Janek komentáře u knih

Nesmrtelná klasika, knížka, kterou si buď zamilujete, nebo vás úplně mine. Pro mě platí ten první případ.

7 04.12.2016

Bjørk má výborný styl, umí psát dialogy a skvěle stupňovat napětí. Tentokrát se mi ale zdá, jako by se případ vyřešil sám od sebe, členové vyšetřujícího týmu se jen potáceli od ničeho k ničemu, respektive z místa na místo za stopami, na jejichž objevení neměli prakticky žádný podíl. V centru pozornosti tentokrát stály spíše osobní problémy detektivů než pachatel vraždy a jeho motiv. Autor píše podle stejné šablony jako v knize V lese visí anděl - ano, autor psát umí, ale už mě tím neoslnil tak jako napoprvé.

7 08.10.2016

Silná kniha ze života a o životě. Povídky o naivní důvěře, o fanatické víře, o moci lidí i peněz. Nejpůsobivější a literárně nejlepší se mi zdál poslední příběh.

7 23.04.2016

Tolik popsaného papíru, tolik očekávání...a nakonec tak velké zklamání. Originální perspektiva, to jistě, ale... brzy se to omrzí. Nakonec mě - bohužel - zaujal na celé knize nejvíc její obal.

7 30.03.2016

Houellebecq. Jediný autor, od kterého nakonec asi přečtu všechno, i když je to zvrhlík a tak moc mě rozčiluje. Snad právě proto ho budu číst.

"V dospívání si Michel myslel, že důstojnost člověku dává utrpení. Nyní musel připustit, že se mýlil. To, co člověku dává důstojnost, je televize."

"Poznání, to ano... Zůstala touha po poznání. Je to zvláštní věc, touha po poznání... Má ji velmi málo lidí, víte, dokonce i mezi vědci; většina se spokojí s budováním kariéry, rychle se přeorientují na administrativu; přitom je to v dějinách lidstva něco strašně důležitého. Představte si příběh, v němž by malá skupinka lidí - maximálně několik stovek na celé Zemi - setrvávala v nesmírně obtížné, abstraktní a nezasvěceným naprosto nesrozumitelné činnosti. Tito lidé zůstanou zbytku populace navždy neznámí; nepoznají ani moc, ani bohatství, ani slávu; nikdo ani nedokáže pochopit potěšení, jaké jim jejich nepatrná činnost přináší. Přesto jsou nejvýznamnější světovou mocností, a to z velmi prostého, nenápadného důvodu: vlastní klíč k racionální jistotě. Vše, co prohlásí za pravdivé, je jako takové dříve či později uznáno celou společností. Žádná ekonomická, politická, sociální ani náboženská mocnost není schopná čelit samozřejmosti racionální jistoty. Dalo by se říci, že Západ se nadevše zajímal o filozofii a politiku, že sváděl zcela pošetilé bitvy okolo filozofických nebo politických otázek; dalo by se také říct, že Západ vášnivě miloval literaturu a umění; ve skutečnosti však v jeho dějinách nic nemělo takovou váhu jako potřeba racionální jistoty."

7 27.02.2016

Hlavně se mě neptejte, o čem to bylo. Náročný, hutný text, který mi chvilku připomínal Eca, jindy Kafku, poslední (dle mého názoru nejlepší) část se mi zdála jako vystřižená z Plechového bubínku.
Fantastický překlad mě nutil číst stále dál, i když jsem se mnohokrát ztrácela, jak se na scéně objevovaly další a další postavy, aby jen o pár stránek dál nenávratně zmizely.
Jsou knihy, které se nečtou jen proto, abychom se dozvěděli, "jak to dopadne".
2666 je jednou z těchto monumentálních knih. Doporučuji.

7 24.10.2015

Tahle knížka voní polem, lesem, hruškami a společnou prací dvou osudem zkoušených žen. Ty osudy prosvítají mezi řádky pomalu a postupně. Až do samotného závěru to bylo skvělé, POMALÉ čtení. Ale zdá se mi, že odhalení Lissina příběhu už bylo zbytečně na sílu a málo uvěřitelné.

Obsahově velmi důležitá kniha, která mě bohužel stylisticky moc nezaujala. (Praskliny za mě lepší.) Možná jsem měla zbytečně vysoká očekávání. Ale je třeba přiznat, že to, jak Marie čím dál více pohrdala sama sebou, působilo velmi syrově, autenticky.

6 19.04.2024

Literárně to není žádný skvost, text by potřeboval značně proškrtat. Ale informačně je kniha nabitá až po okraj, a proto stojí za přečtení. Jestli se chcete dozvědět o životě v Číně z první ruky, určitě sáhněte po této knížce Tomáše Etzlera.

6 27.04.2022

Jedno z nejoriginálnějších svědectví z koncentračního tábora, které jsem kdy četla. Odosobněný text není ani čtivý, ani líbivý. Ale zprostředkovaná zkušenost je nadmíru autentická. Ne každý dokáže najít sílu, aby přežil.

6 14.01.2022

Není to lehká a prvoplánově líbivá kniha. Ale proč číst jen líbivé knihy? Občas je dobré a přínosné vystoupit z komfortní zóny. Nespolehlivý vypravěč, nespolehlivý text a umanutá touha hlavního hrdiny zapadnout do světa a společnosti, která je všechno, jen ne přátelská a vstřícná. Text bez interpunkce, v němž lze jen těžko najít začátek věty, jsem chtěla po pár stránkách odložit- bylo to až moc divoké. Postupem času jsem si ale zvykla, na text i na politováníhodného antihrdinu.

6 15.07.2021

Jiřího Kratochvíla můžete buď milovat, nebo nenávidět. Možná je to moc velká exhibice, ale stejně mi to nedalo a musela jsem číst dál, abych se dostala k pointě. Dle mého názoru další z těch knih, které se nedají ani vyprávět, ani doporučovat. Takové knihy lze jen číst.

6 12.01.2021

Hrabalovské, melancholické i nebesky lehké vyprávění pro všechny, kteří - navzdory všemu - touží po svobodě.

6 30.09.2020

Takhle vypadá úzkost. Klára Vlasáková velmi uvěřitelně zachycuje strasti a bolesti našeho světa, strachy a obavy, kterých se nedokážeme vlastními silami zbavit, a tak pro ně alespoň hledáme nějaké vysvětlení. Kulovitý útvar je ta příčina, kterou lze všechno odvysvětlit, nestojí ale v centru pozornosti po celou dobu. Námět je výborný, úzkost až zalézá za nehty, jednu hvězdičku ale ubírám za velké množství kostrbatých, mnohdy nepochopitelných spojení (která nefungují ani jako metafory).

6 03.09.2020

Je to takový hodně potřeštěný Stančík říznutý Cimrmanem. Některé pasáže mi připomněly také Časoskokana (S. Benni), senzační knížku, kterou vřele doporučuji. Andělí vejce je podivuhodná groteska, bláznivá výpověď o ještě bláznivějším světě v průběhu dvou světových válek. Stančíkův text je čtivý a nápaditý.

6 29.06.2020

Tenhle díl není zdaleka tak čtivý a líbivý jako díly předchozí, řeší se tu hodně politiky. Ale mě tohle vyprávění hodně bavilo. Zejména proto, jak Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou odkazuje na velké události i drobné epizody z předchozích dvou dílů. Autorka tak skvělým způsobem dokresluje jednotlivé charaktery a dotváří atmosféru. Čím dál více se mi zdá, že hrdinky jsou chyceny do pasti, že ani kdyby stokrát chtěly, nemůžou uniknout té čtvrti, ze které pochází. To je ten "motor" příběhu. Touha uniknout spojená s vědomím, že některé stíny nelze překročit. Těším se na poslední díl.

6 17.04.2020

Tisíce slov utržených ze řetězu. Nekonečné množství přídavných jmen. Metafory vršící se jedna na druhou. K navození tísnivé atmosféry to možná stačí, ale po několika stránkách to na mě začalo působit trochu lacině. Oceňuji hru s motivy. Nadšení se v mém případě ale bohužel nekoná.

6 07.04.2020

Série Geniální přítelkyně (zatím přečten 1. a 2. díl) mě zaujala a baví zejména proto, že nemá pozitivní hrdinky - obě ty holky jsou někdy na pár facek, ne-li na zabití. Přesto se mi zdá, že v závěru druhého dílu už lze u Eleny sledovat mírný náznak sebereflexe. První díl se mi zdál kvůli velkému množství jmen nepřehledný, pak jsem ale viděla skvělý seriál (1. i 2. řadu / 1. a 2. kniha). V postavách se teď tedy mnohem lépe orientuji, ale při čtení druhého dílu jsem byla trochu ochuzena o moment překvapení. Těším se na třetí díl.

6 25.03.2020

Jaroslav Kmenta nezastírá svůj názor na věc. Zná až moc podrobností a historek ze zákulisí, než aby mohl zůstat nestranný. Myslím, že jde o výbornou investigativní práci. A je jen škoda, že voliči Zemana a ČSSD si tuhle knížku asi nikdy nepřečtou.

6 23.02.2020

Originální, napínavé, stylisticky vybroušené. Dýchl na mě Franz Kafka. Doporučuji všem literárním labužníkům.

6 10.02.2020