Lizard komentáře u knih
Trhlina je všeobecně dost vychvalovaná. Sice nepatřím mezi čtenáře thrillerů, ale na tento literarní počin jsem byla dost zvědavá a knihu si zařadila do kategorie "chci si přečíst". Na samotné čtení ale nedošlo - narazila jsem na její audio verzi. A musím za sebe říct jednoznačné "WAU".
Nedokážu posoudit, zda by na mě stejný efekt měla i četba, ale audiokniha ve mě zanechala nejen hromadu smíšených pocit (napětí, strach, zvědavost, soucítění s postavami,... ), ale také množství otázek. Většinou mi dělá problém se na audioknihy soustředit, ale tady kupodivu ne. Příběh mě doslova vtáhl a strávila jsem s ním po částech jeden krásný den.
Jak jsem psala, nevím jestli by mě bavila četba knihy (některé výrazy a pasáže by mě asi během čtení nezaujaly), ale podle mě, pan Karika odvedl dobrý kus práce. Přijde mi hodně zajíimavé propojení faktů a legendy. Jeho knihu jsem doslova hltala a po doslechu i já dohledávala ještě různé informace na internetu... A jak píše sám autor... je na čtenáři, aby našel svou odpověď.... :-)
Za mě (na poslech) velmi dobře zpracovaná kniha o slovenském pohoří Tribeč.
Útlá knížečka s povídkou k zamyšlení, která je doplněná krásnými ilustracemi, a kterou přečtete opravdu za malou chvilku. Myslím, že výše úvedený popis knihy "o muži, který sázel naději a vypěstoval štěstí" je dostačující. Nejde mi nějak napsat více, tuto malou knížečku si prostě musíte přečíst a sami se nad ní zamyslet - tento silný příběh si o nic jiného neříká.
Někde jsem četla, že autor vycházel ze skutečnosti...? Pokud ano, je pro mě tento příběh o to silnější.
Na tuhle knížku jsem narazila úplně náhodou a teda jako WAU.... Silný román zachycující jednu dobu v rámci dvou příběhů. Je to úplně odlišná kniha na téma války a holocaustu než jsem doposud četla a musím uznat, že mě kníha totálně dostala....
Zpočátku jsem měla dost problém se do knihy začíst, vadily mi fikce a začátek mě spíš nudil a tak nějak jsem se na knihu musela víc soustředit. Druhá polovina se mi ale už četla moc dobře, faktům propojených s fikcemi jsem dala šanci a knihu jsem nemohla odložit.... Předchozí kniha autorky Mengeleho děvče ale pro mě měla čtivější formu. Každopádně, knihy jako takové nelze srovnávat, každá z nich je založena na jiném příběhu vycházejícího ze skutečnosti, který čtenáře vezme za srdce.... Máma milovala Gabčíka - rozhodně nelituji, že jsem knihu přečetla. Kniha ve mě doznívala ještě dlouho po přečtení. Pro mě to bylo první seznámení s průběhem atentátu na Heydricha a žasla jsem. Doporučuji k přečtení, velmi dobrý román.
Z knihy Raději zešílet v divočině mám dost smíšené pocity. Spíše jsem zklamaná. Čekala jsem knihu o samotářkých lidech, klidně podivínech, o jejich životě v souladu s přírodou, o jejich soběstačnosti... Ale mám pocit, že jsem (až na výjimky) četla životy o lidech na kraji společnosti, kteří se nedokázali díky svým závislostem (alkohol, drogy, ...) zařadit do společnosti a dost často jim díky zkušenostem s návykovými látkami "hráblo" a v lesích "se schovávají". O to více si cením rozhovoru s ženami, které na samotu odešli z poměrně racionálních důvodů, kdy už měli města, hluku a spěchu po krk a ubíjelo je. Bohužel mi tato kniha moc ze života v šumavské samotě nepředala.
Nejprve mě kniha moc nebavila, ztrácela jsem se v názvech, datumech, jménech, v celkovém politickém dění..... dokonce jsem chtěla knížku odložit.... ale vydržela jsem a závěrem musím uznat, že to tak špatné čtení nebylo. Nejen, že vás autor seznámí s válečnou a politickou situací v Německu, ale dá vám možnost se na válku a dění okolo ní dívat očima dítěte - kluka, jenž vyrůstá ve velmi politicky angažované rodině a jenž si sám vytváří své politické smýšlení... Zajisté se najdou i čtivější knihy s podobným tématem, ale i tak řadím tuto knihu mezi ty zajímavější. Sice mohla být zpracována čtivěji a přehledněji (bohužel jsem v knize nacházela i dost chyb či chybějících slov), ale času nad ní nelituji a doporučuji každému, kdo si chce "rozšířit" obzory a nevadí mu příliš "historických dat" (někdy na úkor samotného příběhu).
Další kniha, která "neurazí, nenadchne".... Celkově se čte dobře, ale chybělo tomu více humoru a vtipu...
Podle mě hodně záleží, kdy knihu čtete.... Pokud ji čtete hned po dočtení předchozích tří dílů, tak opravdu můžete mít pocit, že opakovaný vtip není vtipem. Pokud si ale mezi díly dáte větší pauzu a tuto pauzu proložíte úplně jiným druhem literatury, tak se opět pobavíte - a tak jsem to měla s tímto díle i já ;-)
Tak já nevím.... ačkoliv nejsem kdejakým fanouškem severské mytologie, tak jsem se na knihu těšila a bohužel mě vcelku zklamala. Při čtení jsem se nudila a s vidinou, že knihu bzry dočtu, jsem se do čtení nutila. Myslím si, že tyto báje by šlo čtenáři předložit mnohem lepší formou, ale třeba je to jen ne zcela dobrým překladem? Za mě tedy bohužel horší průměr...
Poprvé jsem tuto knihu četla někdy na střední škole a vzpomínám si, že se mi líbila. Teď jsem se ke knize více než po deseti letech vrátila a opět mě nezklamala. Pohádková kniha s duchovní a filosofickou tématikou o vnímání znameních, které nám pomáhají žít svůj životní příběh... Myslím si, že kdo "hledá", tak v této knize "to své najde" :-)
Aristokratka má prostě svůj styl a svůj humor. Tento díl jsem přečetla ihned po dočtení druhého dílu, ale prozatím mě bavil nejvíc ze všech. Docela se těším na ten další.
Opět úsměvné a odpočinkové čtení, pro mě na úrovni prvního dílu... jsem zvědavá na další dva :-)
Oddechové, nenáročné a úsměvné čtení. Začátek knihy mě docela pohltil, ale při dalším čtení už mi vyjadřovací styl a humor přišel tak nějak pořád stejný.... Knížka podle mě neurazí, člověk u ní nemusí moc myslet :D
Tato kniha mě utvrdila v tom, proč jsem Nabarvenému ptáčeti nevěřila a nebavilo mě číst. Černé ptáče doporučuji přečíst těm, kteří měli po přečtení Nabarveného ptáčete v hlavě nějaké otázky o životě ptáčete a Kosińského - zde se něco navíc dozvíte. Každopadně si ale myslím, že autorka mohla jít více do hloubky, některý děj se pořád opakoval a bylo zde dost jmen na zapamatování . Jako dolnění knihy od Kosińského to nebylo špatné ale také jsem asi očekávala víc.
Co na tuto knihu napsat? Někdo ji vychvaluje, někdo říká že měl problém jí díky "nechutným scénám" dočíst a musel jí často odkládat.... Osobně jsem se s knihou taky prala, ale spíš z důvodu, že jsem už od začátku autorovi příběh nevěřila a tak mě kniha nebavila ani moc číst. Jinak zmíněné nechutné a drsné scény mě nijak zvlášť citově nezasáhli - což se třeba o jiných knížkách z koncentračních táborů říct nedá.
Dokážu pochopit co chtěl autor knihou říct, četla jsem i co všechno vydání této knihy způsobilo.... ale za mě opravdu nějak ne....
Od knihy jsem měla větší očekávání. Začátek knihy byl poměrně poutavý, ale pak se autor spíše než na život s tučňákem zaměřuje na situaci v Jižní Americe v 70. letech a své vlastní cestování... což pro mě bylo trošku zklamáním. Čekala jsem více poznatků se života s tučňákem a jeho obohacení v životě autora. I přesto odpočinková, nenáročná a milá četba.
Docela fajn nápad propojit dvanáct přběhů, ale nějak mě to vůbec nebavilo a vím, že ke knize se rozhodně vracet nebudu.
Na knihu jsem narazila v knihobudce - rychle uloupila s tím, že do ní doma nakouknu a kdyžtak odnesu zpět. Ano, knihu jsem zpět odnesla, ale mezitím jsem jí celou během dne přečetla. Ač je kniha poměrně staršího data, velmi milým a úsměvným způsobem jsou v ní zachycené zajímavé informace o houbách. Navíc je kniha doplněna několika recepty. Velmi překvapivě se jedná o čtivou knihu, která naprosto vybízí k tomu se obléknout a vydat se do lesů "lovit houby".
Takové čtení před spaním :-) Vystupující zvířata mají lidské vlastnosti. Myslím, že si v tomto krátkém příběhu každý čtenář najde to své. Velkým plusem jsou hezké ilustrace a pro začínající čtenáře větší písmenka. Úsměvná malá knížečka :-)
V knize najdeme zpracovaný projekt - výpravu historického vlaku z Prahy do Londýna, završený setkáním se Sirem Nicholasem Wintonem. Celý tento projekt má za cíl nejen připomenout události roku 1939, kdy z Československa odjelo několik vlaků zachraňujících ohrožené židovské děti, ale také poděkovat samotnému Siru Wintonovi za organizaci této evakuace... Autoři při mapování tohoto projektu z roku 2009 nezapoměli čtenářům v jednotlivých příbězích přiblížit ani životy zachraněných židovských děti - v té době již dospělých, kteří mají často své vlastní rodiny.... Kniha se čte dobře. Je doplněna fotografiemi z projektu. Trošku mi vadilo dost časté opakování některých informací. Myslím, že autoři mohli jít více do hloubky, zmínit více ze života samotného Sira Wintona a doplnit knihu i staršími fotografiemi - i když chápu, že cílem zřejmě bylo hlavně přiblížit pouze daný projekt. A musím uznat, že být v roce 2009 součastí tohoto projektu musel být neskutečný pocit... Za mě tři hvězdy za zpracování....