kopeceli
komentáře u knih
Slabikář
Jarmila Hřebejková
Pro mne vzpomínka na počátky čtení. Neřešila jsem propagandu, chtěla jsem číst - a to mi umožnil. Vysoké hodnocení dávám, protože splnil svůj účel a dnes mne dojímá.
Dítě v mlze
Martin Goffa
Já jsem se sakra na stará kolena zamilovala - no a teď vlastně nevím, jestli do Syrového nebo do Goffy, ale vcelku asi je to jedno, ani jednoho v životě nepotkám zaplať pánbůh, takže jdu pozdě k ránu spát s vidinou, že brzy načnu další příběh Mika Syrového. To mám ale štěstí, že jsem tyhle dva chlapy poznala relativně pozdě, takže na další díl nemusím čekat...
Ptačí domek
Eva Meijer
Potřebná kniha.
Je o ženě, o jaké se mluvívá jako o neškodném bláznovi. Lidé takové pozorují z dálky, pomlouvají je, protože nerozumí jejich smyslu života. A přesto byl život paní Len plný až po okraj. Tato žena nežila zbytečně, i když jsou její knihy prakticky zapomenuté.
Je to krásné čtení pro toho, kdo má rád zajímavé lidi, kdo má rád přírodu, kdo nepotřebuje, aby děj letěl jako blázen. Poklidná atmosféra života v ptačím domku se přenese do duše a po přečtení dlouho zůstává.
Návrat nežádoucí
Lenka Potůčková
To je kniha! Dcera musela v neděli uvařit a já četla, nemohla jsem od knihy odejít. Tohle je prvotina? Sakra, tak takový talent bych brala...
Příběh sám přibližuje krátce dobu nacismu, pak odsun, osídlování pohraničí a nástup komunismu, lágry. Na příběhu zdravotní sestry Marie a "dcery" Aničky se spisovatelka snaží ukázat lidské charaktery, kterými jsme obklopeni dodnes. Nutí přemýšlet, ptát se.
Ano, opakují se některá slova, ale často mi to ani nepřišlo, protože jsem byla zabraná v ději. Žádné hrubé chyby jsem neviděla.
To jsem moc zvědavá, s čím přijde autorka příště!
Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
Typický japonský styl, kterým je kniha psaná, nebude sedět netrpělivým a čtenářům zvyklým na knihy, které mají dynamiku a rychlý děj.
Začíná zvláštně, myslela jsem, že čtení vzdám. A pak se Fumiko dostane do minulosti a kniha nabere na záživnosti a už nejde přestat, dokud není dočtená. Jen jsem tedy u ní hodně plakala. V dobrém, ovšem...
Podzimní případ
Anders de la Motte
Tak to byla teda dobrá knížka!
Ráno jsem začala číst a skončila jsem ráno. Absolutní pohlcení příběhem.
A pochybujícím musím říct, že když jsem viděla žánr Thriller, bála jsem se ji otevřít, thrillery nečtu, nemám na ně nervy.
Podle mne je toto detektivka, krimi. Takže kdo hledá hrůzu, je zklamaný, že se mu dostane jen napětí.
Ale zájemcům o strhující, výborně vyprávěný příběh se správnou dávkou napětí a mírně překvapivé, zato dramatické rozuzlení říkám: Dejte se do toho v den, který můžete obětovat plus druhý, kdy budete dospávat...
Zátiší
Louise Penny
Pennyová umí vyprávět. Kniha není drastická, je tu pouze skutek a potom pozorování poklidného života zajímavé vesnice. A já obdivuju, jak je autorka tak šikovná, protože jsem se nenudila, ačkoliv vrah byl jeden ze dvou, které jsem tipovala. To by mě zajímalo, jestli v dalším díle rozvine motiv jedné komplikované agentky...
Sedmilhářky
Liane Moriarty
(SPOILER) Tohle se může stát každému…
Ženě, muži, dítěti.
Po pomalejším rozjezdu, kdy autorka čtenáře potřebovala dobře seznámit s postavami, s prostředím, se tempo trochu zrychlí a vztahy postupně rozplétají. Přestože jsou téměř všechny postavy hodně vyhraněné, nepůsobí přehnaně, až mě překvapilo, jak působí reálně. Příběh sám mě potěšil tím, jak dopadl.
V životě nejčastěji vyhraje násilník, proto mi tahle kniha udělala moc dobře.
V úvodu jsem se dobře bavila charakteristikou ženských postav očima muže, protože to bylo velmi přesné.
Uzol
Dominik Dán
Výborná kniha! Je tu velmi dobře popsaná doba před sametovou revolucí. Potěšilo mě, že jsem se dozvěděla, jak se detektiv Krauz dostal na kriminálku, jak přicházel o iluze (alespoň některé), i jak pracovala STB.
Nepřekvapilo mě nic, protože jsem v té době žila a nebyla jsem politicky uvědomělá. Pamatuju si dobře strach z policejních složek, který mi vydržel ještě dlouho po revoluci.
Dominik Dán mě baví, zatím ani jedna kniha mě nezklamala.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Tato kniha je krásná! Četla jsem pomalu, abych si ji užila. Tohle byl velký zážitek a já mám na dlouho náměty na přemýšlení a plno pocitů, které můžu znovu prožívat, když se znenadání vynoří. Ano, tato kniha je krásná...
Muž s unavenýma očima
Martin Goffa
Já jsem velmi spokojená. Kniha neobsahuje řadu nesmyslů a neuvěřitelných náhod, je v českém prostředí naprosto realistická. Zároveň čtivá, zajímavá, zlehka přibývá napětí, ale nepřetáhne strunu. Jsem ráda, že vypravěč není superhrdina, těch mám plné zuby, je to normální člověk i s tím chlastem, jakože policajti z kriminálky, kteří dělají svou práci dobře, většinou bez chlastu nemůžou. Za mě dobře napsaná detektivka.
Cena
Marek Hnila
Nic podobného jsem ještě nečetla! Vyhovovalo mi, že jsem se nemusela prokousávat spoustou zbytečných souvětí navěšených na kostru příběhu. Zůstalo jen to hutné jádro. Poslední dobou čtu mnoho ukecaných knih, tlusté svazky, které jsou obsahem prázdné. Cena není ten případ, což potěšilo.
Tyrolské elegie
Karel Havlíček Borovský
Celé Tyrolské elegie jsem na střední škole uměla zpaměti. Byly za socializmu tak aktuálně humorné! Dnes je situace jiná, ale přesto jsem si ty verše znovu s chutí přečetla a zjistila, kde mám trhliny. Vzpomínám na babičky, které ve stáří nevěděly, kde bydlí, ale zpaměti recitovaly sáhodlouhá díla, naučená ve škole. Mám v plánu Máj a Tyrolské elegie. Třeba to sestřičky v DD taky ohromí..
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
Napínavé, dobrodružné. Přátelství pokračuje a překonává překážky.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Souhlasím s tím, že toto je výjimečná kniha. Nejde jen o to ji přečíst, o ní se musí přemýšlet. Jsem vděčná za každý den v České republice, za to jak se máme dobře a počítám do toho i dobu pandemie. Doporučuju všem přečíst si nejprve autorčin úvod a po zdolání knihy se k úvodu vrátit. Za tuto knihu paní Špitálníkové děkuji, za její odvahu, co největší objektivitu, neodsuzování. I za chvíle, kdy to pro ni bylo těžké.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Mám za sebou již dvě knihy od autorky. Dodržuje stejnou jednoduchou osnovu, takže čtenářka ví, co ji čeká. Proto není vhodné číst její knihy brzy po sobě.
Cílem knih je pohodová atmosféra, jemná romantika, poznávání odlišných kultur v různých zemích. Líbí se mi, že není násilně korektní. Líbí se mi, že je svá. Mnoha unaveným ženám pomáhá uvolnit se a potěšit, když břímě dnů je příliš těžké.
Kdybych hodnotila jen literaturu, bylo by hvězdiček mnohem méně. Ale rozhodla jsem se hodnotit i lidsky a v tom případě dávám plný počet.
S Gretou si nic nezačínej
Susanne Abel
Kniha je rozhodně velmi čtivá. Přináší zároveň mnoho podnětů k přemýšlení, nenápadně, zato neodbytně.
Téma dětí, které se narodily Němkám ze vztahu s černými americkými vojáky, budu zpracovávat ještě nějakou dobu.
Knihu doporučuji.
Těla
Klára Vlasáková
Významná kniha nejen zvoleným tématem, ale i způsobem literárního vyjadřování. A protože jsem věkem něco přes padesát, mám i děti, tělo začíná chátrat, je mi kniha bližší, než může být mladým. Jsem z generace žen, které byly vychované k pečování o druhé, od narození cvičené v umění trápit se pomyslnými nedokonalostmi, hledání svých pochybení.
Měla jsem štěstí na pozdější vývoj svého života, takže mě už nic takového netrápí. Ale příliš mnoho starších lidí v mé blízkosti je Marií.
Tato kniha není zbytečná, naopak, je velmi důležitá. Ale každý sám si ji musí někde ve svém životě objevit. Nejde ji číst jako módní záležitost...
Takové maličkosti
Claire Keegan
Mám štěstí. Díky Martinus.cz jsem objevila literární skvost, už druhý ve velmi krátké době.
Tato kniha je lehká jako vánek a zároveň těžká jako pytel antracitu, který rozvážel pan Furlong. Prostý běh života se ocitne na křižovatce mužského čtyřicetiletí a vynutí si bilancování dosavadního způsobu existence a rozhodování se, co bude dál. V Irsku přibližně kolem roku 1985 a navíc v době hospodářské krize...
Zjištění, že by pomoc druhému zároveň poškodila vlastní rodinu, není příjemné. Ale nepomoc znamená neobstát sám před sebou... Je dospělý, může rozhodnout i za manželku a děti? Nerozpadne se rodina?
A jiné otázky na mne při čtení dorážely a chtěly odpovědi.
Závěrečný doslov doporučuji nevynechat. Tam se teprve píšou fakta o Magdaleniných prádelnách a je to úzkostné, i když důležité čtení.
Překlad Hany Ulmanové je famózní, tímto jí vyslovuji veliký obdiv.
