klara1550
komentáře u knih
Uvnitř jsme stále mladí
Sissel Gran
Moc fajn knížka, dobře se čte, přijde mi, že má hodně co říct bez ohledu na věk čtenáře/ky.
"De Beauvoir nás žádá, abychom se snažili ve starém muži či staré ženě najít sami sebe. Teprve tehdy se k nim přestaneme chovat lhostejně, pocítíme, že jejich životní situace se týká i nás.”
Nejrudější růže rozkvétá
Liv Strömquist
Super knížka, obsahuje v sobě tolik zajímavých myšlenek, že bych si z ní začala nejraději dělat poznámky. Taky jsem se dost nasmála, což se mi obvykle u knih neděje Doporučuju, kudy chodím. :-)
Faja
Petra Stehlíková
Knížka mě docela bavila, i když už mě to nadšení z prvního dílu taky trochu opustilo, jak tu někdo už psal. Měla pomalejší rozjezd, ale konec byl zase napínavej, že bych nejradši hned otevřela další díl. :-)
Oko světa 2
Robert Jordan (p)
Tahle série mě zatím baví, díky bohu za seriál Kolo času, díky kterému jsem na ni narazila. Zaujal mě konec, tak se moc těším, jak to bude pokračovat.
A nejlepší na tom je, že je ještě tolik dílů přede mnou. Ušetří mi to práci s hledáním knih, které by mě bavily. :-D
Království popela
Sarah J. Maas
Takhle špatně napsanou knížku jsem snad v životě nečetla. Nemám problém s příběhem, s jednoduchostí a prvoplánovitostí zápletky - u tohoto typu literatury s tím nějak počítám (i když je fakt, že se celou sérii pozastavuji nad tím, že tisícileté víly přemýšlí naprosto stejně jak sedmnáctiletí nezralí emočně nestabilní lidé).
Hrozně mi vadilo opakování slov, jako kdyby se některé věci nedaly říct jinak (slovní obraty typu “dítě rostoucí v lůně”, “bohové na nebi” se opakovaly tak často, že na ně budu asi do smrti alergická).
Jako největší problém ale vnímám, že autorka celou knížku utopila v NESKUTEČNÉM patosu. Vůbec nerozumím, jak tohle mohlo nakladatelství pustit do tisku.
Konverzace, jazyk a jejich možnosti: Postmoderní přístup k terapii
Harlene Anderson
Jsem vděčná za český překlad, v angličtině bych takový náročný text nepřelouskala. V knize jsou části, které se čtou samy, a části, které pro mě byly komplikované na pochopení (a neřekla bych, že jsem je všechny pochopila) - ale to k té postmoderně nějak pro mě patří. Některé myšlenky jsou velmi inspirující.
Někdy mi ale přišlo, že si autorka někdy protiřečí - říká, že se nechává vést klientem, ale v přepisech rozhovorů se svými otázkami nevyhnutelně na směřování rozhovoru určitým směrem podílí (a i kdyby se řídila klientem, může se zeptat na 10 dalších věcí), jen na rozdíl od jiných postmoderních terapeutů a terapeutek nevysvětluje, jak tento směr volí. Její zdůvodnění "že se nechává vést klienty" je pro mě nějak "na vodě".
Co mi zamotalo hlavu je také náhled na mnohočetné self, který Harlene Anderson vysvětluje výrokem od Hermanse na str. 175: "Mnohočetnost self nemá za výsledek fragmentaci, protože je to to samé Já, které se pohybuje tam a zpátky mezi různými pozicemi." Jestliže je ale nějaké "to samé Já, které se pohybuje", pak to vylučuje mnohočetnost self, o které píše v knize celou kapitolu... pokud byste mi někdo toto dokázali vysvětlit, budu ráda, když napíšete. :-)
Ráda bych sem napsala poznámku k vizuální stránce knihy. Má nádhernou obálku, různé barvy stránek na úvod a závěr jsou super nápad - s touhle částí si někdo fakt vyhrál. Na druhou stranu sazba je s prominutím strašná prasárna - miniaturní bezpatkové písmo, text bez odsazení prvních řádků odstavců působil jak nekonečný monolit. Když čtu náročnou knihu, potřebuju ji mít dobře strukturovanou, jinak se v tom ztrácím. I to je důvod, proč jsem tu knihu četla tak dlouho a někdy ji s nechutí odkládala.
Neobvyklá psychoterapie Miltona H. Ericksona
Jay Haley
Přístup k terapii je to skutečně neobvyklý, u knihy ale narážím na zásadní problém. Výhrady mám k modelu rodiny, který je zastaralý, upevňující genderové role ve společnosti.
Hatšepsut - vládkyně Egypta
Patricia L. O'Neill
Autorka přináší v celé trilogii nový úhel pohledu na život Hatšepsut, který je v současné kultuře interpretovány určitým způsobem, a upozorňuje na to, že to mohlo být i jinak. Velmi si cením této myšlenky, na které je celá trilogie postavená:
"Jak se ale často stává, svět dává přednost lži z úst muže před pravdou z úst ženy."
Díky ní má totiž celá kniha ještě širší společenský přesah upozorňující na téma genderové nerovnosti ve společnosti, a to i v naší současné. Jak bychom asi vyprávěli a rekonstruovali různé příběhy z dějin, kdyby se na poli egyptologie a archeologie odedávna mohly stejně rovně jako muži realizovat i ženy?
Zároveň pro mě tento poslední díl byl z trilogie nejslabší. Měla jsem pocit, že se to z historického románu překlopilo do vztahového dramatu až červené knihovny, což mě trochu mrzelo. Zpracování konce knihy mě zarazilo a bylo dost zvláštní.
Každopádně celá trilogie stála za to.
Oko světa 1
Robert Jordan (p)
Knížku jsem objevila díky seriálu a moc mě bavila (přiznávám, někdy čtu young adult, a to není těžké překonat; navíc případná klišé ve srovnání s klišé v young adult blednou :D). Málem jsem se nechala odradit komentáři, ve kterých se říká, že kniha připomíná Pána prstenů, kterého jsem nedočetla. Tak jen pro jistotu - za mě ho připomíná námětem, ale rozhodně ne rozvláčným stylem. :-) Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet.
Pohled do slunce
Irvin D. Yalom
Pohled do slunce jsem kdysi četla a ta kniha mi dost učarovala. Když jsem se k ní vrátila, mé nadšení nebylo zas až tak velké. Obsahuje pár myšlenek, které stojí za zapamatování a zdají se mi v životě dost nápomocné.
Přivítejte nevítané
Pema Chödrön
Skvělá knížka, zvlášť v této době. Velmi srozumitelná a praktická.
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Pro mě byla kniha hrozně zvláštní, působila taková "plochá". Často mi u takových knih pomůže doslov, tady moc ne. Obvykle chápu, odkud ty interpretace pochází, tady jsem se vůbec nechytala. Ale literárním vědám nerozumím, tak třeba je to tím.
Trůn slunečního boha
Patricia L. O'Neill
Knížku jsem přečetla jedním dechem. Už dlouho mě takhle nic nevtáhlo a nemůžu se dočkat dalšího dílu. Jen škoda té obálky - vypadá otřesně a vůbec neodpovídá kvalitě příběhu.
Když není úniku: Umění milovat sebe a tento svět
Pema Chödrön
Takové knihy se těžko hodnotí. Jsou věci, které mě zaujaly více a které mě zaujaly méně. Nejvíc mě oslovila kapitola Spoléhání na jednu loď. A taky myšlenka prostupující celou knihou - že to, jak svůj život prožijeme a s jakým postojem, je jen naše vlastní zodpovědnost.
Narativní psychoterapie
Jill Freedman
Skvělá knížka, v češtině jedna z mála dostupných o narativní psychoterapii. Jen už je poměrně stará (anglický originál je z roku 1996), což je škoda, protože si myslím, že od té doby se dost možná spousta věcí posunula v oblasti narativní psychoterapie dál. Ne že by tyhle základy už nebyly platné, jen mám ráda, když jsou citace aktuální. A v duchu celé knihy se mi zdá nepravděpodobné, že by to autoři dělali stejně jako před 20 lety - kéž by napsali něco dalšího. :-)
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Oproti předchozím dílům se mi tahle kniha zdála jako strašná naivní slaďárna bez děje. Až se mi někdy protáčely oči, jak furt někdo na někoho "broukal" a někomu se něco zračilo v očích atd. Dala bych tak 2,5 hvězdy.
Bůh a člověk hledající smysl
Viktor Emil Frankl
Tak jsem se ke knize po třech a půl letech vrátila. Je zajímavé, že podruhé mě tak nenadchla. Dokonce jsem s některými věcmi nesouhlasila. Beru to jako zprávu o sobě sama. Že jsem se změnila, a že se změnil způsob mého pohledu na svět. Někam jsem se posunula..
Stejně se té knize nedá upřít, že má velkou sílu nás povznést z profánního k posvátnému. Alespoň po těch pár chvil, co ji čteme. A někdy možná i na déle.
Vysoce citliví lidé: Jak vzkvétat ve světě, který vás zahlcuje
Elaine N. Aron
Skvělé téma, díky bohu za Elaine Aaron a další autory, kteří se tématu věnují. Každopádně pokud bych hodnotila knihu, je to taková typicky napsaná populárně naučná literatura od amerického autora/zde autorky. Spousta omáčky, ale nějakých solidních kusů informací zas tolik ne.
V začátku mě rozčilovaly věty typu: Možná jste to měli takhle a možná takto - čímž je vlastně zahrnuto 100% populace, čili ta informace je naprosto očividná a zbytečná.
Zásadně nesouhlasím s tím, že by byla jungiánská terapie nějak nejvhodnější pro vysoce citlivé oproti jiným terapiím. Za prvé je to individuální dle klienta, za druhé se to odvíjí od osobnosti psychoterapeuta. I další směry mají svou hloubku.
Na druhou stranu se mi moc líbila některá přirovnání, postřehy, a kapitola o spiritualitě. To bylo něco, co jsem potřebovala slyšet / číst.
Návrat
Bernhard Schlink
Za mě nic moc. Příběh v popisu knihy mě zaujal, ale provedení ne. Nemám pocit, že by se mě kniha čímkoliv dotkla. Tak nějak po mně během čtení stekla, nic neutkvělo...
