józi.odkudkam komentáře u knih

Celý problém Kruhu tkví v jeho těžko uvěřitelné, ústřední premise; a sice, že drtivá většina lidstva bude celá bez sebe z kompletního výmazu anonymity a soukromí.
Já bych na to šel od lesa. Hezky nedobrovolně, vědecky a z gruntu.
Ze zkumavky s mímem rovnou na sál, naříznout ho od koutků očí přes spánky a temeno, pak podél páteře, ramene a pravé paže až po palec (kvůli instalaci senzoriky na dis/lajkování shlédnutých životních situací) a do ran mikrochirurgicky zavést rozhraní nervové síťky spolu se sběrnicí bioeletriky. Tyto je potřeba zavést co nejdříve; ať se v čerstvoučkém, ještě přizpůsobivém tělíčku co nejpřirozeněji zakoření. Pod klíční kostičku pak wifinu, do vydlabaných očních jamek s uřezanými víčky a do hltanu odkloněnými slznými kanálky pak voperovat dvě černočerné polokoule třistašedesátistupňových full HD šmír, na ušní bubínky snímače chvění a se zločinem je veta! Koneckonců, kdo bližnímu svému nečiní svinstva žádného, tak nemá co skrývat, no ne?
Ale abych jenom nežral, když na hru dobrovolnosti Kruhu přistoupíte, tak vám pár soust k úvaze rozhodně nabídne. A své ledové momenty, zejména ke konci, má, né, že ne.
4 slušné ****

6 03.12.2017

Pozor, patos!
Zmuchlaná, rukou trhu/doby nevšímavě pohozená, momentka z polaroidu života jednoho neúspěšného, stále ale kolem sebe kopajícího člověka.
Docela hustě tíživá a depresivní jízda, je tendle Hologram pro krále.
4 smutné ****

1 03.12.2017

Achjó, a já se tolik těšil na ono slastné, povýšenecké opojení, kdy nebudu muset přemýšlet o své mrzké existenci, zaopovrhuji si taky pro změnu někým jiným, zde konkrétně méněcennými sektáři, co se směrem k jakési černé kostce dennodenně tlučou Zemí do čela, a namísto něj se mi dostalo něčeho, co většinou připomíná výslednici toxických voskovek, sněhobílé á jedničky a hojností drinků ze zkvašeného avokáda motivovaného lemura...eee, což by vlastně k opovržení stačilo.
Cha, to bych v rovnici ovšem nesměl zapomenout na dvě zásadní proměnné; a sice, že onomu poloopu nechybí šmrnc a že občas hluboce perlí...a tak jsem zvolna tál, opouštěl mnou předrýsovanou dráhu nenávisti a místo ní se začal Rushdiovou radikálně nestoudnou hrou s avatary pochybných kategorií dobrozla ryze kochat...
..Po dočtení už pak nezbylo, než vytáhnout nohy z medu, žihadla z té průhledné věci v hrudi a jít za plnou palbu.

PS: A promiň Tanuki, jestli ti třeba takovýhle pár exeláns pokus o uchopení rtuti příde jako prázdné tlachání pro ukojení vlastního ega, tak nevím; „...život není fraškou a dokonce ani sentimentální komedií; naopak vyrůstá z těch nejtragičtějších hlubin bytostné nouze, které mu dovolují vykvést a přinést plody a v nichž je svými kořeny poután ten, kdo jej žije...“
Sakra, to je do sténání, krve, trávy zrozené bytosti ubohosti tesané drama, kterak minerální nevšímavost nebytí rozbít, byť něčím tak nešikovným, jako je ta nouze po bytí. životem.

7 03.12.2017

Po nanejvýš zábavné otvíračce, kde člověk pomalu trne, aby mu v ní Kossakowská na červeném víně nenaservírovala něco á la Ježíšův marinovaný biceps jako když utne a pod svou laťkou, co do stylu, se už jen tak prochází. Přičemž poněkud flašinetově systémově tepe do Systému. Naštěstí se příběh někam sune a mě opravdu zajímalo, jak to všechno s Ivenem a jeho druhy dopadne...takže jsem Grilbar úspěšně, a nakonec vlastně i s chutí, spapal.
Místo čtyř zamračených půjdu radši do tří příjemně oddechových ***

2 03.12.2017

Tahle tristní obálka obaluje mé zatím jednoznačně největší literární překvápko roku. Místo očekávané oddechové slátaniny s lidožravejma ufonama a jednou zmizlou, morem prolezlou vsí v bahně se rochnících, středověkých lidí se mi dostalo na úrovni napsané slátaniny Jména růže a Saganova Kontaktu a moru...no dobře, no...je ale fakt, že se jí na pozadí chaosem zmítané střední Evropy období dvou simultánně trůnících papežů povedlo moc hezky vykreslit, jak církev lidem členila rok i den, i její schizo-roli vůči šlechtickým pronajímatelům půdy. A to vše na malé ploše vesnice kolem jednoho hradu.
Vrazit do téhle scenérie nechutné, hmyzí ufony byl nápad geniální, rozhodně ne samoúčelný a je nad slunce jasné, že si sem pro inspiraci odskočil režizér Districtu 9.
Jedinými mínusy jsou občas zmatené dialogy a hrozně, hrozně moc jmen. Vsuvky z blízké budoucnosti, kde se furt něco blekotá o smyšleném Janatpourově prostoru mi sice zpočátku šly jedním dovnitř a druhým ven, ale musím se jich zastat; nakonec daly nečekaně silnou katarzi.
5 *****
PS: jedna slušná botka: „Rychlost světla je frekvence krát vlnová délka. Takže pokud „c“ klesá (teoreticky) a vlnová délka je stejná, musejí se zvyšovat frekvence.“

2 03.12.2017

Planeta opic je jednodušší, než šutrem po hlavě, beze zbytku plní, co v názvu slibuje a čtenářsky je určitě přívětivější, než ty ponuré jazykolamy ze slabikáře, kde masožravá ema mele do nádoby, kterou má. A to se počítá.
3 starosvětsky milé ***

2 03.12.2017

Chťeui biště ťaki meď..děh..meďuítka mívaua? Ďu? Opuavdu?
Pak jděte raději, i za cenu čelní srážky s plným školním autobusem, Orbusovi z cesty hezky ostrým smykem.
Série Spatterjay je totiž zpátky!
A zas je to ptákovina. Kyberkrutější a biomutagenně hladovější, než kdy dřív!..ehm..a ňo nebuéš, ťo víš, že bich chtěu ťaky mívaua.
4 bruntální ****

1 03.12.2017

Koestlerova „Půlnoční“, jež je bystrou literární sondou pod povrch v archivech sotva dva roky žloutnoucích stránek novin (nemyslím ironicky; zorientovat se v současnosti je vždy oříšek), nám dá na několik dní nahlédnout v mysl kulkou do ní později zrecyklovaného pekaře režimu a autor jí na krátkém a sympaticky podaném (nehraje na city, černobílost apod.) příkladu ilustruje, kterak víra hory přenáší a jak při tom, s cílem v hledáčku, nekouká do čeho šlape...až se v tom štěstíčku najednou brodí po bradu a spatřit cíl žádá periskopu.
Jinak vězte, že na přežitky, jakými jsou děj, nebo dialogy, není v téhle schizofrenní one man show místa.
5 zprvu nenápadných, ale o to silněji doznívajících *****
PS: Ťukací abeceda.

6 19.09.2017

Městát Venissu je skutečně fantasmagorickou slátaninou a o jejím podzemním hřišti doktora „Mengelejebřídil“ to platí dvojnásob. Ne, že bych měl něco proti fantasmagorickým slátaninám, to zaz prrr, potíž ovšem je, že tahle se, aspoň v první půli, neumí rozhodnout pro nějakou polohu; je komedií, hororem, detektivkou..? Fakt nevím.
Vzdor vší nepravděpobobnosti jí ale Vandermeer zmáknul funkčně slepit a namísto mnou očekávaného, řekněme..hmm.. Jacksona Pollocka, nakonec předložil vcelku srozumitelný, úchylný podotýkám, ale srozumitelný obrázek, kterýžto dokreslují přifařené povídky. A jelikož se v doslovu Martin Šust ostošest dušuje, že jde o autorovo ne ještě tak stylisticky vytříbené období, tak po tomhle pánovi asi ještě sáhnu (jmenovitě Anihilace vypadá mňamózně)
4 nečekané ****

4 19.09.2017

Pozor ochutnávky!
1.)Virus přenášející na hostitele chorobu nesmrtelnosti, která vás, pokud v sobě její šíření náležitě neregulujete, vymutuje z podoby do modrého, čtyřmetrového vraždícího monstra bez špetky rozumu 2.) Pradoři a jejich vyvrtaní lidští otroci 3.) Kult nemrtvých, balzamickými roztoky napumpovaných, mrtvol 4.)Živé plachty 5.)Úlové sršní mysli, schopné si, podél vřetena vlastní rodové linie, zavzpomínat na druhohory no a pak hlavně za 6.) sama Spatterjay.
Tak a teď, když jsem vám vyslepičil všechny hlavní rekvizity, mi ještě zbývá dodat, jak je Asher náležitě vypravěčsky promísil. Inu, Asherovsky; někdo se furt někam přesouvá a smrt číhá všude.
4 spokojené ****

1 19.09.2017

Schulz se nezbadatelně snově přelévá mřížovím duševních cel jednotlivých postav, úsporně básní a čtenář se neztrácí! No, a středem všeho toho vraždění, podrazů a kardinálským purpurem oděných chlíváků je jistý vášnivý mladík se slabostí pro týrání mramoru...
Teda, z takové té „vyšší“ české literatůry mám za sebou Babičku, Švejka, Válku s mloky a Kunderovu k uzoufání debilní Nesnesitelnou lehkost bytí.
Káman a bolest je válcuje.
5 klasických *****

PS: „Michelangelo stojí zamyšlen před balvanem, který si koupil z peněz, jež dostal ještě od knížete....Neboť kolik dal za ten kámen? Nemohlo to raději být rozdáno chudým neb uloženo v strýcově směnárně? Obojí by bylo dobré, byl by měl doma klid a zásluhy v nebi. Ale on patrně nedbá ani pokladny nebeské, ani o rodinný mír. Tolik dobrých peněz - a co za to koupil? Koupil kámen.“

16 08.08.2017

China Miéville osobitě kroutí větami, odhaluje nečekané významy...
...asi do čtyřicáté strany, kdy hodí zpátečku, zcela tuctově zprozaičtí a vy jste pak díky tomu nuceni číst jakýsi „hledámsvouidentitu“ (rozuměj ubrečený, ukřičený, navztekaný, hrdý) mix Dykova Krysaře a teenagerské vyvražďovačky praštěné po hlavě junglem, parkourem a graffiti s vitrínově dokoněným závěrem a celou dobu vroucně doufat; bude líp, bude líp..
Po skvělém úvodu 3 hodně zklamané ***

PS: Škoda, že žádná z postav neslyšela o sirénách a o tom, kterak se jim Odysseus lstivě uhnul; Jeden kvér, dva špunty do uší, přes uši mohutná sluchátka, v nich na plné pecky nějaké skalní techno a pištec i s flétnou se můžou jít klouzat.

6 08.08.2017

Hladové hry jsou mocinky pěkňoučký devítisetstránkový příběh, který Simmons šachovou terminologií rozčlenil v tři celky.
Zahájení. V zahájení je čtenář seznámen s hlavními hrdiny a náramně vypečenou cháskou mentálních upírů, kterým celou dobu jasně vévodí ctihodná lady Melanie, jejíž monology jsou nezpochybnitelným tahounem celého díla.
Střední hra. Tak, střední hru bych zhusta prorubal; v ní se v podstatě na enormní ploše provádí slohové cvičení jak co nejnesrozumitelnějším, mnohozornoúhelným a nechronologicky řazeným způsobem popsat přípravu k dopadení jedné babičky asi stovkou agentů FBI. Nedělám si legraci. Hrozná pasáž napsaná v úplně jiném stylu, kvůli které jsem Hladové hry odložil, abych se je pak jakože přecijen pokusil dočíst - ovšem už obohaceny o onu čupr minihru, kdy v mezidobí zapomenete všechna jména a musíte pak zdlouhavě přemýšlet, kdo že je v tom šíleně zamotaném propletenci kdo. Střední hra se nese v úplně jiném, nezáživném duchu a jak říkám, sekeru na ní.
Koncovka; ovšem pak je tu koncovka ve které se Simmons vrací k našim oblíbeným psychopatům a kde s nimi rozjíždí tóčo natolik apokalyptických rozměrů, že vám prostě po jeho dočtení nezbude, než bezmocně civět, jak je z tématicky béčkové frašky možno vybrousit takový gem.
5 střední hrou silně pošramocených, ale pořád 5 *****

9 08.08.2017

Kolektorům se někam zakutálela kolečka a chromý čáp autorova umu jim je najít nepomáhá.
2 skomíravě blikající **...pod čarou; nedočteno.

Johnson zakop o díru na trhu, kterou je třeba honem rychle něčím ucpat. Nejlépe srolovaným Bleskem pro Intelektuály. Už se mi to rýsuje; šokující skandály zahraničních suprstárs (Hawking PODVÁDÍ...s kalkulačkou!), hodně fotek (Jan Sokol - v klobouku, baloňáku a slunečních brýlích- mizí v taxíku před BORDELEM!) a křiklavé titule (David Navara na KREKU!)..to bude trhák! Stejně jako je trhák (i když, pravda, poněkud monotónní; intektuál lže, podvádí a ničí všechny ty bezva, nevinné lidi kolem sebe) tahle mňami stoka bezcharakterního bahna.
Celkově vzato se mi ale ulevilo; jen si představte tu hrůzu, kdyby Johnson v análech omylem natrefil na nějakého skutečného Anděla. TO, by byl průšvih!
5 do křupava orestovaných *****

6 02.06.2017

Mno, vznik říše Bas-Lagu se mi vidí asi nějak takhle. China Miéville se až po uši napráskal LSD a pak nožem hezky diagonálně přejel po městě; rozšklebené paneláky, obnažené plástve bytů, lidé vyděšení, lidé rozpůlení, tekoucí voda, tekoucí plyn, tekoucí nádrže, oheň, dým. Zející rána odhaluje cizorodou architekturu města pod městem, na povrch se z ní, u Boschovských lelků!, řinou tvorové a s sebou vynášejí i svůj podivuhodný svět..
..a když se pak probudil ve ztuhlém tratolišti krve, s podlouhlou, zatahující se, teď to přijde, bum: JIZVOU na vnitřní, měkké straně paže, neváhal, odtrhnul se z krusty na podlaze a chvátal datlit vize...Jo a taky si před tím bezpochyby zahrál famózního Planescape Tormenta. O tom žádná.
Mimo svou zřídelní imaginci se Jizva může pochlubit i dalším rysem, a sice, že byste na jejích pětistech padesáti stránkách marně hledali byť jedno vlákno vaty; co se má stát se bez větších okolků a přeukrutně rafinovaných odhalení prostě stane a valí se dál. Jak osvěžující!
5 báječně spirálových ***** osolených několika hodnotnými, duševními mikronávody (...paralýza vědomím vlastní neschopnosti…mít meč možností…pohyb města byl jeho vlastní hnací silou...apod.)
PS: Nádraží Perdida jsou v celičké Praze úspěšně rozkradena (známka kvality), tak začínám Jizvou, no.

7 02.06.2017

Takovou nedomyšlenou hloupost jsem ještě nečetl. Takové hloupé, nedomyšlené hlouposti může uvěřit opravdu jen úplný hlupák. Vládce loutek nemá žádnou cenu číst, protože ufoni neexistují (Ezechiel 1:4-28) a už vůbec nás neovládají a nic z toho není v žádném případě pravda. Jestli jste aspoň trochu chytří, tak je číst nebudete. To je každému chytrému člověku obzvlášť jasné. Zvlášť, když existuje tolik mnohem kvalitnějších a hlavně kvalitněji napsaných knich, jako je například „Vše je v nejlepším pořádku“ od reverenda Johna Conowaye, nebo „Velký, rodinný obrazový atlas vojenských řádů a vyznamenání“ od plk. ve výslužbě Boba Buchara; povězte o nich svým přátelům!
5 slabších, protože uspěchaných, *****

10 02.06.2017

Když o někom Huffington Post napíše, cituji ze zadku knížky:„Hadfield dokonale využívá své vlohy k takové práci“, je jisté, že půjde o hustého pána. No, pokud je Hadfieldovou vlohou být chodícím billboardem v kombinéze s nápisem NASA No.1, pak svých NASA No.1 vloh užívá opravdu NASA No.1 skvěle; budiž, astronautem se nestane ten, kdo na NASA No.1 remcá. I když je ale Hadfield poslušně nadšeným, patologickým skautem, jedno mu upřít nelze; a sice objemné množství kuloárních NASA No.1 zajímavostí, kterými vás svou knihou častuje (za zmínku také stojí jeho youtube příspěvky z pobytu na ISS)...a hlavně kvůli nim jsem si průvodce půjčoval.
Mise splněna, ergo 5 nadýchaných *****
PS: Astronaut na obláce po ní jede na skateboardu!!

8 02.06.2017

V životě se řídím jedním pravidlem; jak je na obálce knížky chlápek s utrženou tankovou věží namísto kladiva, tak jí beru. A když se pod ní ještě navíc podepsal ten vypasený hermit, díky kterému se v GoT můžeme obdivovat sošnému nosu Leny Headeyové, bylo rozhodnuto...Že jde o antalogii tématicky provázaných povídek, kterým je Martin pouhým editorem, a že v ní, spíš než o hrdinské kousky, jde o hon na čarodejnice a komunisty, jsem se dozvěděl až doma... Nijak zvlášť mě to ale neurazilo; svět es a žolíků se totiž povedl a jó no, jak už to u sbírek bývá, tak jsou holt některé z jejích povídek vydařenější, některé méně..a jedna musí být vždy nutně nejhorší. (varovný vzorek z „Obřadů ponížení“ Melindy M. Snodgrassové: V náručí nesl třicet růží s dlouhými stonky a jal se ji zasypávat voňavými květy, zatímco ona se smála a protestovala. Jakmile květinovou pokrývku dokončil, natáhl se vedle ní. „Ty ďáble! Jestli se popíchám o trny...“ „Všechny jsem ulámal.“ „Blázne. Jak dlouho ti to trvalo?“ „Hodiny.“....). Ale nebojte, většina jich úroveň má. Na čtyři lehoulince slabší **** určitě.

13 12.04.2017

Občanskou povinností každého válečného románu je, se proti válce vymezit. Válka je totiž špatná a my všichni, jak tu sedíme, bychom si jistě rádi přečetli násilíprostý, antiválečný román o hospodyni v domácnosti, kterak lamentuje nad její nesmyslností.
Zlý Heinlein ale místo hospodyně s paci-poselstvím na plnou hubu reinkarnoval starověký, imperialistický Řím, navlík ho do power armoru s jetpackama, automatickejma granátometama, opasek osadil hroznama chemo/toxi/bio/nukleo hraček, do pracek mu vrazil nepostradatelnou pulzní karabinu (..ne, fňuk, nevrazil, fňuk; puls rifle zcela chybí!) a bez nějakého omlouvání se, nebo vytáčení, z něj udělal pro věc nadšenej, uvědomělej a rozvážnej buldozer ideologický expanze, co ještě s posledním výdechem šťastně hodí zakrvácenej lístek do volební urny.
A vám tu najednou něco nevoní?

5 zarputile přízemních, krajně pragmatických a vojácky drsně železných***** s dubovou ratolestí

PS: Má, doufám, poslední bitva se udála ve školce; na pískovišti jsem, už nevím proč, strčil do Jirky Hanuše (dnes je respektovaným geologem), ten upad na zadek a začal bulet, načež jsem začal bulet taky a při tom tvrdil, že mě před tím bouchnul do ramene...načež mě Paní Vychovatelka izolovala v tmavém kumbálu...a tak se omluvám, ale tuhle dětinskost si neodpustím: https://www.youtube.com/watch?v=VSGmPpidDvo

11 08.04.2017