 19. století po dnešek. Dávám tři hvězdičky na základě autorčina (podle mě bizarního) tvrzení, že přece u literatury nezáleží na obsahu, u tvorby jde jen o jazyk (parafrázuji). Ten jazyk nebyl tak špatný, i když některé nápady (třeba opakovat slovo "tak" na konci každého odstavce tolikrát, kolikátá je to zrovna kapitola) byly dost zvláštní.
Chtěla jsem napsat už asi před měsícem, ale zalekla jsem se, protože tu byly jen pozitivní komentáře. Když jsem si teď přečetla, že pár lidí to vidí podobně jako já, konečně jsem našla odvahu. Za prvé - kniha by podle mě měla být uvěřitelná, i když jde o horor nebo fantasy. To mi tady nezafungovalo. Za druhé - postavy by měly mít jakž takž propracovanou psychologii. A to mi tu taky nesedí. Postavy jednají nekonsistentně a zmateně. Za třetí kniha není originální - taková míchanice všeho možného, co už člověk viděl a četl jinde. Jazykově se mi to zdá až přetížené obraznými vyjádřeními, které mi často nedávají smysl. Co si mám třeba představit pod mlhou páchnoucí jako kosti? Jak páchnou kosti? Zmatená skupinka vědců bez jasně zadaného úkolu pobíhá po Šumavě a bojí se úplně všeho, to si asi z knihy odnesu.
Budu asi jedna z mála, které kniha až tolik neoslovila. Nadšené recenze mě navnadily, ale asi ji nakonec někomu daruji, nemusím ji mít v knihovničce. Téma knihy sice vychází částečně z reálných událostí, nepodařilo se mi ale do děje vžít, protože je opravdu hodně vzdálený realitě. Nepomohly mi ani odkazy na skutečně existující ústav pro výzkum paranormálních jevů, protože kapitolky imitující zprávy o jeho výzkumech byly až legrační ve své terminologii. Ale je vidět, že podobná literatura si nachází poměrně široké publikum. Zaujalo mě, že postava doktora v jednom z dialogů použila téměř přesně citaci z knihy Aleše Palána "Raději zešílet v divočině". Je to takový autorčin odkaz na dílo, které se taky zabývá Šumavou?
Takže, dočetla jsem a podle mě hodně špatný. Dohromady splácané motivy z Jany Eyrové, Rebeccy od Daphne du Maurier a něco jako Padesát odstínů šedi k tomu. Za mě hloupá knížka.
Koupila jsem, protože jsem četla pochvalnou recenzi v solidním médiu a jsem velká fanynka Jany Eyrové. Ale zatím jsem zklamaná. Narážky na Janu Eyrovou povrchní, prostředí ohrané, překlad kostrbatý. Nicméně to dočtu, jsou prázdniny, že.
Knihu jsem dostala, zřejmě na základě mé předchozí četby. Jsem velmi zklamaná. Po všech stránkách velmi slabé, asi jsem to neměla číst po Šikmém kostelu. Nedoporučuji. Jazyk velmi kostrbatý, příběh nedbale vystavěný, zápletky málo propracované, dialogy spíš neexistují, reálie místy stěží uvěřitelné, nezapadají do místa a doby. Nevím, jestli nejsem moc kritická, ale od tohoto autora už nic číst nechci.
Vyskočila mi na ni reklama na FB. Prosím, lidi, zamyslete se, vždyť to jsou nehorázná tvrzení. Ta kniha je podle všeho přímo nebezpečná. Cholesterol neucpává cévy? Inzulin zabíjí? Nízkotučná dieta způsobuje obezitu? Hyperaktivita je uměle vytvořená a způsobuje ji jedna složka stravy? Vždyť to jsou kolikrát smrtelně nebezpečné nesmysly. Šokuje mě, že podle všeho se kniha rychle šíří a je populární. Kde nechali mí spoluobčané mozky??
Lepší, než jsem čekala. Sice to není knížka, po které sáhnete, když si chcete zlepšit náladu, ale vyjadřuje až velmi dobře environmentální úzkost, kterou dnes hodně lidí pociťuje.
V poslední době se mi dostaly do ruky tři knihy současných českých autorů, kde je venkov zobrazen velmi negativně. Je to Dědina od Petry Dvořákové, Destrukce od Stanislava Bilera a Cestou špendlíků a jehel. Popravdě, čekala jsem od knihy, kterou jsem si, stejně jako předchozí dvě, poctivě zakoupila, něco jiného. Nejsem milovník hororů a když už se musejí dít násilnosti, ať to má aspoň nějakou elementární logiku. Po jazykové stránce je kniha zajímavá, ale zápletce chybí uvěřitelnost.
Velmi mě zklamalo, když vyšlo najevo, že si to paní zřejmě vše vybájila. :-(
Stydím se, že jsem se k Žertu dostala až teď, ale když jsem byla na střední škole, Kundera patřil mezi zakázané autory. Po revoluci jsme četli, co se sehnat dalo, ale Žert se mi prostě do rukou nedostal. Až teď se snažím dohánět svoje resty a musím říct, že mě Žert velmi příjemně překvapil, hluboká kniha, která se mi z nějakého důvodu četla mnohem líp než Nesnesitelná lehkost bytí. Sice se odehrává v padesátých a šedesátých letech, ale její poselství je nadčasové.
Knihu jsem dostala, nevybrala jsem si ji, ale odhodlala jsem se k přečtení. Jedna z mnoha, které těží z tématu holocaustu. Vcelku souhlasím s většinou hodnocení níže, kniha je chaotická, skoky v chronologii a změny vypravěčů působí nepřehledně, názvy kapitol jsou podle mě naprosto nesmyslné a zbytečné. Vše se točí kolem osobnosti paní Stanislawy, porodní asistentky, ale v podstatě se nikam do hloubky nedostaneme. Nevíme, proč odmítá nenávidět dokonce takové zrůdy jako byl Mengele. Asi něco hluboce katolického, nějaký polský kontext. Nechce se mi věřit, že při tísících porodů nezemřela ani jedna matka a ani jedno dítě, to se nestane ani v nejmodernějších porodnicích, bohužel. Ale k čemu to nakonec bylo dobré, když většina těch dětí byla krátce po porodu nelidsky zavražděna a velká část matek zahynula též. Uvítala bych aspoň trochu naděje a více příběhů dětí, které přežily.
Četla jsem už v září originál, který jsem koupila na školním výletě v Anglii. Zklamání. Snažila jsem se, ale nepochopila jsem, proč všichni knihu tak vychvalují. Čekala jsem prostě něco jiného, děj mi přišel místy víc než přitažený za vlasy, místy příliš předvídatelný, závěr slabý.
Podle mě jedna z nejlepších Urbanových knih, přitom zdaleka ne tak známá jako Hastrman, Santiniho jazyk, Sedmikostelí atd. Urban umí psát, takže se od něj čte dobře všecko, ale tohle plynulo nadobyčej ladně. Zajímá mě docela, jestli Bertold Neumann opravdu existoval a zanechal deník.
Příjemné překvapení. Zajímavá, citlivá knížka, o lidech i o krajině. Akorát jsem se občas ztrácela ve všech těch jménech a selských rodech, ale to je možná spíš moje chyba.
Toporný styl, který bych překousla, kdyby kniha byla opravdu založena na skutečných událostech. Ale všecko bylo úplně jinak, docela ztráta času.
Zvláštní kniha, příjemný styl, hodně filozofie a vztahů, vykreslení doby skrze hlavní postavy. Měla jsem chuť si vypisovat myšlenky a citáty, možná jsem to měla udělat. Hlavní hrdinové jsou takoví mírně psychicky rozložení a ranění, těžko se s někým identifikovat, ale o to ani nešlo.
Soukupová dokáže úžasně pracovat s psychologií postav. Marta je dost depresivní kniha, při četbě jsem doufala, že není založená na skutečném osudu. Tak trochu se v tom plácá hodně mladých lidí, obzvlášť při přechodu na vysokou školu, ale totální rozklad krásné premiantky, to je silný kafe. V podstatě něco jako deník mladé alkoholičky, smutné, bohužel v mnoha případech asi realita.
Krásná kniha, úžasný milostný příběh, skvěle napsáno, doporučuji.