lucyvase4 komentáře u knih

"Každý, kdo kdy vlastnil poklad, trpěl asi věčným strachem o život."

Co se stane, když je tím pokladem zrak? Co když lidstvo z čista jasna oslepne, až na pár jedinců, kteří měli štěstí?

Hlavni hrdina Bill Masen se probouzí v nemocnici, kam byl převezen po tom, co na něj zaútočil TRIFID. Neobyčejná rostlina, kterou lidé pěstují na výrobu oleje. Tyto kytky jsou ale velmi nebezpečné. Jsou masožravé, velké jako člověk, mají vymršťovací chapadlo s jedem a navíc můžou vytáhnout své kořeny ze země a pohybovat se. Jak ale zjišťuje náš hrdina, ani to není vše. Trifidi mohou mezi sebou i komunikovat.
Bill měl ale štěstí v neštěstí. Díky nehodě měl totiž zavázané oči, a tak zelená světla neviděl. Je tedy jedním z mála lidí, kteří neoslepli. Když vyjde z nemocnice zjišťuje, že svět, jak ho znal, už neexistuje. A že začíná doba, kdy každý bojuje jen a jen za svůj život. Své přežití.

Co je ale horší? Masožravé rostliny, nebo chování lidí vůči sobě navzájem? Kdo je pro Billa větší hrozbou?

"Nebylo by správné, aby jeden druh tvorstva převládl natrvalo."

Úžasné postapokalyptické sci-fi. Ačkoli bylo napsáno před cca 80 lety, nic se nezměnilo. Wyndham zde řeší aktuální téma i pro dnešní dobu.

Sci-fi plné akce, napění. Dej plyne rychle a já se od knihy nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji za dva dny a nechápu, jakto, že jsem na ni nenarazila už dávno.

Moc se mi líbilo, jak hlavní hrdinové řešili morální dilema v extrémní situaci. Nevím, jak bych se zachovala já na jejich místě. Zachránit ostatní?Zachránit svůj vlastní život? Krást, rabovat, zabít někoho? Autor mne vyloženě vtáhl do děje. A i když se mi mnohdy nelíbilo, co postavy dělaly, musím říct, že v té situaci bych nejspíše jednala stejně.

"Dokud trvá život, trvá i naděje."

Na někoho může být v knize málo střetů lidí x trifidů. Mne ale přišlo skvělé, že ve 2/3 knihy byli lidé spíš nepřátelští vůči sobě navzájem.

Byla to opravdu kometa, co způsobilo slepotu? Nebo za to může člověk? I to se nakonec dozvíte.

"Smrt je jen závěr živosti. Teprve rozklad znamená definitivní zánik"

A musím říct že knihu si chci koupit i do své knihovny. Ono tak moc jsem si ji zamilovala. Určitě během života ještě několikrát přečtu.

24 22.01.2024

Neboť mrtví cválají rychle....

Jak vše dopadne? Podaří se pěti mužům a jedné odvážné ženě hraběte zastavit? A co se stane, když vás ochutná upír?

Musím říct, že ačkoli bylo dílo psané v roce 1897 je napsané tak skvěle, že bychom to ani nepoznali. Příběh je neskutečný. Plný napětí, akce a rozhodně se při čtení knihy nebudete nudit. Já se místy i bála hlavně, když jsem četla do pozdní noci.

Možná za to může i forma, kterou Stoker zvolil. Celá kniha se totiž skládá z mnoha deníku, které jsou chronologicky poskládány. Máme tedy přehled, jak se věci postupně udály, a jak je jednotlivé postavy vnímaly.

Postavy a prostředí líčí Stoker tak přesvědčivě, že jsem měla pocit, jako bych skutečně v Londýně, Whitby ale i Transylvánii byla s nimi. Navíc jsem si všechny postavy zamilovala. Ať už se jednalo o Minu Harkerovou, Jonathana Harkera, Doktora Van Helsinga nebo Johna Sewarda.

Teď už chápu proč je Dracula fenoménem i po více než 100 letech od napsání. Stoker byl mistr.

A teď se můžu pustit do knihy Dracul od D. Stokera

Četli jste Draculu nebo Dracul??? Viděli jste film? Budu ráda když mi své dojmy napíšete.

17 20.01.2024

Na začátek bych chtěla říct, že jsem překvapená. Takovéhle hororové sci-fi napsal Čech?
Příběh je světové kvality a umím si představit i zfilmovanou verzi. To by byla pecka.

Keneth Hudson, oceánolog a potápěč, se rozhodl opustit život na Zemi. S týmem dalších vědců a astronautů se mají účastnit mise odehrávající se pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Evropy. Za úkol mají hlavně zkoumat vesmírný život v ledovém oceánu. Ten má, dle informací, zahrnovat pouze malé organismy. Je ale všechno tak, jak jim to vůdci prezentují? Proč se první základna pod ledem nedostavěla? A co znamená šeptání vojáků o tom, že v ledové vodě číhá ďábel?

Vesmír není laskavý, dobro se krčí v norách, zlo tvoří vrchol potravního řetězce.
Tohle pocítí naši hrdinové na vlastní kůži.

Bylo to vážně skvělé. Začátek vypadá tak idylicky. A pak se dostaneme do bodu, kdy pohodu vystřídají temné a hororové scény. Pro mne místy dost těžké na čtení. Představa dvoumetrového bílého pavouka, který vám chodí po skle. Fuj. Arachnofobici pozor. Není to nic příjemného. Na druhou stranu Vám to zase umocní ten hororový vjem. Nejnechutnější scénou pro mne bylo napadení dvou členů týmu pijavicemi, které se uvnitř těla obětí začaly nekontrolovatelně množit.

Chování členů týmu bylo velmi realistické. Moc jsem jim všem fandila. Oblíbencem se pro mne stal Diego. Jeho humor byl příjemným osvěžením jinak beznadějné situace.

Autor je biolog a tak všechny vědecké a biologické věci byli naprosto reálné. Věřila jsem mu každé slovo.

Kniha je tak napínavá, že jsem musela číst neustále dál a dál. Moje zvědavost, jak to celé dopadne mně pomalu nedala ani spát. Konec byl vážně hodně nepředvídatelný. I když jsem si myslela, že kniha dopadne jinak, ke konci nemám vlastně žádnou výtku. Naděje stále žije....

SPOILER:
Autor se s postavami vůbec nemaže. Většina jich misi nepřežije. Což oceňuji. Nemám ráda nesmrtelné hrdiny.

14 20.04.2024

Ahoj
,,No bodejť, to mám od svý prabáby, ta toho byla plná, a věřila tomu. Vyprávěla, že Orlický hory maj mocného ochránce a že se s ním musí opatrně, protože takový bytosti jsou náladový, vznětlivý. A tak každej rok, když se blížil Popelec, vzala kuře a šla ho podříznout do lesa."

Petr Valeš. Novinář z Prahy se po 20letech vrací do své rodné vesnici v samém srdci Orlických hor. Co zde ale před dvaceti lety zanechal, to tu na něj stále čeká. Jak jeho kamarádka z dětství Helena, tak ale i případ nezvěstného Vojty. Nejlepšího kamaráda z dětství. Petr zjišťuje, že Vojta nebyl první, ani poslední dítě, které se v této oblasti ztratilo. Když ho navíc Vojta kontaktuje a chce, aby TO ZASTAVIL, vydává se Petr na velmi tenký led. Že se může zkazit charakter člověka nebo jídlo víme. Co když se ale zkazí les?

Musím říct, že kniha mne na první dojem zaujala hlavně svoji obálkou a prostředím, ve kterém se děj odehrává. Orlické hory mám totiž doslova přes kopec. Nic jsem tedy od knihy nečekala a o to víc jsem nadšená.

Jedná se o multižánr. Horor, mysteriózní thriller a detektivka? Od všeho tu něco najdete. Nebála jsem se sice tak moc, jak jsem se bála , ale nepříjemně mi místy bylo.

Duchařina, staré zlo, lidská nenávist, odsouzení bez důkazů, zhrzená láska ale i odvaha a čest.

Prostředí vesnice a krajiny je bravurně vylíčené. Všechny postavy byly do detailu vykreslené, až jsem měla pocit, že je znám. Že s nimi chodím do hospody, potkávám je v obchodu. Nejvíce jsem si ale oblíbila Petra, paní Urbánkovou, ve které jsem viděla svou babičku a ezoteričku Květu.

Obdivuji, jak mne autorka příběhem pohltila. Hodně jsem při čtení i googlila a hledala. Musím říct, že vše je dokonale propracované. Slovanská mytologie a dokonce i počasí v našem regionu v období, které autorka zmiňuje. Wow, úplně mne to dostalo a říkala jsem si, zda se i samotný příběh Petra vážně nestal.

Autorka má i vytříbený jazyk. Moc se mi líbí jak střídá lidové nářečí našeho kraje s dobovou řečí v kronikách a mluvou v Praze.

Ano pár nelogických věci jsem také našla. A konec jsem čekala jiný. Ale nic hrozného to nebylo, natož aby to kazili příběh samotný.

11 20.02.2024

Hej ty!!!
No ano, tebe myslím! Pojď sem!
Sedni si tady na tu svoji řiť a našpicuj uši. Dneska ti totiž budu vyprávět příběh, o kterém jsem četla. A nebude to věru nic hezkého.
Slyšel jsi o území Karach? Ne? Tak buď rád. Tamní kníže se totiž s nikým nemaže. Ukradeš chleba a jdeš na smrt. A tady začíná náš příběh. Ve vězení na území Karach. Příběh o 10 věžních, kterým se podaří utéct před pomalou a jistou smrtí. Byl pro ně ale útěk skutečně vysvobození? Nebo něco horšího než smrt. Kníže v jejich stopách totiž vyslal nejobávanější zkurvysyny v kraji, kteří si říkají Vyvrženci. Pokud je uvidíš zatluč petlice, schovej se a doufej, že tě minou. Protože pokud ne, ty, tvá žena a děti zažijí něco horšího než smrt. A to není vše. Nejsou totiž jediní, kdo naší partičku honí. V patách jim je i obávaný lovec lidí Nathaniel Darnsworn.

,,Domníváš se, že z toho na poslední chvíli vyklouzneš? Mýlíš se. Tvůj příběh nemá šťastný konec." N. Darnsworn

Tento citát na začátku knihy vystihuje mnohé.
Když jsem autora oslovila, zda by byl ochotný poskytnout knihu do štafety, byla jsem upozorněna, že kniha rozhodně není pro každého. Po přečtení musím s autorem souhlasit. Rozhodně se totiž nejedná o YA nebo romantické fantasy. Tady se pohybujeme úplně po jiném ledě. Temné dark fantasy plné morbidity, nechutných scén, zvráceností a sprostých slov. Rozhodně nic pro citlivé dušičky.

Musím říct, že jsem nečekala, že se u knihy tak nasměji. Autorův humor mi sedl jako hrnec na prdel. Sprostý a sarkastický. Některé jeho hlášky vážně neměly chybu a asi je začnu i sama používat

Příběh je vlastně velice jednoduchý celou knihu sledujeme osud utečenců. Uděláme si mezi nimi své oblíbence, kterým přejeme, aby se dostali z území Karach a také ty, kterým to přejeme méně. Každý má svůj určitý charakter a příběh, se kterým se postupně seznamujeme. Každý má i svá tajemství, která před ostatními musí skrývat.

Skvělé popsané souboje a bitvy ukazují, že autor rozhodně ví, o čem mluví. Když jsem si tedy na konci knihy přečetla, že pan Jakub Hoza se více než 30 let zabývá teoretickým i praktickým studiem boje zblízka, nebyla jsem nikterak překvapená.

Kniha mne naprosto dostala. A určitě to není poslední kniha, kterou od autora přečtu. Takový český Q. Tarantino. Co na tom, zda je postava vaše oblíbená, i tak může zemřít a ne právě hrdinskou smrtí.

10 23.02.2024

Jste fanouškem Harryho Pottera? Tak to pak určitě znáte i Draca Malfloye. Drzého mladého namyšleného čaroděje ze Zmijozelu, který Harrymu a jeho kamarádům dost znepříjemňuje život. A právě toho hraje Tom Felton.
Já s Harrym Potterem vyrůstala. Když se mi tedy naskytla možnost přečíst si tuto knihu v rámci štafety neváhala jsem ani vteřinu.

Knížka vám o Tomovi poví mnohé. Jak se vůbec k herectví dostal? Jaká je jeho mudlovské rodina? Jsou celý život s Emmou Watson jenom kamarádi? Jak moc ho svět před kamerou ovlivnil? S jakými démony musel bojovat?

Musím říct, že jsem na něj po přečtení knihy změnila svůj názor. To, jak se vyjadřuje o ostatních obdivuji. Na každém vždy najde to dobré, co stojí za to vyzdvihnout. V jeho knize není prostor pro zášť, pomlouvání nebo ostrá slovíčka. I když potom všem, čím si prošel by tam přesně tohle být mohlo.

Samotný úvod knihy mu napsala Emma Watson. A musím říct, že ta předmluva je naprosto dokonalá. Tom má štěstí, že má na "káchání" právě tuhle kačku. Proč káchání se dozvíte v knize.

O Tomovi a jeho mudlovské i filmové rodině jsem se dozvěděla vážně dost. Věděli jste třeba, že jeho dědeček hrál i ve filmu Harry Potter?

Co mi ale malinko chybělo bylo víc historek ze zákulisí. Myslela jsem, že těch příhod tam zkrátka bude více. Jak probíhalo natáčení jednotlivých scén, nějaké srandy, které spolu prožili a i více info o vztahu mezi Tomem, Daniel, Emmou nebo Rupertem.

Někdy mi přišlo, že se Tom i malinko opakuje. O něčem jsme četli zkrátka dvakrát.
Samotný závěr mne ale emočně naprosto dostal. I slzy byly.

Rozhodně obdivuji to, jak se svými démony dokázal bojovat, i jaký člověk se z něj nakonec stal. Sympaťák, který to má v hlavě srovnáno.

Kniha je navíc doplněna fotografiemi. Ať už z Tomova reálného života, tak i z toho profesního.

Hej! Jsi Draco?
Ehm, jo.
Choval ses vážně jako blbeček!
Vůbec jsem to nepochopil. Co jsem udělal špatně? Nelíbil se mu snad můj herecký výkon? Až teprve když jsem uviděl usmívajícího dědečka, jsem pochopil že je to vlastně dobře.

9 09.09.2024

Milé děti,
hezky si vlezte do peřinek, zavřete očička a poslouchejte pohádku.

Bylo nebylo jedno království. A v tom království žila krásná dívka jménem Růženka. Jejím osudem bylo usnout na 100 let...STOP!!!!

Že tuhle nechcete? Že chcete tu od KINGA?

Takže znova.

Bylo nebylo jedno městečko jménem Dooling. V něm žili muži i ženy. Ale vše se mělo jako mávnutím kouzelného proutku změnit. Když se ve městě objeví záhadná Evie Blacková, začnou se dít nevídané věci. Příběh začne vraždou dvou dealerů, a aby toho nebylo málo po celém světě se ženy, které usnou neprobouzí, ale začnou se obalovat vlákny do kokonu. Chtěli by jste je probudit? Neradila bych Vám to. Jakmile se totiž taková žena v kokonu probudí, je značně agresivní a většinou svého prince zabije. Co tedy dělat? Jaký bude svět bez žen? Jedinou nadějí je pro muže záhadná Evie, která se ze spánku normálně probouzí, jako kdyby se nic nedělo. Jde o genetickou anomálií, která by se měla zkoumat? Nebo je za tím něco jiného. Evie navíc všude provázení myši a můry.

,,Je fuk, jestli se trochu unavím, budu spát až po smrti." W. Zevon

Můj první KING. Já vím, že tahle kniha pro mnoho KINGOFILŮ vlastně KING není. Ale i tak jsem byla hodně natěšená.

Musím říct, že prvních 150 stran, jsem knihu chtěla několikrát odložit a nedočíst. Ještě, že jsem to neudělala a vydržela. Na začátek bylo v knize strašně moc postav. Jejich příběhy se proplétaly a já se naprosto ztrácela. V úvodu knihy byl seznam postav. Uff. Za mne velké plus. Hodně často jsme se k němu vracela a hledala, kdo je kdo.

Postavy jsou vykresleny do naprostého detailu. Úplně vám před očima ožívají. Myslím, že potkat některou v realitě, ihned bych ji poznala. A věděla, co od ní mohu čekat .

Oceňuji také, že se autoři s ničím a nikým nemazali. Hlavní nebo vedlejší postava? Sympatická nebo ne? Každá mohla zemřít. Což mám hodně ráda. Je pravda, že pár úmrtí bych oželela a byla v knize zbytečná. Ale vlastně proč ne.

Růženky nejsou ani tak horor, jako psychologický thriller. Jak se bude chovat syn bez matky, násilník bez své oběti, manžel bez milující manželky nebo otec bez dcery? Mnohdy jsem si říkala, jak by se chovali ti moji chlapi, nebo já.

V knize bylo hodně věcí k zamyšlení. Už při covidu jsme poznali, jak se dokážeme v krizových situacích chovat. Vzpomeňme si, na konflikty mezi skupinami očkovaných X neočkovaných. A tohle by byla ještě větší katastrofa.

Tolik emocí, které jsem při čtení cítila. Zlost, lásku, ať už k muži nebo tu mateřskou, touhu, odloučeni, pocit beznaděje a prázdnoty i smutek. Dvakrát jsem si i probrečela.

Hodnocení: 4,5/5

9 02.03.2024

Astronauti, mariňáci nebo třeba kněz. Ačkoliv každému z nich osud rozdal jiné karty, všichni hrají poker o to nejcennější, co mají.
Deset naprosto originálních povídek. Deset příběhu z mrazivého vesmíru, ze kterých mnohdy bude mrazit i Vás. Deset hrdinů, se kterými byste za žádnou cenu svůj život neměnili.

Tak tohle byla pecka. Ano, vážně to říkám já, která nemá povídky moc v lásce. Po knize jsem sáhla díky doporučení pod mým příspěvkem k recenzi Přístav u řeky Styx, kterou rovněž napsal Pavel Fritz. A jelikož Přístav naprosto miluji, tuhle sbírku povídek jsem si zkrátka ujít nechat nemohla.

Nebudu říkat, že jsem se malinko nebála. Přece jen 500 stran na povídky, je trochu moc. Po prvních dvou povídkách jsem ale knize naprosto propadla a na konci jsem si říkala, že by kniha mohla být i delší a obsahovat ještě pár povídek navíc.

Nejedná se úplně o krátké povídky, takže autor má dostatek prostoru na vykreslení postav, prostředí i skvěle promyšlený příběh. Nejkratší povídka má 17 stran a nejdelší 162. Obecně musím říct, že jsem si zamilovala spíše ty delší.

Téměř v každé jsem zaznamenala nějaký wow moment. V některých případech jsem záměr a vývoj příběhu odhalila, většinou jsem ale byla překvapená, co si to pro nás autor připravil.

Autorovu představivost vážně obdivuji. Netuším z jaké studny čerpá inspiraci, doufám však, že jen tak nevyschne, a já on něj brzy přečtu něco dalšího.

A teď k povídkám, které jsou za mne nej.

Čau zítra - pokud máte rádi film Na hraně zítřka s Tomem Cruisem budete určitě nadšení.

Kam plují harmy - velká záhada jedné mimozemské civilizace, která beze stopy zmizela. Podaří se našemu hrdinovi zjistit kam, než začne válka o planetu, která je teď prázdná?

Bestie - jak se naši hrdinové ocitli v tajuplném labyrintu? A najdou z něj východ dříve, než je uloví bestie?

Celkově si myslím, že kniha je vhodná jak pro fanoušky sci-fi, tak pro čtenáře, kteří chtějí tento žánr zkusit. Povídky jsou skvělou variantou i v případě, že nemáte moc času na čtení.

Hodnotím:4,5/5

8 27.10.2024

(SPOILER) Co ke knize napsat. Moc povedené, čtivé a plně zvratů. Jediné co mi vadilo byla naivita hl. postavy. Píše se rok 2068. Lidé se už nerodí jako lidé ale jako bytosti bez pohlaví. To si vybírají až po závěrečné zkoušce. A na výběr mají hnedka 4 možnosti. Svět je svázaný strachem z klimatických změn, globálního oteplování a uhlíkové stopy. To vede k tomu, že se lidstvo muselo omezit. Tedy ne všichni pouze nižší stupně konfirmity (něco jako kastovní systém). Všichni navíc mají v těle čipy, díky nim se všichni dozví z jaké konfirmity jsou a co mohou či nemohou. Kde můžou pracovat, kde bydlet, kde a co můžou nakopat, mohou do kina? Kavárny? Čipem se prokazuje že úplně všude. Klaud má výhodu je z 5 konformity a žije si docela dobře. I když i jim vody teče jen 2x denně, sporák jde na 2 hodiny a nemají ledničku. Kupuji se pouze polotovary. Maso jako takové se nekonzumuje. To mohou jen vládci ze 7 konformity. Jinak se musí spokojit s náhražky ze sóji, řas. Klaud je ale v systému spokojená. Nic jiného ani nepoznala. Ženy v něm ale nemaji takové slovo jako muži a další dvě pohlaví. Systém chce, aby se rodilo co nejméně deti. Kloud je tedy smířená s tím že ve velkém rozhodnutí se ženou nestane. Až jednou potká chlapce do kterého se zamiluje. Zjišťuje že on čip nemá. A co je horší zjistí, že je s ním těhotná. A tak začíná její válka se systémem. Chce ochránit své dítě a Roberta (tak se mladík jmenuje si chce vzít). Jako neviditelný bez čipu je ovšem hlavním nepřítelem řadu.
To je jen zlomek příběhu který se v knize děje.
Ještě před pár lety bych řekla utopie. Po covidu a očkování, kterými se Vondruška inspiroval, mi to jako utopie nepřijde. Očkovaný proti neočkovaným, čipovaný proti necipovanym? Stejná pohádka. Média, vláda která něco hlásá, i když to není pravda. Ať posoudí každý sám jak to tenkrát bylo. Jedno vím jistě než žít v tomhle chaosu zvolila bych stejnou cestu jako Klaud a Robert.

8 06.09.2023

Chci slyšet pravdu. "
,,Ano, to lidé často říkají, ale zřídkakdy to tak myslí. Ve skutečnosti chtějí něco, po čem se jim bude snadno spát. Pilulku plnou jednoduchých vysvětlení."

Michal je youtuber, který tráví noci mezi hroby, strašidelnými domy a místy, kde údajně straší. Když se tedy dozví o podivné vraždě v obci Tři Sekery doufá, že tohle bude pro jeho fanoušky pecka. Jaké je ale jeho překvapení, když zjistí, že s knězem Václavem, který je z vraždy podezřelý, má víc společného, než si doposud myslel? Kněz totiž sloužil v jejich vesnici. Proč musel Václav z vesnice odejít? A proč všichni Michalovi přezdívají "farářův chlapeček"?

Autorka se inspirovala skutečnou událostí, která se roku 2021 v obci Tři Sekery stala. Jedná se ale vážně pouze o inspiraci? No, u ní člověk nikdy neví.

Slovní zásoba autorky nezná hranic. Nádherné popisy, barvitá až básnická vyjádření, to je to, proč její knihy miluji. Lidové nářečí krajů, ve kterých se děj odehrává. Tohle všechno prostě funguje na výbornou.

Děj graduje velice pozvolna. Autorka nás natahuje pomalu jako strunu na kytaře. Spolu s gradací děje se v knize objevují, až moc do detailu popsané morbidní scény. U některých se mi vážně zvedal žaludek. Četla jsem tyhle nechutné pasáže zrovna po jídle a nebyl to dobrý nápad. Možná by to chtělo na začátku knihy nějaké upozornění, že toto obsahuje, protože já to vůbec nečekala.

Když knihu porovnám s mým milovaným Šepotem z lesa, tak musím říct, že Šepot nepředčila. Šepot z lesa si více hraje s atmosférou a představivostí. Tři Sekery jsou oproti tomu více surové a přímočaré. Oboje má ale něco do sebe. Jen já dávám přednost tomu prvnímu.

Miluji, jak autorka propojila všechny tři knihy, které napsala. To bylo skvělé. Takže pokud jste četli předchozí knihy, bude pro vás tato kniha mít i velkou přidanou hodnotu díky postavám, které už dobře znáte.

Charaktery postav jsou opět mistrně popsány. U autorčiných knih si vždy připadám, jako kdybych postavy znala celý život. Zamilovala jsem si Michala ale ještě víc Václava. Naopak Bob a Michalova matka mi, aspoň v jednom případě, doslova pily krev.

Hodnotím ,5/5

7 08.10.2024

Četla jsem ji se synem (5,5let). Chtěla jsem, aby se naučil pojmenovat, co cítí. Knihu máme přečtenou déle, ale s recenzí jsem čekala, abych mohla dobře popsat výsledky.

V knize najdeme ilustrace 31 pocitů. Nechybí zvědavost, závist, zloba, odvaha, strach ani láska. Ilustrace jsou vážně krásné a syna moc bavilo zjišťovat, jaký pocit je jaký.

Každý pocit má nejen krásnou ilustraci, ale autorka ke každému napsala i slovy, co dělá. Např. Láska je elektrikář. Naděje staví mosty. Odvaha odpočívá v hloubky lesa.

Nečekejte knihu, kterou dítěti dáte na prohlížení, přečtěte jednu větu k pocitu a máte hotovo. Ne, ne. Tohle je kniha, u které musíte s dítětem sedět a komunikovat s ním. Dávat mu názorné ukázky toho, kdy se tak cítil. A ptát se ho na názory.

Musím říct, že vysvětlit některé pocity bylo náročné i pro mne. I když obrázek většinou hodně pomůže. Ale třeba u takové naděje nebo komplexů jsem tápala i já a ani obrázek moc nepomohl.

Kýžený výsledek se ale dostavil. Syn si pocity zapamatoval (aspoň většinu). Dokáže je popsat, pojmenovat, a když nějakou emoci prožívá, dokonce jde a hledá v knize, jaká to je. Nejlépe mu jde radost a vztek.

Myslím, že zařazení knihy do kategorie 5+ je odpovídající. Pro mladší děti by to bylo více obtížné. Musím ještě jednou zdůraznit, že spolupráce rodič a dítě je nutná.

Za mne skvělá kniha a synovi hodně pomohla se zvládáním pocitů, protože pojmenovat to, co dítě cítí je vlastně základ. Pokud si uvědomí o jaký pocit jde, může s ním mnohem lépe pracovat.

7 25.03.2024

Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu. Mám ráda Tima Burtona. A musím říct že ač se mi film líbil kniha mne dostala ještě mnohem víc. Fotografie krásně dokreslují děj. Vždy se na ně moc těším. Jsou děsivé ale zajímavé zároveň. Člověk od nich nemůže mnohdy odtrhnout oči. Kniha se od filmu v mnohém liší i když hlavní linka zůstává. Je čtivá. Jak člověk začne nemůže přestat já už čtu 3 díl a těším se jak to vlastně celé bude dál.

7 22.07.2023

Přiletěli z vesmíru a zabrali nám Zemi. Naši lidskou populaci téměř vymýtili a přeživší zbytek zotročili. Z hrdých lidí jsme se stali jen pracovním dobytkem, který když odmlouvá, jde na jatka. To je všechno. Makej, drž hubu a zemři, aby měl někdo jiný co žrát. Žádný maso nevyjde nazmar.
Dokud ale stojí poslední voják odporu je vždycky naděje. Minimálně na pořádnou pomstu. A někdy i něco víc...

Po sérii Legie jsem vždycky pokukovala. Jelikož jsem ale doposud od Kotlety ani Sněgoňové nic nečetla, malinko jsem se bála hned pouštět do takhle velké sbírky. Legie si ke mně ale našla cestu i tak, za což moc děkuji nakladatelství Epocha.

Je skvělé, že jednotlivé díly jsou uzavřené, takže je můžete číst na přeskáčku, vybrat si jen díly, které vás zaujmou nebo číst pouze knihy od svého oblíbence. Kdybych tuto informaci měla dříve, třeba bych se do Legie pustila o to rychleji.

Tento díl s názvem Operace Thümmel napsal F. Kotleta. Musím říct, že mi jeho styl psaní nehorázně seděl. Jeho sarkastický někdy až černý humor, perfektní přirovnání, používání sprostých slov tam, kde se hodí, no byla to vážně paráda a velká jízda plná akce a napětí.

Autor hodně sází na naši českou náturu. Dokáže si dělat srandu z Čechů, a i když je to takové střílení do vlastních řad, kterého se vůbec nebojí, za mne naprosto dokonale funguje a podtrhuje atmosféru.

Ani o bizarní situace není nouze. Kdo by se ve vesmíru nechtěl vyzvracet do skafandru, být vycpaný coby exponát v mimozemském muzeu nebo jíst svého bývalého spolubydlícího?

Moc se mi líbí, že se autor nedrží otřepaných klišé a Rusko tu není líčeno jako nepřítel. Dokonce jeden z Rusů je i hlavním hrdinou odboje, kterého navíc miluji. I když hlavní postavy nejsou nikterak do hloubky popsány, přesto jsem si k nim vytvořila vztah.

Obdivuji, kolik druhů mimozemšťanů autoři vytvořili. Navíc každý druh je naprosto rozdílný ve vzhledu, povaze, víře, architektuře, atd...

Z úvodního dílu jsem naprosto nadšená. Předčil všechny mé očekávání. A já se těším na další dobrodružství.

6 25.01.2025

Co uděláš pro záchranu nejlepšího přítele?
Půjdeš až na konec světa? A co třeba do jiného světa?

Charlie Reade je 17ti letý chlapec, který má za sebou tolik, co jiný za celý život ne. Když byl malý zemřela mu matka a otec začal svůj žal utápět v alkoholu. Jednoho dne Charlie pomůže Howardu Bowditchi , starému samotáři, který žije s fenkou Radar ve svém domě na kopci. Na zahradě za domem je tajemná kůlna, ze které se linou příšerné zvuky. Charlie a Howard se spřátelí. Když jednoho dne pan Bowditch zemře Charlie zjišťuje, že mu odkázal nejen dům, ale i jeho tajemství. V kůlně je totiž portál do jiného světa, který je potřeba chránit. V paralelním vesmíru existují princezny, obři, zatuchlé podzemní kobky a hodiny, které dokáží vrátit čas. Ale také kletba, která musí být zlomena.

Pohádka byla krásná. Miluji, jak autor dokáže do knih propašovat hluboké myšlenky, nad kterými se člověk minimálně zamyslí.
,,Dobří lidé září v temných časech jasněji."
,,Kde sídlí láska, tam jsou i jizvy krásné."

Příběh mladého Charlieho mne ihned vtáhl do děje. Seznámení se starým panem Bowditchem a jeho fenkou Radar, odhalování tajemství, získávání přátelství, neustálá akce a napětí.

V půlce knihy ale přišel zlom v podobě 150 stránek, kde se skoro nic nedělo. Místy jsem si říkala, jestli mám knihu vůbec dočítat. Ale vydržela jsem. Prokousala jsem se tou nudou a odměnou mi byl naprosto strhující závěr.

Bohužel postavy v jiné zemi mi nepřišly moc promakané. Možná i proto jsem si je tak neoblíbila. Výjimku tvořil akorát Iota a Dora.

Samotný paralelní svět na mně působil dost chaoticky. Taková splácanina všech možných pohádek.

Oceňuji, že autor se s tím nemazal a zemřelo i pár mých oblíbených postav. Místy byl příběh i celkem brutální. Taková pohádka od bratří Grimmů.

Ilustrace, které knihu doprovází jsou naprosto skvostné. I když mnohdy hodně napoví, co se v dané kapitole stane, tak mně to vůbec nevadilo. Věřím ale, že někomu to vadit může.

Hodnotím 3,5/5

6 15.10.2024

Heja!
Člověče, co tady děláš takhle sám? Víš, že potulovat se planinou po pádu bohů je čirý nerozum? To, že po bozích zůstaly jen kosti ještě neznamená, že je ve Vigrídu bezpečno. Ba, je to právě naopak. Nechceš se přidat k naší skupině? Jdeme hledat kosti starých bohů, a když se nám to podaří bude z tebe slavný hrdina. Když ne, tak z tebe bude žrádlo pro vaesany.

Skvělý příběh inspirovaný severskou mytologií a vikingy. Krajina, ze která vám po zádech bude běhat mráz, a to nejen protože v ní vládne chlad a zima.

Sledujeme příběh 3 osob. Dvou žen a jednoho muže. Každý má svůj osobní cíl a nejednoho žene kupředu pomsta. Netuší ale, že v zemi číhá mnohem větší zlo, než si všichni umí představit.

Postav zde bylo jak na Václaváku, a já se v nich, aspoň na začátku, dost ztrácela. Místo toho, aby autor budoval charaktery hlavních postav, přidával a přidával další.

Musím říct, že mne na začátku dost štvalo i to, jak nám autor svět představuje. Představení světa a magie pro něj totiž nebylo prvořadé. Žádné dlouhé popisy toho, jak co funguje. Tady byla akce skoro na každé stránce.
I když si vymyslel vlastní monstra, což oceňuji, žádný popis se nekonal. Jen co se příšera objevila, vyřítila se na naše hrdiny, a za chvilku byla mrtvá. A já si nějak nedokázala představit, s čím to vlastně bojovali.

Přijde mi, že autor chtěl do knihy narvat tolik grim dark scén a akce, až mnohdy zapomněl na příběh samotný.

Příběh měl ale rozhodně vzestupnou tendenci. Nakonec jsem si autorův styl psaní zamilovala.

"Kouzlo Gwynnova mistrovství spočívá v tom, že se sice s ničím příliš nepáře, děj uhání vpřed od jedné bitky k druhé - ale zároveň jsou jako drahokamy v textu uschována tajemství fungování světa, které je třeba odhalit."
Tak s tímto se naprosto ztotožňuji. A když jsem to začala tak vnímat, byla jsem spokojená.

Oblíbila jsem si spoustu postav. Někteří z mých oblíbenců ale první díl nepřežili. Není divu, autor se s tím nemaže.

Strašně se těším na další díl. Jsem napnutá, jak bude příběh pokračovat.

6 03.10.2024

Mé nové, křehké, lidské tělo v bezvědomí spočívalo na krvácejícím tvorovi. Pustili ke mně válečníka, který mě vyřízl z hvězd. Tichým hlasem mi připomněl, že jsem mu za odměnu přislíbila to, po čem jeho srdce nejvíce touží.
,,A co ode mne chceš?"
,,Syny. Chtěl bych mít syny."


Dobrodružný příběh plný závažných témat. Kam až může zajít touha po pomstě, majetku a moci? Co vše je člověk schopen udělat, aby odčinil hříchy minulosti nebo proto, aby našel svou spřízněnou duši?

Příběh je doslova nasáklý asijskou kulturou. Jedná se o lidové vypravení, pověst nebo filipínskou mytologii? Nevím, ať jsem googlila jakkoliv, žádnou zmínku o tomto příběhu jsem nikde nenašla. Doufám, že mohu tedy s klidným srdcem říct, že příběh autor vymyslel. A v tom případě, klobouk dolů. Protože má vážně obrovskou představivost.

Kniha je psána velice květnatým jazykem. Místy připomíná spíše báseň. Poetické duše si tedy rozhodne přijdou na své. Popisy krajiny, charakterů postav, ale i bitev, jsou napsány tak krásně a snově, že si ani neuvědomíme jejich morbiditu.

Postavy prochází velkým vývojem. Od mladých roztřesených mladíků po odvážné může, kteří se nebojí riskovat pro záchranu světa i svůj život. Moc jsem si oba dva oblíbila. Dokonce jsem chápala i chování jednotlivých Postrachů.

Krev, vnitřnosti, usekané údy, kanibalismus, otcovražda nebo bratrovražda? S tím vším se v knize setkáte. Dále se tu řeší téma identity jedince, sexuální orientace a i homosexualita.

Pro někoho může být zvláštní, jak je kniha napsaná. Má totiž tak 2000 vypravěčů. Což se mi strašně líbí, někoho to ale může rušit. Jak je to možné? Hnedka vysvětlím. Děje se nějaká scéna, kterou nám autor popisuje a zároveň nám do toho vloží pohled přímo osoby, která se scény účastní. Např. Juno a Keema na trhu: Cítil jsem pot koní - nemohla jsem najít maminku- a koňské koblihy a vůni pokrmů na špejli - Bylo vedro jak v prdeli a já jsem prodávala pan-pan-, jak se Keema přibližoval.

Kniha byla aspoň pro mne, která má ráda sáhodlouhé popisy velmi čtivá. Jen jedna pasáz mne nudila. Za mne určitě stojí za přečtení, jen si myslím, že to nebude čtení pro každého. Pokud nemáte rádi dlouhé popisy a radši chcete akci na každé stránce sáhněte radši po něčem jiném.

Děkuji za poskytnutí knihy Nakladatelství Host

6 19.02.2024

Zdá se mi, že už není na světě kromě téhle zahrady jediné místo, jde by o mě někdo stál.

Jak žít? Když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí?

Příběh vypráví o knězi, který opustil svou službu Bohu a usadil se v domku po svých prarodičich. Ve zpustlém domě a ještě zchátralejší zahradě chce začít nový život. Zahrada je vlastně odrazem jeho vlastní duše a mysli. Je plný beznaděje, úzkosti a bezmoci. Neví co sám se sebou. Pak se ale pustí do malých oprav na domě a hlavně do zvelebování zahrady. Najde si práci, spřátelí se se sousedy a nakonec začne pěstovat ovoce a zeleninu, kterou se snaží prodávat. V životě začne Jarek (náš kněz) konečně vidět smysl a po dlouhé době i radost. Nic ale není tak veselé, jak to vypadá. A vše se může v mžiku zbortit jako domeček z karet.

Jarek postupně zjišťuje šokující pravdu o své sexualitě. Jaké zvíře dřímalo uvnitř něho.

Oni už to vědí! Vyhodím broskve na kompost, sednu si do trávy a nenávidím celý svět.

Příběh který otestuje čtenářovu toleranci, empatii i ochotu přemýšlet a důvěřovat ve věcech zdánlivě neakceptovatelných. Citlivým a nebulvarním způsobem kniha rozkrývá jedno z nejtabuizovanějsich témat intimního života.

Po přečtení této knihy jsem měla hoooodně rozporuplné pocity. Popravdě jsem ale myslela, že mne tohle téma jako matku dostane ještě mnohem víc. Žádný odpor. Žádná nenávist. Nic z toho se u mne nedostavilo. Já ho spíš jen litovala.

Za to, jaký se narodil nemohl. Zjistil to a bojoval s tím. Spíš mne štvalo, jak se zachovali sousedé a lidé, kteří ho znali. Jak lehké je někoho odsoudit. Ale kdo jsme abychom soudili? Navíc člověka, který ani nic neudělal? Neměli bychom se mu spíše snažit pomoci? A co kdyby se tohle stalo nám?

Svět se se mnou houpá, chce se mi plakat, protože vím, že je to konec. Už nikdy neuvidím tuhle zahradu. Nic nebude, protože já už tady nebudu. Nic, nic, nic.... nejkratší cesta k Bohu.

Hodně silné téma. Morální dilema na téma, které je snad největším tabu v oblasti sexuální deviace.

Styl psaní autorky je úžasný. Nádherná, vytříbená čeština s detailním popisem. Měla jsem úplně pocit, jako kdybych s Jarkem stála na té zahradě a všechny jeho emoce prožívala také.

Moc se mi i líbilo přirovnání jeho života k zahradě.

Ale popravdě. Čekala jsem od knihy trochu více. Nějaké to boom, které se ale nekonalo. Hodně psychologie, ale děje minimum.

Určitě bych ale knihu k přečtení všem doporučila.

A mé ponaučení k knihy: Než někoho odsoudime, zkusme se vžít do jeho kůže.

6 26.01.2024

Hazel je 16 let a trpí rakovinou v posledním stádiu. Na sezení podpůrné skupiny se seznámí s Augustem. Ten ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Nejprve se Házel brání zamilovat. Boji se, aby Augusta nezranila její smrt. Nakonec ale dá lásce šanci. Každý je úplně jiný a dohromady se krásně doplňují.

Kniha je o lásce, o tom, že svět není továrna na splněná přání ale o o tom, že každý den by se měl prožít naplno i když ne vždy to tak úplně jde.
Je také o nemoci. O tom, jak nemoc prožívají ti, co jí trpí ale i jejich blízcí.

Hodně emotivní kniha a musím říct že jsem většinu druhé části probrecela.

6 08.11.2023

Hlavní hrdinka Anna se ocitá před nelehkým rozhodnutím. Vyřeší své problémy v manželství razantně nebo je ještě šance, že se se svým mužem usmíří? Než ale k rozhodnutí dojde, odstěhuje se i se svým tříletým synem zpět ke své matce do obce Lomná. Tam na ni nečeká jen její rodina, ale i památka po babičce. Chaloupka, kterou Anna před lety zdědila. A v ní záhadný pytlíček mateřídoušky, která Annu dokáže přenést do doby před druhou světovou válkou. Zde odkrývá příběh své prababičky Věry. Čím vším si Věra musela projít se dozvíte v knize. A není to vůbec lehké čtení.

Nádherné originální dílo, ve kterém se snoubí historie s dnešní dobou. To mám strašně ráda. Nejen, že se dozvím informace, které bych jinak nevěděla, ale tahle předválečná a válečná doba, kterou Věra zažívala mne dostala zpět do období, ve kterém žila i moje prababička. A o kterém mi hodně vyprávěla. Úplně jsem si tím oživila vzpomínku na ni. Čtení mi tak přišlo ještě více emotivní.

Věru, Adama a vlastně celou tu dějovou linku jsem si naprosto zamilovala. A vždy se na ni těšila. Při čtení jsem si často říkala, jak si dneska dobře žijeme, a že si nemáme vůbec na co stěžovat.

Děj ze současnosti se mi také líbil. Anna řešila situaci, kterou bych si s ní rozhodně neměnila. V hloubi duše jsem ale přemýšlela, jak bych se zachovala já. Myslím, že teď co mám děti, bych to udělala úplně stejně. Navíc Anna je mi i věkově velice blízká.

Příběh, u kterého se někdy budete bát i dýchat a číst dál. Přesto víte, že dál číst musíte.

Samotný epilog jsem celý probrečela. Takhle emotivní závěr. Teda, co mi to @miriam.blahova děláte.

Rozhodně to není poslední kniha, kterou od autorky přečtu. Dlouho jsem se jejím knihám vyhýbala v domnění, že to není vůbec můj žánr. Teď si můžu jen nadávat, jak jsem byla hloupá.

Jediné, co mi nesedělo, byl závěr linky Anny. Inke tam spadla jak anděl z nebes. Tomu jsem zkrátka nějak nemohla uvěřit.

Musím ocenit i bonusový materiál. Ten ukrývá videa a také jednu bonusovou kapitolu.

Hodnotím 4,5/5

5 01.11.2024

Co by jste dělali, kdybyste zjistili, že brzo zemřete? A co teprve tehdy, když by se u Vás objevil Ďábel a nabídl Vám lákavou nabídku. Život Vám může prodloužit, ale jak už to bývá, nic není zadarmo. Za každý den navíc ze světa zmizí jedna věc. A právě v téhle situaci se ocitne náš hlavní hrdina. Že to zní lákavě? Že by jste našli kupa věcí, které v životě nikdo nepotřebuje? No zklamu Vás, smlouva má ještě jeden háček. Věci, které zmizí, nevybíráte vy, ale Ďábel. A ten umí být sakra zákeřný.

Útlá knížečka o 150 stránkách. Čekala jsem vzhledem k tématu hodně hlubokomyslné úvahy o životě, o věcech, které jsme ochotni obětovat kvůli jednomu jedinému dni navíc. Co je v životě důležité. Co třeba bude chtít hlavní hrdina před smrtí ještě stihnout. Tohle jsem ale bohužel dostala pouze hodně okrajově. Neříkám, že to v knize nebylo, ale autor nijak do hloubky nezabředl. Bral to, na můj vkus, dost povrchně.

Když jsem zjistila o jaké téma v knize půjde, myslela jsem, že budu celou knihu brečet jako želva. Omyl. Já se častěji spíš smála. Ani samotný závěr jsem nijak emocionálně neprožívala. Což je divné. Kdo mne zná, ví, že jsem velká plačka. Rozpláče mne i reklama na psí konzervy. Ale tohle se mnou zkrátka vůbec nehlo.

K žádné postavě jsem si ani vyloženě nevybudovala vztah. Nebyly kdoví jak dobře popsány. Například ani o životě hlavní postavy jsme se moc nedozvěděli. Vlastně neměla ani jméno. Takže ani moc velký vztah vybudovat k anonymnímu pošťákovi nešel. Jediný, kdo se mi trochu líbil, byl pan Zelí. Kocour našeho hrdiny. A Ďábel, který měl skvělé sarkastické hlášky. Ale to je tak všechno.

Asiaté píší zkrátka trochu jinak. Mně často jejich styl psaní nesedne. Ani tohle nebyla bohužel výjimka.

Autor této knihy je zároveň i producentem filmového zpracování thrilleru Zpovědi. Tuto knihu jsem četla a zatím se jedná o jedinou japonskou knihu, která se mi líbila.

Kdyby ze světa zmizely kočky je pro mne kniha, která neurazí, ale ani nenadchne.

Hodnotím 2,5/5

5 28.09.2024