katerinn komentáře u knih

Během čtení smutného příběhu jsem si říkala, co bylo inspirací. Zda je to na základě skutečného příběhu. Nechápu tu hysterii okolo, vždyť těchto příběhů musí být nespočet, a každá oběť se v něčem může najít a uzurpovat si to osobně. Za mě je naopak dobře na toto téma poukázat. Knížka se čte jedním dechem, i když zanechává na duši těžký pocit, smutek a beznaděj. Připomnělo mi to knihu Nabarvené ptáče, protože pozitivních chvilek je tam taky pomálu a je s podivem, co dětská duše dokáže ještě vstřebat a vydržet.
PS: SPOILER cekala jsem jeste nejake vysvetleni nebo hrozivou pointu s tatinkem vypravecky, kdyz nahle opustil i jeho dva chlapce. Ze to bude mit nejaky duvod. Vykresleny byl jako dobry chlap.

20 02.06.2023

bohužel z toho na mne sálá pouze touha po penězích.. co nejvíc šokovat, co nejvíc prodat, divná bulvární prezentace.. Gábina tvrdí, že až manžel ji otevřel oči. Jinou se poté doopravdy stala. Ale jako Soukalovou jsem jí měla raději.

Skvělá rekonstrukce skutečného příběhu paraskupiny Anthropoid. Přečteno jedním dechem.
Při čtení jsem si stále více uvědomovala, jak ctím všechny ty bezejmenné anonymní Čechy, kteří parašutistům během války dobrovolně pomáhali a pokud se na ně přišlo, odnesla to celá rodina. Nebyli nikde v zahraničí cvičení, mnohdy nebyli ani členy odboje. To byli pro mě skuteční hrdinové, škoda, že se o jejich činech nikdo nedozví. Jejich pomoc i následky upadly v zapomnění. Hluboká úcta všem..

" Mrtvých netřeba se bát. Jen živých.."

10 21.04.2014

Nad knížkou jsem se pobavila, autor nás opravdu nešetří. Ale ruku na srdce, některé věci strefil dokonale a nutí k zamyšlení.. :)

9 21.04.2014

Jsem jedna z mála lidí, která nechápe ten humbuk okolo této knihy. Byla jsem šťastná, když jsem knížku po delší době v knihovně získala, po všech těch zářících rezenzích, ale zůstala jsem velmi zklamaná s rozpačitým dojmem. Nezačetla jsem se, nebavilo mě to, i když téma je hluboké a citlivé, nezasáhlo mě to, nevtáhlo, vypravěčka smrt mě spíše svými glosami rušila. Knížka měla působit sentimentálně, ale na mě působila povrchně, prvoplánově s cílem zasáhnout a ohromit.. Je mi to líto, ale odložila jsem to nedočtené..
Možná, kdybych jí četla ve 12 letech, byl by to jiný zážitek..

9 18.04.2014

Knížku jsem zaregistrovala v rádiu na dvojce jako četbu na pokračování a tak mě dostala, že jsem nevydržela a půjčila si ji, abych ji mohla dočíst dřív, než budou k dispozici na rozhlase všechny díly. Byla jsem překvapená, že knížka obsahuje ve skutečnosti mnohem více povídek.
Čte se to a poslouchá se sevřenými pocity. Každý se v tom najde a z toho co může následovat mrazí. Kam až může nedostatek komunikace v rodině vést. Nikdo si nedomyslí, co přesně cítíme, co nás trápí, co se nám nelíbí, zároveň bychom měli ukázat radost a cit. Věřím, že pokud se sobecký Richard probere a ukáže trochu vřelosti, empatie a nebude dávat sebe na první místo, pokud vztahovačná Alice řekne hned, co se jí nelíbí a nebude čekat na zázrak, že Richard hned vše pochopí z její naštvané tiché tváře a když oba ucítí, že jsou vlastně rádi a váží si toho "obyčejnýho tepla", který cítí, když spolu po delší době sedí u stolu a mluví, věřím, že se jim vztah zachrání. Jen musí oba ustoupit trochu ze svých zajetých kolejí, přenastavit si svůj životní náhled, nechtít vše podle sebe a dokonalý, a být vděčný za obyčejný věci.

8 13.12.2023

Knížka měla být jedna z nejlepších o holocaustu a půjčila mi ji kamarádka, že nic lepšího nečetla. Bohužel moje očekávání tak bylo velké a nenaplněné. Knih o holocaustu jsem přečetla více a směle mohu říci, že tato knížka se jím zabývá povrchněji a nepřináší nic nového. Příběh byl čtivý, to ano, ale zase nešel s hlavními postavami moc do hloubky, čekala jsem na konci nějaké vyústění, aby vše do sebe zapadlo, ale každý osud postavy vyšumí jakoby do prázdna bez většího vysvětlení nebo vyústění..

8 19.12.2020

Knížka, ke které mě přivedla herečka Květa Fialová. Nečte se jednoduše, ale myšlenky a náhled na život, lásku, děti jsou tak hluboké a pravdivé, že se k ní čas od času vracím a znovu listuju a pročítám. A vždy mě znovu potěší a vždy tam najdu to, co potřebuji.

O LÁSCE

Pak Almitra řekla, promluv k nám o lásce.
A on pozdvihl hlavu a pronesl:

Když vám dá láska znamení, následujte ji, přestože její cesty jsou nesnadné a příkré.
A když vás její křídla obestřou, nebraňte se jim, přestože meč skrytý v jejich perutích vás možná poraní.
A když k vám promlouvá, důvěřujte jí,
přestože její hlas možná roztříští vaše sny tak, jako severní vítr mění zahradu v pustinu.

I když vás láska bude korunovat, zároveň vás i ukřižuje. I když je vaším růstem, zároveň je i omezením. I když vás vynese do výšin a s něhou opatruje nejkřehčí výhonky chvějící se v slunci, zároveň sestoupí k
vašim kořenům a zacloumá jejich úponky zapuštěnými v zemi.

Sváže vás k sobě jako snopy obilí.
Vymlátí vás až na holé zrno.
Prosije vás, abyste se zbavili slupek. Semele vás do běla.
To vše s vámi láska udělá, abyste odhalili tajemství svého srdce, a tímto poznáním se stanete částí srdce života.

Budete-li však ve strachu hledat jen klid a rozkoše lásky,
pak je pro vás lepší, abyste zakryli svou nahotu a odešli od mlatu lásky
do světa bez ročních období, kde se budete smát, ale nebude to všechen váš smích, kde budete plakat, ale nebudou to všechny vaše slzy.

Láska nedává nic než jen sebe a nebere nic, co sama nemá.
Lásce nic nepatří, ale ani ona nikomu nepatří.
Lásce totiž zcela stačí samotná láska.

A nemyslete si, že lásce můžete určovat směr, protože láska, pokud jí stojíte za to, určí směr vám.

Rozplynout se a být jako zurčící potok, jenž zpívá svou melodii do noci.
Poznat bolest přílišné něhy..

8 08.09.2018

Poutavý osobní příběh říšské Němky, které se pomalu rozpadá růžová budoucnost a vlivem válečných okolností se rozhodne odejít učit do Sudet.
Příběh o ztrátách a němých křivdách.. Napsáno lehce, rozčleněné do krátkých kapitol a i když se jedná o neveselé téma, občas tomu nechybí humorná nadsázka.

"Napsala Elfriede dlouhý a rozhořčený dopis. Nech je být, odepsala přítelkyně. A vrať se do Německa.
Pobavilo jí to. Byla v Německu.
Začala mnohem víc kouřit, dávala si však pozor, aby ji při tom nikdo nepřistihl. Připadala si neschopná, byla izolovaná, smutná a deprimovala ji neviditelná zeď oddělující ji od žáků a jejich rodičů.."

8 23.02.2014

"Lidé mohou zavřít oči před hrůzností, před krásou, mohou zavřít uši před melodií nebo omamujícími slovy, ale nemohou se ubránit vůni.. Neboť vůně je sestrou dechu. S ním vchází do lidí, přímo do srdce. Kdo ovládá pachy, ovládá srdce lidí.." Pach pařížských čtvrtí 18. století, plné obchodníků, bláta, much a tlejících ryb snoubící se s vonným jihem Francie, kdy vám do nosu zavane jemná, omamující vůně květin, bylin a směsi vonných esencí, kroužící v baňkách při výrobě parfémů.. Vůně mokrých kamenů, vůně krásných neposkvrněných dívek. Doporučuji i film, který vynechal hluchá místa knihy, a kde hlavní postavu naprosto famózně ztvárnil Ben Whishaw. A dal jí i něco navíc..

7 04.08.2018

Nerozumím oslavným komentářům, jak jim kniha změnila život. Pokud otevřu rádoby duchovní knihu, která má lidem pomoci a najdu tam "Přejte si peníze, přejte si šek na moc peněz a vesmír vám to splní" .. je to brak..jen komerční brak.. Následné několikeré pokračování této "zázračné" knihy už jsem nezkoušela.. pro mě je to velký business na důvěřivých lidech, ovšem zabalený v mystickém hávu..

7 19.06.2013

Útlá knížečka, avšak malý klenot knihovny. Lehounké čtení, kdy se velmi snadno ztratíte v kouzlu a světě této rodinky. Dlouhé letní dny, zpěv slavíka, bezstarostný způsob života, kde nic není problém. Není kam spěchat, žádné starosti. Výborné číst v létě v houpací síti, nebo večer u praskajícího ohně. Pár hodin s Larkinovými je krásný únik ze světa.
Taťka, mamina, nemravná svůdnice Marietta, opojný parfém s gardénií, neduživý daňový úředník, lísající se husa pod stolem a hora jídla.. Jak by řekl taťka Larkin.. -Bezva, co?-

6 14.09.2014

Po filmu jsem četla knihu. Film mě dostal přírodou a krajinou, až jsem se jela podívat na skutečnou Jozovu chalupu do Zázrivé. Ještě stojí, ale již je v bídném stavu.
Knížka je jiná, ale čte se hezky.

5 21.07.2020

"Jednou v noci jsem se šel projít po opuštěné pláži. Nebylo to veselé, ale také ne smutné. Bylo to.. krásné.."
Knížka se kterou se pomocí Goghových myšlenek dostanete až do jeho úplného nitra. Neveselé čtení lemované jeho nádhernými malbami. Po přečtení můžu říct, že van Gogh byl hodně senzitivní člověk s krásnou duší. Kdyby věděl, jaká ikona se z něj po smrti stala..

5 07.11.2017

"Tisíckrát hledal její oči a ona tisíckrát našla ty jeho. Byl to jistý druh smutného tance, tajného a bezmocného.. " Pro všechny poetické duše..

5 08.03.2016

Tak krásná a talentovaná ženská a tak se podceňovala. Svou sestru by strčila do kapsy, jen si trochu věřit. Nikdy nenalezla štěstí uvnitř sebe, byla závislá jen na okolních vlivech. Čekala na lásku, na role v divadle, chtěla být zdravá.. Byla to citlivá, senzitivní a čistá dušička a její vnitřní život byl plný očekávání, zmaru, frustrace, neňaplněné lásky, bolesti.. V rodině to také asi nebylo jednoduché. Jsem ráda, že byl deník vydán, i když je to hodně smutné čtení, pokud si k tomu představím, jak zbytečně její život skončil. Nikdy nikomu neublížila, to odsouzení od blízkých kolegů po osvobození bylo hodně kruté..

5 23.08.2013

Knížku jsem čirou náhodou našla na půdě v zaprášeném sudu, kde byly naskládané odložené věci. Čtení o holocaustu mám ráda a tak i tento deník byl u mě v hledáčku již delší dobu. Díky filmu jsem si myslela, že v knize (nevím proč) bude popsán i život v koncentračním táboře. I tak to byla kniha zajímavá, pěkně popsán denní neutíkající život v "zadním traktu", nevyhnutelná ponorka s ostatními, neporozumění s matkou i první láska.. Zajímalo by mě, zda se původní deník, nezpracovaný a neupravený jejím otcem lišil (četla jsem vydání z r. 1957). Ač byla Anne sečtělá a chytrá, některé věci, myšlenky nebo přerod jejích názorů mi přišly na 13/14 let uměle stylizované někým třetím, ale možná to bylo dané jen překladem.
S Anne jsem sympatizovala, a i když mi místy přišla trochu "přemoudřelá", ambiciozní a nadutá na svou osobu, líbil se mi její náhled na život i postřehy na lidi okolo ní a jejich jednání, byla statečná a zároveň zranitelná, plná vnitřního emocionálního života, do kterého dala nahlédnout jen Kitty a teď již i milionům čtenářů po celém světě..

**
Je-li člověk trudnomyslný, matka radí: "Mysli na všechnu bídu světa a buď vděčná, že jí neprožíváš."
Já říkám: "Jdi ven do polí, do přírody a na slunce, jdi ven a hledej štěstí v sobě samém a v Bohu. Mysli na krásno, které se neustále rodí v tobě a kolem tebe a buď šťastný.."
**

5 30.07.2013

Co jsem si z druhého dílu korespondence Boženy Němcové vzala je pocit, že Josef Němec, manžel Boženy Němcové, nebyl jen despota, jak je všude vylíčen, ale dle obsahu jeho dopisů i citlivý a starostlivý muž, který měl svou manželku rád a stejně tak miloval své děti. Až jsem ho litovala v některých částech knihy, kdy se v době, pro mě trochu lehkovážné cesty Boženy Němcové po Slovensku, sám staral v Praze o děti, a neměl na nájem ani na jejich zítřejší oběd.

viz dopis Josefa Němce pro B.N 22.10.1855

4 18.02.2020

"Je-li to opravdová láska, ta vášeň, pro kterou člověk nade vše, co se v cestu klade, zapomene, jemuž předmět milený jediným cílem, blahostí jest, je-li to taková láska, jenž pro H. cítíte, tedy jsou má slova marná.
Známť touhu po té vnadné růži, pro kterou rády saháme, ať by i trny její nás píchly."
BN – Bohuslavě Rajské 8.8.1844

4 18.02.2020

Květu Fialovou mám moc ráda, je to pro mě pavučinka. Ke knížce se ráda vracím a pročítám znovu její náhledy na život.
Líbí se mi její životní krédo:

"Přijmout, poděkovat, zvládnout a nekecat jim do toho.." Něco na tom bude..

4 24.08.2013