jasminecka
komentáře u knih
Paříž pro jednoho a jiné povídky
Jojo Moyes
Četla jsem v originále, takže překlad hodnotit nemohu. Povídky mě ale bavily hodně, v hlavě mi jich překvapivě zůstalo docela dost - Paříž pro jednoho, o vyměněných botách, mezi tweety nebo loňský kabát. Tam jsem se opravdu nasmála i zamyslela.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Prvni cast o Edite me nebavila, jazyk mi vubec neprisel uveritelny, sceny nevyvazene, kdyz se pustila do valecnych zalezitosti, tak jsem to mela vazne chut odlozit. Mozna kdybych zrovna nemela rozectenou i literaturu faktu ze stejneho obdobi, iritovalo by me to mene. Nastesti se to pak prehouplo do vypraveni Irmy, ktere me bavilo o poznani vice, navzdory nekdy nejasne plynoucimu casu (aby mohl byt ctenar, historii nepolibeny, poucen)...
Nihilista na balkonu
Petr Holý
Skvele, vtipne, napadite. Neskutecne me bavilo stridani rejstriku. Horak ma skvely pozorovaci talent...
Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
Zacatek byl umorny, myslela jsem, ze knihu odlozim... Ale nakonec enbyla tak spatna.
Co se mi na knihach pani Poncarove libi, je vykresleni atmosfery doby, ve ktere se dej odehrava. O avantgarde prvni republiky jsem toho (vyjma vytvarneho umeni) tolik nevedela, proto me moc tesi, ze jsem do tehle ery mohla nahlidnout a chvili zit prave s postavami umelcu...
Švadlena
Rosalie Ham
Právě jsem dočetla a teda nevím, komu bych knihu doporučila. Asi někomu, kdo má pár hodin času a potřebuje vypnout. Jo a třeba má rád módu. V knížce se to hemží tolika bizarními postavičkami a absurdními situacemi, které pobaví, ale zároveň jsem se v postavách od samého začátku dost ztrácela a litovala, že jsem si nezačala dělat diagram "kdo je kdo" a "kdo s kým". A tu spoustu krejčovského žargonu jsem měla chuť přeskakovat, což bohužel neumím - vždycky se bojím, že o něco zásadního přijdu...
Lékařem mezi pouští a minami
Kristina Höschlová
Ocenuju, ze autorka pise o svych zazitcich, popisuje naturu lidi, ale presto negeneralizuje...
"Kdo je vetsim nepritelem Zivota? Nevyhnutelna smrt, anebo my, kteri si jej ve strachu z jeji blizkosti zakazujeme zit?"
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
(SPOILER) Rozeznávám podobná témata, jako v knize Než jsem tě poznala:
- člověk bezmocně upoutaný na lůžko a meditace nad tím, jaký má takový život smysl;
- postava, která kvůli nějakému zranění před světem uzavřela své nitro - tedy v tomto případě asi pět takových postav;
- Francie jako země zaslíbená...
Přidejme ještě malé kázání o tom, jak dětem škodí rozhádaní partneři a rozpad rodiny a máme hotovo. Je to pro mě další z knih, které mě nutí přemýšlet, jak moc by autor měl do beletrie vkládat sebe. Neříkám, že by se měl do něčeho nutit, psát o tématech, které ho nezajímají, ... ale asi mi prostě (obecně poslední dobou) chybí důvěra ve čtenáře. Důvěra, že když budu číst o dívce ze sociálně slabého prostředí, uvidím obraz rozpadlých rodin (bez ohledu na status), autor naznačí, že napnout síly do nějaké smysluplné aktivity (např. jezdectví) může pomoct... tak prostě už není třeba, aby do úst postav vkládal další moudra. Pokud je kniha dobrá.
Tahle kniha NEBYLA špatná. Bavilo mě sepětí s jezdectvím, vztahy i happyend. Ale ta moudra mi prostě připadají do knihy vkládaná na sílu. A když vidím, jak se témata opakují, nějak mě přechází chuť začíst se do dalších dvou knih od stejné autorky, které na mě ještě doma čekají.
Němý hlas: Kniha druhá
Jošitoki Óima
Jsem rada, ze jsem serii neodlozila hned po prvni knize. Od pulky teto beru format i pribeh na milost. Jak resi, co je pratelstvi....
Knihkupec v Kábulu
Åsne Seierstad
Čekala jsem román a tohle byla sbírka příběhů o životech rodiny a jejich blízkých. Čtivé, uvěřitelné, zapadá to do mých zkušeností i "načteností". Autorka se věnuje historii Afghánistánu, o které jsem moc nevěděla, což oceňuji - dodává to tolik potřebný kontext k porozumění přítomnosti.
Nejvíc na mě asi působil kontrast mezi tím, jak osvícené a zároveň úzkoprsé dovedou některé postavy být. A díky příběhu o reportérovi v pohraničních oblastech mi došlo, jak je možné, že US Army bombardovala civilisty a pod. - svět není černobílý...
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
U tohohole dilu uz jsem se smala mene, ale presto jsem s knihou stravila mily cas.
Ukradené modlitby
Jennifer Clement
Neuveritelny pribeh, u nejz ale ani na chvili nepochybuji o jeho bazalni pravdivosti. Ctive napsano, bylo pro me tezke knihu odlozit. Dokonce me ani moc nerusila absence uvozovek pri prime reci.
Knihu bych doporucila vsem, kteri maji pocit, ze se nam zije spatne. Jasne, "nas svet" ma sve mouchy. Ale tohle je uplne jiny level. Clovek o tom sice obcas cte v novinach nebo neco zaslechne z medii, ale skrze tenhle pribeh se realita zhmotnuje a cloveku to dochazi jinak, hloubeji, šířeji, skrz prozitek.
Sebranka
Torey L. Hayden (p)
Pri cteni knizek tehle autorky mivam dilema: nuti me cist dala a dal, protoze me moc zajima, jak to s jejimi detmi bude dal. Zaroven se ale setkavam s myslenkami az filozofickymi a mam chut knihu odlozit, leccos si vypsat nebo alespon poradne "prezvykat". Jasne ze mam NAPROSTO jasno v tom, jaka je role skoly ve vdelavani a od ceho se odviji hodnota cloveka, ditete!
Odhaduji, ze se dej odehrava tak v osmdesatych letech. Pristup k zaclenovani deti s nejakym znevyhodnenim mi neprijemne pripomina inkluzi.
Prekvapil me takovy detail, ze i americke deti se potykaji s deziluzi (?) ohledne ne-existemce Santa Clause. Toryino povidani muzu vyuzit jako inspiraci, az se budu bavit s detmi o jeziskovi...
Atómové návyky
James Clear
Kdyz pominu americky styl psani... tak jo, libila se mi. A urcite si z ni dost beru. Poznat schemata, rozdelit nove navyky na mensi casti, jak je nabalovat na to, co uz delame, jak si usnadnit cinnosti, jaj rust... a jak se zbavit navyku nezadoucich. Doporucuju.
Agnes a Zakázaná hora
Veronika Hájek Hurdová
Cetla jsem v anglictine a prestoze me obas zasahla profesni deformace a rikala jsem si, jak tohle-tamto asi znelo v cestine, kniha me vtahla a jsem rada, ze jsem s ni travila svuj cas. Ocenuju formu textu i vyvoj postavy, prestoze pro me leccos bylo trochu predvidatelne a myslenky ne uplne nove (autorku sleduju na blogu uz peknych par let), davalo to smysl.
Ruce houslisty
Alena Ježková
(SPOILER) Jsem trochu na rozpacich, jak tuhle knihu popsat. Nektere povidky pro me byly velmi ctive (vtahly me casti s dejem v Rybicich, bavila me budovatelska romantika, dojal me zaver; pri cteni povidky o vpadu "spratelenych" vojsk v 68 se mi udelalo lehce spatne a musela jsem si dat pauzu a overit si, ze je kniha vydana pred unorem 22). Nachazim tam dobre napady - popsat Vanoce 1914 v zakopech z perspektivy obou valcicich stran, zachytit zivot v Terezine pohledem mlade divky, ... Ale tato temata jsem uz cetla drive a lepe zpracovana (napr. u Remarqua nebo te Mornstajnove, ktera je zminovana anotaci), takze se zadne velke "wow" nekonalo. Nalepit vsechny udalosti na jednu rodinu mi v teto knize prislo neverohodne a i ty povidky byly takove... poslepovane, jako celek to na me jednoduse nezapusobilo.
[minispojler] Ale palec nahoru za rodokmen na zacatku knihy (k tomu jsem se teda dost vracela) a Deus ex machina - postavu Pokorneho: "Soudruzi, vy jste komuniste?" :D Pokorny je tam snad jen vuli tomuhle momentu...
Od začátku do konce
Robert Fulghum
Asi nejlepsi kniha, kterou jsem o ritualech v zivote cloveka cetla. Nejvic me oslovila ta o smrti (asi napisu do zaveti, aby si ji mi pozustali precetli, nez zacnou neco podnikat :-)) a o privitani miminka v sousedstvi.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Libil se mi nejen pribeh samotny, ale taky fakt, ze krasobrusleni neni jen kulisa - je ho tam moc a moc.
I kdyz mi trvalo se zacist, nastinovani udalosti busoucich ci vysvetlovani tech minulych mi prislo civilni a vubec ne tak krecovite, jako u jinych knih. Dobre to plynulo...
Lukov mohl byt trosku plastictejsi a chovani postav odpovodalo spis patnactiletym... ale celkove fajn cteni. Tak fajn, ze me lakalo otevrit knizku jeste jedno.
Chlapec, krtek, liška a kůň
Charlie Mackesy
Kniha je vlastne jen souborem motivacnich citatu. Ale ty ilustrace! Ty jsou skvele.
Ps: citaty me zaujaly asi 4. A to nejspis proto, ze mi krtkova naklonnost k zakuskum silne pripominala mlsnost medvidka Pu...
Anatomie rodu
Simon Mawer
Obrazotvornost autora musi byt nezmerna, kdyz z par kusych informaci stvoril tenhle roman. Cteni se mi libilo velmi, dokonce jsem se dozvedela neco noveho z historie (i kdyz popisy krymske valky pro mne byly nejnudnejsi casti celeho romanu). Zachyceni historickeho kontextu povazuju za nejcennejsi - nejde mi nesrovnavat, v jak narocnych podminkach tehdy prosti lide zili a jak se zije dnes...
Hodiny
Agatha Christie
Pribeh me zas tolik nezaujal, mozna proto, ze jsem pribeh poslouchala v audiu a nemohla si urcit vlastni tempo vypraveni. Ale! Ten jazyk! Jazyk je famozni. Clovek obcas asi musi precist nejakou nemoznost (jako ja nedavno), aby si zas vazil a znovu uvedomoval hodnotu dobre napsane literatury...
