Krabat13 komentáře u knih
Rozhodně to nebude čtení pro každého. :) Mix magického realismu lidových pověstí, exotického laponského prostředí uzavřené vesnice, kam přijíždí detektivka zvenčí (a diví se, když ji na zadní sedadlo usedne rarach), posmutnělé romance, coming-of-age příběhu, to vše okořeněné specifickým humorem. Mně to sedlo hodně.
Autor zručně splétá jednotlivé linky, flashbacky pomáhají držet čtenáře v napětí a závěrečný twist trochu mravokárný, ale pro tu kouzelnou náladu to lze odpustit. Čechovova zbraň ve formě starosty a démonky využita moc hezky, i když některé prvky (viz ten zmíněný rarach) jsou tam jen pro atmosféru.
Zajímavé informace bohužel sráží strašlivý layout knihy a kostrbatý text. Těžko říct, jestli je to chyba původního znění, nebo překladu. Korektury by si taky zasloužily větší péči - a tím vším čtivost značně trpí.
Po obsahové stránce vám to jistě nějaké nové informace, pokud nejste experti na Japonsko, přinese. Škoda, že občas popisuje emočně vypjaté legendy fakt suše, a občas zmíní něco ve stylu "při slavnosti X se jí jídlo Y" - a nesdělí čtenáři, co to teda je za jídlo.
Nejvíc mě oslovila část týkající se moderní mytologie japonska.
Wilda mám rád a není tu nouze o jiskřivé konverzační souboje, nicméně na rozdíl od Filipa tohle nezestárlo zrovna dobře, těch žen, co ostentativně prohlašují, že život muže je důležitější, než ten jejich, je tu na mě trochu moc.
Rozhodně zajímavý a zrucně napsaný experiment. Mozaikovitý román pro čtenáře, kterým nevadí, že každých pár stránek sledujeme jiný příběh, většinou, jak název napovídá, plný strastí, marného snažení a smrti.
Příběhy jsou volně propojené zlatem, které cestuje mezi protagonisty (a štěstí přinese málokomu z nich). Osobně mi jednotlivé postavy až na pár výjimek splývaly a když jsem po prvních pár kapitolách věděl, že se s nimi za chvíli rozloučím (a pravděpodobně zhynou strašnou smrtí), bylo složité si k nim tvořit nějaký vztah.
(SPOILER) Zručně napsaná klasická "devadesátková" fantasy.
Osobně mi moc nesedne to, že od začátku víme, kdo jak umře, a pak si k němu ve flashbacku máme tvořit vztah a jedno rozhodnutí je za mě vyloženě nuceně na efekt "aby bylo víc tragiky" - aneb když tě tvůj nejlepší bojovník a přítel požádá, abys dal pozor na jeho rodinu, proč to jako vládce země neuděláš? No, aby bylo drama, že jo.
Taky mě mrzí, že primární motivace jedné z postav (jiný syn) se pak v ději ztratí, syna potkáváme dospělého, je zjevně v pohodě a nic moc víc se nedozvíme.
Jinak kdo máte náladu na poetickou fantasy tragedii o nedoceněných hrdinech a hloupých zrádcích, pojďte do toho.
EDIT: Jo, a půl hvězdy dolů za bojové scény. Je fakt promarněná příležitost, když si někdo postaví svůj fantasy národ na čestných bojích, a nezjistí si nic o tom, jak boj chladnými zbraněmi může vypadat.
Výběr neznámých povídek páně Pratchetta bude jistě mezi jeho fanoušky populární. Zajímalo by mě ale, kdo z nich by si knihu oblíbil bez toho, aby znal jméno autora.
Oproti svému vrcholnému období na mě tyhle povídky působí hodně "nevypsaně", občas milá pointa, občas to celé vede nikam nebo jste něco podobného už jinde četli.
Milá oddechovka s nostalgickým nádechem, přiznaně skládající poctu klasikám magického realismu. Městečko Svatý Jiří připomene Marqueze, závěrečné řešení úřední návštěvy zase eskapády suity z Bulgakova.
Trochu natahovaná a opakovaná mi přišla zápletka s Tomášem, její vyústění by si pro mě zasloužilo zase víc času.
Konec knihy hořskosladký. Člověka při něm snadno napadne Nohavicův verš "...celý dlouhý život před sebou, celé krásné dvacáté století..."
Kolega La Cucaracha to přesně popsal přede mnou. První povídka celkem fajn melancholický epilog postav Posledního jednorožce, druhá novela divná, smutná a zbytečně zlá na postavy bez jakéhokoliv náznaku dramaturgie.
Groteskní vraždy ve stylu gotického románu, milostný dopis pražským gotickým kostelům, naivní romantismus ve stylu "dřív bylo líp" a dost ufňukaný a marný protagonista. Dvě hvězdy za atmosféru. Pokud máte rádi architekturu a cokoliv novějšího než gotiku považujete za zločin, přidejte hvězdičku. Pokud chcete žít ve středověku, přidejte další dvě (a pak se připravte na smrt na mor).
Já mám radši teplou vodu, práci osm hodin denně a zdravotní péči, děkuji pěkně.
Anotace knihy lže. Titulní hrdina nic nevyšetřuje, před problémy spíš utíká (a kdo by se mu v případě Masíčka divil). Nicméně atmosféra konce 19. století je tu vystižena moc hezky, včetně intrik, národoveckých bojů a dobových předsudků i výzkumů (mj. sledujeme jednoho z prvních dealerů heroinu při práci).
Varovat je na místě čtenáře, kteří nemají rádi sexuální scény, jsou tu, a chvílemi pěkně vulgární. I linka se "židovskou princeznou" vede spíš odnikud nikam.
V závěru se dočkáme i akce, škoda, že je konec příběhu tak rychlý.
Proč tedy 4 hvězdy? Za atmosféru, nesympatického hlavního hrdinu (lenoch, děvkař a excelentní šermíř), a za město, které jako v mnoha autorových knihách hraje skutečnou hlavní roli.
Vyloženě feel good záležitost, i když občas pojednává o smutných věcech. V jádru obyčejný příběh chlápka kolem padesátky na tři hvězdy, který vás moc nepřekvapí, ale podání velmi zručné.
Hodnocení pro vás může zvýšit, pokud máte rádi metal, jste bílý muž, který některým věcem už nerozumí, máte/měli jste kapelu a/nebo máte dceru (proto ta moje pětihvězda).
Cením, že ze skladeb, které poslouchá hlavní hrdina, se dá složit prima soundtrack ke čtení, kromě tvrdších kousků v něm najdete i Marsyas a Kalandru pro mě v jedné z nejdojemnějších scén knihy. :)
V jádru klasický fantasy příběh v čele se čtveřicí rozdílných hrdinů. Ale neokoukaná korejská mytologie tomu dává nový nádech, současně jsou tu moc hezky domyšlené některé vlivy specifik mytologických ras, typu "jak budete v džungli utíkat před hadími lidmi, kteří skoro neslyší, ale zas vidí tělesné teplo?".
Tu podobnost s Pánem prstenů, kterou někteří uvádějí, vidím právě v odkazování se na mýty, nečekejte četu přátelských hrdinů - zato jízdu cizím promyšleným fantasy světem se špetkou svérázného humoru... Viz citát z knihy:
"
Řetězy vydaly ohlušující rachot a zaplály divokým plamenem. Tynahan se spokojeně usmál.
„Tynahane,“ oslovil ho Keigon.
„Co, Keigone?“
„Prosím, snažte se nepřekročit meze zdravého rozumu.“
Tynahan se ušklíbl. Pihjong podle jeho úšklebku odhadoval, že Tynahan Keigonova slova respektuje, ale rozhodl se vyložit si je ve velmi širokém slova smyslu.
"
Příběh Familiára se ubírá dost předvídatelnou cestou, od prvního využití velké magie můžete tušit, jakou scénou to celé skončí, záporáky odhalíte spíš dříve než později a romanci dostanete taky přesně takovou, jako čekáte, pokud jste v žánru už něco četli.
...ale nic to nemění na tom, že prostředí a atmosféru renesančního Španělska se autorce povedlo vykreslit skvěle, včetně náhledu na rozbité tradice tajných Židů a život různých sociálních vrstev.
Taky mě těší ambicióznost hlavní hrdinky, nemáme tu další z řady skromných vyvolených, které osud přiměje jednat, ale mladou ženu, která děj sama uvádí do pohybu.
Přečteno ze zvědavosti na klasiku... Občas moment k pousmání, pokud máte rádi suchý anglický humor, ale jinak pro mne Tři muži ve člunu nezestárli dobře, moc nevím, proč bych měl někomu doporučovat cestopis po místech a hospodách, které už jistě vypadají jinak.
Vlkodlak mě bavil víc, než předchozí části série. Větší důraz na tajemno, atmosférické a hororové scény za mě autorovi svědčí. Stejně jako hodnotící kolega bych uvítal větší důraz na prokreslení motivací postav a klidně méně vedlejších linek (čarodějnice s nechutným jídelníčkem například).
Trochu zamrzí rychlé řešení francouzské linky a vyšetřovatelé, kteří jsou tradičně nevšímaví k očividným stopám, nebo opouštějí podezřelé náhodně pro větší drama v půlce výslechu, aby mohli být podezřelí (skoro) zavražděni.
Potěší postava Anežky a hezky se tu uzavírá Vilémův charakterový oblouk, od dilematu s celibátem přes scénu, kdy čelí vlastnímu strachu až k jeho finále. Doktor Šulc je na tom stále stejně, koho postava štvala v dřívějších dílech, jinak to u Vlkodlaka nebude.
Téhle knize jde stejně snadno dát jedna hvězda i pět. Příběh neplyne, ale zašmodrchává se a od jednoho skáče k druhému, opájí se popisy míst, které nejsou pro zápletku důležité...
Pokud budete číst Cestu na jih jako detektivku o pátrání po vrahovi, budete zklamáni (ačkoliv pointa tu je, i když to tak dlouho nevypadá).
Doporučuju všem, kteří mají rádi rozečtených více knih najednou, tady to Ajvaz zvládne, aniž byste museli jeho příběh odložit. Z řecké dovolené do detektivky, přes ulice fiktivního města a vymyšlené historie, přes vojenský puč až k sci-fi s démony... A pak zase zpátky. Zda vás to láká, posuďte sami.
Možná jsem měl špatná očekávání, dostal jsem méně pohádkovosti, než jsem čekal, a daleko více komunální satiry. :)
Dobová lehká jiskřivá konverzační absurdní komedie. Pokud je to to, co hledáte, rozhodně neodejdete zklamáni.
Pátou hvězdičku jakožto Filip přidávám za způsob, jakým si český překlad poradil s názvem. :)
(SPOILER) Jejda mane. Pokud by tajné služby skutečně pracovaly takhle, tak už svět asi neexistuje. Do toho sekta, která věří záporákovi natolik, že se celá zabije ještě během plánu (proč zrovna v tu chvíli?) tak, aby je hrdinka mohla dramaticky najít, a ještě nechají zapnutou obrazovku s běžícím odpočtem. Jejich plány se předtím daří, protože... Tezko říct, když jde o bandu fanatiků, co nemají rádi technologie proti státní moci.
Věci typu "haha, schovali jsme městečko" asi mají vzbuzovat zvědavost čtenáře, ale pro mě to bylo jeden velký cringe. Závěrečný dopis pro záporáka už to vyloženě posílá do parodických sfér.
Typická hrdinka "Nebudu poslouchat rozkazy, ale přesto pracuju pro tajnou službu, všichni mě poslouchají a první dáma mi volá, když má strach". Prosím, ne. Drsné postavy jdou napsat i trochu uvěřitelněji.
(SPOILER) Moje oblíbená romantická archetypální záležitost v původním smyslu slova. :)
Překvapivě hodně z témat knihy stále aktuální... Kdo nezná někoho, komu se nechce platit za zakázku, nebo nějaký podobný milostný trojúhelník?
Líbí se mi, jak země sedmihradská reprezentuje to, k čemu utíkáme od reality, a díky čemu v ní nakonec Sepp Jorgen neskončí (protože on je samozřejmě hrdina knihy, ostatní jsou ufňukaní a vláčení osudem, jak se v žánru sluší a patří). :)