Jirinamac komentáře u knih
Knížka je napsaná čtivě a nehodnotím pravdivost příběhu. I kdyby krutost příběhu byla jen poloviční, tak je to hrůza.
Tak rychlý konec byl dost přehnaný. Matka hysterka, která je v rodině generál a dělá mezi dcerami výchovné rozdíly. Otec slaboch, který je pod vlivem matky. Pubertu má každý jinou, někdo dostane na zadek, oklepe se a jede se dál. Některé dítě je citlivé a má pocit, že mu nikdo nerozumí a u matky pochopení nenachází. Ségra mi taky byla dávána za příklad, byla ta lepší a hodnější, ale držely jsme spolu, tady ani sestry při sobě nedrží, každá je jiná. Jedna pořádná a druhá bordelářka. Toto téma je dneska populární a děti jsou víc citlivé než dřív, ale tady jsem se nějak nedokázala vcítit. Je to knížka nucená na city čtenářů. Ale upřímně, kolik matek by ocenilo talent dítěte, když místo toho, aby umylo nádobí nebo si uklidilo, tak si bude v binci kreslit. Přijde mi, že knížka je napsaná z pocitu ukřivděného dítěte a autorka jí napsala za jedno deštivé odpoledne, kdy měla špatnou náladu. Autorka ve svých knížkách zdůrazňuje jen negativa a hraje na city čtenářů.
Knížka mě moc nebavila, ale závěr mi překvapil. Kdyby nebyl tak překvapivý a originální závěr, tak bych dala i o hvězdičku méně. Je to jiný příběh, než by člověk očekával, ale i toto bylo možné.
Poezie nepatří mezi moje čtivo a knížku jsem četla kvůli osobnosti K.K., jehož písničky mám ráda. Je zde spoustu textů písní a ty jsou mi blízké, ale přiznám se, že smysl některých básniček mi unikal. Při čtení si člověk automaticky text prozpěvuje. Karle, vy tady stále zůstáváte.
Knížka se čte dobře, děj je celkem zajímavý. Malka je sobecká a nezodpovědná dívka, stále jí někdo ustupuje, pomoc má hlavně v rodině, ale neumí si toho vážit. Tři ženy, které jsou zapojený do adopce. Milující maminka, která se snaží udělat všechno pro adoptovanou Malku. Malka, která nechce dítě, ale postupem těhotenství své dítě začne milovat. Alice, která chce dítě adoptovat a milovat, ale nedaří se jí to u malých problémů, tak kdoví, jestli s jiným dítětem to bude jiné. Ten závěr knížky se mi nelíbil, jak kdyby autorka nevěděla jak to ukončit. Hodně je vysvětleno v Běse.
Knížku jsem měla dlouho připravenou ke čtení a při letmém pročtení se mi do ní ani moc nechtělo. Teď jsem jí přečetla rychle a jsem docela ráda. Život na vesnici neznám a říká se, že tam mají lidi k sobě blíž, tak nevím, jestli bych o takovou drbárnu stála a jestli je takové žití na každé vesnici. Myslím, že je všechno popisované až moc negativně. Trošku mě mátlo, kdo zrovna je vypravěč a po pár dnech nebudu vědět o čem ty příběhy byly. V hlavě mi déle zůstal jen poslední příběh, ale takový se může odehrát i ve městě. Hodnotím jako slabý průměr. Ale moc se mi líbí retro obal.
Zatím jsem knížku zběžně pročetla a nevím, co využiji na své zahrádce, ale přijde mi dost rozumná a inspirativní.
Úsměvné, ale myslela jsem, že to bude větší řechtanda. Odpočinková četba, která pobaví.
Zdá se nepochopitelné, že se tam vrátila a ještě tam zavést dítě. Ale když je člověk mladý, tak nadělá spoustu chyb, hlavně, že to snad nemělo celoživotní následky. 1. díl byl obsáhlejší a ještě neznala do čeho jde, 2. díl už byl o její blbosti a naivitě. Jenže, po bitvě je každý generál.
Četla jsem knížku Nechtěné, kde je tato doporučovaná jako podobné, ale přišla mi trochu slabší. Dějově má člověk pocit, že je to knížka ze středověku a né z 20. století. Magdaleniny azylové domy (prádelny) byly zrušeny až v r. 1996 a do té doby musely dívky prožívat kruté zacházení a zneužívání od jeptišek.
Mám ráda rodinné příběhy, kde se prolíná minulost se současností. Příběh babičky Estelly a jejich rodinných příslušníků byl dost složitý. Jen škoda, že musel být vnučce sdělen pouze formou dopisů. Bylo zajímavé dostat se i do módních kruhů. Doporučuji těm, kdo mají rádi romantické příběhy, válka tu hraje velkou roli, ale v příběhu je spíš okrajová.
Tato knížka je napsaná dříve, než bylo toto téma poslední dobou tak populární, ale je dobře, že populární je. Autorčina citace z knížky: ,,Chci touto knihou vyjádřit své přání, aby se podobné zločiny nikdy a nikde na Zemi neopakovaly,, Kéž by. Knížka možná není spisovatelsky psaná dobře, ale je psaná lidsky a prožitě.
Čtení této knížky pro mne byla ztráta času. Často jsem při čtení ani text nevnímala. Alespoň použiji do výzvy, že má obálku, která se mi nelíbí.
Rychlý a stručný průvodce po zajímavostech nejen historické části Prahy. Hodně míst zmiňovaných v knížce znám, některá pro mne neznámá, určitě ráda navštívím, ale některá místa určitě vidět nemusím.
I druhý díl se mi moc líbil. Od dvou bratrů se v rodině narodilo hodně potomků, každý měl svůj příběh, ale rodinné dědictví Clary je spojovalo. I přes různé rodinné tragédie, dokázala držet rodina pohromadě. Nejraději jsem měla Alaina, který byl největším tmelem rodiny.
Na takové hrdiny by se nemělo zapomínat a L. Navara příběhy vyprávět umí.
Mám ráda rodové příběhy a knížka se mi moc dobře četla. Přemýšlím jen, jak s tím tajemstvím dokázala žít i Clara, pokud to všechno věděla. Občas se mi při čtení pletlo, kdo jsou sourozenci a kdo bratranci. Těším se na další pokračování příběhu.
Po dočtení mě napadla otázka, co s ní bude dál? Knížka se čte dobře, ale stále jsem si říkala, proč se pro takový život rozhodla, čím a kdo jí ublížil? Postupem čtení je na mé některé otázky odpovězeno, ale i tak by mě zajímalo, co přinese budoucnost, snad zůstane minulost pohřbena. Otevřené konce nemám ráda, přijde mi, že autorka své knihy nedotáhne a neví kudy kam a já se cítím ošizená.
Četla jsem od autorky Zvuk slunečních hodin a ta knížka se mi moc líbila. V knihovně jsem objevila tuto knížku, tak jsem zajásala a těšila jsem se na zajímavé čtení, když má knížka celkem vysoké hodnocení. I když je to kniha ze života H. A., tak mě vyprávění vůbec nebavilo. Špatně se mi čte, když jsou v knize použitá pouze malá písmena, to jsem ani nepochopila důvod. Z blábolů autorky jsem nechápala, co je vliv drogy ayahuasca a co skutečnost. Bohužel v polovině knížky končím a jsem ráda, že je jen z knihovny.
Knížka mě bavila, byla napínavá celou dobu. Přála bych jim, aby k odhalení nikdy nedošlo a žily šťastně až do smrti. :-)