MarceD. komentáře u knih
Asi nejzvláštnější povídky jaké jsem kdy četla. Ale zároveň mě ta zvláštnost nutila číst dál a dál až byla najednou knížka přečtená.
Rozhodně působivé čtení. Ale nepohltilo mě to tak jako Velká samota. Ale přesto rozhodně nelituji času, který jsem čtením strávila. Fandila jsem hlavním hrdinkám, nejen v jejich válečném úsilí, ale hlavně v jejich rodinném boji.
Po dlouhé době jsem si zase dala Třeštíkovou a já mám ten její styl vlastně docela ráda. I tohle vyprávění o jednom ztroskotanci mě bavilo a líbilo se mi, jak autorka brousila až k nevyhnutelnému konci...
(SPOILER) Musím říct, že něco takového jsem fakt snad ještě nečetla. Skvělé popisy myšlenkových toků postav versus to, co doopravdy řeknou nahlas. Konec velmi nečekaný (aspoň pro mě), ale vlastně úplně dokonalý.
Krásné a zajímavé čtení. Moc se mi líbil popis pařížského života, doby i popisy postav. Spoustu věcí jsem si dohledávala a porovnávala a musím si přečíst Joyceova Odyssea. Joyce jsem četla naposledy na gymnáziu, tak asi nazrál čas zase po něčem sáhnout.
Julie Caplin je taková moje guilty pleasure. Během jednoho až dvou dnů knihu přečtu, říkám si, že je to pitomost, ale stejně si to užiju. Užívám si popisy míst, popisy jídla a pití a v neposlední řadě i to, že vím, že příběh bude mít šťastný konec.
Číst tuhle knihu, to bylo jedno velké áááách. Dočtení jsem natahovala jak jen to šlo, protože jsem ji prostě nechtěla dočíst. Ten děj, ten jazyk... prostě nádhera.
Nebýt knižní výzvy na Databázi knih, asi bych se k Jane Austen nedostala. Ano, znám její tvorbu v teoretické rovině, ale nikdy jsem ji nečetla. Až teď. A musím říct, že jsem zůstala v úžasu, protože tak vtipné a sarkastické čtení jsem opravdu nečekala.
Knížka si plyne v pohodovém tempu, bez závratných zvratů a dramat a přesto na konci je každý hrdina (hlavní i vedlejší) trochu jiný než na začátku. Četlo se mi to moc hezky.
Skvěle zpracovaná kniha, včetně dalších osudů členů Věrčiny rodiny a jejích přátel. Poutavé, mrazivé. Ač útlá knížka, četla jsem ji docela dlouho, protože jinak to prostě nešlo. Navíc jsem si dohledávala další souvislosti a reálie, které mě doposud nějak minuly.
Další z edice Julie Caplinové, další velmi podobná zápletka, jen zasazená do jiného prostředí. A stejně mě to baví. Jak sice píše někdo níž, za sebou se to moc číst nedá, ale čas od času je to fajn. Člověk ví, jak to dopadne, jen čeká jak moc bude cesta k jasnému cíli klikatá. Co mě ale nejvíc baví jsou popisy míst a jídel... už jen kvůli tomu dávám tři hvězdy
Třicátá léta v New Yorku, nižší střední třída se velmi lehce, opatrně a možná trochu náhodou prolíná s tou vyšší. Příjemné postavy, žádné ultradramatické zápletky, ale přesto člověka zajímá, kam se bude děj vyvíjet. Krásná kniha.
Po trochu rozvleklém začátku se rozjel zajímavý příběh s dobře vykreslenými postavami. Ať ženskými nebo mužskými. Dost mě překvapil i fakt, že se letadla prostě shazovala do moře (to jsem si pak nevěřícně ověřovala). Dobré čtení.
Příjemné romantické čtení, s nadsázkou i humorem. Mně se možná líbila nejvíc ze všech autorčiných knih.
Vyprávění o jednom velkém životním sešupu a těžké cestě z něj. Jak málo stačí, aby se z nadějné studentky stala prakticky troska. Tohle Soukupová fakt umí. Celé to podtrhuje velmi úsporné vyjadřování hlavní hrdinky, které dává celému příběhu velmi autentickou atmosféru.
Snaha o další Aristokratku za mě úplně nevyšla. Pokusy o humor mi přišly velmi křečovité a vynucené. Nebavilo. Nelíbilo. Vlastně jsem to dočetla jen ze setrvačnosti a proto, že jsem knihu dostala jako dárek.
Co k tomu napsat? Snad jen, že díky všem, kdo se zasloužili o to, že popsané byla jen fikce a že můžeme takové knihy číst. Skvěle napsané, poutavé. Navíc děsivé. Husí kůži jsem měla ještě dlouho po dočtení.
Ježkovyvoči, to byla ale divočina, klasický Hartl. Ale zase jsem asi ani nic jiného nečekala. Byla to správná letní odpočinkovka.
Další skvělá knížka od Backmana. Ha! Zase balancování na hraně mezi smíchem a pláčem. Dojemné, lidské, skvělé.
Číst Pod sněhem je jako koukat na Výměnu manželek: prakticky skoro celou dobu spadlá čelist a úžas, že toto snad ani nemožné a že už není možné to posunout někam dál. A po skončení úleva, že naše rodina je vlastně ještě dost normální. Skvěle napsané, uvěřitelné.