kiraa komentáře u knih
Knížka bez majestátního obalu z roku 1968, ale o to s lepším obsahem. Řadím ji mezi nejpůsobivější knihy, které jsem kdy četla a kterou jsem sfoukla jedním dechem. Vyprávění o vojenské morálce a cti ... vyprávění vlastencem, nezdolným bojovníkem, ale především velkým člověkem.
Tuto knihu jsem četla a je to už opravdu několik let, ale ještě dnes si pamatuji, jak jsem se z ní několik dní nemohla vzpamatovat. Hodně drsné, emotivní, ale bohužel velice reálné ..... někdy ta beznaděj doslova drtí..:-(
Já jsem s hodnocením tak nějak na půl cesty.
Silnou stránkou knížky bylo, že u mě dokázala vyvolat opravdu velkou míru nevole a to se taky cení :) Marek byl stvořen v mimořádně odpornýho tvora. Nejlepší pasáží byla pro mě večeře v nóbl knajpě na počest výročí Marka a Dáši. Atmosféra byla fakt hustá a ty nastrouhaný lanýže jsem cítila i přes ten papír.
Dášu jsem litovala i nechápala. I šoufl mi z ní někdy bylo. Dášin recept na štěstí by se dal shrnout do jedný věty. Najdi stoh slámy, kanystr benzínu na záda a škrtej. Takhle přesně Dáša (Daisy, bejbe … ufff) Markovi unikala. Na horský dráze, bez pojistky a bezpečnostního pásu.
Naopak mi úplně neseděl model kapitol na přeskáčku. Místy jsem měla v časový ose bordel.
Sprostý pasáže mi nevadily. Ale, že jich tam do prdele bylo …)))
Možná kdybych teď četla znova, když už vím, hodnotila bych malinko líp. Ono je to vlastně svým způsobem napsáno geniálně :)
Ale tak my blondýny někdy chápeme později. Ale zase si to užijeme déle :)
Pár řádek, protože už za pár dní bych nevěděla, že jsem něco takovýho četla. Ale tím nechci nijak urazit. Podobných knížek je momentálně na trhu docela slušná řada a dobře se prodávají. Jednoduchý děj, žádná extra zápletka, minimální počet osob a překvapivý rozuzlení. Odpočinkovej thriller. Pro baby. Chlapy by asi nebavil. Uvěřitelnost neuvěřitelná. Ale to asi chceme, že. Do plnýho hodnocení se mi ale přece jenom úplně nechce. Úspěšná chirurgyně místy projevovala tolik nelogickýho jednání, že se mi z toho občas kroutily prsty na nohou :)
Nikdy mě moc celebrity nebraly a s takovým tím nekritickým obdivem jsem skončila asi ještě před mou plnoletostí.
K Životu naruby jsem se dostala skoro omylem. Náhodným výběrem jsem zkusila pár minut, ale už jsem ho nedokázala opustit.
Fascinující životopis, ve kterým si Demi nebrala žádný servítky. Malá, nemocná holka, která dostala naloženo už v den svýho narození. Úděsný prostředí, drogy, chlast, hazardní hry a vzájemná agrese. S věčným stěhováním bez domova a jistoty. V pubertě zjištění, že otec není otcem biologickým. Otčímova sebevražda a několik pokusů matky ukončit to stejně.
Dojemná a otevřená zpověď o předčasný dospělosti, ale i vůli a touze žít lepší život.
Rozděleno na tři části - Boj o přežití, Úspěch a Smíření. Tři názvy, který dokonale vystihují obsah.
Marie je vdova, je jí šedesát a vdává svou jedinou dceru Rózu. Róza už není milou holčičkou a Marie středobod jejího vesmíru. Ty dny jsou navěky pryč. Marie se stává terčem neutuchající kritiky. Nesnesitelným syčivým tónem umí Róza Marii dokazovat, že je ta nejnemožnější ze všech. Těžko se Marie vyrovnává se stavem odcizení, ale i nastupujícím stářím.
Nikdy už se ke knížce nevrátím. Byla neradostná. A realistická. Bohužel.
A ten konec? Nevím, ale tuším.
S Dilema mám dilema. Téměř do dvou třetin jsem sváděla čtecí boj. Kterej chlap se zeptá svojí baby, jestli by nechtěla přemáchnout plavky ... ? Zastírací manévr hodný agenta MI5 :) Páč tohle se mě zeptat doma, začnu mít strach. Hlavně tedy o sebe. No nic, tak třeba se nějakej pradlenka boy ve vesmíru taky najde. A vůbec celý to téma oslavy, ke kterýmu se divnožena Livie upíná pomalu půl života. Trochu přetaženej šroub. Ovšem konec, tak to byl písmenkovej valčík. Zoufalství a bolest neuvěřitelně popsaný. Až na dřeň. Takže bych to viděla tak na třiapůlky, ať nejsem za škrťáka.
Další z knížek, kdy obálka je stokrát líbivější jak obsah. A to těch prvních pár stran se jevilo poměrně slušně. Z gurmánskýho hlediska bych tenhle počin zhodnotila jako odvar z nevoňavých ponožek. Tři hlavní zúčastnění se chovali dost nelogicky, ženský jako těla bez mozku včetně tý, která posloužila pouze jako schránka na potomka. Odpustila bych bezbřehou blbost i naivitu, která byla dotyčným připsána, jen tu nezáživnou zápletku bez jakýkoli čtenářský přitažlivosti ne. Závěr byl jasnej už tak od půlky, doteď nevím, jaký opodstatnění měl ten jouda Sam, ale prokousala jsem se. Dávám si palec hore za výdrž, páč takovou ftákovinu dotáhnout do konce, je kumšt jako prase.
Miluju ženský psychopatky. Zpravidla jsou ve svých činech daleko víc rafinovanější, zákeřnějši a potenciální oběť jim s pokorou a oddaností sama nastavuje krček. Z poklidnýho bydlení se s novou nájemnicí stává slušnej cvokhaus. Tyhle holubičky mě neskutečně bavily :)
Tak já si dovolím nebýt zcela nadšena. Hodně knížek nekoresponduje s realitou, ale zejména tady bych očekávala krapet věrohodnosti. Pětadvacetiletá Franka disponovala téměř nadpřirozenou silou. Dokázat odtáhnout v závějích toho bezvládnýho emerickýho boye, který spadl z oblakov, vzápětí si vodit gestapo jak kačera na provázku a nakonec to dorazit tím jaderným fyzikem. Tak to už je i na mojí fantazii trochu moc. A to ani nezmiňuju, jak je knížka odfláklá po češtinářský stránce. Jediný plus dávám za poměrně dobrou čtivost. Jinak kdybych mohla, hodnotím za 2,5. Knížky z války ve mně většinou nějakou dobu doznívají, tahle nic a ani jsem si nezabékala.
Paris se se pro mě stává nebezpečně návykovou. Přesně tak jsem vnímala i její prvotinu. Už po prvních pěti stranách jsem věděla, že budu hledat každou volnou chvilku, dokud se nedostanu na poslední stranu. Stačily mi pouhé dva dny, kdy jsem otočila poslední stránku. A to, že jsem hodně dopředu tušila, kdo, co, jak a proč, tak to mi ve finále vůbec nevadilo. Miluju tenhle styl psaní. Přímočarost, spád a víceméně i jednoduchost. V případě, kdy si chcete odpočinout a zároveň jen lehoučce nechat brnkat na nervy, ideální. Chci další, děkuji. :)
Zajímavá sonda do života jedný samoživitelky. Sociální drama ze skutečnýho světa na americkým zapadákově aneb ne všude je blaze jako v Beverly Hills.
Příběh samotný autorky, u níž se sudičky při výběru taty a mamy moc nepochlapily. Nepoužitelní rodiče a v zádech násilnický alkoholik, který si z holky udělal karavanovou rohožku. Jen krůček k tomu jak skončit na kartonech a s fetem pod mostem. I s tříletou dcerou.
Ve vší kráse je zde popsán úžasný americký sociální systém. Lahůdka, kterou bych nechtěla nikdy ochutnat.
Zpočátku návyková věc, ale s postupem času trochu upadající děj. Neustálé se točení v kruhu mezi kbelíky špíny, plísní, odpornými pelechy a zasviněnými hajzlíky. Dům od domu. Dlouhé čekání, jestli se z toho holka vyuklízí.
Musím přiznat, že už od půlky mě nudil ten věčný kolotoč malých úspěchů záhy vykoupených dalším průšvihem.
Za mě průměr. Zkusím film (Netflix), asi po dlouhý době lepší než papír.
Jediný, co vůbec nebylo špatný, byl nápad, sepsat dvě verze příběhu. Jen z citlivosti k tématu (znásilnění studentky medicíny Nely) nebudu kritická tak, jak občas jsem. Ale nemohu si pomoct, že tady se pomíchalo, co šlo (i nešlo). Potkal se nám Covid, Ukrajina, LGBT, dostali jsme se k polárnímu kruhu a taky tam někde běhaly houževnatý polární lišky. Asi jsem měla být paralyzovaná tragédií Nely a ač jsem odpůrcem násilí v jakýkoliv formě, tady to se mnou ani nehlo.
Zlatej Sváťa Kuřátko o jehož osudu v minulým století rozhodoval národ, kterej si zablikal a Sváťa měl jasno. Volba mezi buřtgulášem a svíčkovou mi drásala nervy asi 1000x víc :)
Příběh o Šárce, která hodila vidle do vztahu s jedním do sebe zahleděným pražským Pepíkem. A protože konec je často novým začátkem, Šárka vplula do výsostných vod Ivana Výtvara, čerstvýho starobního důchodce. Rozdíl pětatřiceti let. Pro mě jako skok do Hranický propasti :)
Dalšími účastníky pomyslnýho zajezdu jsou Šárčin kolega Chroust, ten mě bavil úplně nejvíc a Šárčiny rodiče. Možná by se hodilo přirovnání - parodie na rodiče. Zejména máti Helena, která se svými rozumovými schopnostmi změnila ve velkou školačku a puberťáka v největším rozpuku a ne ženu procházející menopauzou :)
Jsem s hodnocením tak na půl cesty. Svižný, vtipný i dojemný. Jen pár postav třeba jako zhrzená zubařka a šílená Helena se už pro mě dostaly za hranici uvěřitelnosti.
O Karin, která si tlačila svou kárku plně naloženou problémy. Až po okraj. Zdomestikovanej přítel neustále obloženej lahváčema, dvě pijavice (pardon děti) uvízlý ve virtuálním světě s věčně nataženýma pazourama a výpověď v práci. K tomu duševně nemocná máti, kde je jistý, že dobře už bylo. Právě o ní odjíždí Karin pečovat do svý rodný vsi. A tady začíná romantický martyrium z cyklu Večery pod lampou, který mě absolutně nebavilo a doslova jsem se prokousávala k poslední stránce. Mnohým se ten konec asi líbil, ale za mě si Karin přihodila do kárky další závaží a já už teď vidím, jak se jí pod tíhou začínají rozjíždět kolečka :)
Příběh jedné fiktivní prezidentské kampaně. Novinářka a bývalá televizní reportérka Dominika je novou tiskovou mluvčí MUDr. Viktora Vranského, který, kde se vzal, tu se vzal jako Fénix vstává z popela a rázem je z něj horký kandidát na prezidenta. Téměř celých čtyři sta stran je o zákulisních intrikách, personálních rošádách ve volebním týmu a také o prazvláštním panu primáři trpícím misofonií, což v překladu znamená, že jeho mozek není schopen akceptovat pro ostatní zcela běžné zvuky. Celou touto bizarní kampaní jsem se horko těžko prokousávala. Téměř jsem nenašla místo, které by mě bavilo. Za mě obrovská nuda a doslova monotónní strana za stranou. Tady jsem se s knížkou doslova míjela.
Příběh samotnej je docela šílenej, ale jen na začátku. Ten mord byl dost ee. A to je jediný, co mě asi tak “zdrtilo”. Jinak je to vlastně docela taková veselá detektivka nebo spíš román pro ženy prošpikovanej lechtivými scénkami. Kámoška Monča měla vztah, kriminalista Hons měl vztah a taky jeden další polda z vyšetřovacího týmu měl vztah. I když zatím jen na stole na služebně :) Jediná truchlící lékařka nezávazný vztah ukončila a přála si nový vztah najít. Jo a vlastně taky chtěla najít toho vraha. Detektivka pro ty, co se bojí chodit do sklepa pro brambory :)
Po týdnu od přečtení chci napsat komentář a pomalu nevím co. Chvílemi jsem se v odhalování toho, proč a kam zmizela Izzy, motala jak vítr v bedně. Vzhledem k tomu, že jsem poslouchala v audio formě, vracela jsem se těžko a tudíž některý dějový souvislosti jsou mi záhadou doteď. Zbytečně moc spletitý, krapet nereálný ( i když tohle mi ne vždy vadí) a ponurý jako noc. Jsem ráda, že jsem se prodrala na konec a čapnu něco jinýho. Něco nad čím se mi nebude mozek točit jako žentour.
Třetí Pešťák v řadě. A jakože tohle fakt běžně nedělám. Ani už nejsem překvapena tím, jak velká parádička se mi dostala do ruky. Příběh válečnýho veterána Adama Lva, kterej se po jedný takový zabijačce na zahraniční misi snaží nahodit svou psychiku do normálu. Současně s tím začíná pátrat po kamarádovi z dětství Markovi Rokytovi, majetným podnikateli, “ajtý” borci, kterej mu ještě pár měsíců před nabízí práci. Marek alias Rocky vzápětí mizí a vlastně nikomu moc nechybí. Ani Yvonne, choti, která rozhodně není prototypem šíleně smutný princezny. S hledáním se vynořují pěkný prasárničky, který jsou ukrytý za zdmi novodobých milionářů. Vystajlovaný manželky, golfíky, fitka, esúvéčka, hadry z Pepca ani na podlahu a ono je to do prkenný vohrady pořád málo … tak přečtete si už konečně někdo toho Kamila, či co … :)
I když je vybraný téma spolehlivě vyšlapaná cestička, uznávám, že zápletka mě večer udržela při vědomí dýl než jednu stránku. Já tomuhle čtení říkám odpočinkový napětí. To je to co vám nenaruší denní kondiciogram ani nezpůsobí zástavu oběhu. I tak to byla slušná diskotéka :)