kalinkacz komentáře u knih

Zajímavý námět... Skvělá anotace... Děj nudný... Nějak mi to nesedlo... Kniha se sice četla rychle, ale nějak mě nezaujala... Hlavní hrdinové, kterým bylo 16 vedli dialogy jako by jim bylo 25... Často se v knize mluvilo s mrtvým a pitvalo se umění... Od této knihy jsem podle recenzí čekala strašně moc... A nedostala jsem skoro nic... Někomu to třeba přijde záživné, ale mně prostě ne...

7 31.07.2016

Tuto knihu bych nazvala "Emočním bylinkářským zážitkem"... Jedná se o naprosto dokonalou knihu plnou skvěle dopodrobna vylíčených pocitů a zážitků z minulosti hlavní hrdiny... Popisy a charakteristiky okolí vás donutí se do příběhu vžít, jako bychom my sami byli jeho součástí... A i když jsem alergik, tak jdu hned na louku mezi luční kvítí, nějaké si natrhám na sušení a potom budu dál přemýšlet nad tímto příběhem..
P.S. Tato kniha rozhodně není lehké čtení!

7 24.06.2016

Dost dlouho dobu jsem po přečtení této knihy váhala, co sem vlastně napsat a došla jsem k závěru, že přesto všechno, co sem dolů napíšu je nutné k plnému pochopení poselství tohoto příběhu si knihu alespoň jednou přečíst, popřemýšlet o ní a potom si ji opět přečíst... Tato kniha totiž rozhodně není obyčejná, ukrývá v sobě poučný příběh, který vás pohltí již svými chytlavými názvy kapitol... Kniha pro mne byla také plná překvapení, jako byly nenápadné lekce zeměpisu a biologie, které mi nepřišly ani trošku nevhodné, ba naopak spíše originální... Čeká vás tedy cesta plná poznání, lásky, slz, smíchu a odvahy jít za tím, co je správné... Neváhejte a rozhodně dejte čas této malé, nenápadné "encyklopedii" tučňáků, která mnohým z vás třeba otevře oči... A věřte mi, že po přečtení této knihy budete chtít mít doma taky takového svého Juana Salvadora..
P. S. Tento příběh o situaci v Argentině jistě splní to, co měl a to fakt, že poselství Juana Salvadora přetrvá!

7 20.05.2016

Tak už se není čemu divit... Pan Doerr získal Pulitzerovu cenu naprosto oprávněně... Přečetla jsem román, který mě pohltil každou svou stranou, každou větou i slovem... Krátké kapitoly dodají knize na svižnosti a čtenář má větší možnost představivosti... Jedná se o brilantní dílo z pera muže s obrovským potenciálem.... Kniha neobsahuje žádné "sladké klišé", pouze krutou realitu, víru, nástrahy osudu, ztrátu a hrůzy války... Rozhodně neváhejte a začtěte se do tohoto nádherného, ač srdcervoucího příběhu...
P. S. Kdo je fanouškem Zlodějky knih (jako jsem já), nebude litovat určitě!

7 14.04.2016

Za zamčenými dveřmi, novinka Freidy McFadden!
Jak já se těšila! Freida McFadden je můj loňský objev! Loni od ní u nás vyšel psychothriller Pomocnice. Ten byl plný klišé, ale jako celek fungoval skvěle! Čtivé, neodložitelné a napínavé.
Autorka má na svém kontě již mnoho titulů, ale prosadila se až právě zmiňovanou Pomocnicí.
Za zamčenými dveřmi je kniha, která v originále vyšla před několika lety, u nás až nyní, po úspěchu Pomocnice.
K mému překvapení se nejedná o psychothriller, za mě je tohle typická ukázka klasického thrilleru. Máme tady sériového vraha, jeho dceru, která se na svou minulost snaží zapomenout a několik vražd, které nasvědčují tomu, že nový sériový vrah je tu!
Kniha má cca 230 stran, nemá tedy žádná hluchá místa, je napínavá a vy jen čtete a čtete.
Bavila mě? Ano! mám ale raději psychothrillery? Ano! Přečtu si cokoli, co od autorky vyjde, protože mě baví? ANO!
Freida McFadden je prostě skvělá, umí psát a její knihy jsou skvělým lékem na čtecí krizi. Takže za sebe doporučuju.

6 16.03.2024

Kniha Řeka mě volá domů byla tak skvělá, že bych o ní dokázala mluvit hodiny a hodiny!
Jedná se o debutový román (wow), který se věnuje tématu mateřství.
Příběh začíná momentem, kdy se hlavní hrdinka rozhodne utéct z kolonie, ve které roky jako otrokyně dřela, aby našla svých 5 ztracených dětí, kterých se musela v průběhu života za (pro nás) nepředstavitelných okolností vzdát. Neví, zda jsou naživu, neví, zda s ní budou chtít mluvit, ani kde žijí... Je ale ochotna obětovat vše, aby to zjistila!
Tato kniha mi zlomila srdce a pak ho postupně slepovala dohromady... Byla jsem dojatá, u čtení mi často netečou slzy, ale tady... S každou stranou jsem víc a víc věřila ve šťastný konec, byť víte, že není vůbec jistý...
Pokud se vám líbil historický román Hory zpívají, tak budete z této novinky nadšení! Doporučuji všema deseti!

6 02.03.2024

Moje milovaná Taylor Jenkins Reid!
Není žádným tajemstvím, že autorka patří mezi mé vůbec nejoblíbenější spisovatele. Její knihy jsou jednoduše fantastické a proto nikdy nevydržím čekat na český překlad a čtu knihy v originále ihned po jejich vydání.
Poslední autorčina knihy Carrie Soto se vrací byla tak skvělá, že se před 2 lety dostala do mého výběru těch nejlepších knih. No a nyní vychází konečně česky!
Příběh fiktivní tenisové hráčky Carrie Soto působí stejně jako příběh Evelyn Hugo nebo Daisy Jones, neuvěřitelně reálně. Tohle prostě autorka umí!
Kniha se odehrává v tenisovém prostředí (miluju!), to ale zároveň tvoří svým způsobem pouze pozadí celého děje - ten se totiž věnuje hlavně tématu úspěchu (tedy, co vše jsme pro úspěch ochotni udělat a za jakou cenu) a vztahu mezi otcem a dcerou, jelikož trenérem naší hlavní hrdinky je její táta.
Na knize mi sedlo prostě úplně vše - originální námět, styl psaní i postavy (byť vám Carrie ne vždy bude úplně sympatická).
Obrovské doporučení, nemám co víc říct, přečtěte si ji!

6 22.02.2024

Mechanika lásky byla tak milá oddechovka!
Do knihy jsem se pustila ze dvou důvodů! První - Jedná se o young adult contemporary od autorky Atlasovy šestky a já byla zvědavá, jak napíše knihu z jiného než fantasy žánru. A druhý důvod - Děj se odehrává v robotickém kroužku na střední škole a já do robotiky chodila na gymnáziu taky, takže už kvůli té nostalgii jsem musela.
Příběh je opravdu čistá young adult, takže jsem byla úplně mimo cílovou skupinu čtenářů a i přesto jsem si čtení užila. Není to žádná vysoká literatura, ale já si u čtení tak odpočinula a zavzpomínala.
Bylo to prostě moc fajn a Mechaniku lásky mohu doporučit.

6 10.11.2023

Tvorbu Ellen Marie Wisemanové jsem objevila před 2 lety díky Sběratelce sirotků, což byl vynikající historický román a nejlepší kniha, kterou jsem v daném roce četla.
Loni jsem četla od autorky knihu Tmavé stěny Willardu a opět jsem neměla co vytknout, proto se letošní autorčina novinka Ztracené dívky z Willowbrooku stala jednou z mých nejočekávanějších knih celého roku.
Autorka ve svých knihách zpracovává skutečné události (nebo z nich minimálně vychází) a děj zasadí do reálných míst.
V případě tohoto románu tomu nebylo jinak, státní škola Willowbrook skutečně existuje a z její historie opravdu mrazí.
Příběh byl, jak už jsem u autorky zvyklá, naprosto neodložitelný, hlavní hrdinka byla skvěle vykreslená. Byť jsem neodhadla konec, tak ale jednu výtku mám - měla jsem při čtení totiž pocit, že nečtu úplně historický román, ale spíše drama s thrillerovými prvky. Což netvrdím, že je špatně, ale osobně mě to překvapilo, protože jsem nedostala to, co jsem očekávala a zároveň mě příběh nezasáhl tolik, jako jiné autorčiny knihy.
Ve výsledku ale knihu rozhodně doporučuji, Ellen Marie Wisemanová je výborná vypravěčka a já si od ní vždy přečtu cokoli, co napíše. Pokud jste ji ještě nevyzkoušeli, směle do toho!

6 07.11.2023

Feel good detektivky zatím nebyly nic moc pro mě, jsem spíše čtenář klasických thrillerů, protože mám ráda víc akce a zvratů a ne dlouhá vyšetřování, jak tomu v detektivkách bývá.
U Zlaté vařečky jsem si ale řekla, že udělám další výjimku a znovu zkusím feel good detektivku a udělala jsem dobře! Tohle byla totiž první feel good detektivka, která mě vážně bavila!
Na knize mě zaujala originální kombinace detektivky a pekařské soutěže. Na té dojde k několika nečekaným zádrhelům a potom i vraždě, je tedy jasné, že někdo ze soutěžících přijde o možnost vyhrát tím nejhorším způsobem...
Jsme velký fanoušek kuchařských a pekařských soutěží, takže to mi na příběhu vážně sedlo. Na začátku máte k dispozici i seznam soutěžících, takže se mi postavy nepletly, to bylo skvělý.
Za mě vážně dobrá, čtivá a v závěru napínavá detektivka, kde jsem tedy pachatele neodhadla! Za mě tedy ano

6 28.10.2023

Martinu Viktorii Kopeckou jsem poprvé (asi jako většina z nás) zaregistrovala díky jejímu účinkování ve Star Dance.
Její osobnost mi přišla vážně zajímavá a tak jsem se nakonec po roce váhání pustila do čtení Deníku farářky, protože jsem chtěla více poznat, jaké to je být farářkou.
Po dočtení jsem ale zůstala lehce v rozpacích, protože jsem od knihy rozhodně nedostala to, co jsem čekala. Deník začíná těsně před vypuknutím pandemie a autorka měla v té době (a to platí dodnes) mnoho možností, kam vycestovat nebo kde se s někým významným potkat (i s papežem). Což bylo také zajímavé (ne že ne), ale z toho běžného života farářky jsem se díky tomu tolik nedozvěděla, což jsem nečekala...
Konec knihy byl doplněn o již zveřejněné rozhovory a já vám prostě nějak nevím... Nebylo to špatné, ale zároveň nejsem ani nadšená.
Uvidíme, jak mi sedne autorčina novinka.

6 26.10.2023

Kateřina Surmanová doslova proletěla všemi knižními platformami díky svému debutu Šepot z lesa.
Já si letos řekla, že chci tak zjistit, jak autorka píše a proč ji všichni doporučí. Takže když autorce vyšla novinka Zvedá se vítr, která je navíc o dost útlejší než Šepot z lesa, pustila jsem se do čtení.
Už z anotace je naprosto zřejmé, že má autorka hodně ráda Stephena Kinga, konkrétně podoba s knihou To je jasná.
Za mě to bylo fajn čtení, hodně lidí mi doporučovalo tvorbu autorky, protože umí skvěle vykreslit atmosféru a to mohu jedině potvrdit. Vítr, povodně... Všechno působilo opravdu reálně. Zároveň mi ale v příběhu, na to jak byl krátký (280 stran), chybělo napětí - první polovina byla výrazně méně akční než ta druhá.
Nemůžu srovnávat Zvedá se vítr s Šepotem z lesa, ale pokud máte rádi tvorbu Stephena Kinga, dobře popsanou atmosféru a nevadí vám pomalejší první polovina, tak na novinku mrkněte.

6 06.10.2023

Série Funiculi funicula se oficiálně stává mojí srdcovkou!
Než pravda vyjde najevo bylo stejně skvělé čtení jako Než vystydne káva.
Cestování časem sice není úplně moje, ale ty příběhy lidí a důvody, proč se rozhodnou cestovat časem v této kavárně... Prostě mě vždycky dostanou a dojmou. Jsou tak reálné a dokázala jsem se ztotožnit úplně s každým.
Pokud jste s touto sérií ještě nezačali, určitě ji zkuste! Stojí za to.

6 17.09.2023

Sběratelka příběhů je milé a dojemné čtení, které bude bavit všechny příznivce knih, ve kterých je více než jen jeden příběh.
Hlavní hrdinka tohoto románu je totiž skutečně sběratelkou příběhů, jako uklízečka si jich za svůj život vyslechla opravdu hodně - plnila svou práci a naslouchala. Teď je tu ale někdo, kdo chce slyšet její příběh.
Ze začátku jsem popravdě nebyla moc začtená, ale okolo poloviny mě příběh pohltil. Nebyl to sice nejlepší román, jaký jsem doposud četla, ale ten konec za to stál.
Krásné čtení, které ve vás probudí vaše emoce.

6 17.09.2023

Naše ztracená srdce byly jednou z mých nejočekávanějších knih roku. Celeste Ng patří mezi mé top autorky, jejíž knihy vycházejí v nakladatelství Odeon (Vše, co jsme si nikdy neřekli a Ohníčky všude kolem - oba romány jsou vynikající) a na její novinku jsem čekali mnoho let. Proto jsem se pustila hned do čtení.
Hned na úvod je třeba jít do čtení s jednou věcí - tohle je něco úplně jiného, než na co jsme u autorky zvyklí. Jedná se totiž o román až dystopický, který se odehrává v nedaleké budoucnosti v Americe, kde jsou zavedeny zákony na ochranu amerických hodnot, které diskriminují Američany asijského původu. Mezi ně patří i matka hlavního hrdiny románu, která rodinu opustila a my do konce knihy netušíme proč...
Naše ztracená srdce jsou za mě výborně napsaným románem, který je nejen o hodnotě člověka a o chování společnosti, která je v ohrožení a cítí se zranitelná, ale taky o mateřství, rodině, přátelích a odpuštění.
Když jsem knihu začínala číst, byla jsem v rozpacích, nebyla jsem si jistá, jak se ke knize postavit, ale čím delší odstup od dočtení mám, tím víc ve mně příběh rezonuje. Pokud máte chuť si přečíst náročnější, ale skvělý román, který mrazivě reálný, pak doporučuji všema deseti.

6 07.07.2023

Nikdo neví, co se tenkrát v létě stalo...
Já už to vím a řeknu jediné, váš čas stojí za to, abyste to zjistili taky. Rozhodně ne proto, že by vás události šokovali nebo jste se s nimi ještě nesetkali, ale protože ten dopad všech zážitků a vzpomínek na jednoho člověka je tu popsán neskutečně dobře.
Omluva nestačí je psychologické drama (ne thriller), ve kterém jedno léto, kdy bylo hlavní hrdince 9 let, ovlivnilo životy hned několika lidí.
Jak se může člověk vypořádat s něčím nevyřešeným? Co když nás osud mže potrestat? A jak moc se na nás podepisují rozhodnutí a postoje našich rodičů?
Od knihy jsem toho popravdě moc nečekala, ale o to víc jsem byla mile překvapená. Příběh byl čtivý a charaktery postav byly podle mě vykreslené skvěle.
Byť se příběh tváří jako oddechový román, za mě tomu tak úplně není - dostane vás mnohým a vy si za polovinou uvědomíte, že vše prožíváte s postavami více, než jste si mysleli.
Omluva nestačí byla za mě skvělá a doufám, že si jí u nás všimne více čtenářů. Zasloužila by si to.

6 02.07.2023

Jodi Picoultová patří mezi mé velmi oblíbené autorky a Kniha dvou cest pro mě byla velmi očekávanou knihou (čekalo se ni kvůli posunům déle než rok).
Autorka i v tomto románu potvrdila, že dokáže zpracovat důležité téma velmi srozumitelnou formou, v případě této knihy si klade hlavně otázku "Co když jsme se v minulosti nerozhodli správně? Jak nad takovou situací přemýšlet a dá se vůbec ještě změnit?"
Kniha dvou cest je velmi obsáhlá, ale čte se skvěle, zároveň se ale přiznám, že mezi mé nejoblíbenější knihy autorky se nezařadí. To z ní ale v žádném případě nedělá špatnou knihu! Jen pokud nejste fanoušci Egypta, tak vám nejspíš (stejně jako mně), budou některé části připadat hodně popisné a dost dlouhé...
To je ale má jediná výtka.
Za sebe tedy román mohu doporučit, ale mému srdci nejbližší zůstávají Velké maličkosti a Je to i můj život.

6 16.04.2023

Petra Dvořáková patří mezi mé nejoblíbenější české autorky. Její Sítě a Vrány mě naprosto dostaly! Samozřejmě mě proto nemohla minout její poslední novinka Zahrada.
Bohužel se ale přiznám, že jsem čekala od knihy mnohem víc. Zápletku a téma jsem odhadla poměrně záhy a potom jsem čekala, co dalšího příběh přinese.
Zahrada je rozsahem podobná Vránám, ale rozhodně na mě nezapůsobila tolik. Neskutečně mě to mrzí, ale tak to prostě je.
Nebylo to špatné čtení, to ani náhodou, ale vím, že u mě vedou jiné knihy Petry Dvořákové.

6 11.01.2023

Za pět je kniha, kterou jsme mohli vidět svého času na instagramu všude. Co si budem, ta obálka je top. Mě osobně zaujal super námět. Kniha se skvěle četla, měla spád a nebyla to jen obyčejná červená knihovna... Zároveň si ale myslím, že by příběhu, vzhledem k tomu, jaká všechna témata jsou v něm zahrnuta, prospělo, kdyby byl delší. Jo a s hlavní hrdinkou bych si v reálu rozhodně nesedla. Za mě tedy milá, originální a odpočinková záležitost, která sice není ničím náročným, ale o to více u ní čtenář vypne a zapomene na své starosti.

6 27.12.2022

No tak tohle ale bylo super! Už první Alešova kniha Pamatuj na smrt mě moc bavila, ale Zvěsti jsou za mě ještě lepší. Jedná se o young adult heavy contemporary s prvky thrilleru. V příběhu sledujete kopu teenagerů, přičemž každý z nich je v dost nelehké ať už rodinné, vztahové či osobní situaci. Za mě výborně popsané postavy, které jsou mezi sebou dobře propojené, zajímavý děj a extrémně čtivý styl psaní! Za mě skvělá ya, která stojí za vaši pozornost.

6 27.12.2022