los komentáře u knih

dnes spíš už jen jako dobový dokument typografie šedesátých let, trochu i předchůdce emotikonů (koukám, že Pick poskládal rybičku podobně, jako se v devadesátkách vyťukávala do mobilu)

3 27.06.2022

čtenářsky jsem vždycky PRO moderní novočeské překlady starých textů a myslím, že Vaculínové se hodně povedl; akorát že mi tenhle Lobkovic začal bejt děsně nesympatickej...

3 17.06.2022

z dnešního pohledu je to nesnesitelně výchovné a zatížené dobou vzniku (brousek chce pracovat a nemůže se vynadivit krásám soustruhu v továrně a tak), ale v mateřské školce se mi to líbilo a díky rytmičnosti i rychle učilo zpaměti (tehdy se pořádaly pro rodiče besídky s recitací)

3 13.06.2022

příhody chlapce-čerta pro nejmenší děti, starosvětsky výchovné a trochu poučné, s prvorepublikovými obrázky

3 09.06.2022

děkuju JulianěH. za objevení této hry, i když mě guru české kritiky v roli dramatika neuchvátil ani tentokrát; přemýšlím, jestli žánrové vymezení naznačuje interpretaci a nadsázku? jinak bych četl Dítě jako jakýsi relikt vitalismu...

3 07.06.2022

Abgarjanová chce být moc moc Garcíou-Marquézem, ale výsledkem je mizerná, plochá, sentimentálně naivní imitace, která nestojí za čtení; vždyť i manžel bije svou ženu idylicky

3 31.05.2022

vizuálně vypadá kniha moc pěkně, ale obsah dost pokulhává: z 540 stran zabírají referenční texty 140 (jen úspornější sazba by je minimálně o třetinu srazila), 400 stran chronologicky řazeného výkladu o historii technologií, inovací, o průmyslových revolucích, mechanizaci a automatizaci ve výrobě a o nástupu experimentů a prvních výsledků UI je sice bohatě zdrojováno a odborně podloženo, ale až nesnesitelně často jsou tytéž informace znovu a znovu opakovány, jak dětská říkanka pořád dokola, takže ve výsledku aby čtenář vyzobával minimum informací v hromadách hlušiny; celkově je výklad velmi nevyvážený: do 18. století autor alespoň výběrově reflektuje světový vývoj, ale se vznikem USA už se věnuje výhradně hospodářské situaci angloamerického prostředí

no a překladatel by si taky mohl odpustit ty "hrdla lahve" a naučit se překládat metafory

3 30.05.2022

dobrý nápad, ale zoufale nudně vyprávěný; taky mi chybělo více popisu fungování a zákonitostí "jiného" světa; zdá se, že k vizi této budoucnosti spějeme (má nechtěná asociace při zmínce o nasazování roušky) - už dnes jsme všichni monitorováni na netu, sociálních sítích, chytrých telefonech a hodinkách atd., mezi záplavou dat je mnoho informací o našem zdraví, nemluvě o on-line lékařské dokumentaci, každá lékárna vidí, jaké léky bereme; algoritmy nám na jejím základě podsouvají pseudo-léčebné přípravky ke koupi; všechny ty stravovací a hubnoucí aplikace, do nichž vyplňujeme jídelníček a cvičení; přístroje na monitorování tepu, tlaku, teploty, spánku, nálady..., vybíráme si dietní kouče a dietní plány, necháváme se preventivně testovat na cukrovku, rakovinu, těhotenství, vitamíny či alkohol v krvi... - a to dobrovolně až obsesivně

silná pointa, depresivní

3 19.05.2022

do volného pokračování "Michelova" příběhu jsem naskočil jak do rozjetého vlaku a celou jízdu si pěkně užil; zaujaly mne především historické a politické linky, ale třeba epizoda v těsně polistopadové Praze dokáže (především v českém čtenáři) vyvolat silné emoce, jakých se mi od našich spisovatelů zatím nedostalo;

téma a jeho pointování se tentokrát jen těžko mohlo vymknout z trochu patetických kolejí, ale líbí se mi Guenassiovo rozpracování leitmotivu "zaslíbených zemí" (ten plurál je důležitý): co a kde vlastně v životě hledáme? proč se na svých cestách tak často míjíme? a proč jich nemůžeme dosáhnout?

rozhodně stojí za přečtení

3 13.05.2022

před dvaceti lety jsem odložil nedočtenou Lolitu a od té doby jsem Nabokova tiše ignoroval, mea maxima culpa, Pnin byl milým a příjemným rozptýlením: jako bychom na sebe s vypravěčem neustále "zasvěceně" pomrkávali mezi řádky

3 18.04.2022

Balzakův rozbor Stendhalova románu jako zajímavý dobový pramen, o realismu se čtenář moc nedozví, zato o ději Kartouzy parmské ažaž;

doporučuju z tohoto vydání (ČS 1950) vyrvat redaktorskou předmluvu (pokud tedy zrovna nepotřebujete typickou ukázku dobového diskursu nebo se nechcete trpce zasmát)

3 10.04.2022

čtivé, poutavé vyprávění bez hluchých míst, zasazené do nedávné historie severských evropských zemí (Švédsko, Finsko), které sleduje osudy členů jedné statkářské rodiny od světové války až do roku 1982; sága je dělena do tří částí se synoptickými podtituly a komponována po vzoru dramatu/tragédie (i s úvodním výčtem jednajících postav) s metaliterárními promluvami vypravěče-chóru; postupně jednomu po druhém je ve vyprávění věnován prostor všem protagonistům, vylíčení jejich povahy a minulosti, tj. rodičům a jejich dvanácti potomkům, přičemž rámcovou úlohu má nejstarší žijící dcera Annie, jíž se vypravování začíná i ukončuje

nu, z obsahu a stylu je opět zřetelně poznat, že autorem je žena, takže jak mě uchvátil (téměř detektivní) děj (jak to bylo s těmi požáry a kdo jsou viníci několika úmrtí?), tak mě zas závěr znechutil, stejně patetický a vyprázdněný jako v případě Jachininové románu Zulejka otevírá oči (ale chápu, proč tohle prostě chtějí ženský znovu a znovu slyšet a číst)

ještě se připojuji k postřehu Lucienky220 (viz níže komentář): z lenosti jsem se v textu nevracel a neověřoval to, ale mnohokrát jsem nabyl dojmu, že ve vyprávění se objevují logické lapsy (nejčastěji nesedí časová osa příběhu: souslednost událostí, záměna pořadí sourozenců atd.), může to být chyba překladu (?)

3 08.04.2022

blbé, naivní, sentimentální, jediné pěkné na knize jsou ilustrace

zaměstnavatel nás nahnal na sérii školení pana Mühlfeita, takže se mi dostalo nejen textu ke čtení, ale i jeho živého komentáře (dvěma slovy = esence hlouposti)

do poloviny docela zajímavé oddechové čtení, s napětím jsem čekal, jak si vypravěč poradí s hejnem nanočástic v poušti, ale jakmile to začalo nabírat hollywoodské efekty, nabalilo se těch pitomin a logických lapsů trochu moc, od "smrtícího polibku", který mi připomněl filmové zpracování Zelené míle či hůře - Mumie, už jsem dočítal jen ze setrvačnosti a s velkým zklamáním

3 18.03.2022

nejvíc mne zaujal doslov odborníka ve vydání 2021, ten novinářský styl výkladu (žabí perspektiva + hluboký lidský příběh) mi nesedí, ale kvituju podrobné zdrojování a alespoň pár fotografií

3 05.03.2022

kniha mě zklamala, nedozvěděl jsem se nic nového z oblasti UI; jestli bylo cílem autora seznámit naprostého laika se základy, budiž, ale propedeutiku nečekám v edici ZIP (proboha, proč je tolik stran věnováno tak elementárnímu výkladu, jako co je logika apod.); Russell velmi povrchně přeříkal obecně známé a dostupné informace: fakt mě nebaví číst stále ty samé, stejně strukturované argumenty, a dokonce dokládané i totožnými příklady; výpisky z deseti starších monografií si umím udělat sám

3 03.03.2022

nečekané žánrové i tematické rozpětí, překvapivě přesné vize budoucnosti, trefná kritika společnosti, ale i vtip a nadhled; jsem přesvědčen, že každý čtenář najde u Wellse svou oblíbenou rovinu

3 10.02.2022

tragikomický příběh, dobře odvyprávěný, napětí a pointu (a vysvětlení názvu) udržel až do konce

vytkl bych pouze neobratný překlad, např. "nepřilévat vodu na mlýn" (tak buď nepřilévat olej do ohně, nebo nepřivádět vodu na mlýn)

3 10.02.2022

nuda, nuda, nuda, s křečovitou snahou o originálně promyšlenou kompozici (nově pojatý topos města-parku vítám, ale kadlub je třeba taky naplnit něčím novým, tady čtu zase jen o další intelektuální lemře, která neví, co se sebou, lká nad pasivitou, ignorantstvím a vegetativními projevy maloměšťáctví a vše svádí na relikty minulosti); nejsou už tyhle "alegorické" romány přežitkem? podobné formální postupy fungovaly před 400 lety, fakt nemáme něco lepšího?

3 07.02.2022