kvetinkovedny komentáře u knih

(SPOILER) Ještě než tahle kniha vyšla, bylo kolem ní obrovské haló. Zejména kvůli osobě autorky – což není nikdo jiný než Ola (@nofreeusernames), jedna z tváří Albatros Media marketingu a zároveň influencerka. Z tohoto důvodu se samozřejmě dopředu filozofovalo nad tím, zda tahle kniha bude kvalitní, nebo se jedná o další marketingový tah a protekci, protože lidé z nakladatelství jsou její kolegové. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se do knihy pustila, protože jsem si chtěla udělat vlastní názor. A ten druhý důvod? Miluju romantické knížky ze střední. Asi úplně nejvíc ze všeho a je mi celkem jedno, pro jakou věkovou skupinu je kniha určena (i když samozřejmě preferuji starší hrdiny), ale jo, řekla bych, že jsem přesně ta osoba, která by si knihu koupila, i kdyby to napsal někdo jiný.

Začněme s pozitivy. První věc, která mě velmi příjemně překvapila, byl styl psaní. Četlo se to přirozeně a plynule a dovoluji si konstatovat, že Ola umí psát. Což byla upřímně věc, které jsem se obávala nejvíce. Bavily mě i chatové konverzace a mohlo jich tam klidně být i více. Chvílemi to bylo neskutečně milé a zábavné (zejména pokud tam byly zrovna Liamovy mladší sestřičky).

Tím ale s pozitivy bohužel končím.

První velký problém, na který jsem při čtení narazila, byly postavy. Známe jejich jména, jaké mají rády kapely nebo filmy, případně jak jsou vysoké. Ale to je všechno. Jsou totiž naprosto bez charakteru, bez nějaké jedinečnosti, bez čehokoliv, díky čemuž bych si je oblíbila. Liam by klidně mohl být Travis a obráceně. Nejlepší kamarádka Mei, Ava, je popisována jako nevýrazná. No jo, ale v této knize jsou nevýrazní všichni. Tedy až na hlavní hrdinku Mei, která je spíše iritující. Zejména tím, jak pořád myslí jenom na sebe a údajně se „vyhýbá konfliktům“, přestože ve skutečnosti je neustále vytváří, a pak si vylévá srdíčko svojí spolusedící v lavici, o které ví totální kulové. Jo a je tak mimo, že svůj zpackaný život svedla na učitele a řekla mu to do tváře! Tomu říkám vyhýbání konfliktů.

To bych ale klidně prominula, kdyby ploché postavy byly vloženy do kvalitní zápletky s myšlenkou. Jenže to byla, s odpuštěním, taková ptákovina! Doufám, že mi odpustíte „spoilery“ z první třetiny knihy, abych vám to osvětlila.

Hlavní hrdinka je zamilovaná do svého nejlepšího kamaráda Travise. A on, jak to vypadá, je zamilovaný do ní. Skvěle si rozumějí, jejich první rande probíhá naprosto skvěle do okamžiku, než si dají první pusu. Protože se nekoná ohňostroj jako ve filmech, Mei i Travisovi instantně dojde, že do sebe nejsou zamilovaní, a hned ten večer se rozejdou a přenesou se přes to. EXCUSE ME WTF. Prostě bum! A velká láska je pryč! Co to bylo za zvrat? Takhle to přece nefunguje? Chápala bych, kdyby to napsala 12ti-letá slečna, ale že to napíše dospělá žena? Zvlášť, když to pro Mei byl první polibek vůbec a ještě s klukem, do kterého je zabouchnutá neskutečnou dobu, nervozita a nezkušenost prostě způsobí svoje a nikdo snad nemůže očekávat zázraky! Zničit potenciálně skvělý vztah kvůli jednomu polibku bez ohňostrojů, to jsem myslela, že asi prohodím tu knihu oknem (a jsem si jistá, že díky té betonové vazbě by to okno v pohodě rozbila, asi jako stará Nokia).

Po pár sekundách opatrně vzal moje zimou zrůžovělé tváře do dlaní a naklonil se ještě blíž. Zatajila jsem dech a otřela svoje rty o ty jeho. Víc povzbuzení už nepotřeboval a políbil mě.
Ohňostroje, zemětřesení, motýli v břiše… se nekonali.
Cože?
To bude asi nějaký omyl.
Nebo dělám něco špatně?
Teď už by ti motýli v břiše měli něco dělat.
Proč jsou všichni v kómatu?
Třeba jsou jenom nervózní, a proto ani nedutají…
Když jsme se od sebe odtrhli, Travis měl ve tváři úplně stejně šokovaný výraz jako já. Necítili jsme nic.
(…)
„Nejsme do sebe zamilovaní,“ řekla jsem potichu a v tu chvíli mi to došlo a jemu očividně taky, protože jsme se na sebe nejdřív podívali, a pak se oba začali až hystericky smát. Jako byste přepnuli program v televizi a místo válečného dramatu naskočila nějaká estráda. Kdyby nás někdo sledoval, myslel by si, že jsme blázni. Kdo se do háje směje v takové situaci?
Já vám řeknu, kdo. My dva! My dva idioti, kteří se teď zoufale snaží hloupým smíchem prasknout to dusivé napětí, které si tu sami spískali.
„Nejsme do sebe zamilovaní!“ zakřičel Travis až příliš nadšeně.
(…)
Slíbila jsem si, že v budoucnu nebudu tak dlouho váhat. Jestli jediná pusa dokáže říct, kdo je ten pravý, tak zlíbám celou školu včetně Avy. Jenom Vanessu asi vynechám, děkuju pěkně.

Mei následně udělá něco naprosto logického, co rozhodně měla udělat pět minut poté, co se rozešla se svým nejlepším kamarádem – „překvapila“ polibkem svého úhlavního nepřítele souseda Liama.

Zaprvé – není ok někoho líbat jen tak, z ničeho nic, bez nějaké náklonnosti nebo alespoň špetky souhlasu. Pokud byste to nevěděli. Ale Mei to lákalo, tak to prostě udělala, protože si potřebovala něco dokázat.

Zadruhé – Liam měl v tu dobu přítelkyni. Ale na to Mei ani na vteřinku nepomyslela! A Liamovi to očividně bylo taky jedno, když jí políbil nazpět, protože Mei je kus a je to „reflex“. Jo, s Liamem bych fakt chtěla chodit. #KlukSnů

„Řekneš mi, proč jsi to udělala?“ zeptal se mě po chvilce ticha.
(…)
A je to tady. Ten polibek. Neměla jsem pro něj nachystanou žádnou dobrou odpověď, a tak jsem se snažila hodit míč na jeho stranu hřiště.
„Ty jsi mě políbil nazpátek.“
„To je reflex. Každý kluk ho má, nikdo nikdy nevycouvá z pusy s hezkou holkou.“
Nechtěla jsem moc lpět na tom, že řekl, že jsem hezká, ale co si budem, jako každá teplokrevná dívka, i já jsem z celé věty slyšela vlastně jen tohle.
„Víš, že chodím s Vanessou, a ty ses pět minut předtím rozešla s Travisem. Tohle se prostě nedělá.“
To s Vanessou mi vůbec nedošlo! Jak jsem mohla něco takového udělat? I když se s ní moc nemusím, tohle je totálně přes čáru.

Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.

21 27.04.2021

„Každý si zaslouží být hlavním hrdinou něčího příběhu.“ – Ava
„Každý je hlavním hrdinou svého vlastního příběhu, přece.“ – já, Cleo

Drahá Olo,

poté, co jsem dočetla Navždycky, které jsem hodnotila 1,5*, jsem byla rozhodnutá, že se do další tvojí knihy nepustím. Nechtěla jsem se trápit s další narychlo sepsanou knihou, při jejímž psaní jsi neměla čas se poučit z předchozích chyb. Ale jak se opět ukázalo, lidi jsou škodolibí – a když mi v rámci výzvy, do které jsem byla nominována, vybrali tvoji novou knihu, výzvu jsem přijala.

A tak jsem se pustila do volného pokračování Navždycky, abych zjistila, jestli moje očekávání jsou správná.

Příběh začíná v okamžiku, kdy Avě přichází smska od neznámého čísla. A z nějakého nepochopitelného důvodu Ava tuhle zprávu nesmaže a začne si s klukem, kterému dala přezdívku Will, psát. Zároveň se dozvídáme, že je tajně zabouchnutá do souseda své kamarádky, který občas seká trávu bez trička. Už z tohohle a anotace je asi naprosto jasné, že Will možná… nejspíše… určitě bude Chris (takže nepovažuji za spoiler, když vám to řeknu).

Ava to ovšem v té době ještě neví, proto se rozhodne, že zjistí Willovu identitu. A dělá to tak nenápadně, že netrvá dlouho a ví to úplně všichni kromě ní samotné. Naštěstí se celá záhada kdo je kdo vyřeší už v polovině knihy. Ano, přesně tak, v polovině! Nejdřív jsem za to byla ráda, ale o chvilku později jsem to svoje „naštěstí“ musela přehodnotit.

Zatímco během čtení první poloviny jsem občas koulela očima nad tím, co se dělo, ale celkově mi to přišlo docela milé, celou druhou polovinu knihy jsem byla v permanentním facepalmu. Protože ten příběh absolutně nedával smysl! Hlavní postavy podnikaly výstupy á la romantická komedie, ale na rozdíl od romcomů to nebylo součástí nějakého velkého „finále“, ale jen dalším milníkem na cestě, nad kterým jsme se očividně neměli ani pozastavit.

Romantická linka nebyla romantická, ale spíše jedno velké what. Chris, nejhezčí kluk z ročníku, si totiž usmyslel, že půjde na rande se svojí záhadnou dívkou. A byl opravdu vytrvalý, přestože se absolutně neznali a nikdy neviděli. Jeho vytrvalost však pokračuje i když zjistí, kdo Ava je, a trvá do konce knihy. Chris je celou dobu vyobrazován jako dokonalý a krásný kluk, který je moc hezký na to, aby se s ním dalo chodit, ale ejhle, on je to vlastně další věrný pes… chci říct Travis, který by pro Avu udělal COKOLIV, jenom aby byla šťastná, ačkoliv k tomu nemá ABSOLUTNĚ NEJMENŠÍ DŮVOD, protože se sakra vůbec neznají. Takže Chris myslí na jediné: udělat Avu šťastnou po vzoru romantické komedie. A Avě… je to všechno málo. ANO. Celá ta pohádka je pro ni „až moc normální“. A tak PRO NI CHRIS DĚLÁ JEŠTĚ VÍC, že i hrdinové s těch nejtuctějších romcomů by se divili, co to sakra Chris provádí. Ava na to však řekne jen: „Proč holkám stačí tak málo? Všechny si zasloužíme mnohem víc!“ Prostě WHAAAAAT.

Pokračování recenze najdete na mém blogu (link najdete na profilu), sem se kvůli omezenému rozsahu textu recenze nevešla celá.

19 27.04.2021

(SPOILER) 0*/5
Jaká je nejhorší kniha, co jste kdy četli?

Než jsem se pustila do After, byli na mém seznamu dva žhaví kandidáti na nejhorší YA knihu: DIMILY a Zaslíbená. A přestože jsem u After zvládla přečíst jenom půlku, těch 260 stránek mi stačilo k tomu, abych mohla s čistým svědomím prohlásit, že After je to nejhorší, co jsem kdy četla.

Pokud si chcete dosyta vychutnat mé utrpení a přečíst si ukázky z knihy, koukněte se do výběru After. Ale nyní již k mému hodnocení.

Jako obvykle začnu s pozitivy. V tomto případě tedy spíš pouze s jedním pozitivem: After je neskutečně čtivé. Žádné popisy, jen dialogy a drama. Díky tomu jsem se do čtení vůbec nemusela nutit, šlo to úplně samo. Ale že bych si to užívala, to opravdu říct nemohu.

Celý příběh se točí kolem dvou hlavních postav: Tessy a Hardina.

Tessa je taková ta slušná holka, co se raději učí než paří. Známe to, prostě vzorňačka. A když nastoupí na vysokou, stačí, aby ji Hardin jednou urazil (ano, protože od počátku byl prvotřídní sympaťák) a už byla jeho. Koho zajímá, že má nějakého kluka Noaha, co ji miluje. Jestli něco nesnáším, tak je to podvádění, a číst o těchto Tessiných eskapádách mě naprosto vytáčelo. Kdyby alespoň Noah byl debil a Hardin dobrej. Ale to ne.

Protože Hardin je ten nejhorší ze všech knižních fuckboyů. Omlouvám se za to označení, ale žádné jiné dostatečně nevystihuje Hardinovu podstatu. I já si občas ráda přečtu knihu o nějakých „bad boyích“, kteří ve skutečnosti nejsou tak špatní, jak by se mohlo zdát, nebo se změní (ač je to nerealistické). ALE. PROBOHA. Hardin všechny kolem sebe uráží, vzteká se, nadává, rozbíjí věci, pije (i když tvrdí, že ne) a je jednoduše neskutečně nEoDoLAteLnÝ! Není na něm jediná přitažlivá věc, tedy kromě toho, že očividně „má nějakou přehlubokou hloubku“.

No a o čem je celý příběh? O tom, jak Tessa s Hardinem po sobě lezou (sámo, že na ochranu ani nepomyslí, pohlavní nemoci, co je to?), pak se pohádají, on ji uráží, ona brečí a naříká, že ji Hardin nemiluje, ale alespoň že jí miluje te n Noah! Následně to Noah zjišťuje, naštve se, ale hned jí zase odpouští… a Tessa ho podvede téměř okamžitě znovu! A TOHLE JE OPAKUJE POŘÁD DOKOLA. A neuvěříte, jak Hardin a Tessa svému vztahu říkají… Láska. Ach, ano. To byl ten okamžik, kdy jsem tuhle knihu vyhodila z okna.

Jednoduše: Tohle bylo příšerný. NAPROSTO. PŘÍŠERNÝ. Nervy drásající shitpříběh. O naprosto, NAPROSTO toxickém vztahu dvou naprosto, NAPROSTO toxických lidí. Plný nelogičností. Citového teroru. Přenosu pohlavních chorob. Ale rozhodně ne o lásce. Nejhorší na tom všem bylo, že do svého stupidního dramatu zatáhli ještě chudáka Noaha, který z nějakého naprosto nepochopitelného důvodu Tessu pořád, bez ohledu na to, co udělala, miloval.

Pokud chcete knížku, u které budete trpět od začátku až do konce, tohle je ona. Jinak se tomuto odpadu vyhněte jak čert kříži. (I když v tomto případě After je ta pekelná záležitost.)

Vždycky jsem měla za to, že ničit knihy je zločin, ale AFTER reading this „book“ si nepřeju nic jiného, než aby všechny výtisky tohoto paskvilu skončily roztrhané v modrém kontejneru. (Aby se z toho papíru mohl vyrobit toaleťák, to je přece jasný.)

A moc vás prosím. Pokud je vám více jak 20 a pořád vám Hardin připadá neodolatelný a sexy, domluvte si schůzku s terapeutem. Myslím to vážně. Jednou mi poděkujete.

(SPOILER) Kouzla rodu Thornů slibují svět, ve kterém jsou knihy živoucími bytostmi, které vám klidně mohou ublížit, a příběh, ve kterém je knihovnice nucena spolupracovat s pohledným čarodějem, aby zastavila obrovské spiknutí.
Zní to dobře, co? Škoda, že ve skutečnosti dostaneme příběh, ve kterém absolutně nic nedává smysl, s naprosto vypatlanou hrdinkou, vedle které si budete připadat jako Albert Einstein.

2,5*/5

Upřímně mám pocit, že jsem četla jinou knihu, než všichni ostatní. Protože vážně nechápu, kde se vzalo to všeobecné nadšení z tohoto nedotaženého příběhu. Pojďme si ukázat, co mi na knize vadilo a proč.
(-) Extrémně stupidní hlavní hrdinka. Uvedu to na příkladu. Elizabeth se dozví, že čarodějové upisují duši ďáblu (démonovi). Náhodou s jedním čarodějem zrovna cestuje, a ten má velmi podivného sluhu, který je bezpochyby nadpřirozené stvoření, a vtipkuje o tom, že jeho pán upsal duši ďáblu. Přesto Elizabth napadne, že to on by mohl být ten démon, asi až o 50 stran dál, když už je pravda natolik zjevná, že o ní nelze pochybovat. To samé ta záležitost s umístěním veleknihoven. Ještě štěstí, že se hlavní darebák Elizabeth sám přizná asi v třetině knihy, jinak by ho tahle nádhera neměla šanci odhalit.
(-) Elizabeth je zároveň VÝJIMEČNÁ a NEPORAZITELNÁ. Elizabeth je knihovnice, která ačkoliv strávila celý život mezi knihami a neabsolvovala jedinou hodinu šermu, dokáže s mečem porazit mocného čaroděje, jeho mocného démona a spoustu dalších bytostí. Tomu říkám „přirozený talent“. Navíc vzhledem k tomu, že vyrůstala mezi knihami, je silnější a odolnější než běžný člověk a dokáže vzdorovat magii. To je pitomost, co?
(-) Hlavní hrdina se jmenuje Nathaniel Hawthorne. Pardon. Chci říct jen Thorne. No. Asi už chápete, proč mi to jméno přijde vtipné. Ještě k tomu přidejte informaci, že Nathaniel má šedý pramen vlasů, na který autorka pořád poukazuje, takže jak přesně si nemám místo mladého sexy čaroděje představovat mrtvého spisovatele?
(-) Insta-love a nulová chemie mezi postavami. Autorka se hodně snažila napsat hezkou romantickou linku, ale bohužel, za mě se to prostě vůbec nepovedlo. Ani jednoho z hrdinů jsem si neoblíbila, a jo, občas padla nějaká rádoby vtipná hláška, ale absolutně nechápu, proč by se do sebe měli zamilovat.
(-) Každý problém se zázračně vyřeší novým magickým artefaktem, který se velmi příhodně objeví v ten správný čas, ač jsme o něm doposud nikdy neslyšeli, nebo popřením pravidel, které nám kniha celou dobu podsouvá. (Příklad: Kniha nám neustále opakuje, že démoni nemají vlastní emoce a nemohou nic cítit, ale doslova celé finále se vyřeší tím, že se démon z lásky k hlavním hrdinům obětuje.)
(-) Nezkušené psaní autorky. Na knize je na mnoha místech cítit, že autorka není vůbec vypsaná. To je vidět jak na popisech akce, kdy absolutně nechápete, co se děje, tak na způsobu, jak se příběh odvíjí. Navíc si autorka nejspíš myslí, že je čtenář naprostý idiot. Nebo proč jinak by ty stejné informace opakovala pořád dokola? Možná právě proto, aby je pak mohla vyvrátit a vysmát se čtenáři do očí.
(-) Chování postav často absolutně nedává smysl. (Příklad: Kamarádka viděla Elizabeth naposledy v době, kdy jí pomalu odváděli na popravu. Pak se znovu spojí. Neptá se, jak se Eli měla, jak se odtamtud dostala, né. Místo toho se její kamarádka rozhodne, že Elizabeth MUSÍ UKRÁST jednu knihu. Jakože cože?)
(-) Děj někdy absolutně nedává smysl. (Příklad: „Tohle je nejstřeženější pevnost v zemi, v žádném případě vás nepustíme dovnitř, odejděte, nebo začneme střílet!" "Počkejte! Pan ředitel se mnou bude chtít mluvit, znám jeho příjmení!“ „Oooch? Tak jooo, pojďte dál!“)
(-) World-building. O světě, kde se příběh odehrává, nevíme skoro nic. Jen že jsou tam knihovny, čarodějové, vychází noviny a existují brusle. Skutečnost, že se v knize používají stejné letopočty jako v našem světě, naznačuje, že je s ním spojený, ale jak? Kdo ví.
(+) Sice jsem při čtení často mlátila hlavou do zdi kvůli důvodům uvedeným výše, ale zároveň se to četlo celkem dobře. Byla jsem totiž zvědavá, s jakou další kravinou autorka přijde.
(+) Zajímavý nápad s živými knihami.
(+) Polootevřený konec.
Abych to tedy nějak shrnula, myslím, že neuděláte chybu, když se téhle knize vyhnete, nic tak závratného vám neunikne a existuje spoustu lepších knih. Hlavním problémem téhle knihy je, že je nedomyšlená, autorka ji nejspíše psala tak, jak ji zrovna napadlo, a obsahuje spoustu YA klišé, které nejsou moc dobře pojaty. Věřím, že nenáročným a mladším čtenářům se kniha může líbit, ale pokud už YA čtete nějakou dobu, Kouzla rodu Thornů vám jednoduše nemají co nabídnout.

13 19.08.2022

Letní noci jsou dle mnohých nejlepším dílem Oliny čokoládové série.
Souhlasím s tímto tvrzením?
Ano.
Ale znamená to, že to bylo dobré?
Ne.

! Následující text je velmi podrobným rozborem lomeno recenzí na Letní noci, kde se velmi pečlivě snažím vysvětlit, co mi na knize vadilo. Pokud vám se líbila a jste fanoušky autorky, čtěte ji jen na vlastní nebezpečí.

/TL;DR/ Letní noci jsou za mě těžce podprůměrná contemporary, která mi jednoduše nemá co nabídnout – jsou v ní nesympatické a černobílé postavy, postrádá zajímavou myšlenku, děj je naprosto nelogický, potenciál nevyužitý. Autorka se snažila přijít s „dospělejším a vážnějším“ obsahem, ale přála bych si, aby to neudělala. Téma úzkostí mi nepřijde pojaté dobře, posouvání „vztahu“ hlavních hrdinů na další úroveň předčasné a ke konci se raději ani nevyjadřuji.

Podrobnější recenze:

V Letních nocích je vypravěčkou příběhu Charlee, postava z druhého dílu (MTJV), kterou jsme moc neměli šanci poznat. Víme o ní akorát to, že je sestrou Avina kluka Chrise a skrývá před všemi (kromě Avy) historku, jak přišla o panenství – zamilovala se totiž do Prestona, který si s ní jednou užil a pak ji vyhodil z auta… a ona musela jít domů pěšky.

Pokud jste četli recenzi na Miluji tě já vím, víte, že tahle část příběhu mě neskutečně naštvala, především kvůli tomu, jak Ava na tuhle informaci reagovala a jak černobílou postavou Preston byl. I tak jsem ale viděla v Charlee potenciál a inspirativní příběh, který mohla odvyprávět. Navíc autorka slibovala vážnější téma týkající se úzkostí, což mě lákalo dvojnásob, protože sama trpím úzkostnou poruchou a vím, jak těžké to někdy může být. I přes veškeré zkušenosti z předchozích dílů jsem se na knihu překvapivě fakt těšila, ale bohužel hned od začátku knihy bylo jasné, že to úplně hladké přistání nebude.

Pokračování recenze s memíčky a gify najdete na mém Goodreads nebo na blogu. Proklikáte se tam přes můj Instagram @kvetinkoveknihy! :)

11 18.03.2022

Myslím, že není pochyb o tom, že Elle Kennedy umí psát. Text vás vtáhne do děje od prvního odstavce a i když kniha vlastně nemá žádný děj, čtete dál a dál a nemůžete přestat. A takhle psát bych fakt chtěla umět. :D :D :D Ne, teď vážně. Bála jsem se, že se mi to nebude líbit, protože hodně lidí mi říkalo, že dvojka Off Campusu je horší než jednička, ALE! Mně se The Mistake líbil(a?) ještě o kousek víc jak The Deal, hlavně protože mi tentokrát nepřišlo, že je to na konci úplně zbytečně a hloupě natahované. A hlavně... John Logan!!

Klady:
+ Hlavní postavy. Oblíbila jsem si jak Johna, tak Grace. Co oblíbila. Zamilovala, ok. :D (A podobně jako Grace ani já nemám moc ráda hokej, upsík. Ale to neznamená, že nemůžu mít ráda hot hokejisty, ne?)
+ Čtivost.
+ Fantastický styl vyprávění autorky. Sedne mi a fakt mě baví.
+ Finální romantické gesto. Jakože já ho čekala snad od půlky knihy a bylo to takové klišé, ale zároveň jsem se u něj culila jak blázen, takžé.

Zápory:
- Někdy úplně zbytečná dramata (ale naštěstí nic tak hrozného jako finální drama v The Deal).
- Konec se vyřešil díky "náhodě", což já bych teda byla mnohem radši, kdyby to vymyslel sám Johník a nebyl tak smířený se svou budoucností a osudem.
- John se zamiloval do Grace na můj vkus trochu rychle, jakože... tady spolu třeba mohli chvilku být, než na ní tak začal viset, ale někdy pár dní holt stačí, hádám.

Abych to shrnula: Jsem velmi spokojená. Ve svém žárnu je knížka nadprůměrná, moc mě bavila, s čistým svědomím jí ráda uděluji 4*.

* Knihu jsem četla v aj, nemohu tak posoudit kvalitu překladu.

8 16.04.2022

3,5⭐/5

Čtete new adult erotiku/romantiku? Já preferuji YA, ale čas od času dostanu chuť na něco trochu víc spicy a ráda sáhnu po nějaké NA smutty romantice (mojí oblíbenou je třeba Losing It). Od tohoto žánru nechci moc – jenom abych si u toho odpočinula, trochu se zaculila, zasmála se, nebylo to moc toxický a ze smutíku se mi nechtělo zvracet (to třeba Papírová princezna moc nezvládla). Kašlu na nějakou uvěřitelnost nebo hloubku, pokud tam je, fajn, ale neočekávám to. Obecně jsou moje očekávání dost nízko.

A o to víc jsem byla překvapená, když jsem tuhle knihu z vysokoškolského prostředí rozečetla.

Bavila mě totiž od první stránky, oblíbila jsem si hlavní (i vedlejší) postavy a fakt jsem jim fandila (hlavně miluju GG, ok :D ). Hodně jsem se nasmála a i sexuální scény za mě byly dobré, přestože obsahovaly taková ta klasická smutíková klišé (on je velmi obdařený, ona zvládne divy, jemu se podaří něco, co žádnému klukovi před ním ne atd. – ale to za mě prostě patří k žánru). Kromě toho se autorka do textu snažila zahrnout vážnější témata jako znásilnění nebo domácí násilí, přičemž zejména to druhé pojala velmi dobře. Myslím, že kniha může čtenáře, který se třeba nachází v podobné situaci, postrčit správným směrem, což musím ocenit.

A kdyby kniha končila na straně 270/335, dostala by ode mě krásné 4,5 hvězdy.

Tu půlku bych srazila za:
▪️ neustálé opakování „přece protože jsem kluk/muž“ – párkrát je to vtipné, ale neustále něco svádět na svoje pohlaví už tolik ne
▪️ mírně problematickou pasáž, kdy Hannah vysvětluje, proč nechce pít, ale vzápětí ji k tomu Garrett vyzve a ona to trochu přežene (a pak jí nechá samotnou ve své ložnici, když je dům plný cizích lidí )
▪️ konverzaci „Jsi si jistá, že to chceš dělat? Některé holky to nemají rády.“ a odpovědi „Některé holky jsou idioti.“ – protože ne, jenom protože někdo nemá rád určitou sexuální aktivitu, tak to z něj/ní nedělá idiota

Jenže problém je, že ta kniha na straně 270 nekončí. To, co totiž následuje, mě neskutečně, ale neskutečně nasralo! :D

Vy víte, že nemám moc ráda konflikty založené na tom, že spolu lidi nemluví, ač by měli, ale v určitých chvílích pro to mám pochopení (lidi se stydí říct pravdu, dojde k nedorozumění atd.). Ale v tomhle případě přijde do hry vydírání, sebeobětování a moje velmi hlasité skřípání zubama. Protože od začátku vám je jasný, že to je tak neskutečně PITOMÝ a ZBYTEČNÝ! Ušetřili bychom si tolik stránek kňourání, kdyby si spolu hlavní hrdinové sedli a řekli si pravdu (nehledě na to, že tohle vydírání ani neobsahovalo „opovaž se to někomu říct“). Místo toho se však jedna z postav rozhodne udělat to, co je pro tu druhou „lepší“ (i za cenu vlastní bolesti), a předvede tak úžasný herecký výkon, za který by si zasloužila Oskara. A TOHLE JÁ TAK STRAŠNĚ NESNÁŠÍM! Když někdo udělá rozhodnutí za někoho jiného, ač se s ním neporadí, jestli je to opravdu to, co chce. NESNÁŠÍM! :D A ten druhý na to taky nereaguje zrovna adekvátně. Uf. Prostě. Velký uf. A přitom to tam vůbec být nemuselo, protože to příběh nikam neposouvá, ani se tím nic neřeší.

Nádech výdech. Ok, už jsem klidná. Nebo alespoň klidnější.

Knize jsem se nakonec rozhodla udělit tři a půl hvězdy. Knihu jsem si neskutečně užila a stržení jedné hvězdy beru jako adekvátní za to, že budu předstírat, že ten konec tam jednoduše nebyl. K The Deal se ráda jednou vrátím – to už totiž budu vědět, ve kterém okamžiku knihu odložit. :D

8 06.03.2022

Pokud jste četli moji recenzi na první básnickou sbírku od autorky, nejspíš víte, že se mi fakt líbila. I když měla své mouchy, příběh mi přišel osobní, plný emocí a i ta „těžce wtf forma“ (jak říká Kačaba z @knizek.poeta) mi fakt sedla. Proto jsem se pustila i do autorčiny další sbírky. Řekněme, že jsem měla nějaká očekávání, přestože mě mnozí varovali, že kvalita jde s každou knihou rapidně dolů. A bohužel měli sakra velkou pravdu.

Tahle kniha v trigger warnings slibuje spoustu vážných témat o kterých bych si ráda přečetla, ale bohužel jsou úplně všechny spatlány dohromady šíleným způsobem. A kniha nám dává spíše následující poselství: Ženy, jste prostě lepší než muži, každý muž vás chce zničit, chce vás zapálit jako čarodějnici, ale TO VY musíte muže zapálit! Ženy, ukažme mužům, jak jsme lepší! Buďme protivné mrchy! Buďme tlusté a mějme křivky, nic totiž neukáže patriarchátu prostředníček víc! (atd.)

A to fakt nepřeháním. Ani trošku. To všechno je tam řečeno doslova.

S každou další básní přicházel další wtf moment, až jsem se dostala do stádia, že už mě fakt nic dalšího nepřekvapovalo.

Klidně mě nazvěte antifeministkou, ale s přístupem k feminismu, který reprezentuje takhle kniha, se naprosto neztotožňuji.

Můj pohled je následující:

Muži a ženy by měli mít rovná práva.
Muži a ženy by si měli pomáhat.
Muži a ženy by se měli vzájemně respektovat pro své biologické odlišnosti.
Což však n e z n a m e n á,
že muži musí být silní a tvrdí a drsní a nelítostní
a ženy musí být křehké a hodné a něžné a povolné panenky.
Protože každý s a k r a může být jaký chce (bez ohledu na své pohlaví),
pokud to nezasahuje do života někoho jiného.
Protože pokud jo,
pak přichází sexuální násilí, týrání, pohlavní zneužívání,
což jsou činy, které nejsou v pohodě a musí se o nich mluvit,
ale stejně jako je špatné je zlehčovat s tím, „že muži byli stvořeni jako predátoři a ženy jako jejich hračky“,
tak úplně stejně špatné je vinit všechny muže za to, že ženám se dějí příkoří,
všem mužům za to vyhrožovat, nadávat, nenávidět je
protože to je úplně stejně
p o k ř i v e n á
(ne)logika.

Z téhle knihy je mi smutno, protože ženská práva jsou něco, o čem by se MĚLO mluvit, stejně tak o sexuálním násilí, týrání, pohlavním zneužívání a tak dále,
ale způsob, jakým o tom mluví tahle kniha,
je tak škodlivý a překroucený,
že měla radši MLČET.

Protože ne, nenávist k mužům n e n í pud sebezáchovy.

Čarodějnice se v téhle knize možná nenechala upálit, ale já rozhodně mám chuť tuhle knihu zapálit.

Knize dávám jednu hvězdu, protože se mi líbila jedna dvojbáseň ohledně sexuálního násilí – ale bohužel zanikla v tom nekonečném hejtu na muže.

7 28.04.2021

(SPOILER) Když jsem si pročítala recenze na tuto knihu, byl mi slibován sladký a roztomilý LGBT román, kde se zamiluje syn americké prezidentky Alex a britský princ Henry. Říkala jsem si, že to zní skvěle, že to asi bude nějaká slow-burn romance, možná taky trochu hate-to-love...

Prvních 100 stránek se odehrávalo dle mého očekávání. Hlavní hrdinové si k sobě pomalu nacházeli cestu, občas trochu politiky, občas nějaké vtipné hlášky. Jenže potom SE TO VŠECHNO PODĚLALO. Henry dal Alexovi pusu, Alex si uvědomil, že je bi a doslova při dalším setkání na sebe vlítli, aniž by si třeba promluvili. A nestane se to spontánně, nene, Alex to naplánoval.

Následuje 200 stran kuřfestu (bez ochrany, ačkoliv měli hodně pestrou sexuální minulost), který se pomalu změní v šukfest (alespoň že tady použili kondom ). Jen sex, pořád dokola, stereotypně. Byla to neskutečná nuda a ještě ke všemu mě deptalo, jak nezodpovědně se chovali, ke svému zdraví i kariéře. A FAKT SKORO NIKDY SPOLU NEMLUVILI. Ne. Jen spolu spali. Ze vzteku, ze zrady, během toho, co Henry brečel... To je sladké a romantické?

Nakonec se do sebe zamilovali... jo, ale až po měsících toho sexmaratonu. I když oba věděli, že se zamilují a bude to navždycky, protože to byla láska na první pohled. Eeh cože?

Posledních 100 stran bylo konečně o společenských předsudcích a asi by se mi to líbilo, kdyby tou dobou už mi nebylo všechno úplně jedno, hlavně, aby byl už konec.

Nejhorší na tom je, že tahle kniha mohla být skvělá celá. Alespoň kapka zdrženlivosti či zodpovědnosti, víc upřímnosti, dát pryč prostředních 200 stran a žrala bych to. Fakt že jo. Myšlenka byla úžasná, postavy byly fajn (Zahra byla skvělá), celé to bylo promyšlené... ale to hlavní, ten vztah mezi Alexem a Henrym, za mě byla totální fraška ve stylu slash fanfikcí a otrávilo mi to celou knihu.

Věřím, že spoustě lidem se knížka bude líbit, ale mně fakt nesedla a nebavila mě (až na občasný vtípek). Ten vztah byl za mě prostě divný a nespraví ho samotný fakt, že ho tvoří dva kluci.

7 27.04.2021

Pokud chcete romantickou knížku, která nebude plná klišé a mainstreamu, bude originální, krásná a zároveň neskutečně napínavá, tohle je správná volba.
Jo a! To hate-to-love? Zbožňuju!

7 27.04.2021

1,5*

TLDR: Knížka pro mladé slečny, která ale obsahuje ne zrovna povedenou sexuální scénu a vzorce chování, ze kterých by si dospívající nic brát neměli. Nepříliš povedeně napsaná jednohubka, kterou klidně můžete minout.

***

(!) Následující text obsahuje drobné spoilery, ale myslím, že dle anotace každý odhadne, co se asi v knize bude dít.

Vážně jsem tuhle knížku chtěla milovat. A po první kapitole jsem myslela, že možná i budu. Ale... pak se všechno pokazilo a z hloupého dívčího románku se stala kniha, která mě (zcela upřímně) traumatizovala.

Začnu pozitivy. Styl psaní je ucházející. Občas drhne slovosled nebo jsou v textu zbytečně dlouhé odstavce, které jsem prostě přeskakovala, protože jedna stránka o nějaké pověsti, která stejně později nehraje roli, je prostě moc. Námět je super – zámecké prostředí, léto, průvodci. Ale to je tak všechno.

Je to romantická oddechovka, takže příběh by nejspíš měla táhnout romantická linka. V tomto máme rovnou dva kluky, kteří se do hlavní hrdinky Alžběty zamilují na první pohled a neustále jí omakávají. :D S tím prvním to trochu skřípe, ale že by mu to Běta řekla do očí, to ne, on za ní musí dolézat, aby mu řekla, že "teda asi néé no". S tím druhým je to "lepší", i když věčně flirtuje s jinou holkou, je to LÁSKA. Chybí tady jakýkoliv vývoj vztahu, jiskření, budování důvěry, poznávání se, prostě cokoliv, co by mě přimělo, abych hlavním hrdinům fandila a jejich vztah mě bavil.

Ale dobrý, říkala jsem si, jako takový naivní románek pro mladé dívky fajn, proč ne. Jenže pak se tam objevily dvě věci, které jsem přes srdce jen tak nepřenesla.

1. Je to neskutečně sexistický. Patrik (to je ten kluk numero dos) chce pozvat Alžbětu na rande. K němu domů. Na oběd. ALE MUSÍ HO UVAŘIT ONA, on ji jenom pozoruje. Ale je to v pořádku, protože mu chutná a dokonce ji pochválí! Hele, já nemám nic proti tomu, když žena vaří pro svého muže, přítele atd. Pokud jí to tak vyhovuje, tak proč ne. ALE TADY MILÝ PAN PATRIK PŘEDPOKLÁDÁ, že mu Alžběta UVAŘÍ na zasraným PRVNÍM RANDE (aniž by se dopředu domluvili). Navíc ví, že vyrůstala bez matky, a potom se ještě diví, že to vlastně umí, když ji to neměl kdo naučit!!!!!! A tak je to i na druhém rande! A vlastně hlavní hrdinka pořád někomu jen vaří!!! Jakože co to kurňa je!!!

2. Ta sexuální scéna. Celý příběh je neskutečně naivní, hloupý, a i když má být hrdinům kolem 17-18 let, chovají se tak na 12 (i když mluví jako čtyřicetiletí). Vyznávají si lásku, fajn, líbají se, fajn, pohádají se, fajn. Alžběta se jde omluvit (ač nechápu proč). No a tak nějak to skončí několikanásobným číslem u Patrika v posteli. Nejen, že mi to k příběhu absolutně nesedělo, ale chyběla mi tam nějaká "předehra", která by nám naznačila, že k něčemu takovému dojde. Ne. Prostě tady se to NAJEDNOU STANE a je to láska a je to dokonalé a skvělé a do podbřišku ji tlačí jeho touha a já se právě pozvracela. Nepomohl tomu ani ten způsob popisu celé akcičky a fakt, že celý název knihy vlastně odkazuje na orgasmus, protože víteco, při něm má člověk pocit, že se může dotknout hvězd. Ta scéna mě opravdu hodně traumatizovala, a to mi už dávno není dvacet a mám dost načteno i zažito.

Dále mi vadily následující věci:
- Ivana, aneb úhlavní nepřítelkyně hlavní hrdinky. Nejdřív se chová jako neskutečná blbka, ale postupem času ji to přejde. Nějaké vysvětlení, rozhovor, něco? Ne. Prostě to nějak vyšumí a my to máme brát, jakože je to v pořádku a z ní a hlavní hrdinky jsou nejlepší kamarádky.
- Jedna postava jede autem v kufru a všem to připadá naprosto normální.
- Opakující se fráze.
- Absence popisů emocí, výrazů apod. Emočně nabité scény tak vyzněly do prázdna.
- Chyby. Např. str. 60 a 108: "Dostala jsem svoji úplně první pochvalu od učitele dějepise na místní základní škole." - To je tam dvakrát.
- Divoké čachrování s čárkami. Přišlo mi, že někde byly hodně navíc, ale konkrétní místa jsem si nepoznamenávala.

Abych to tedy shrnula: Jsem z tohohle hodně rozmrzelá. Většinu knihy jsem se nudila a poslední čtvrtina mi zasadila smrtelnou ránu v podobě Patrikovy touhy a neustálého sexování. A to já mám smut a erotiku fakt ráda, ale ne mezi dětmi, co se vůbec neznají! :'(

6 14.10.2022

TL;DR: Nedočetla jsem, nedalo se to.

Knihomolka slibuje romantický příběh o holce, která ráda čte, ale už v tomhle bodě je anotace zcela mimo. Nikol totiž není fanynka čtení, ale spíš chorobná čtenářka. Čte na přednášce, ale ani vlastně neví, na jaké, protože se tak moc začetla. Čte první den v práci, ač pořádně neví, co dělat. Nevím jak vám, ale mně to přijde spíš na terapii, ne rozkošné nebo relatable. Lukášovi, druhému hlavnímu hrdinovi, to však nejspíš vadit nebude, protože díky tomu „vypadá jako úča, která by stála za hřích“. A jo, příběh je trochu cringe, ale nebyl to důvod, proč jsem knihu v desetině odložila.

Tím byl totiž sloh, který za mě do knihy prostě nepatří. Vyprávění začíná a končí z ničeho nic, popisy, pocity a náhodná konstatování nečekaně přilétávají a zase odlétají v průběhu přímé řeči, věty jsou krátké a úsečné a souvětí mnohdy nedávají smysl. Už se raději nevyjadřuji k tomu, že jednou jsou v přítomném čase, podruhé v minulém a potřetí zase v přítomném – ale co já vím, třeba má vypravěč nějaký sofistikovaný stroj času, který člověk průměrné inteligence jako já nemůže pochopit. Doporučuji vám si přečíst první odstavec nebo stranu a sami pochopíte, o čem mluvím.

Upřímně nedokážu vymyslet jedinou věc, kterou bych dokázala ocenit, takže za sebe můžu říct jediné – nedoporučuji.

Příběh dívky, které jeden obyčejný život připadal jako málo a uzavřela smlouvu s ďáblem, aby mohla žít svobodně tak dlouho, jak jen bude chtít, i když je odsouzena k tomu, aby si ji nikdo nepamatoval, mě opravdu nadchnul. Líbilo se mi, na jaká úskalí Addie narážela, s čím se musela vypořádat, jak se vyvíjel její vztah se samotným ďáblem... a vlastně se mi moc líbil i ten konec, ačkoliv jsem čekala jiný. Knížka je dělená na více části, některé mě samozřejmě nadchly více než jiné, ale celkově to pro mě byl fakt skvělý zážitek.

Knihu vám moc doporučuji, i když uznávám, že to není příběh pro všechny. Místy je pomalejší a poetičtější, takže pokud preferujete youngadultovky plné akce, nejspíš vám to úplně nesedne do vkusu. Za mě je každopádně Addie jasným znamením, že si od autorky musím přečíst více knížek.

5 04.06.2023

Myslíte si, že knihy z Wattpadu patří na papír? Já proti tomu obecně nic nemám. Pokud je příběh populární, nejspíš má potenciál, a proto nevidím problém v tom, aby se dostal na poličky knihkupectví. Už mi ale vadí, když se na papír dostane bez řádné redakce.

To je nejspíš i případ této knihy. Protože já nechápu, jak nějaký zaměstnanec nakladatelství schválil k vydání knihu, kde hlavní hrdinka:
- o sobě tvrdí, že je na holky, ale na táboře se najednou stane 100% hetero a líbí se jí samí kluci a na holky kouká jako na konkurenci (top reprezentace, opravdu),
- má ty nejpitomější, nejplošší a nejhorší kamarádky na světě, které sem tam hází narážky na znásilnění, jako by to bylo něco normálního,
- je vegetariánka, ale na táboře na to zapomene, i když pracuje v kuchyni a klidně by si mohla uvařit něco jiného,
- se chová na 14, maximálně 16 let, ale údajně jí má být 20.

Protože kdyby byla hlavní hrdinka mladší, vypustila by se ta záležitost její orientace, pitomé kamarádky, vegetariánství a občasné narážky na znásilnění, mohla to být vtipně trhlá knížka pro mladší čtenáře, kterou bych ráda doporučila dál. Ale v tomto stavu opravdu ne.

Nějak mi nevadilo, že knížka byla psána "v časech", ale to naformátování textu mi opravdu pilo krev (nevím, kdo to dělal, ale nejspíš nikdy neslyšel o odstavcích nebo zarovnání textu do bloku).

Abych to tedy shrnula - mrzí mě, že knížka obsahuje tolik red flagů, které ji degradují. Jinak totiž měla potenciál stát se vtipným a milým letním čtivem.

5 03.08.2022

Sedím u displeje, zírám do něj a přemýšlím, jak svoji recenzi na Třeťák uchopit. A pravdou je, že netuším. Vím akorát, že je mi z něj hrozně, ale hrozně moc smutno.

Proč?

Protože tohle mohla být opravdu dobrá kniha, která dá čtenáři hodně. Umožní mu nahlížet na trans lidi novýma očima, pomůže mu se do nich vcítit, odpoví mu na spoustu otázek, vyvolá v něm emoce.

A proč že se to nepovedlo?

Protože už od první stránky téhle knihy je bolestně patrné, že text neprošel redakcí. Nemluvím jenom o nelogických formulacích, opakování slov, nesprávně rozdělených odstavcích a pravopisných chybách na každé stránce, ale i o příběhu obecně, který v mnohých částech naprosto zbytečně klouže po povrchu, i když by se z něj dalo vytřískat mnohem víc. A mě prostě hrozně štve, když vidím příběh s potenciálem, který je zazděný tím, že nakladatelství práci na něm odfláklo takhle neskutečným způsobem.

Protože kdyby tohle viděl nějaký schopný redaktor, nemohlo to takhle dopadnout. Prostě nemohlo.

Kvůli tomu vlastně ani nevím, jak knihu hodnotit. Jsem zvyklá udělovat hvězdičky hotovým příběhům, u kterých si občas rejpnu nad překlepy nebo nepříliš zajímavým stylem psaní, ale ne rukopisům, na kterých je třeba zapracovat. A to je přesně tenhle případ; Třeťák je rukopis, který vyšel moc brzy. Nepřijde mi, že by se na hodnocení vůbec kvalifikoval.

Jako bych dostala těsto v pytlíku s tím, že mám ochutnat, jak moc je ten chleba dobrej.
Jak to asi mám udělat? Nejdřív si ho upíct?

I přes tu těžko louskatelnou formu však nemůžu Třeťáku upřít, že hlavní téma je místy moc hezky zpracováno a některé odstavce by si zasloužily tesat do kamene. Míšin příběh mě bavil a zajímal – a pokud nic víc, minimálně mě namotivoval k tomu, abych si přečetla další knihy s trans tématikou.

Naopak musím zmínit, že mě neskutečně štval způsob, jakým Třeťák nakládá s drogama a alkoholem. Celkově to vyznívá, že drogy jsou vlastně v pohodě, když „máte kontrolu“. Jenže tady jde právě o to, že často tu kontrolu ztratíte, ať se snažíte, jak chcete. Tohle mi na příběhu, který má být edukativní, neskutečně vadí.

Další drobnější problémy jsem měla i s Eričinýma fotkama (to se to jako vůbec neřešilo ve škole nebo s policií?) a finální zápletkou s Radkou (její chování na konci moc nedávalo smysl, mělo se rozpracovat více do hloubky).

Nechci, aby moje recenze vyzněla, že je Třeťák celý špatný, protože on má své světlé okamžiky a navíc ještě důležité poselství. Jenže jak říkám – k tomu dobrému je hrozně těžké se přes všechny ty chyby prokousat. Kdybych vám neslíbila recenzi, odložila bych knížku po pár stránkách, takže to prostě nestačí.

Třeťáku jsem se rozhodla vzhledem k jeho nedotaženosti hvězdičkové hodnocení neudělit, neboť bych v takovém případě musela zcela překopat svůj hodnotící systém. Ten totiž nepočítá s tím, že kniha může vyjít v takhle neučesaném stavu (a je to fakt ostuda, Pointo). Osobně doufám, že text se jednou dočká přepracování pod odborným dohledem, protože pokud ne, česká současná literatura bude ochuzena o příběh, který podle mě opravdu potřebuje.

(SPOILER) Už asi minutu koukám na ty tři hvězdičky, které jsem knize přidělila... a je mi z toho smutno. Protože tahle kniha měla na mnohem víc.

V příběhu sledujeme Prudence, která je vzorná, ambiciózní a nejradši si všechno dělá sama, aby to udělala nejlíp, což... ehm ehm... mi vůbec není podobné. Hodně lidí si v recenzích stěžuje na to, že hlavní hrdinka je nesnesitelná, ale osobně mi to nepřišlo tak hrozné (asi protože bych musela nesnášet i sebe, haha), navíc o to více vynikne vývoj její postavy. No a Prudence získá schopnost instantně se někomu pomstít za špatný čin. (Což byla dost sranda. )

Jenom škoda, že tahle schopnost neplatí na jejího spolužáka Quinta, kvůli kterému dostane špatnou známku ze skupinového projektu. Ten ale souhlasí, že jí pomůže si známku vylepšit, když bude nějakou dobu vypomáhat v místním záchranném středisku pro zraněná mořská zvířata.

Moc se mi líbilo, že ekologie, péče o zraněná zvířata a další tahle "bioekotémata" byla zahrnuta do příběhu, přestože chvilkami to bylo i na mě až moc okaté. ("Jsou to jenom krávy, tak co." - Ehm, vážně? Možná ale žiju v kouzelné sociální bublině, kde by tohle nikdo nikdy neřekl.) Každopádně, tahle tématika za mě byla velké plus.

Quint mi od počátku nebyl příliš sympatický, s čímž jsem souhlasila s Prudence. Jenže pak se samozřejmě ukázalo, že má Quint velké srdce... a vše bylo odpuštěno. Nah. I když máte důvod, proč jste na schůzku přišli o 90 minut pozdě, začnete omluvou a vysvětlením. A ne otázkou "Ty se zlobíš? Proč?", jako by všechno bylo v největším klídku. Úcta k času někoho jiného, drahý Quinte.

Další postavy v příběhu byly k sežrání, zejména pak Jude (bratr) a Ari (kamarádka).

I přes moji nelibost vůči Quintovi mi ale romantická linka přišla dobrá a celkem se mi líbila. Obecně se mi vlastně příběh líbil, ačkoliv byl velmi předvídatelný. Ale od strany 333 šlo všechno do kopru.

Protože v ten okamžik byla předvídatelnost ten nejmenší problém.

Asi v polovině knihy vám totiž dojde, že v knize se bude řešit jeden trestný čin... a taky vám hned dojde, kdo je pachatel, protože autorka nám nechává docela dost drobečků. A vy prostě jen čekáte, kdy pravda vyplave na povrch a zlo bude po právu potrestáno. Jo... jenže to se nedočkáte, protože tahle kniha se očividně odehrává v realitě, kde trestný čin, za který si můžete jít posedět na hodně dlouho, je... drobnost. Kterou neřeší státní zástupci nebo policie, ale je na vůli poškozeného, jestli to bude řešit žalobou u soudu... (Velké právnické WTF.) Což hádám, že je pro Prudence dobře, protože když si všichni myslí, že to udělala ona, může... jen sedět na zadku a nedělat nic. Protože jasně, když vás někdo nařkne z něčeho špatného a trestného, co jste ale neudělali, vy to prostě nebudete řešit. #normálka

Nakonec ale vyjde najevo, kdo je skutečný pachatel... no a bóže, to to trvalo! Představte si zloděje, co jde do obchodu s transparentem "jdu krást", vezme pár věcí, u pokladny řekne, že nebude platit, a ještě tam nechá svoji vizitku... a před obchodem ty věci hned prodá, což všichni vidí. A tohle všechno někdo natočil a dal na net. Přesto záhada je, kdo je zloděj? Jop. Takhle očividné to v téhle knize bylo a i tak trvalo celou knihu, než na to někdo přišel... Nevadí. Alespoň konečně přijde ten spravedlivý trest, ne?

Ne. V knize se nedozvíme, co se s pachatelem stalo. Byl potrestán? Omluvil se? Napravil své chyby? A co všechno vůbec provedl? NEVÍME. Konec je totiž věnovaný klišoidní romantice, protože není nic víc sexy než instantní usmíření po velkém gestu. Nikoho už nezajímá spravedlnost nebo zvířátka. O pachateli nepadne ani slovo, stejně tak příběhy ostatních postav zůstanou žalostně otevřené. Ale hlavně, že máme ten happy end, že jo? .... Ne.

Takže abych to shrnula: příběh začal dobře, pokračoval dobře, ale ten konec? Klišé, nelogičnosti, nedovysvětlené zápletky... Skoro jako by to ani nepsala stejná autorka. Příběh měl tolik potenciálu, ale poslední strany ho jednoduše spáchly do záchodu. Protože nevím jak vy, ale když vyjde najevo, že teď řešíme trestný čin a spravedlnost, tak je mi nějaká romantika dost někde.

Nakonec hodnotím knihu 3 hvězdami, tedy průměrným hodnocením. Knížka není špatná, většina se mi fakt líbila, ale ten konec to hodně pokazil. Pokud vás kniha láká, tak ji zkuste, pokud se jí ale vyhnete, taky to přežijete.

5 30.05.2021

(SPOILER) Tato kniha pojednává o rasismu. Ale asi ne tak, jak byste čekali.

V příběhu sledujeme hlavní hrdinku Starr žijící v chudinské gangsterské čtvrti. Jednoho dne veze Starr domů její kamarád Khalil. Po cestě je zastaví policejní hlídka a Khalil je zastřelen. Na knize se mi moc líbilo, že nás zavedla do života obyvatel chudinské čtvrti, což je prostředí, které jinak čtenář nemá moc šanci poznat. Otevřela mi oči v tom smyslu, že někdy nelze člověka plně vinit za jisté druhy kriminální činnosti, protože prostě nemá na výběr. Příběh byl čtivý a motivuje lidi k použití svého hlasu. Tím ale klady končí. Příběh je totiž neskutečně jednostranný a dovoluji si říct, že až rasistický vůči bělochům. Ano, čtete správně. Taky jsem tomu nemohla uvěřit. Hlavní hrdinka Starr je neskutečný pokrytec - ačkoliv jí vadí, když ji někdo soudí podle barvy její kůže, sama dělá to samé úplně u všech bílých kamarádů. Nejvíce je to vidět u jejího přítele Chrise, ke kterému se chová jako ke kusu hadru, ačkoliv je to prostě zlatíčko. A proč? Protože je bílej. Lže mu a nic mu nevysvětluje, protože by to jako běloch nikdy nepochopil. Celé se to táhne až do absurdna, když jediná správná reakce na "jsi bílej" je očividně "to mě mrzí". Jo a nakonec hrdinka konstatuje, že Chris je ve skutečnosti vybledlej černoch, protože je skvělej. Excuse me wtf??? Stejně plochá a účelová postava jako Chris byla Hailey, bílá kamarádka. Řekla jednu údajně rasistickou poznámku, ale místo toho, aby si o tom s ní Starr promluvila, ji odsoudila jako krávu do konce života. Ehm. Když Starr nedokáže mít upřímnou debatu se svojí kamarádkou a přítelem, jak chce být mluvčí za černošská práva? Tato kniha je označována za edukativní, což platí, ale pouze z jedné strany. Pohled z druhé strany je naprosto nezvládnutý, chybí zde vypořádání se s jakýmikoliv argumenty ve prospěch policajta. Chvílemi má člověk až pocit, že kniha je rasistická vůči bělochům. Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, něco mi dala, ale obecně jako vzdělávací ji doporučit nemohu. 3⭐/5⭐

Pro vysvětlení a ukázky koukněte na plný text recenze na blogu. Tady jsem to hodně zkrátila.

5 27.04.2021

Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem Stmívání, ale namísto toho jsem zbožňovala Upíří deníky (seriál, ne knihy) a Moonlight. A když jsem zjistila, že Sarah vytvořila komiks o vztahu upírky a vlkodlaka, byla jsem nadšená a těšila jsem se, až si ho pořídím.

S velkým očekáváním se často pojí velké zklamání, ale ne v tomhle případě! Některé stripy jsou vtipy a jiné vyprávějí příběh, což je za mě ještě lepší, než kdyby to bylo jen o humoru.

Za těch 24 hodin, co mám knížku doma, jsem ji přečetla už 4x! To bylo ale možné také díky tomu, že celá knížka je velmi kraťoučká a máte ji přečtenou za 10 minut.

Trochu mě na českém vydání mrzí, že je to paperback, protože už teď mám zničené rohy a neumím si představit, jak knížka bude vypadat za rok.

Moc doufám, že někdy bude pokračování, a všem tento komiks moc a moc doporučuji.

Komiks si můžete zadarmo přečíst v aplikaci / na webu Tapas. Legálně! (Díky za info @sol.cte )

5 27.04.2021

(SPOILER) TL;DR – Odvážnější pohádka, jejíž čtení jsem si moc užila.

Lvářka je druhá kniha od autorky, kterou jsem četla. Pokud jste četli moji recenzi na autorčinu prvotinu Erilian, pak nejspíš víte, že jsem z ní nebyla úplně nadšená. O to víc mě ale zajímalo, kam se autorka za roky psaní posunula, a musím říct, že jsem byla příjemně překvapená.

Lvářka vypráví příběh Vavřínky, dívky z 16. století, která je „odsouzena“ k smrti upálením jako čarodějnice. Během její popravy se však stane zázrak a Vavřínka ohněm prostupuje do 21. století, kde se potkává s Josefem, studentem architektury. To však ale ještě netuší, že její čas v Josefově době je časově omezený.

Příběh má od začátku pohádkový nádech, který mi z nějakého důvodu hrozně moc sedl. Asi po třiceti stranách jsem se ujistila v tom, že čtu pohádku, jenže následně přišlo něco, co mě trochu znejistilo. S příchodem Josefa se totiž objevily zmínky o jeho sexuálním životě a… další věci. Mě osobně to moc příjemně překvapilo, mám ráda, když žánr YA přistupuje k některým věcem otevřeněji – a co si budeme povídat, vždycky mě pobaví ta špetka realismu, kdy nám knížka dokáže říct věci jako „sex na pláži je nanic, protože máte písek všude“. Jenže tady jsem trochu narazila, neboť do té doby jsem myslela, že je to pohádka, a pro leckterého mladšího čtenáře takové poznámky mohou být nepříjemné. Až do konce knížky jsem si tak nebyla úplně jistá, co za žánr čtu. Nakonec jsem usoudila, že je to mixáž pohádky a YA. Pro pohádku svědčí většina děje a ilustrace, pro YA zase některé dialogy a zmínky, u kterých jsem se já osobně skvěle bavila, ale umím si představit, že někoho budou spíše otravovat.

Knihu jsem se nakonec rozhodla hodnotit čtyřmi hvězdami. Je to opravdu povedený příběh, který se čte rychle, jednoduše a bylo to pro mě příjemné odreagování od klasického YA. Musím ocenit zasazení do Prahy a zakomponování některých historických postav. První půlka knihy mě opravdu velmi nadchla, ke konci si musím postěžovat na dvě věci (a to je také důvod pro stržení hvězdy):

1. Nepříliš dobře provedený konflikt mezi hlavními hrdiny v závěru knihy. Ač jsem chápala, jaká je Vavřínčina motivace (a tleskám za to, nečekala jsem, že to takhle bude), její chování pro mě bylo velkou záhadou a přišlo mi nelogické, velmi unáhlené a nepříliš dobře vysvětlené. Na něj samozřejmě navazovaly dva průšvihy, které se za mě vyřešily až zbytečně rychle a vyvolávaly ve mně pocit, že jsou tam jen proto, „aby se ke konci něco pokazilo a mohli jsme mít velké finále“.

2. Neucelenost žánru. Zatímco první půlka zmiňovala krásně otevřeně některá témata, v druhé půlce knihy se to úplně vytratilo, což mě moc mrzelo. Jak už jsem zmínila výše, byla jsem nadšená z míchanice pohádky a odvážnějšího obsahu, ale text by v tomhle měl být konzistentní; tedy buď odvážnější věci nezmiňovat vůbec, anebo rovnoměrně v rámci celé knihy. Vavřínka s Josefem se klidně mohli pobavit o svém poprvé, když už na něj Josef očividně dost často myslel. Ona klidně mohla zmínit, že tam, odkud pochází, se čeká na svatbu nebo něco takového. To samé můžu říct i o závěru. CHTĚLA JSEM TO ALESPOŇ TROCHU SPICY A ONO NIC SAKRA! :D Cleo žádá nápravu. :D (A pro příště i jasnější vymezení cílové skupiny, aby z toho čtenáři nebyli zmatení – ta obálka opravdu navozuje zdání, že půjde o middle-grade, ale to tedy rozhodně ne.)

I přes tyto dvě „chybky“ se mi ale kniha opravdu moc líbila a mohu vám ji za sebe doporučit, zejména pokud si chcete odpočinout od klasických young adultovek a přečíst si místy trochu odvážnější pohádku zasazenou do českého prostředí.

*Autorka mi věnovala dvě knihy na recenzi. #spolupráce

4 22.12.2021

Odloženo v 27 % - tohle bylo naivní a hloupý (i na YA) a já už to nemohla vydržet.

Knihu jsem rozečetla, protože obálka a námět. Dvě princezny, které se vymění? Miluju. A nejdřív mě to bavilo, ale potom přišlo najednou několik věcí, které už jsem nezvládla.

- Princeznu Rose někdo unese a za pár hodin už spolu flirtují. Excuse me? Jako já chápu, že Shen nebo jak se jmenuje nemá být záporák, ale tu holku unesl z její postele. Já být Rose, jsem trochu víc znepokojená a míň obdivuju jeho stehna.
- Wren se celý život připravovala na výměnu s Rose... a přesto sere úplně všechno.
- Obě holky se chovají, jako by jim bylo tak 13 let.
- "Za všechno zlé mohou čarodějnice." Tak jasně.
- Celý je to neskutečně naivní až hloupý. Místo YA bych řekla, že je to middle grade (a bohužel ne taková, která baví i starší čtenáře, jako třeba Percy Jackson).

Takže za mě bohužel. Neříkám, že je kniha úplně špatná, ale na tohle jsem opravdu už moc stará - a domnívám se, že většina YA čtenářů na tom bude stejně.