kofee
komentáře u knih

Noblesní lahůdka o nevěstinci 20. let očima lékaře lehkých žen. O dvou láskách, té opravdové - oděné v nuzný šat a pak té povrchní, v kůži pozlátka. Taky o opravdovosti a bezpečí 1. republiky a pokroucených pravdách, lži a pomstě v dobách po 48, kdy skutečné charaktery vyplouvají na povrch. A konečně o tom, že za peníze si lze koupit vše, třeba i tu pomstu, jen lásku ne.


Hněv je jako hlad. Lze ho nějak ospravedlňovat? Máme nebo nemáme právo ho mít? Prostě je. Osvobozující.


Krásně popsáno, jak zacházet s emocemi, jak je prozkoumat, jak je přijmout a plout s nimi v míru.


Dobrodružství v krajinách duše s pozadím zelených hor, bílých plání a barevných vod.


Svěží, živoucí a výživný jazyk ponuré doby, kdy Bonzákům kvetla pšenka a dobří lidé živořili a umírali ve jménu hlouposti a zla. Zlá, zlá doba svlékající lidi do naha a prověřující, co v nás skutečně je. Světlo na konci dlouhatánského tunelu. Zbývá naděje.


Je možné prosvětlit místa, která jsou nenávratně pryč. Je to trochu magie. Kouzelnickými artefakty jsou třeba starý kufr, plakát, skříň nebo fografie. Přimícháte laskavé vzpomínky a pak už se ze tmy minulosti vynořují domy, domovy a lidé. Na chvíli jsou osvětlená ta zapadlá místa naší minulosti. A to zlé necháme ve tmě.


i přestože ztratíme milované osoby lusknutím prstů, jsme v dlouhé izolaci od životní radosti a smutek na nás leží jako mokrá deka, tak nakonec nacházíme světlo naděje. Zpočátku nesmělé a prchavé jako lucernička světlušky. Ale přece..blíží se a narůstá..


Něžný příběh o konci života, o slovech a o tom, že i bez nich můžeme rozumět, když jsou srdce otevřená a odvážná.


Atmosféra světů pod povrchem. Pod povrchem minulosti, lží a přetvářek, rasistických, nacionálních a sociálních přesvědčení. Ukrytá v prachu starých závěsů, pod hladinou vod, ve sklepě, v hrobech... Vše tu ožívá v jeden smutno-bolný příběh o velkém přátelství tří kluků.
Magický realismus počesku. Krása.


Tak jemné je předivo života, zároveň tak silné a stále přítomné. Dech. Tak sladká a zároveň bolavá je. Láska. A pak ta křehká a opojná. Svoboda. Ráj na zemi.
Pak peklo.
A pak už snad jen nebe.


Ochutnávka psychedelických podivnohubek z Finska. Mňam.


Ooooo, krásná pocta našemu zapomenutému kraji.
Velké dějiny vs. malý člověk. A kolik možností, jak s dějinnými událostmi naložit. Někoho semelou až se promění v sípajicí kámen, někdo pluje s něhou a úsměvem, jiný chce utrhnout, co se dá, další utíká..
"Nějak bylo a nějak bude," tak to říkala moje babička, děvucha havıřa. I za ni děkuji, paní Lednická.????


Flow. Přítomný okamžik. Vděčnost za to, co je. Nacházet to dobré. Být. Brát život, jaký je. Mindfulness na přelomu 40. a 50. let.
Inspirace a k tomu nostalgie pruhovaných duchen větraných na slunci, studniční voda a vůně heřmánku.


Není jen jedno východisko, jedna cesta, jedna pravda. Pod zavátými vrstvami času, kamení staré věže a kůry srdcestromů se skrývá další. Stačí odvahu, kouzla a dobré srdce a lze ji spatřit.
Cesta k vítězství je jen jedna: skrze pochopení, přijetí a laskavost.
Aneb není dobré přes všechen boj a nenávist zapomenout růst.


Nasytí kolektivní duši prahnoucí po sváru mezi dobrem a zlem, po symbolech, po lásce, jež vítězí nad zlobou a nenávistí.
Skvěle vyprávěná pohádka, obrazy plynou jako film a unáší vás v saních jiskřivě mrazivou krajinou.


Milostný trojúhelník o čtyřech úhlech.
Proměny ve jménu lásky.
Ztracené deštníky a pes.
Chuť hlíny a hrušek.
Bravo cinematičnosti.


Miluju tuto poklidnou náladu, která tady kontrastuje s témat em smrti, ať už té, o které někdo rozhodne, nebo té, o níž rozhodnete sami.
Málo slov napsaných, hodně vyřčeného. Slova na vás netlačí, jsou laskavá , plná smíření.
Nenásilí ve všech rovinách. Mahátmá by měl radost. Mám ji taky.


Má právo falešná kočka změnit identitu člověka ve jménu společenského dobra? Která pravda je pravda? Které dobro je zlo a které zlo dobro? Je pod maskou pravá tvář? A co čas? Běží dozadu nebo dopředu?
Do posledního detailu přesně načasovaný příběh o hledání identity jednoho člověka. Bravurní kousek. Mňam.


S jakou čtivou lehkostí je možné se dozvědět jogovou filozofii v kostce. Nebo kruhu?


Ooo, tak to byla něžná krása. Absolutní životní flow ženy i dítěte. Žádné zábrany. Tak nějak vše, co život přináší přijímají s jemným nadšením v očekávání, co je a bude dál. S lehkostí, že vše se děje tak nějak mimoděk a tím, že se s ničím nebojuje, přitahuje něžnou laskavost.
A k tomu neubližný hořkosladký, asi islandský, humor. ????
