JanaŠamšová komentáře u knih
"V každém člověku je základní instinkt pomáhat druhým. Možná to tak někdy nevypadá, ale je to pravda." Je to tak zásadně lidské, že to spojuje všechny kultury bez vyjímky."
V knihovně mám Marťana už nějaký ten rok a bránila jsem se. Přišla mi však ve štafetě a....úplně mě pohltila. Je to neuvěřitelně čtivý příběh o lidské odvaze a boji o přežití. Navíc je kniha plná skvělého humoru, který vás rozesměje. Ujišťuji vás, že to, co řešíme mnohdy jako důležité věci, jsou vedle toho, co řešil on úplné prkotiny.
Někdy je dobré být nohama prostě na Zemi.
"Nad čím pořád špekulovat, když se stejně nakonec život zákroutí úplně jinak, než si člověk myslel a přál?"
Románová kronika ztraceného města z let 1894-1921 zachycuje příběhy obyčejných lidí z Karvinska, kde v těchto letech pastevectví ustoupilo těžbě uhlí. A právě to zasahuje do osudů lidí, jejich rodin, které se postupně mění na prach a pouhé vzpomínky.
V Karviné jsem bydlela několik let s přítelem a mám tento kraj procestováný. Šikmý kostel mě fascinoval od první chvíle a lidé mi vyprávěli příběhy, které se v tomto kraji udály ještě dříve než tato kniha byla napsána. Tatínek od přítele na šachtě pracoval celý život a ukazoval mi místa, která byla dříve obydlená a která se propadla v čase. Nazvala bych tento kraj měsíční krajinou.
Tato kniha je prostě dokonalá a jak říkám, dlouho jsem byla "šikmokostelová panna". Vše na světě má svůj čas. Jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla a můžu rovnou pokračovat druhým dílem. Je to skvost plný cenných informací a příběhů, které člověka mnohdy i zasáhnou a spustí slzy. Nelehká to byla doba. A práce na šachtě byla velmi náročná a riziková.
Děkuji všem, kteří knihu chválili a neustále mi připomínali, že už bych si ji měla přečíst, protože tohle by si měl přečíst opravdu každý.
"Říkáte, že si štěstí zasloužím.
Tak já vám o sobě něco povím."
Kauza kolem knihy je známa asi už všem, za sebe musím říct, že pro mě silnější než příběh Hany. Ať už AM inspirovalo cokoliv, tak tento příběh vám zlomí srdce a čekáte, zda alespoň konec bude pozitivní, protože kniha je smutná jako Hamlet, jako pondělí. Tolik křivdy, tolik negativního. Rodina, ve které dívenka vyrůstala je zkažená skrz na skrz. Vždyť na malém dítěti nikdo nevidí nic dobrého! Matku nezajímá a tatínek, který se k ní choval hezky a četl jí pohádky zmizel neznámo kam. Nikdo jí nevěří, a proto se upne na imaginární kamarádku. Rvalo mi to srdce a na straně 217 jsem se rozbrečela tak, že slzy nešlo zastavit.
A konec?
V životě jsem neměla po přečtení posledních vět takovou husí kůži po těle. Úplně mě to zmrazilo.
Přečtěte si ji, brečte, nadávejte, kruťte hlavou a pak...pak si važte života a těch, kdo vás vychovali a milovali vás
Strom může vyrůst do výšky, ale pořád má své kořeny. Můžeme tedy sahat až k nebi, ale nemůžeme si zvolit, kde jsme se narodili nebo jakou máme barvu očí. Je to náš osud, kterého si musíme být vědomi, ale současně se nesmíme bát otevřít se světu.
Yaron Herman
Už jste někdy četli knihu, u které jste si přáli, aby neskončila? Záměrně jste četli pomalu, protože jste si představovali obrazy a scény z knihy? Užívali si každé slovo, které autor svým rukopisem vtiskl do vaší mysli a zanechal stopy ve vašem srdci...?
Tato kniha mi toto dovolila, protože místa, ve kterých se většinou příběh odehrává, jsou mi velmi blízká.
Prvorepublikový Zlín, firma Baťa, jsou pro mě velkou srdcovkou jako rodačky z tohoto města. Dalším městem z knihy je můj nynější domov, a to Uherské Hradiště
Myslím, že právem tuto knihu zařazuji mezi mých TOP5 knih, které jsem doposud četla.
Je čtivá, napínavá, plná zajímavých historických informací, které jsem doposud nevěděla. Navíc je napsána s citem, plná lásky, ale také křivd. Každá doba má své klady, ale i zápory.
Jen doufám, že tato kniha nebyla posledním dílem pana spisovatele
"Kdo ztratí naději a víru, je blízko konce."
Opět se setkáváme s Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny.
Přichází hospodářská krize, rodiny rozdělují odlišné názory, do toho se dostává k moci Adolf Hitler a má to velký vliv právě na oblast Karvinska.
První díl mě uchvátil. A tento mě úplně dostal. Obyčejné životy, krásné, ale mnohdy ne lehké vyprávění. Celá oblast je mi velmi blízká. Moje oblíbená postava Barka se stěhuje na Cihelní, kde jsem několik roků žila i já. A vždy jsem měla pocit, že ta místa tam ustrnula v časech dávných a že kolem sebe mám samé havíře.
Další má oblíbená postava Ženka. Odsoudili jste ji někdo? Já ne, chápala jsem ji, chápu ji pořád.
V jednoduchosti je krása. Ať už posloucháte nebo čtete knihu, vyprávění se krásně nese, je napsáno velmi čtivě, srozumitelně. Neskutečný obdiv má u mě autorka. Je tu vidět kus práce, vyslechnutých spousty příběhů. Čekala jsem roky na přečtení z jednoho prostého důvodu, a to až budou všechny díly. Už se moc těším, až si přečtu i ten poslední a dozvím se o osudech mých oblíbených postav zase trochu víc.
Kdo jste četli už všechny díly? A jak se vám líbily? A který je váš favorit?
A jedna velmi hluboká část z knihy, která je pravdivá.
"Jsem přesvědčená, že zlo dokáže zplodit zase jenom zlo.
Nenávist plodí nenávist.
Msta vyvolá jen další mstu."
"Čekej na smrt a modli se, ať je rychlá."
Musela jsem konečně zjistit, co na Carterovi všichni mají. A musím říct: "tak to je nářez." Od začátku do konce mě poslech bavil a udržoval v pozornosti. Hunter je neuvěřitelně chytrý chlap a vrah neskutečně mazaný. Vážně jsem nepoznala, kdo se za vrahovou tváří schovává, takže jsem zůstala sedět s pusou dokořán.
KRISTUS, NEVIDITELNÝ HOST; CO BY DĚLAL JEŽÍŠ? POSLEDNÍ HODINA SE BLÍŽÍ; BYL BYS PŘIPRAVEN, KDYBY DNES NASTAL SOUDNÝ DEN?
Hlavní hrdinka je nešťastná, neatraktivní dívka pronásledována svými vrstevníky a tyranizována matkou, náboženskou fanatičkou. Carrie v sobě odhaluje paranormální schopnosti a malé, klidné městečko se stává jevištěm děsivých událostí.
Prvotina, která téměř nespatřila světlo světa, protože skončila v koši rukou autora a zachránila ji jeho manželka.
Je znát, že je to prvotina. Jsem zvyklá na dlouhé popisy, příběhy na stovkách stran, které čtenáře vtáhnou více do děje, a tady se jedná o krátký příběh, který ovšem stojí za to.
"Copak nechápeš, že svoboda má mnohem větší cenu než nějaké cetky?"
Je to 80 let od vydání této knihy, která se stala fenoménem, a příběh neztratil svůj punc. Autor byl neskutečný vizionář už v románu 1984.
Není to pouze ukázka, jak totalitní režim dokáže zpracovat společnost, je to právě o tom, že se společnost nechá a snadno uvěří lži. Proč? Protože si lidé chtějí být rovnější? Protože potřebují mít svého Napoleona? Nevýrazného, ale aby ho bylo slyšet?
Ne nadarmo je v knize nejvýraznějším písmem napsáno:
VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA,
ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.
A to platí dodnes. Je úplně jedno, že kniha byla napsána těsně po teheránské konferenci, o které si mnozí mysleli, že nastolí mezi Sovětským svazem a západem ty nejlepší možné vztahy. A kde jsou teď tyto vztahy? Tolik let po napsání této bajky a kde jsou tyto vztahy? Jsou vůbec udržitelné?
Byly chvíle, kdy mi bylo líto Boxera, koně, jehož odvážejí. Někdy je prostě holt jednodušší uvěřit lži. Abychom ulehčili naší duši.
A závěr je prostě dechberoucí. Je důležité to uvědomění si. V čem se vlastně lišíme od zvířat? V počtu končetin? V inteligenci? V našich právech? Nebo jsme prostě také zvířata a naše obličeje nejsou zase tolik odlišné?
Na závěr ještě jeden citát, který mě oslovil. Otázka je, zda mu věříme a nebo nás přesvědčili, abychom mu uvěřili.
"Opravdové štěstí spočívá v houževnaté práci a skromném životě."
Musím u tohoto vydání vyzdvihnout ořízku a naprosto dokonalé obrázky, které celý příběh dokonale dokreslují.
Musím říct, že za mě skvělá. Mnohem lepší než 1984. Ale asi k ní člověk potřebuje také dozrát.
"Bože, můžeš si se mnou udělat, co budeš chtít, jen mě prosím udělej slavným."
O tři týdny později mě obsadili do Přátel. A Bůh rozhodně svoji část dohody dodržel - ale Všemohoucí, jelikož je Všemohoucí, že ano, nezapomněl ani na tu první část modlitby."
Dnes číst tuto knihu má už úplně jiný rozměr, no uznejte, není to tak?!
Jen ten úvod:
"A měl bych být mrtvý. Jestli chcete, můžete to, co se chystáte číst, považovat za vzkaz ze záhrobí, z mého záhrobí."
Celou dobu jsem měla pocit, že je přede mnou a vypráví to. Člověk, co viděl Přátelé tolikrát, jako já, zná jeho gesta. Idol mého mládí. Chytrý, vtipný a sexy. Říkala jsem si, jak dobře hraje a on to nehrál. On prostě Chandler byl. Jen už jsem na něj nikdy díky knize nebudu dívat stejně, teď už vím, co se skrývá za hubenou tváří nebo naopak tou buclatější.
Kniha čekala rok na přečtení a stačily dva dny. Dva, abych pochopila, proč. On se bál samoty, on o svých démonech věděl a snažil se bojovat. Ale moc mu to nešlo. Nechápu, že to všechno přežil, že to jeho tělo, srdce zvládlo. Ale bojoval o život, on nechtěl umřít, on se smrti bál. A obojí ho potkalo.
Samota i smrt.
R.I.P. Matty
Aaach můj Bože, Chandler Bing
Měsíc únor jsem zasvětila knihám od této autorky. Vodník se mi moc líbil, Klekánice byla skvělá, řekla bych lepší a více akční a já myslela, že ji tato kniha nepřekoná. A mýlila jsem se. Znáte ten pocit, kdy zapomenete, že čtete a máte pocit, že jste tam mezi nimi jako tichý svědek? Tento geniálně promyšlený příběh do posledního detailu, včetně názvu, mě naprosto dostal. Seděla jsem na konci knihy a pořád si přehrávala poslední kapitolu.
Skláním se hluboce před talentem a neskutečně se těším na další knihu.
"Svět je krutej. Bezcitnej. Ne, že by nás nenáviděl, ale taky nás nemiluje. Na světě se dějou ošklivý věci, který nikdo nedokáže vysvětlit."
UTEČ. RYCHLE. A PAMATUJ SI, ŽE TĚ MÁM STRAŠNĚ RÁD.
Je nutné představovat tento příběh? Či snad autora?
Jen v krátkosti.
Jack Torrance získá místo zimního správce v hotelu Overlook. Práce to není složitá. Až na jednu maličkost. V hotelu straší.
Ne, vážně jsem neviděla nikdy film, knihu jsem četla poprvé, ale znám fotografii běsnícího Jacka Nicholsona (za posledních několik dnů na mě vykukuje velmi často) a řekla bych, že už i Kinga jsem měla tu čest poznat, jeho styl.
Co k tomu říct. Klasika, hlavní hrdina je dítě, které má zvláštní schopnosti (v autorově tvorbě je hodně příběhů o dětech, mimochodem i hodně závorek). Otec, ten je naprosto skvěle vykreslen. Psychologie postav je geniální, tempo vražedně pomalé, ale na to jsem si zvykla, navíc to dodává na ponurosti tohoto uzavřeného místa. A obálka 4. vydání je dokonalá. Za mě teda. A ne, ta červená na ni není prvoplánová.
Skvělé to bylo, měla jsem dlouho dilema, jestli už náhodou kniha nepokořila Řbitov zvířátek, ale ten je asi TOP. I když atmosféra na hotelu Overlook byla hustá tak, že by se dala je krájet.
"Krajiny našeho mládí nás utvářejí a my si je neseme v sobě. Opředené vším, co nám daly a vzaly, zůstávají součástí toho, čím se stáváme."
Srdceryvný příběh odehrávající se uprostřed divoké krásy Colorada vypráví o dospívající dívce, jejíž život navždy změní jedno náhodné setkání.
Kniha o ztrátě, nepříliš lehkém dospívání Torie, vyprávěn s citem, něhou a s nadějí, vás chytne za srdce a vy se necháte unášet na vlnách příběhu mladé dívky, jež začal v roce 1949. Je neskutečné , kolik toho jeden člověk unese a jak neskutečnou odvahu musí v sobě najít, aby vzal zodpovědnost do svých rukou a rozhodl tak o osudu dalšího člověka.
Ano, život o samotě neublíží nikomu, ale je takový život naplněný a nebo snem někoho z nás?
Kniha, která stejně jako Kde zpívají raci, je o odvaze, lásce, kterou neodvál ani čas, ale také o samotě, která není zlá, jen smutná.
Na festival knižních závisláků jsem jela s jasnou vizí, a to koupit si tam tuto knihu, která je Jakubovým debutem. Ještě před besedou si mě autor získal svým úsměvem a poté i jako osobnost.
Všem, které jsem nalákala a knihu si koupili a doposud ji nečetli chci říct, že je naprosto výborná, čtivá a pro mě milým překvapením.
Autor originálním způsobem otevírá závažné téma gaslightingu, což je zvláštní forma manipulace. Daniela, která měla velké ambice stát se spisovatelkou, studovala univerzitu, se stává obětí a v podstatě také vlastním stínem. Sama jsem nedokázala chvílemi poznat jak tenký led je mezi pravdou a lží.
A pro ty, koho nezaujala obálka menší vysvětlení. Podívejte se do slunce (které je právě v srpnu silné) a až vás dostatečně oslní, uvidíte právě tyto barevné skvrny.
Srpny jsou takové neděle...
"Všichni jsme prostě lidí, co někdy dělají špatný věci."
Občas právě ten, kdo nás nejvíc miluje, dovede nejvíc ublížit. Lily to neměla v životě vždy jednoduché.
Jedno setkání na střeše domu a tisíce vzpomínek, na které nejde zapomenout.
Z autorky se stal fenomén. Její knihy nejsou jen obyčejné příběhy, ale mají v sobě přesah a schopnost vrýt se právě pro svoji neobyčejnost do paměti.
Četla jsem od ní zatím čtvrtou, ale musím říct že mě zaujal tento příběh, který je jejím nejosobitějších, ze všech doposud čtených nejvíc. Vážné téma, na které jsem hodně citlivá, vede k člověka k zamyšlení a uvědomění, že máme několik podob lásky. A ano, někdy prostě láska bolí.
"Podoba lásky je možná v každém věku jiná, ale podstata musí být stejná."
Autorka knihu obohatila velmi krásnými úvahami. Tím, že Lily měla své květinářství, líbila se mi právě tato:
"Rostliny musíš milovat, aby přežily. Pro lidi to platí taky."
"Horor není jen krev na stěne, horor není jen maniak v masce.
Ne, ne, ne, třikrát ne!
Jiří Sivok nahnal autory publikující v nakladatelství Goldendog do jednoho kotce a jako téma pro napsání povídek zvolili psy.
Smečka už se blíží.
Už vám dýchá na krk.
Minulý týden po mně velká fanynka tohoto nakladatelství hodila tuto knihu a řekla "přečti si z těch 15 povídek alespoň Afíka, co napsala Madla Pospíšilová.
Proč? Proč mně, milovnici psů? Bylo mi jasné, že mě čeká náročné čtení. No jenže to bylo tak návykové, že jsem je zvládla všechny. Líbí se mi ta pestrost a to, že pokaždé má pes jinou roli. Jednou je strážný anděl, podruhé bestie, jednou týrané stvoření a jednou důvod k vraždě.
Ráda bych vyzdvihla TOP povídky.
PŘÍCHOD VYVOLENÉHO - Petr Boček
Velmi poetická atmosféra rodinné pohody v období Vánoc. Pěkný začátek, přesně takový, jak mi k autorovi sedí, jak jsem ho poznala. A pak? Pak mi to vytrhlo srdce a já se hodinu tulila k mému psovi z chovatelské stanice. Ještě teď se mi zvedá žaludek, ale bylo to nezapomenutelné.
V ŠERU SVÍTÁNÍ - Miroslav Pech
"Kde je tělo víme, ale kde je její duše?"
Bála jsem se, vážně ano. Hřbitov, pes po boku.
Velmi hluboké dva citáty.
"Dokonce i v chudobě můžeme být šťastní, pokud budeme mít jeden druhého."
PSÍ ŽIVOT - Jiří Sivok, Martin Štefko
Jak autentické, ale jen začátek. Vybavil se mi Martin minulý týden na veletrhu, jako by se popsal, svůj náročný život redaktora, jedna dobročinná akce a tu cestu domů pak podle mě ale zvrhnul druhý autor. Pánové, výborné.
PES SE ZLATÝMA OČIMA - Tomáš Marton
Tak tohle bylo pohlazení po duši. Andělé můžou mít různé tváře.
AFÍK - Madla Pospíšilová Karasová
Nezapomenu na ni. Šílená, bohužel i tohle se mezi námi děje, bohužel i takhle může vypadat horor. Dala mi zabrat.
DĚNÍ V JIRMANOVĚ - Michal Březina
Tady mě malinko mrzel konec, ale velmi zvláštní zločiny a jejich vyšetřování byly sem tam i vtipné.
Ano, největší horory se dějí mnohdy kolem nás. "Zoufalství nutí dělat lidi ohyzdný věci."
Děkuji za skvělý zážitek.V podstatě jsem žádné nedala méně než 4 Bavilo mě to.
Tohle byla nálož, kterou jsem nečekala. Tolik emocí, co jsem zažila. Nával zlosti, lítost a touha po spravedlnosti - byla to smršť. Od určité chvíle to nejde odložit a vy musíte číst a číst. A v určitý okamžik jsem se dívala na poslední slova jedné z kapitol a modlila se, ať to, co mi dochází není pravda.
Pro mě nečekané a ještě několik hodit po dočtení mi běhá mráz po zádech. Byly chvíle, kdy jsem se klepala jako ratlík.
Noc, která změnila životy všem, minulost, na kterou chcete zapomenout, chcete ji vytěsnit, ale copak jde, aby zmizela? Jak málo stačí, aby člověk udělal jedno špatné rozhodnutí.
Byla to moje první kniha, kterou jsem od autorky četla a smekám před ní. Určitě si ráda přečtu i předchozí knihy. Neskutečné, jak skvělý příběh dokáže napsat tak mladá autorka.
"Dvůr vodníkův prostranný,
bohatství v něm dosti;
však bezděky jej se v něm
zastavují hosti.
A kdo jednou křišťálovou
bránu jeho vkročí,
sotva ho kdy uhlédají
jeho milých oči.
K. J. Erben
V BRDSKÉM ÚDOLÍ BUBLÁ NĚCO TEMNĚJŠÍHO NEŽ KALNÉ VODY RYBNÍKŮ
Za mě skvělá detektivka s nádechem tajemna zasazena do léta v české vesnici. Autorka umí čtenáře vtáhnout do děje a proto nebyl problém ani s více postavami v tomto příběhu. Jsem už od dětství milovník sbírky básní Kytice, takže za mě velký plus. Konec mi nějak zvlášť nevadil, mělo to něco do sebe.
A teď hurá na další knihu autorky, na Klekánici.
"Všichni něco předstírají, všichni si hrají na něco, co nejsou. Celý svět stojí na lžích a klamu."
Manželé jdou k sousedům na večírek a nechají šestiměsíční dceru doma a kontrolují ji přes chůvičku. Ona však zmizí.
Kniha plná zvratů a překvapení. Nemůžete v ní věřit nikomu a ničemu. Každá stránka překvapila, žádná zbytečná slova, prostě naprostá pecka. Napětí, spád a pár postav, které autorka velmi dobře popsala.
Jen ten konec!?
Tajemno a temnota.
Vyprávění plná přízraků, netušených hrůz, napětí, zoufalství, ale i naděje odpradávna přitahují.
Příběhy inspirované povídačkami i skutečnými událostmi.
Antologie 16 hororových povídek, které velmi poutavé. Horor mám prostě ráda. Poslední dobou mě povídky baví, hlavně z nakladatelství Goldendog. Opět šlo o setkání s autory, které jsem měla tu čest poznat už v antologii Smečka.
Ráda bych zmínila ty, které se mi líbily opravdu nejvíce.
ZUBY - Miroslav Pech
Upírský námět o malé Elišce. Fuj, ten dům i dívenka mě budou děsit ještě dlouho a ten loupavý zvuk u audia, brr...
HAGEN - Otomar Dvořák
Skvělá trampská atmosféra v lomu. Pěkná, podařená duchařina.
HLAD - Vladimír Pospíchal
Tohle byla lahůdka. Tomáš a Monika a rakev. Ty jo, ještě, že mám dostatečné tukové zásoby. Márnice mě děsily od doby, kdy jsem četla Divou Báru.
SKOKANI - Pavel Renčín
Nuselský most asi zná každý, asi každý ví, že si ho vybírají sebevrazi. Tohle místo lapilo hodně duší a co když tam zůstaly?
ZAHRADA - Honza Vojtíšek
Autor umí svými popisy skutečně vtáhnout do příběhu, tohle však nebude procházka rajskou zahradou, tohle je horor se spoustou peprných slov.
PŘÍSTĚNEK - Petr Boček
Nejlepší povídka za mě. Smekám. Připomnělo mi to A.E. Poa. Ta ponurá atmosféra samoty, dům jako z Tríbeče od Kariky. Běhal mi mráz po zádech a nechci na ni raději vzpomínat, jak mě děsila.
"To, že pracuje jako doktor ještě neznamená, že není vůl."
Při jeho práci jde o vteřiny. Během nich se musí rozhodnout, vytěsnit emoce a často si sáhnout na dno. Lékař letecké záchranky takové situace zažívá denně a teď vás vezme do světa, o kterém snil už jako malý kluk.
Ne, ten citát se nevztahuje na Marka. Od první chvíle vás chytne za srdce svým vtipem, inteligentní, spontánností a citem. Od Martina jsem četla už Josefa Mareše, což bylo výborné, ale toto bylo ještě o level výše. Za tuto knihu získal autor ocenění od čtenářů v soutěži Magnesia litera. A právem!Symfonie, která mezi dvěma muži při tomto rozhovoru na vás dýchá, vám přijde, že jsou přátelé už dlouho. Řekla bych, že jsem víc jak polovinu rozhovoru měla husí kůži a několikrát jsem brečela, ale také se od srdce smála. Marek vzpomíná na začátky svého snu, na studium, na učitele, na své začátky jako lékaře. Popisuje práci na urgentu, na letecké záchrance a také vzpomíná na konkrétní pacienty a někdy i na naprosto šílené případy. Mě vždy nemocniční prostředí fascinovalo, proto jsem celou dobu pány opravdu poctivě poslouchala. Tato audiokniha mi zpříjemnila několik dní v práci.
Pánové, byli jste skvělí.