katerinn komentáře u knih
Za mě nejpovedenější a nejzajímavější čtení o Bohyních. Po románu Tučkové, který nezatracuji, líbil se mi moc a je nutno vzít v potaz, že je to román a částečně fikce, jsem se jala hledat další informace a reálie od různých autorů. Knížky pana Jílka, pana Hely.
V Bojkovickém muzeu jsem narazila na tuto a jsem moc ráda. Úplně autorce závidím, že měla tu možnost se mezi Bohyně dostat a nasát to prostředí. Krajina je to nádherná a mystická.
Vřele doporučuji. A kdyby se daly poslechnout i nahrávky, byla bych šťastná.
Jane Austen miluju, ale do tohoto jsem se vůbec nemohla začíst. Po několikerém pokusu, že se příběh rozjede, jsem knížku poprvé odložila jako nedočtenou.
Moje druhá knížka (po Věci, na které nastal čas) a ještě lepší zážitek.
Tahle rodina mi byla blízká, až je mi líto, že jsem došla na poslední stránku. Zajímalo by mě, jak to po té katarzi Veroniky dopadlo s otcem a zda Mája byla zase šťastná.
Knížku jsem zaregistrovala v rádiu na dvojce jako četbu na pokračování a tak mě dostala, že jsem nevydržela a půjčila si ji, abych ji mohla dočíst dřív, než budou k dispozici na rozhlase všechny díly. Byla jsem překvapená, že knížka obsahuje ve skutečnosti mnohem více povídek.
Čte se to a poslouchá se sevřenými pocity. Každý se v tom najde a z toho co může následovat mrazí. Kam až může nedostatek komunikace v rodině vést. Nikdo si nedomyslí, co přesně cítíme, co nás trápí, co se nám nelíbí, zároveň bychom měli ukázat radost a cit. Věřím, že pokud se sobecký Richard probere a ukáže trochu vřelosti, empatie a nebude dávat sebe na první místo, pokud vztahovačná Alice řekne hned, co se jí nelíbí a nebude čekat na zázrak, že Richard hned vše pochopí z její naštvané tiché tváře a když oba ucítí, že jsou vlastně rádi a váží si toho "obyčejnýho tepla", který cítí, když spolu po delší době sedí u stolu a mluví, věřím, že se jim vztah zachrání. Jen musí oba ustoupit trochu ze svých zajetých kolejí, přenastavit si svůj životní náhled, nechtít vše podle sebe a dokonalý, a být vděčný za obyčejný věci.
Kníhu jsem s přemáháním a několikerým odkládáním dočetla do 100té strany a definitivně odložila. Bylo to pro mne moc rozvláčně napsané, řešilo se sálodlouze něco, co mě vlastně ani nezajímalo jak dopadne. Nenutilo mě to zůstat a dychtit jak to bude dál. Taky to nářečí nebo nespisovný jazyk se mi nelíbil. Prostě Pánbu ví Tome, že si to vopravdu pro tentonoc ňák
nesedlo..
Během čtení smutného příběhu jsem si říkala, co bylo inspirací. Zda je to na základě skutečného příběhu. Nechápu tu hysterii okolo, vždyť těchto příběhů musí být nespočet, a každá oběť se v něčem může najít a uzurpovat si to osobně. Za mě je naopak dobře na toto téma poukázat. Knížka se čte jedním dechem, i když zanechává na duši těžký pocit, smutek a beznaděj. Připomnělo mi to knihu Nabarvené ptáče, protože pozitivních chvilek je tam taky pomálu a je s podivem, co dětská duše dokáže ještě vstřebat a vydržet.
PS: SPOILER cekala jsem jeste nejake vysvetleni nebo hrozivou pointu s tatinkem vypravecky, kdyz nahle opustil i jeho dva chlapce. Ze to bude mit nejaky duvod. Vykresleny byl jako dobry chlap.
První třetina knihy skvělá, poté začalo napětí povolovat. Hledání vraha točícího se okolo dvojčat bylo napínavé, ale rozuzlení takové vlažné. Druhá linie hledání vraha nalezeného těla mě vůbec nechytla.
Nejen dopisy psané, vlastně diktované písaři zoufalou Perchtou a určené jí milovaným bratrům a otci do Rožmberka, ale i zajímavé vysvětlení života ženy ve středověku, jejích práv a historické poohlédnutí do rodiny Rožmberků Oldřicha II a jeho dětí.
Tahle knížka zaujme každého, kdo se rád dozví zajímavosti ze života Karla Hynka Máchy a Boženy Němcové. I když jsem přečetla její korespondenci, pan Ivanov sdělil i nové skutečnosti a drobnosti z jejich života. Paní Skořepová přidává zajímavý pohled z hlediska śastrologie a charakteru dle čínských znamení a elementů.
"Nimmo zemřel," řekl Tracy, "Ringert je tady a kde je Peberdy, nevím. Stál jsem tam a najednou šla kolem po Warrenově ulici překrásná dívka."
"Byla krásná?" zeptala se Laura.
"Byla to nejkrásnější dívka na světě."
"Kdo to byl?"
"Vy, Lauro," řekl Tracy.
"Já?" Podivía se Laura. "Nejkrásnější dívka na světě? To jste se musel splést."
"Ne, opravdu jste to byla vy, Lauro."
"Ale jestli jsem byla někdy nejkrásnější dívka na světě, tak teď už určitě nejsem, " řekla Laura.
"O tom jsem chtěl s vámi mluvit," řekl Tracy.
"Dobře tedy," řekla Laura. "Mluvte o tom."
"Chci, abyste zas šla po Warrenově ulici."
"To že chcete?"
"Ano."
"Proč?"
"Nevím, jak jinak to vyjádřit," řekl Tracy. "Protože vás miluju."
"Co tím chcete říct?"
"Nevím," řekl Tracy. "Myslím, že chci říct, že jste pořád ta nejkrásnější dívka na světě."
"To nejsem," řekla Laura.
"Ale ano, jste," řekl Tracy. "Pro mě jste."
"Ne," zavrtěla hlavou Laura. "Není to pěkné být krásná. A nehodí se to. A pak, je to hrozně smutné. Mnohem smutnější, než jen v klidu ležet a vědět, že jste mrtvá."
"To nevíš, co ve svej moudrosti s tebou zamejšlí. Třeba ti dal nepohledný tělo, aby moh tě ustanovit k inejm a lepším věcem. Že máš zmrzačený tělo, proto můžeš bejt na duši veliká a hezká. A kdoví, co máš dobrýho tu vykonat.
Krása tělesná nejni dycky darem tím nejlepším.."
Krásná knížka, která mě navodila tu pravou kouzelnou atmosféru Adventu a naučila se dívat na Vánoce očima našich předků..
Knížka měla být jedna z nejlepších o holocaustu a půjčila mi ji kamarádka, že nic lepšího nečetla. Bohužel moje očekávání tak bylo velké a nenaplněné. Knih o holocaustu jsem přečetla více a směle mohu říci, že tato knížka se jím zabývá povrchněji a nepřináší nic nového. Příběh byl čtivý, to ano, ale zase nešel s hlavními postavami moc do hloubky, čekala jsem na konci nějaké vyústění, aby vše do sebe zapadlo, ale každý osud postavy vyšumí jakoby do prázdna bez většího vysvětlení nebo vyústění..
Po filmu jsem četla knihu. Film mě dostal přírodou a krajinou, až jsem se jela podívat na skutečnou Jozovu chalupu do Zázrivé. Ještě stojí, ale již je v bídném stavu.
Knížka je jiná, ale čte se hezky.
"Ptám se mnohdy sama sebe, jaké mocné, nevyzpytatelné kouzlo spočívá v jistém člověku, že nás jediný jeho pohled, jediný potisk ruky o všecku sílu připravit může, že chvění jeho hlasu jako třtinou námi zmítá? - Proč pokojně bije srdce, když jeden přítel ruku nám stiskne, proč potisk druhého žár do žil vlévá? - "
B.N. Václavu Čeňkovi Bendlovi 14.12.1856
Co jsem si z druhého dílu korespondence Boženy Němcové vzala je pocit, že Josef Němec, manžel Boženy Němcové, nebyl jen despota, jak je všude vylíčen, ale dle obsahu jeho dopisů i citlivý a starostlivý muž, který měl svou manželku rád a stejně tak miloval své děti. Až jsem ho litovala v některých částech knihy, kdy se v době, pro mě trochu lehkovážné cesty Boženy Němcové po Slovensku, sám staral v Praze o děti, a neměl na nájem ani na jejich zítřejší oběd.
viz dopis Josefa Němce pro B.N 22.10.1855
"Je-li to opravdová láska, ta vášeň, pro kterou člověk nade vše, co se v cestu klade, zapomene, jemuž předmět milený jediným cílem, blahostí jest, je-li to taková láska, jenž pro H. cítíte, tedy jsou má slova marná.
Známť touhu po té vnadné růži, pro kterou rády saháme, ať by i trny její nás píchly."
BN – Bohuslavě Rajské 8.8.1844
Knížka, ke které mě přivedla herečka Květa Fialová. Nečte se jednoduše, ale myšlenky a náhled na život, lásku, děti jsou tak hluboké a pravdivé, že se k ní čas od času vracím a znovu listuju a pročítám. A vždy mě znovu potěší a vždy tam najdu to, co potřebuji.
O LÁSCE
Pak Almitra řekla, promluv k nám o lásce.
A on pozdvihl hlavu a pronesl:
Když vám dá láska znamení, následujte ji, přestože její cesty jsou nesnadné a příkré.
A když vás její křídla obestřou, nebraňte se jim, přestože meč skrytý v jejich perutích vás možná poraní.
A když k vám promlouvá, důvěřujte jí,
přestože její hlas možná roztříští vaše sny tak, jako severní vítr mění zahradu v pustinu.
I když vás láska bude korunovat, zároveň vás i ukřižuje. I když je vaším růstem, zároveň je i omezením. I když vás vynese do výšin a s něhou opatruje nejkřehčí výhonky chvějící se v slunci, zároveň sestoupí k
vašim kořenům a zacloumá jejich úponky zapuštěnými v zemi.
Sváže vás k sobě jako snopy obilí.
Vymlátí vás až na holé zrno.
Prosije vás, abyste se zbavili slupek. Semele vás do běla.
To vše s vámi láska udělá, abyste odhalili tajemství svého srdce, a tímto poznáním se stanete částí srdce života.
Budete-li však ve strachu hledat jen klid a rozkoše lásky,
pak je pro vás lepší, abyste zakryli svou nahotu a odešli od mlatu lásky
do světa bez ročních období, kde se budete smát, ale nebude to všechen váš smích, kde budete plakat, ale nebudou to všechny vaše slzy.
Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá.
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.
A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.
Rozplynout se a být jako zurčící potok, jenž zpívá svou melodii do noci.
Poznat bolest přílišné něhy..
První část knihy mne okouzlila, jak češtinou, tak návratem do života vesnice před více jak sto lety a lidovými zvyky. Zato druhá, zelené téma současnosti mne neoslovila. První část jsem hltala, druhou nedočetla..
"Lidé mohou zavřít oči před hrůzností, před krásou, mohou zavřít uši před melodií nebo omamujícími slovy, ale nemohou se ubránit vůni.. Neboť vůně je sestrou dechu. S ním vchází do lidí, přímo do srdce. Kdo ovládá pachy, ovládá srdce lidí.." Pach pařížských čtvrtí 18. století, plné obchodníků, bláta, much a tlejících ryb snoubící se s vonným jihem Francie, kdy vám do nosu zavane jemná, omamující vůně květin, bylin a směsi vonných esencí, kroužící v baňkách při výrobě parfémů.. Vůně mokrých kamenů, vůně krásných neposkvrněných dívek. Doporučuji i film, který vynechal hluchá místa knihy, a kde hlavní postavu naprosto famózně ztvárnil Ben Whishaw. A dal jí i něco navíc..