jasminecka komentáře u knih
Ten zaver s vecne prchajicim Moricem me dojal. A vlastne cely konec knizky...
Poznavala jsem mista, ktera si pamaruju z Vitezneho oblouku, skoda, ze jsem si nezvolila krapet jine poradi knih.
Spousta skvělých myšlenek a předané odhodlání měnit svět. Ale ta forma... Opravdu to nešlo udělat jinak, než přepsat nahrávku se vším všudy? Není smyslem knižního rozhovoru text zbavit balastu a učesat natolik, aby čtenář dostal kondenzované sdělení? Jako jo, k něčemu to dobré bylo - bylo cítit, jako ho některá témata otravují, slyšela jsem tu naléhavost, s jakou se snažil přivést čtenářovu pozornost k tématům velkým - Bůh, život a smrt, údiv a žasnutí...
V jednu chvíli tam MOV o balastu mluví, že se ještě nikam nedostali. Asi šlo o kapitolu o lásce. Ta mi přišla nejvíc mimo. Konstatovat stav by šlo pár větami a dál už bychom se mohli zaobírat Láskou s velkým L a ne to po drobkách sbírat mezi řádky v tom bulvárním vyzvídání... Naštěstí pak už jsme se pustili opět do jiných témat a to bylo skvělé.
A teď promiňte, už musím končit, jdu měnit svět.
Leopold Szondi, což je maďarský jungián, má jednu zajímavou myšlenku: "Všichni máme osud nucený a ten prostě neovlivníš." [...] můžu probrečet život, že jsem se narodil na nesprávné straně železné opony. Z kamenů nuceného osudu mohu postavit třeba s odpuštěním prasečí chlívek. Anebo mohu z toho, co se stalo, z toho dobrého i špatného, z těch kamenů, postavit katedrálu, využít nucený osud pro osud volený. Volený osud je práce, kterou si vybereš, děti, které máš, nebo nemáš, knihy, které čteš, filmy, na které se díváš, přátelé, které si volíš... str. 174-175
Skvela sonda do promen lidskeho charakteru a do historie komunismu u nas. Mohlo by to byt ctivejsi, dost mi trvalo se zacist, ale i tak 4 hvezdy.
Ackoliv me zacatek uplne uchvatil, knizku jsem mela rozectenou nekolik let. Nebyt Vavrova (https://www.vychovabezporazenych.cz/)
mailoveho maratonu, kdy jsem si cteni rozdelila, asi ji nedoctu.
Zajimalo by me, jestli kniha samotna nekomu stacila k tomu, aby koncept win-win zavedl uspesne do sveho kazdodenniho fungovani. Ja bych potrebovala jeste nejaky zivy kurz a spoustu treninku...
Z knihy/konceptu podle meho nazoru do velke miry cerpa Nevychova.
(SPOILER) Ne ze by tema knihy nebylo drsne a hodno zaznamenani. Ale nejak jsem se do ni nedovedla ponorit a treba si vic uzit basne/zamysleni. Asi na me uz nefunguji vějičky typu "to jsem tehdy jeste nevedel, ze..." nebo byla na vine forma knihy - v ebooku se mi vse krom klas. textu zobrazovalo velmi male a temer necitelne...
Co ale na ocenuju, jsou dve veci:
1. Vykresleni atmosfery neduvery bylo brilantni. Mozna az prilis, nedovedla jsem prilnout k zadne z postav.
2. Vtipy! "Proc by Rumunsko prezilo konec sveta? Protoze je o padesat let pozadu." Humor cerny jak tri dny louhovana jihlavanka!
Edit: zvedam hodnoceni ze tri na ctyri hvezdy, neb i po ctvrt roce mam knizku v hlave. Doporucila bych ji vsem stredoskolakum, kteri se maji ucit o 20. stoleti. Protoze clovek muze cist a ucit se o nesvobode, nedostatku aj., ale prave s pribehem vrstevnika se muze do situace mnohem lepe vzit a ten chlad, strach a neduveru az fyzicky pocitit.
Moc se mi libi nejen ilustrace, ale taky cele pojeti emoce strachu v tehle knizce. Myslim, ze kniha ma potencial v tom, aby ditko (ehm, a taky rodic samozrejme) dovedlo pochopit pricinu strachu a prijmout ji - coz je ulehceno tim, ze jsou priciny popsany jako v zasade prirozene a v poradku. Napr. u lisky je pricinou strachu touha se zalibit - zijeme ve spolecenstvi, kde jeden na druhem zavisime. Zaroven u toho neskonci, natukne se i to, ze se strachem ma cenu neco delat, protoze i kdyz nas ma primarne chranit, tak nas muze dost omezovat a prestavame byt sami sebou.
No, nevim. Kniha me moc neuchvatila, docitala jsem spis z pocitu povinnosti, neb knihy neodkladam, plus ze zvedavosti, jestli se prece jen v druhe tretine/.../... neobjevi neco, co by zmenilo muj nazor. Bohuzel jsem se nedockala. Na muj vkus to bylo prilis... edukativni je asi to spravne slovo, pro nepouceneho ctenare? Jakoze "napisu knihu, aby vsichni videli, jak to chodilo od zacatku valky, v koncentracich, ... az na jeji konec". (Abychom se dobre pochopili - nezpochybnuji nezmerne utrpeni lidi, kteri si prosli holocaustem. Jen knih s touto tematikou bylo napsano uz tolik, ze jsem cekala vic.) Plus me rusily neverohodne reakce nekterych postav, jako by dnesni ctenar potreboval zdvizeny prst nad zalezitostmi typu: lide s ruzovym trojuhelnikem nepatri do normalni spolecnosti...
Kniha pro mě byla exkurzem do života DD, ale taky zdrojem duchovní inspirace. Moc mě bavilo číst o jejím hledání duchovní cesty, některé pasáže týkající se práce byly až dokumentaristické. Autor se snaží svými dotazy líčení zpřehlednit a sjednotit. Nicméně od doby, co jsem četla knižní rozhovory A. Palána, mám už asi větší nároky na formu...
Do druhé části knihy (rozhovory s dalšími osobami nějak spjatými s DD) se mi úplně nechtělo. Něktreří zpovídaní byli spíš skoupí na slovo, jiní až nesympaticky rozvleklí. Zvláštní pro mě bylo srovnat rozhovory s rodiči a pak také pohled rodičů a přátel... No a od Prof. Jiřího Horáčka si určitě budu muset přečíst něco víc, to nejlepší si skutečně pan Ohnisko nechal na konec...
(SPOILER) Na zacatek mam dve rady:
- pro pruderni: nedeste se, nebude to cele jen o TOM.
- pro nadrzene: neteste se, nebude to cele jen o TOM.
Kniha se mi cetla celkem lehce, zvraty a zapletky, vice ci mene predvidatelne, me bavily. Druha cast mi obcas prisla dlouha, ale svou roli v tom jiste sehral fakt, ze mam rada predvidatelnost, ktere cteni na telefonu ve stare aplikaci uplne nevychazi vstric.
Tesi me, ze me knihou neprovazelo mnoho obratu typu "predklonil se dopredu" (chtela bych videt, jak se nekdo predklani dozadu) a anachronismu. Ale aby si uz tehdy nekdo hodinu pravidelme volal psychologovi do zahranici? Nebo nakupovani pres internet s dovozem az do domu? To mi projde fakt spis k°vidova novinka...
V zoufalstvi jsem knihu cetla a metodu vyzkousela. Byl to jeden z nejhorsich tydnu. Metoda naprosto nefunguje. A kdyz uz jsme vyspali a zase mi to mysli, vidim, v kolika bodech se to odchyluje od zpusobu, kterym chci pristupovat ke svym detem.
Ale jo, bavilo me to. A doporucila bych. Pro me je to kniha o ceste za svobodou, ktera mnohdy boli, ale prinasi takove plody, ze kdo jednou zkusi, nemenil by.
Jako u knih o Agnes mi prislo, ze tech mouder je tam az az a ze uz jsem je xkrat u autorky cetla. Kdyz se objevil na scene mladik, ktery prerusil studium ucitelstvi, vylozene jsem se zdesila, ze prijdou dalsi uvahy na tema nesmyslnosti naseho skolskeho systemu. Milym prekvapenim bylo, ze ma autorka soudnost, a tuto linku dale nerozvadela.
Co si chci zapamatovat - co dela cloveka dospelym nebo ze pericko je jemne a zaroven dost pevne k tomu, aby uneslo tlak vzduchu...
Tak dlouho na mne vyskakovala reklama na tuto knihu... az jsem si ji pujcila v knihovne. Nechytla mne uplne od zacatku, ale nakonec to bylo moc prijemne cteni. Kamaradstvi zminuji snad vsechny predchozi komentare, ale me se libilo jemne pritomne tema hledani - at uz toho, kym jsem,
sveho mista v prostredi, kde ziju,
lidi, se kterymi mi bude dobre,
duvery v sebe a ostatni.
Libil se mi i motiv trpelivosti, prirody, dobroty - treba drobna epizodka, kdy Willow pouzije carovani k nedobremu, coz se ji brzy oklikou zase vrati a vubec tim neni nadsena, byla super. Ocenila jsem ji podstatne vic nez opakovane lhani rodicum o tom, kde prespavam...
I dospelak si v knize neco pekneho najde.
Prislo by mi fajn, v ramci procvicovani ciziho jazyka, si knihu precist v originale.
Mam rada Palana. A v tom dlouhem pulroce, kdy jsem knihu po par strankach procitala, jsem si oblibila i bratry Reynkovy. Zaujala me exkurze do duch. zivota BR a jista demytizace jeho inspiraci, zpusobu prace a del.
I kdyz ten rozsah je odstrasujici, kniha me bavila a dozvedela jsem se dost noveho. Osobni pribehy me bavily, kontext mi prisel zajimavy, popis pomerne srozumitelny.
Slo by to prehledne shrnout do jedne prednasky, za me to slusne udelala treba Dorota Harvanova (fyzioDoris).
Ocenuju zaverecny prehledny soupis dechovych technik a obdivuju prekladatelku za overeni toho neskutecneho poznamkoveho aparatu. Ty zdroje jsou opravdu mnohdy lajfstajlove clanky, ale pro mne nejsou az tak podstatne, protoze se tykaji toho american-style sebeobhajujiciho balastu. Nicmene odkazy napr. na skupiny, ktere se dechu (i zdarma) venuji nebo na dalsi lidi, kteri s dechem pracuji (napr. Wim Hofa jsem doted mela spojeneho jen s otuzovanim, takze takova NO-GO zona :-)) mi prijdou dost fajn.
Kniha se četla rychle, moc se mi líbilo uvedení do knihy a její závěr, cením si otevřenosti otce Šebestiána.
Autor nezapře svou práci v rozhlase. Ačkoliv rozhovor hezky plynul, věty "já tě teď přeruším, ..." a nebo "vraťme se ještě k..." mě trochu rušily. Působí to jako prostý přepis řečeného. Na to snad ani není potřeba kniha...
Na knize jsem si opět uvědomila, že už mě zoufale nebaví ty napínavé části, kvůli kterým asi tohoto autora mnozí volí. Byla jsem ve velkém pokušení knihu odložit, několikrát. Co mě u ní udrželo, krom toho, že nerada vzdávám knížky před koncem? Asi pasáže, kdy si Jack žil svůj obyčejný život. Srovnání Dávnolandu a dnešní Ameriky bylo někdy dost nostalgické, ale vlastně skvělé. Závěr knihy zvedá moje hodnocení na tři a půl, i slza ukápla.
Kniha se mi libila. Myslela jsem, ze o otroctvi uz se moc noveho nedozvim, ale kouknout na kontext jinych nez americkych kolonii nebo na spojitost s carodejnickymi procesy bylo moc fajn. (Nakolik je samozrejme mozne slovo FAJN pouzit v tehle souvislosti.)
Jedine, co me tam rusilo, byl anachronismus typu: "z tebe by feministka nebyla" atp. To uz mi prislo, ze autorka vklada postavam do ust teosku moc dneska...
Tak tohle me dojalo. Chysta se testovani na detech :)
Dalsi z knih, kterou bych rada mela i hmatatelne, ne jen jako ebook.
Moc ocenuju, ze se autor s P. Glogarem bavili nejen o tom, co dela, ale take o rodine, zazemi, mladi a dospivani, ceste ke knezstvi, nevyhybaji se ani dalsim peripetiim. Pobavil me napr. postreh, ze v mladi si "vybral" revoltu proti rezimu a ze rodina a vira mu tedy byly spise oprou (na rozdil od mnohych, kteri revoltuji prave proti rodine a hodnotam).
Spiritualita, kterou zije, je predstavovana jazykem, ktery by mohl byt srozumitelny i lidem "nevericim" a presto duchovnim.
Odnasim si hodne podnetu k zamysleni, nejen o vztahu ja-Buh, ale taky ja-ja/clovek vedle mne/pritomnost. A taky zpytuji, ve ktere ze ctyr pomyslnych fazi duch. rustu se nachazim.
Radim se k tem, kteri zamenili Katyn a Katyne. Svuj omyl jsem si uvedomila velmi zahy, ale to uz jsem byla v zajeti autorovy ironie. Myslim, ze mistrne davkoval hnusna fakta i filosofovani, absurditu, vtip i erotiku. Uplne si me omotal kolem prstu a ja byla rada, ze mam knihu v audioverzi, takze se nekolikahodinovy uklid jevil jako top plan na odpoledne!