MarceD.
komentáře u knih

Vyprávění o jednom velkém životním sešupu a těžké cestě z něj. Jak málo stačí, aby se z nadějné studentky stala prakticky troska. Tohle Soukupová fakt umí. Celé to podtrhuje velmi úsporné vyjadřování hlavní hrdinky, které dává celému příběhu velmi autentickou atmosféru.


Snaha o další Aristokratku za mě úplně nevyšla. Pokusy o humor mi přišly velmi křečovité a vynucené. Nebavilo. Nelíbilo. Vlastně jsem to dočetla jen ze setrvačnosti a proto, že jsem knihu dostala jako dárek.

Co k tomu napsat? Snad jen, že díky všem, kdo se zasloužili o to, že popsané byla jen fikce a že můžeme takové knihy číst. Skvěle napsané, poutavé. Navíc děsivé. Husí kůži jsem měla ještě dlouho po dočtení.


Ježkovyvoči, to byla ale divočina, klasický Hartl. Ale zase jsem asi ani nic jiného nečekala. Byla to správná letní odpočinkovka.


Další skvělá knížka od Backmana. Ha! Zase balancování na hraně mezi smíchem a pláčem. Dojemné, lidské, skvělé.


Číst Pod sněhem je jako koukat na Výměnu manželek: prakticky skoro celou dobu spadlá čelist a úžas, že toto snad ani nemožné a že už není možné to posunout někam dál. A po skončení úleva, že naše rodina je vlastně ještě dost normální. Skvěle napsané, uvěřitelné.


Jak se vypořádat s balancováním na hranici sebedestrukce? Na kterou stranu se pustit? Tím se Dvořáková zabývá při popisu jedné životní etapy lékaře. Skvěle napsané, velmi syrový jazyk, situace ze kterých mrazí.
Poslední stránky jsem hltala, protože jsem potřebovala nutně vědět, jak to dopadne.


Další ze série knih, kde mě rozčilují hlavní postavy. Tady mě krom hrdinů rozčilovala i absence uvození přímé řeči, což pro mě bylo v tomto případě mimořádně matoucí. Jinak kniha s banálním dějem, protknutá rádobyhlubokými myšlenkami v mailech, které se vyměňují hlavní hrdinky.


Co k tomuhle napsat? Snad jen jedno velké ufffff. Tak skvělá kniha, kde posledních 250 stran jsem četla prakticky na jeden zátah, protože jsem ji prostě nemohla odložit. Jestli si i třetí díl udrží takhle nastavenou laťku, tak se máme na co těšit.


Příjemné překvapení od (pro mě) neznámé autorky. Zdánlivě obyčejný příběh s překvapivou zápletkou se dobře četl. Jen škoda, že se asi trochu šetřilo na korektuře a v knize bylo dost chyb.


Neskutečně čtivá sonda do života víceméně běžné rodiny. Při čtení se setkáváme s lidmi, kteří by mohli být klidně námi nebo našimi sousedy. Velmi uvěřitelné, psané moderním jazykem.


Skvělá oddychovka s jednoduchou zápletkou a vlastně předem daným koncem. Ráda tyhle knížky čtu, příjemně si u toho odpočinu, nemusím moc přemýšlet a vím, že to dobře dopadne.


Rozhodně zajímavý náhled na dějiny Sovětského svazu i nástupnického Ruska. Občas jsem měla problém s tím, že se v krátkých odstupech hodně opakovaly stejné výrazy a pak zase v pohodě. Ale to nevím, jestli je věc autorky nebo překladu. Recepty na konci jsou jen třešnička na dortu. Já jsem si čtení užila.


Do knížky se mi na začátku hodně těžko začítalo, hlavně tedy do pasáží, kde byly všelijaké úřední listiny a dopisy, ale když už, tak to plynulo neskutečně. Stejně neskutečný je ale i děj knihy. Mráz po zádech mi z toho všeho běhal ještě dlouho. Tučková píše skvěle.


Čtení, které má grády od začátku, žádný pozvolný rozběh, ale pecka za peckou. Dramatický děj se střídá pohodou a nadějí, skvěle rozepsané charaktery postav. Ani jsem nemohla uvěřit, že jsem na konci knihy. Skvělá.


Bože, ta Vladěna, ta mě vytáčela. Jsem se u čtení vždycky tak naštvala. Fascinuje mě, že knížka byla vlastně o ničem, ale přesto jsem ji přečetla s chutí, i když naštvaná.


Ke knížce jsem se dostala skrze Listování Lukáše Hejlíka (v tomhle případně tedy spíš Petry Bučkové). Listování bylo super a tak o koupi knížky bylo vcelku jasno. Vtipné a odpočinkové čtení o eskapádách během dovolené na Kubě s partou seniorů.


Poslední dva díly série o Aristokratce se hodně povedly a se ctí navázaly na úspěch prvních dílů a napravily reputaci po kvalitativním propadu.
Pan Boček je mistr přirovnání a i díky tomu mě knížka opravdu bavila.


Potřebovala jsem si trochu orazit od čínského právnického bahna a tohle byla šťastná volba. Lehké, rychle plynoucí, vtipné.


Pro mě dost náročné a dost šokující čtení. Dalo mi hodně práce se zorientovat ve všech těch jménech a přezdívkách. Děj začíná vcelku poklidně, ale postupem dost eskaluje.
