Margherita_N
komentáře u knih
Námi to končí
Colleen Hoover
(SPOILER) Vážné a důležité téma, vepsané ale do takového románu pro mamky. Lily neví, co se sebou, a tak si v náhlém popudu otevře květinářství, když už ji rodiče pojmenovali Rozkvetlá Lilie. Jinou motivaci nemá a v celé knize se doslova nic o květinách nedozvíme, proto je nesmírně podezřelé, že její podnik, za jehož založení neváhala utratit všechny peníze z dědictví po nenáviděném otci, je okamžitě vyhlášen jedním z nejlepších podniků v Bostonu. Lily neví nic o podnikání a nezdá se, že by věděla něco o květinách, přesto je z ní okamžitě hvězda v oboru, přičemž květinářství vede sama s pomocí náhodné kolemjdoucí, ze které se vyklube znuděná bohatá panička, která potřebovala nějakou práci, jen aby ji z nudy doma nešvihlo. Tyhle dvě to tedy dotáhnou na žebříček nejlepších bostonských podniků hned vedle prvotřídní restaurace, kterou zase vede Lilyina bývalá láska Atlas. Toho nemůže vystát Lilyina současná láska, špičkový a díky tomu i velmi bohatý neurochirurg, který je shodou velkých náhod bratrem Lilyiny ještě bohatší zaměstnankyně. V tomhle prostředí pracháčů, kterým jde všechno, na co sáhnou, se pak rozehrává drama, kdy neurochirurg Ryle se ukáže být ještě výbušnějším, než se jevil na první pohled, přičemž jeho sestra je z toho hrozně překvapená, jako by ho neznala celý život. Lily, která tohle všechno už jednou zažila se svým otcem, celkem brzo bere rozum do hrsti a s nesmírnou podporou okolí včetně Rylovy sestry a švagra zabraňuje větší tragédii.
Téma je to těžké a je dobře, že se na něj upozorňuje. Lilyin přístup, kdy se poměrně brzy vzpamatuje a řekne si, že svého manžela nemůže znovu omlouvat a musí ho okamžitě opustit, je skoro vzornej. Jasně, neměla si ho vůbec brát, ale pořád se vzpamatovala hodně brzy. Taky mě těší, že aspoň sama přiznává, že ona má úplně pohádkovou podporu ode všech a spoustu peněz, takže může Ryla prostě odstřihnout (musí ho teda pořád vídat při předávkách dítěte) a začít žít sama. To je nesmírná výhoda, protože v životě je právě často problém to, že si podobnou samostatnost žena dovolit nemůže, a tak zůstává s násilníkem. Oceňuju poukázání na závažné téma, kniha ale celkově nemá na víc než průměrné hodnocení. A ty dopisy pro Ellen DeGeneres jsou úplnej úlet.
Famfrpál v průběhu věků
Joanne Rowling
Kratší knížka, ale ono to stačí, protože téma by při větším počtu stránek asi nudilo. Bavilo mě, že jsem se dozvěděla, jak vlastně famfrpál vznikl, a bylo mi líto těch ptáčků, předchůdců zlatonky, kteří museli v podstatě vyhynout, aby si kouzelníci začali vyrábět normální míček. Knížka se věnuje i vývoji dalšího nezbytného náčini k hraní famfrpálu, tedy létajících košťat. Dozvíme se, jak se jmenují jednotlivé modely a jaké byly nebo jsou jejich přednosti. To už mě moc nebavilo, no. Famfrpál v průběhu věků je ale fajn doplňková knížka ke světu Harryho Pottera a vydělala dost peněz na dobré účely, takže chválím.
Hodinky od Ašera
Zuzana Dostálová
(SPOILER) Ty jo, připadá mi, že anotace ke knize vůbec nesedí. Z děje to vypadalo, že hlavní postavy spíš než hodinky Hublot (o těch tam byla zmínka jednou a Karel vcelku smířeně prohodil: „Hm, možná jednou.“) trápí celá řada lidských katastrof. Kniha nebyla tak dlouhá, ale všichni známí a příbuzní ústřední dvojice stihli zemřít nebo alespoň vážně onemocnět, včetně zvířat. Dvojice samotná nebyla katastrof ušetřena, poslední čtvrtina knihy vzala v tomhle směru fakt rychlý spád a hodnotím ji jako nejlíp napsanou, první tři čtvrtiny jsou tak na dvě a půl hvězdy.
Malý život
Hanya Yanagihara
(SPOILER) Výborně napsaná kniha, ve které jde ale především o toxické vztahy, ze kterých je vám špatně. Judovo utrpení se mnou moc nedělalo, protože bylo neskutečné, neuvěřitelně vystupňované a on vystupoval od začátku jen jako magnet pro pedofily a násilníky, které spolehlivě přitahoval jakýmkoliv svým běžným činem, i když si jen sedl pod strom. Nelze se tak divit, že poučky o sdílené bolesti jako poloviční bolesti už na jeho zlomenou duši neplatily, a tak o sobě prostě nikdy nemluvil. Nepochopitelné je, že ač tedy lidem v sociálním kontaktu téměř nic nedával, všichni ho v jeho tajemnosti milovali a měnili kvůli němu své životy i životy svých rodin, odkazovali mu majetky, vsázeli svou profesní čest. Po pár dnech po dočtení jsem přesto došla k tomu, že ve mně tahle zvláštní kniha něco zanechala. Na Judově příběhu jsem si víc než dřív uvědomila, jak je důležité nechat minulost minulosti, obzvlášť když teď a tady máte plnou podporu všech kolem sebe. Často si člověk nese staré bolesti dál úplně zbytečně. Jasně že v jeho případě všechno hodit za hlavu nešlo, ale na druhou stranu podpora jeho blízkých byla tak neuvěřitelně obrovská, že kdyby nebyl zaseknutý jako beran a občas aspoň kývnul, lidi kolem něj by se přetrhli, aby pro něj udělali to nejlepší. Občas je fakt dobrý si to uvědomit, a i když vám vaši blízcí nechtějí jen pro váš tajemný obličej rovnou odkazovat dům v New Yorku, ale „jen“ vám vyjadřují svoji lásku třeba slovy, uleví se vám, když za to budete vděční.
Tajná historie
Donna Tartt
(SPOILER) Kniha patří ke specifickému žánru, to mi ale nezabránilo, abych kroutila hlavou nad chováním a pohnutkami hlavních postav. Už to, do jakého univerzitního spolku se rozhodli vstoupit. Vsadit v Americe, kde na vysokou školu musíte sehnat hodně peněz, v dnešní době na studium klasické řečtiny? A kvůli podivínskému profesorovi se na jeho žádost odstřihnout od ostatních studentů a učitelů a studovat výhradně u něj? Když už byl příběh takhle rozehraný, čekala jsem, že se o profesoru Julianovi něco dozvíme. Jenže celou dobu sledujeme jeho vyvolený kroužek studentů, kteří hlavně pijou, kouří a berou drogy. Svoje úsilí o změněný stav mysli se zástěrkou dionýsovských bakchanálií korunují brutálním zločinem, který se následně pokusí ututlat pomocí promyšlené vraždy.
Kniha není špatně odvyprávěná, je ale zbytečně dlouhá. To nejspíš souvisí s budováním napětí. A s Dostojevským. Dostojevskij to není, ač je od začátku jasné, že autorka navazuje na Zločin a trest, a kdyby to náhodou nebylo dost jasné, vypravěč to párkrát zdůrazní.
Čarodějky na cestách
Terry Pratchett
Poslouchala jsem audioknihu v podání Zuzany Slavíkové a bylo to o sto procent lepší, než když si čtu zeměplošské příběhy sama. Vždycky jsem se v nich ztrácela, protože se v nich děje strašně moc bláznivin v rychlém sledu. Pokud máte podobný problém, audio je cesta, navíc Zuzana Slavíková si předčítání užívala tak, že se Čarodějky na cestách staly jednou z nejpovedenějších audioknih, jaké jsem kdy slyšela.
Díky tomu, jak střídala hlasy, dokreslila povahy všech tří čarodějek, rázné bábi Zlopočasné, poťouchlé stařenky Oggové a nesmělé Magráty. S tou jsem sympatizovala nejvíc. Ten pocit, že jste někde benjamínek a neumíte se prosadit ve společnosti dvou starých harcovnic, které dávno ztratily lásku ke svému povolání a štvou vás tím, jak jsou rozmrzelé, je mi povědomý. A navíc to jméno - je Magráta, protože její matka neuměla napsat Margareta. Mně moje německá instruktorka jógy říká Magréta, takže soucítím na druhou.
Samotné téma dekonstrukce pohádkových příběhů je super nápad, a protože jsou to většinou ty nejznámější, chytala jsem se v odkazech o něco víc než v přechozích zeměplošských příbězích. Popelka, Karkulka, Sněhurka a tak. Doufám, že co nejvíc knih z téhle série existuje v audio podobě, protože jim to oproti běžnému čtení velmi přidává na atraktivitě a konečně začínám chápat, co na nich všichni mají.
Dobrodružství Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Skvělá sbírka detektivních povídek. Jsou teda krátký, takový jednohubky. Kromě Sherlockova vyšetřování probíhajícího turbulentní rychlostí se dozvídáme o tom, jak poznal doktora Watsona a jak se jejich přátelství vyvíjelo. Sbírka obsahuje povídky Skandál v Čechách, Spolek ryšavců, Případ totožnosti, Záhada Boscombského údolí, Pět pomerančových jadérek, Ohyzdný žebrák, Modrá karbunkule, Strakatý pás, Inženýrův palec, Urozený ženich, Berylová korunka a Dům u měděných buků. Samostatně jsem všechny okomentovala v sekci Část díla.
Návrh
Elle Kennedy
O tom, jak se školní idol, kapitán hokejového týmu a syn hvězdy NHL Garrett zamiluje do zdánlivě obyčejné spolužačky, která na prestižní americké univerzitě studuje jen díky plnému stipendiu, protože její rodina by na to neměla. A proč má Hanna stipendium? Protože je skvělá hudební skladatelka a má výjimečný hlas, který Garretta neuvěřitelně rozpaluje, a když se k tomu ještě přidá její totálně sexy postava s pořádným zadkem a „striptérskýma kozama“ (jinými slovy se Garrett nevyjadřuje), je o doslova neuvěřitelné sexuální scény postaráno. Je to pohádka a docela blbost. Ústřední dvojice je nejvíc sexy, jak jen to jde, navíc to mají v hlavě srovnaný tak jako málokterej dvacetiletej člověk. Takže se sice na chvilku pohádaj (kvůli šíleným situacím, který by málokdo ustál), ale protože jsou tak rozumní a pojí je ta výjimečná tělesná přitažlivost a nejlepší sex, tak si vzápětí rozumně promluví a jsou zpátky spolu. Budoucí zpěvačka a hokejista. Prostě ten příběh nestojí nohama na zemi ani v jednom ohledu, jako román pro teenagery asi dobrý, ale mně by i jako náctiletou štvalo, jak jsou všichni definovaní fyzickou krásou.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
(SPOILER) Feyre má teď u sebe na Rhysandově dvoře obě sestry, protože ve své současné podobě se nemůžou vrátit zpátky domů za zeď a dělat, jako by nic. Naštvané jsou kvůli tomu obě pekelně, nebo spíš jedna je vytočená doběla a druhá je zlomená a nikdo neví, co se jí honí hlavou. Čekala jsem, že epizoda zpátky na Tamlinově dvoře bude delší, že bude zahrnovat složitou hru plnou nebezpečných situací, ale Feyre pobyla sotva pár dnů a už byla zase zpátky na Nočním dvoře. Celý tenhle díl je spíš politika mezi dvory, ne zrovna propracovaná, takže ani ne moc uvěřitelná. Autorka se ale potřebuje dostat k válečnému konfliktu, tak tam naplácá nějaké rozhovory vládců a nakonec bitvu několika armád, kterou může rozhodnout jeden magický předmět, takže je potřeba se ho zbavit. To mohlo být epické, kdyby to napsal někdo, kdo by si s tím fakt vyhrál.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
(SPOILER) Upřímně, nejdřív jsem knize dala dvě hvězdičky, za pár dnů se mi to rozleželo a řekla jsem si, ale tak v rámci žánru to asi nějak tak šlo. Je to pohádka pro velmi mladé slečny, které můžou snít spolu s fantasy Popelkou Feyre o tom, že jednou při lovu v lese, kterým zabezpečuje to málo jídla pro neschopnou rodinu, potká prince a ten ji vezme s sebou na pohádkový zámek. Dobře, trochu přeháním, Feyre na nic takového při lovu nevinných zvířátek pro chromého otce a dvě starší sestry nemyslela, ale stalo se. Příběh ale psala Maasová, takže Feyre si musí taky pošpinit ruce krví, i když zdaleka ne tolika lidí/víl jako Aelin ze Skleněného trůnu. Opět mi u autorky vadila nedotaženost, nevysvětlování, nepřibližování atmosféry, pocitů. Blbě se mi do Feyre vciťovalo, protože postřehů z jejího nitra bylo málo. Na prahu se objevil mluvící vlk a řekl jí, ať s ním jde, tak s ním šla. Najednou přišli do jeho říše na severu za zdí (mávám Hře o trůny), aniž bychom se něco dozvěděli o průběhu dvoudenní cesty. Přitom já jsem si to představovala právě podobně jako cestu Jona Sněha, který bydlel zhruba na stejném místě (vždyť obě ságy dokonce používají pro svůj svět mapu Británie) a jeho pobyt na zdi byl taky doživotní. Jenže na rozdíl od něj se od Feyre nic nedozvíme, ani žádná nostalgie po opuštěné rodině moc neproběhne. A pak už se devatenáctiletá holka dostane do nekonečně bohatého sídla, kde má odteď až do konce svých dnů žít se dvěma sexy fešáky. Takže od začátku visí ve vzduchu to, s kým si na zdánlivě opuštěném místě za zdí začne a jak moc divoké to bude. Noo asi jsem po tom napínání čekala větší erotiku. Ale jak píšou i čtenářky pode mnou, chemie mezi ústřední dvojicí není největší a našel by se tam pro příští díly ještě někdo v tomhle směru lepší.
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
(SPOILER) Kniha věnovaná Chaolovu dlouhému a těžkému uzdravování po poranění, které způsobila temná valgská magie a z králova pobočníka tak udělala ochrnutého muže. Těžko říct, proč tahle postava jako jediná dostala vlastní knihu, a ještě tak dlouhou. Můžeme sledovat, jak se odkrývá charakter tohohle hejska, v prvních dílech byl spíš za hodného chlapce, který chtěl mít vcelku romantický vztah s mladou vražedkyní Celaenou, teď je z něj navzdory ještě těžší době kluk, kterej si rád užívá s děvčaty, protože nejen mladá léčitelka Yrene Vížka, která ho postupně rozhýbává, za to stojí. Na druhou stranu s ním ale mávají pocity viny, kdy se ve svém nitru i nahlas rýpe v tom, že tolik špatného je určitě jeho vina, že nedokázal ochránit prince Doriana ani svoje muže. Nicméně nakonec ho láska přemůže a je z toho vlastně romantickej příběh, kdy Celaena/Aelin je zavržena, a jako by nebyla, Chaol teď miluje Yrene a vydá se s ní dokonce na místo nejchladnější, totiž do otcova domu. Moc mi nešlo se na tenhle příběh soustředit, zase tak důležitej nebyl, bylo to trochu zdlouhavý. Začala jsem číst poslední díl série a ten má o sto procent jinou dynamiku.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Celaenina pomsta. Zvrat s králem a to, jak to dopadlo se skleněným hradem, byly nečekané zápletky. A autorka je odbyla dost rychle, hlavně rozhovor s dříve obávaným vladařem. Celaena při všech svých superschopnostech mezi pobitím přirozených i nadpřirozených nepřátel a převzetím království stíhá osobní život a schyluje se ke druhému milenci, protože je to víc chlap, ač ten první byl kapitán stráží u tyrana. Zlomený princ ovládaný démonem prostřednictvím vlastního otce si chudák vytrpěl zase snad nejvíc. Ale jak to bude pokračovat dál, když teď příběh tak nějak skončil? Asi se pustím do dalšího dílu, zvykla jsem si mít každý rozečtený měsíce a vytahovat ho z kabelky v těch nejdivnějších chvílích, a už pro ten fakt, že to čtu, si připadám nepatřičně, ta série je tak pro dvanáctileté holky…
Nebreč, Lucie
Stanislav Rudolf
Nedávno jsem se snažila kamarádce přiblížit, o čem je tahle knížka, kterou jsem četla snad před dvaceti lety. Že tenkrát mohla chytrá holka skončit v patnácti bezprizorně doma, protože byla nervózní u přijímaček a dokázala se jen podepsat. Žádné další možnosti nebyly, takže rok pomáhala rodičům doma a srovnávala se s tím, že je na okraji společnosti. Může se tohle dneska vůbec stát? Že premiantka třídy propadne u zkoušek na gympl a skončí v patnácti jako hospodyňka? Mám ale pocit, že tam hrála hodně roli urputnost její matky, která nepřipouštěla jinou školu než rybínské gymnázium a všechny další možnosti uzavřela. Takže to možná bylo i v Rudolfově době trochu přitažený za vlasy. Každopádně to byla milá knížka, sama jsem dost senzitivní člověk, nebo spíš jsem v Luciině věku byla, a představa, že se tak ztrémuju, až totálně vybouchnu, pro mě není úplně mimo.
Mokrá náruč léta
Lenka Lanczová
Městskej jedináček Iva, která je na svoje soukromí háklivá natolik, že dokáže otrávit i tak sympatickou a "splachovací" sestřenici, jakou je pohodová a vysmátá Veronika. Tenkrát i teď, když si sáhnu do svědomí, měla jsem blíž k Ivě a těch pár lehkých facek, který za svůj přístup dostala, se hodilo i mně. A Dominik, to byl jeden z nejsympatičtějších hrdinů lanczovek.
Chorvatština nejen pro samouky
Hana Jirásková
Tu jsem milovala, stejně jako tři roky kurzu chorvatštiny na univerzitě. Spoluautorkou téhle učebnice je moje první učitelka chorvatštiny. Dodneška si pamatuju to rozechvění, když jsem "překládala" jednoduchej článek v první lekci. Fakt jsem ten jazyk měla ráda, musím se k němu zase vrátit.
Smrt v rodině
Karl Ove Knausgård
Ještě v polovině knihy jsem si říkala, že nic zbytečněji napsaného jsem fakt dlouho nečetla. Nuda a banální příhody a myšlenky, navíc nezajímavě popsané. Pak přišla otcova smrt a Knausgardova návštěva domu, kde otec s babičkou dožil, a tady mě ta kniha možná zaháčkovala. Karlu Ovemu závidím intelektuální dospívání plný knih, muziky a sportu, základ na celej život, kterej kdybych měla, nepropadám se do temnoty sebepochybování jako on... Jasně, jeho táta byl za života morous, ale při čtení jsem si říkala - a co jako, můj je taky takovej, a navíc jsem neměla žádný z těch podnětů, kterejch se Karlovi přes všechno duševní utrpení hojně dostalo, jen trochu těch knih. Vždyť měl taky staršího bráchu, kterej ho inspiroval, a kopu stejně naladěných kamarádů. Tak co by jako chtěl, když měl tohle všechno? A je nutný o svých traumatech vydat šest svazků?
Když ale Karl Ove přišel do babiččina domu a uviděl tam tu spoušť, kterou se svým synem zvládla za pár posledních let napáchat vlivem alkoholu a postupujícího stáří, pochopila jsem, že tohle musí být dost strašná životní zkušenost. Tenhle případ mám ve svém okolí - kamarádka zažívá se svým otcem něco hodně podobného a nese to čím dál hůř, o celkovém dopadu na její život nemluvě.
Jednou jsem někde četla, že rodina se na vás může podepsat hodně, nebo ještě víc. Často si na to vzpomenu. Doufám, že aspoň tyhle knížky Knausgardovi pomohly se s něčím vyrovnat, a nestáhly ho ještě hloub.
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
(SPOILER) Jak se dala panička dohromady s hajným z lesa. Může na tom být něco velmi přitažlivého, mě ale jiskra tohohle vztahu nějak minula, asi proto, že hajnej byl až moc neotesanej, možná mě dokonce nejvíc odrazovala jeho mluva. Sympatické na něm bylo, jakej to byl "držák" - ani náznak hysterie nebo snad kličkování, který vidím u dnešních chlapů furt. Bral svoji situaci tak, jak je - vrať se k manželovi nebo přijď, já to unesu. Čímž to samozřejmě vyhrál, ač si z dítěte, na kterém lady tak záleželo, na zadek rozhodně nesedl.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
alena0268 mi naprosto píše z duše. Skleněný trůn je románek pro holky, který se zajímavě rozjede, když předestře Celaenu jako nelítostnou vražedkyni, kterou vytáhl králův syn z pracovního tábora. Ještě když ji dovezou na zámek, zachová se jako zločinec ve střehu - hned si vyrobí provizorní zbraň. Jenže tím taky Celaenina akce téměř končí (já vím, potom ještě přeskočila nestvůru). Pak už je to hlavně zamilovaná puberťačka, která notabene neví do koho. Jak lehce o svoji zbraň přijde, o tom škoda mluvit... Charakteristiky všech postav jsou velmi povrchní - jsou nálepkovány superlativy, aniž by něco z toho dokázaly předvést. Třeba takový dvaadvacetiletý kapitán stráží, který neukáže jedinou kapitánskou akci, a když nakonec nečekaně zabije hlavního padoucha, složí se z toho a jde se uklidnit za vražedkyní, o jejíž nejspíš platonickou lásku (jedna líbačka ale v knize byla) se přetahuje s princem. Říkala jsem si, jak ho asi ten krutej král, kterej si libuje v násilí a pořádá soutěž na nájemného zabijáka, vybral jako kapitána stráží. Nemůžu přesto říct, že s touhle sérií skončím po prvním díle - jak píše uživatelka pode mnou, vrátilo mě to do mých velmi mladých let, kdy by mě Skleněný trůn jistě zaujal. Ač se tam všichni ohání vražděním, je to hlavně naivní příběh krásné siroty, která se díky drsné výchově dostala v nestandardní roli na královský dvůr a tam se jí opatrně dvoří princ a kapitán stráží, kteří se ve 20 letech chovají na 14. A já si vlastně asi ráda odpočinu u čtení o tom, kdo to u ní vyhraje... :)
Těžká noc
Lenka Lanczová
Nic nového. Fakt vůbec nic. Stejnej mustr jako vždy když v autorčiných knihách holka nečekaně otěhotní (a nejen otěhotní, vzpomeňme na Pavlu) – ukáže se, že kluk je nesmírně bohatej a žije ve vile, matka je upravená panička v kostýmku a otec podnikatel. Matka je protivná, otec je pohodovej se sklonem k proutnictví. A tady je právě ten kámen úrazu, což je jediná trochu nová zápletka – i když podobnej směr nabíral už román Pošeptej po větru. Milion zbytečnejch kámošek, který si nemáte šanci zapamatovat, protože některý z nich tam prohodí s bídou dvě věty. Když někdo žije v zahraničí, je to Itálie (Řím, Neapol), případně USA – v této knize obojí. Už jsem si připadala nepatřičně, když jsem ve svém věku četla Lanczovou, ale když už jsem v pubertě začala a před půl rokem do toho dočítání spadla, tak ať je to komplet. :) „Něco do sebe“ to ale pro odvěký čtenářky bude mít (už jen to, že se tam setkáte se známým prostředím a starýma postavama), protože jsem to zase přečetla za víkend, jako v dobách, kdy mi bylo těch třináct (možná i míň) až sedmnáct.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
První půlka knihy skvělá, pak to bylo trochu natahovaný. Ale popisy prožitků a pocitů alkoholičky, to vás dostane. Hodně autentický, autorka si vůbec nebere servítky a popisuje bez skrupulí taky to, co si o sobě ženy navzájem myslí. Super!
