JitkaJak komentáře u knih
Od začátku jsem měla problém se stylem, jakým je kniha napsaná, připadalo mi to jako slohová práce na základní škole. Pokračovala jsem s tím, že si třeba zvyknu. Bohužel se nestalo, naopak mě to rozčilovalo čím dál víc, po polovině už mě dokonce přestalo zajímat, jak vše dopadne, a knihu jsem odložila.
Obecné nadšení knihou mě překvapuje. Pro mě souhrnem nic moc. Superlativům jako "strhující, podmanivé, nejzajímavější, skvělé, výjimečné..." nerozumím.
Báječná kniha, taková, na kterou nelze zapomenout. Jak někdo může říct, že se v ní nic nedělo, jenom černoch znásilnil bělošku? Vážně, tohle jsem četla v nějaké recenzi, ani nevím, jestli tady nebo jinde. Rozhodně to podnítilo mou zvědavost. A všechno bylo úplně jinak, dělo se toho moc. A nehorší je, že se děje pořád, není to pryč, jak by si člověk přál.
Tuhle knížku buď vůbec nepřelouskáte anebo byste jí dali 10 hvězdiček, kdyby to šlo. Úžasné čtení.
Hodně dobrá, velmi silná kniha. Suché vyprávění v první osobě je geniální, člověk má strach, aby se tím příšerným chladem, který z něho čiší, nenakazil.
Byla to první kniha, kterou přečetl můj syn, bylo mu pouhých 5 let. Na konci prohlásil: "Teď už nemůžu nikdy nic číst, protože nic nebude tak dobrý." Docela jsem se lekla :-).
Naštěstí později uznal, že jsou i jiné skvělé knihy.
Pro mě báječné. Vše se mi odvíjelo před očima a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Kniha o malování se mi v hlavě usadila jako jeden velikánský snový obraz.
Zatím nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla. Lze pročítat i poslouchat donekonečna.
Zatímco kniha "Do tmy" mi dokonale sedla, tahle přesně naopak. Snažila jsem se moc, ale nebyla jsem schopná ji dočíst až do konce.
Tak to je parádní knížka, přesně podle mého gusta. Poezie v próze, nesmírně zajímavé téma. Třešničkou na dortu je prostředí Příbrami, kterou znám. Pro mě je Jan Němec úžasným objevem, nejlepší český spisovatel. Těším se na jeho další a další díla.
Bohužel přes veškerou chválu téhle autorce nějak nemohu přijít na chuť.
Báječně absurdní příběh napsaný naprosto geniálně. Řadím ke svým nejlepším přečteným knihám, určitě se k ní vrátím.
Knížka byla docela fajn, dobře se četla. Ale ke konci mi to bohužel začalo připadat nějak přitažené za vlasy. Neseděl mi příběh té tanečnice a jejího Tomáše, Hana tomu pak vysloveně trapně nasadila korunu. Úplný závěr, ono setkání "holčiček", tak to už bylo vážně moc. Pro mě to celé prostě mělo skončit dřív, takhle z knihy nemám nijak zvlášť dobrý pocit.
Dokonalý, velmi čtivý popis postupujícího šílenství. Jak se mohou cítit někteří z podivínů, které kolem sebe vídáme.
Výborně napsané. Ale pro rodiče dospívajících a dospělých dětí by kniha měla být označena hvězdičkou, prostě se nedá vydržet, jak to drásá nervy. Podobné pocity jsem měla při sledování filmu, ale ten trvá 2 hodiny, zatímco s knihou člověk žije delší dobu. Běs a hrůza, aspoň na období, kdy byly obě děti na cestách, jsem musela čtení přerušit. Jon Krakauer je geniální spisovatel a moc sympatický chlap.
Do čtení jsem se pustila po dlouhé době podruhé a nestačím žasnout. Je to úžasná kniha! Tak dokonale vystihuje všechno to, co jsem sama prožila, co dobře znám a co neumím pojmenovat. Nejradši bych si nejméně polovinu vět nějak pevně zavrtala do mozku. Zkusím ji sehnat namluvenou, poslouchat ji v autě, při čekání či běhání by mohlo být to pravé.
Mně to připadá divné. Jakoby autor na začátku zamýšlel něco jiného, než z toho pak vyšlo. Mluviti pravdu je pěkný název, ale já tomu všemu nedokážu věřit, nevím proč.
Já jsem z té chvály trochu na rozpacích. Kniha se čte sice celkem dobře, ale něco jí chybí, něco podstatného. Když už, tak jednoznačně lepší mi připadala druhá polovina knihy.
Ze začátku jsem si říkala, že to je nějaké pitomé a naivní, ale vydržela jsem. A postupně zázrak. Syrové, výstižné a ve své zkratkovitosti a pravdivosti i velmi hluboké. Ke konci mě to už dočista rozkládalo - života běh.
Tam byla nějaká neslušná nebo sprostá slova? Mně ten příběh připadal naopak velmi jemný. Pro mě to bylo jako čtení básně.