lazenskaveverka komentáře u knih
No já vám nevím, muselo toto dílo být sepsáno? Jde v podstatě o vztahové blátíčko propírané na pozadí cesty do Santiaga. Nedozvíte se moc o cestě nebo procházených místech, ale dozvíte se, kdo se na koho zlobí a co má ve sluchátkách. Až nepříjemně intimní čtení...
Moc fajn nahlédnutí do tajů života japonského národa, který je tolik odlišný od toho našeho. Po přečtení mám chuť jet do Japonska!
Vynikající kniha ve vynikajícím překladu. Glasgow a pravá dělnická mizérie... Kapitolu, kdy Agnes znovu začne pít jsem proplakala. Tolik radosti z obyčejného všedního života chlapec měl... A pak o ni rázem přišel. Co udělá alkohol z milující matky...
Tuhle knihu jsem nemohla udolat, četla jsem ji opravdu dlouho. Dějové pasáže byly krásně dynamické, ale ty filozofické mě mučily. Pořád jsem byla zvědavá, jestli z toho pátrání po tajemném portugalském spisovateli něco vzejde, ale nakonec vlastně nevzešlo. Jen jeden profesor zjistil, že život je nejlepší mimo komfortní zónu...
Sáhla jsem po této knize, protože v ní figuruje město Jáchymov a zaujal mě její název. Jinak to byla v podstatě volba naslepo. Jaké pak bylo mé překvapení, když se začaly dít věci... Příběh mě bavil a než se rozmotal, tak jsem si užívala odkazy na historii a místopis města. Musím se tam příště jít podívat na hřbitov... Autorčin styl psaní je zábavný, místy velmi vtipný. Jediné, co bych vytkla, je množství vulgarismů, které byly povětšinou zbytečné a mě při čtení rušily.
Ač je autorka moje oblíbenkyně, toto dílo mi úplně nesedlo. Nějak jsem tomu příběhu nemohla uvěřit.
Jedna z nejhutnějších knih, co jsem kdy četla. Skvěle napsané a čtivé a přitom strašlivé...
Příběh je trochu kýč, ale popisy přírody nádherné, atmosféra knihy je jedinečná. Kyu jsem si zamilovala. Dobré čtení na prázdniny.
Vím, že to byl záměr, ale opakující se pasáže, stejně jako vlaky na železnici, nekonečné historické popisy a v podstatě chybějící děj zapříčinily, že mě Winterberg s*al. A já vím, že Rudiš to tak chtěl. Teď s odstupem několika měsíců od přečtení musím dát o jednu hvězdu víc, protože ta kniha je skvělá a ve městech pohřebního ruchu oblíbená. Bahnzeit!
Je moc dobře, že kniha vznikla, že tato svědectví byla zveřejněna. Tolik utrpení a bolesti musejí Severokorejci vydržet! Žijí v domech povětšinou bez vody a elektřiny, bez skel v oknech, zato s propagandou na každém kroku. Stát kontroluje a diktuje vše v jejich životě. To, co bylo za komunistů u nás v ČSSR, je jen slabým odvarem. Popis hladomoru v letech 1995-99 je strašlivý... Važme si toho, co máme. A knihu si určitě přečtěte.
Probděla jsem noc. Už jsem knihu prostě nemohla odložit, musela jsem ji dočíst. Ač jsem viděla film, přesto mě příběh překvapil, bavil a krásně a pomalu ve mně ještě doznívá... Velmi čtivé a napínavé čtení.
Knížku jsem "vdechla". A byla jsem dost ráda, že při čtení si hovím v teplé posteli... Ta holka má můj obdiv, břišní tyfus by mě osobně na cestách zastavil. Dominiku nezastaví nic! Musím si přečíst ještě Japonsko.
Pohled do zákulisí, tedy vlastně do kokpitu, létání.
Neodložila jsem jen proto, abych zjistila, jak to dopadne. Jestli dojde k nějaké katarzi. Nedošlo. Hrozný čtení, to dítě mě děsně štvalo a jeho rodiče ještě víc. Čirá deprese...
Neuvěřitelné čtení. Skláním se hluboce před těmito lidmi zavřenými v zadním domě. Do muzea, které z něj teď je, se musím jet podívat. Se svými dětmi. Aby si vážily svobody a míru.