markej komentáře u knih

Po téhle knížce jsem sáhla, protože jsem potřebovala splnit poslední téma do Čtenářské výzvy, které mi chybělo, a to bylo dílo od držitele Ceny Franze Kafky.
Je to taková detektivka - nedetektivka, ústřední dvojice patolog a policejní inspektor sice pátrají po vrahovi jednoho mladého muže, ovšem celý román se řeší především osobní těžký život patolog Quirka, což mi vlastně vůbec nevadilo.
Tato románová série se odehrává v 50. letech minulého století v Dublinu a Svatý příkaz byl šestý díl, a i když jsem předchozí díly nečetla, na překážku to nebylo, protože nejdůležitější informace z Quirkova života nám autor připomene.
Kdyby nebylo té výzvy, asi bych si knížku nevybrala, ale dočetla jsem ji, což značí, že podle mě nikterak špatná není (já jinak knížky odkládám, když mě třeba do strany 30 nechytnou, nechci ztrácet čas s něčím, co mě nebaví a nepřináší mi uspokojení...:-) ).
Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐

1 14.12.2022

Děcka, je to, přesně jak se píše na obálce: "Nová Soukupová, tak jak ji znáte a máte rádi." Nemůžu než souhlasit.
Petra Soukupová je moje velmi oblíbená autorka, její knížky se mi vždycky líbily, protože jsem s jejími hrdiny, respektive hrdinkami, pokaždé dost souzněla, často mi připadalo, že se píše přímo o mně. Pro mě jsou všechny její postavy fakt z masa a krve, plně chápu jejich (často protichůdné) pocity, to, že se chovají, jak se chovají, oceňuju, že nejsou černobílé, v duchu je vždycky vidím dost plasticky.
Ze začátku téhle novinky jsem měla trochu pocit, že bude hodně podobná jako minulá knížka Věci, na které nastal čas, ale tak od poloviny, kdy začalo dost přituhovat, jsem si to už nemyslela... Poslední kapitoly a hlavně řádky jsem doslova hltala a stále uvažovala o tom, jak to všechno dopadne, protože hlavní postava Veronika často mění svoje sliby a postoje, takže jsem si vůbec nebyla jistá, jak se všechno vyvrbí... Nakonec ale pro mě řešení dobrý... :-)
Komu se líbily předchozí knížky Petry, bude myslím určitě spokojený, takže klidně můžete kupovat jako vánoční dárek...
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

19 11.12.2022

Do mé sbírky knih s (přenádhernými) ilustracemi Ivony Knechtlové přibyla tahle nová kráska... Knížka je pro děti od šesti let, mohou si ji číst i samy (věty jsou krátké a kapitoly také). Příběh je moc milý, o holčičce Klárce, která marně vyhlíží v adventním čase sníh, a o sněhové víle Bele, která žije v nebeském království, kde se sníh vyrábí.
Ideální vánoční dárek!
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐ (nejvyšší známku nedávám kvůli pár chybám, které jsou bohužel v krátkém textu vysázeném větším písmem dost markantní)

1 03.12.2022

Potřebovala jsem do Čtenářské výzvy na Databázi knih knížku spisovatele, který už nežije, a tak jsem sáhla po nedetektivce od Agathy a byla dost spokojená!
Je druhá polovina třicátých let minulého století a Joan se vrací do Anglie od své mladší dcery, jež žije v Bagdádu. Cestou ale uvízne na pár dní na nádraží u tureckých hranic a musí čekat na vlak, který má kvůli počasí zpoždění. Joan nemá žádnou společnost, knihy už přečetla, žádná jiná zábava se nenabízí, a tak hlavní hrdinka začne přemýšlet o tom, jaký vlastně vede život, jaký je její manžel a její manželství, jaké má vztahy s dětmi.
Překvapilo mě, jak je tahle kniha veskrze moderní a stále aktuální, byť byla napsána už v roce 1944. Stále řešíme dost podobné problémy a potýkáme se s nimi.
Román se čte dobře, věty i odstavce jsou krátké, jasné, stručné, výstižné.
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

3 30.11.2022

Druhý díl série s vyšetřovatelkou a specialistkou na potápění Sloan McPhersonovou.
V téhle sérii mě baví to, že se dozvím i něco o vodním, resp. podmořském světě, v prvním díle to byly informace o potápění jako takovém a o žralocích, tady o krokodýlech, resp. aligátorech. Taky se mi líbí Sloanina netradiční rodina a uspořádání rodinných vztahů, naopak mi tentokrát malinko vadilo množství postav, někdy jsem se mezi nimi trochu ztrácela, to se mi obecně moc často nestává...
Knížka byla fajn, ale od autora mě ze všech jeho detektivek zatím stejně nejvíc zaujala jeho novinka Vrah andělů, o níž jsem referovala před nedávnem... :-)
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

7 28.11.2022

Petra Braunová píše především pro děti, ale tentokrát napsala autobiografický román sahající od raných 70. let minulého století, kdy byla předškolačkou, de facto do současnosti. Mně se knížka líbila z několika důvodů: úplně jsem chápala pocity malé holčičky, která nechce být na prázdninách u babičky a stýská se jí po rodičích, bylo mi blízké sdělení, že s rodiči to mnohdy není lehké, ale krev zkrátka není voda a pouto k rodičům existuje, ať se nám to líbí, nebo ne. Bylo mi sympatické i věnování sestrám s omluvou, že ony si všechno pamatují trochu jinak. V tom je totiž často zakopaný pes, prožili jsme určitou rodinnou situaci, ale každý si ji pamatuje poněkud odlišně a pak vznikají třenice o tom, jak to vlastně bylo, které moc nemají řešení. Líbilo se mi rovněž ztvárnění tématu bisexuality/lesbismu, podaného citlivě, nevtíravě, nijak kontroverzně. Naději mi dodal zvrat v autorčině životě, když se až v pozdějším věku našla ohledně svého povolání a stala se spisovatelkou (nikdy zkrátka není pozdě na to, začít jinak a lépe).
V kontextu celé knihy se mi po přečtení zdálo, že začátek mohl být trochu kratší, a moc jsem nepochopila, proč se knížka jmenuje Ibka, což byla přezdívka autorčiny matky, když hlavní postavou je sama autorka. Pak mě však napadlo, že Petra je ve skutečnosti dost po své mámě: svobodomyslná, s talentem vyprávět a vymýšlet si příběhy, vrhat se do života po hlavě a naplno, s problémy dodržovat řád a pravidla, obě jsou vlastně Ibky, takže tahle výtka nakonec ani není výtka... :-)
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

14 22.11.2022

Od autorky jsem už četla její prvotinu Milostný příběh jednoho života, ta se mi moc líbila, proto jsem neváhala a pořídila si i Delphine. A opět jsem velice spokojená. Je to sice taková sofistikovaná červená knihovna, ale já mám tenhle typ románů velmi ráda: je tam spousta Londýna, knih, jazzu, francouzské kuchyně, kávy, ženského přátelství, otcovské i mateřské lásky, spousta odvahy, odhodlání, silné vůle či odpuštění a trochu smutku a slz, což je pro mě magická směsice, která mi zaručeně zvedne náladu a přivodí moc hezký čtenářský zážitek...
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

4 18.11.2022

Vincent je jedenáctiletý osamělý kluk, který se zajímá o to, jak přežít v přírodě, který má trable ve škole a jemuž dělají společnost pouze imaginární hříbě, brouček, veverka a červík. Když přijde do třídy nová spolužačka Jas, zdá se, že by se všechno mohlo trochu napravit, ale opravdu to tak bude?
Knížka mi hodně připomíná Klub divných dětí od Petry Soukupové, neboť jejím hlavním mottem je to, že normálnost neexistuje.
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

4 17.11.2022

Od autora jsem četla Šelmu, ta mi moc nesedla, připadalo mi, že hlavní hrdina má až neuvěřitelné superschopnosti, a knížka mě nepřesvědčila k přečtení celé série.
Další série Dívka pod hladinou mě bavila o hodně víc a momentálně se chystám na druhý díl, protože svět potápěčů mě zaujal.
Vrah andělů je první díl nové série, jejíž hlavní hrdinkou je agentka FBI a bývalá iluzionistka Jessica Blackwoodová, a i když má také superschopnosti, není to tak neuvěřitelné, protože to má de facto v popisu práce! Skvělý autorův tah... :-) Byť občas vyvázne z dost fantaskních situací, čtení mě ohromně bavilo, Jessicu jsem si skoro až zamilovala, moc se mi líbila i nadmíru záhadná postava Damiana a velmi se těším na další díl... :-)
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

6 12.11.2022

Druhá kniha o vztazích známého párového terapeuta Honzy Vojtka, tentokrát o pastích, do nichž můžou naše vztahy spadnout.
*
1. past: nuda - naše společnost je v současnosti nastavena na to, abychom stále pociťovali radost ze života, veselost, stálý pocit zamilovanosti, "motýlů v břiše", když se tak neděje, máme pocit nudy, myslíme si, že je ve vztahu něco špatně - chyba... Dobře zaběhnutá rodinná rutina není nuda, ale dobrá věc...
*
2. past: potřeba sexu - každý ji má jinou, je potřeba o tom mluvit a najít řešení, aby byli oba z páru spokojení... Neexistuje průměrný počet souloží za týden či měsíc, který by dokazoval, že vztah je v pořádku... Lidi můžou být spokojení, i když v intimním vztahu funguje víc než dva lidé... (tomu já moc nevěřím... :-) )
*
3. past: vztah jako terapeutické křeslo - fenomén současnosti - jeden z partnerů (většinou muž) nechá druhého partnera (většinou ženu) mluvit a rozhodovat za sebe s tím, že asi rozumí jeho nitru víc než člověk samotný - tohle není partnerský vztah...
*
4. past - rodičovství místo partnerství - nezapomeňme být i partnery, nejen rodiči... Na rodiče (hlavně matky) jsou dnes kladeny šílené nároky, nepřipusťte si to, řiďte se instinktem, pak vám zbude čas a energie i na svého partnera...
*
5. past - někdo z partnerů (většinou muž) je hodně času v práci - živí rodinu, zajištuje příjem, ale často na úkor vztahu, je třeba všechno vybalancovat, plánovat práci, ale i to, kdy budete mít volno...
*
6. past - sociální sítě - trávíme na nich spoustu času a ještě jsme omámeni tím, jak nám vnucují, jaký máme mít život a vztah, ale platí spíš to, že čím "krásnější" má člověk sociální sítě, tím horší má život ve skutečnosti, čím častěji se chlubí tím, jak mu všechno v životě a vztahu funguje, tím spíš to asi všechno dost drhne...
*
7. past - romantika - past budovaná několik staletí, podporovaná i kulturně knihami, filmy, seriály - neustále musíte cítit lásku, touhu, vzrušení, buď úplné souznění, nebo nic - nejlépe ale fungují vztahy, které jdou zlatou střední cestou a v němž oba partneři stojí nohama na zemi...
*
8. past - rodiče - nemontovat se do života a vztahů svých dětí, čekat s otevřenou náručí, až přijdou samy s žádostí o pomoc, z druhé strany umět jako dospělé děti otevřeně hovořit se svými stárnoucími rodiči a umět se vymanit z jejich požadavků, očekávání, jestliže jsou nám nepříjemné; postavit se na vlastní nohy, neobviňovat rodiče, co všechno mi provedli, pracovat na tom, abychom se s tím vyrovnali my sami...
*
9. past - nehádat se, být stále pozitivní - trend současnosti, "sluníčkářství", ale nebojme se prožít si negativní emoce, nepotlačujme je v sobě, nahlížejme na věc realisticky, a ne s naivní nadějí, pak nám neúspěch způsobí o to větší zklamání...
*
10. past - vztah samotný - problém toxických vztahů - co je v pořádku, a co už ne...
*
11. past - neustálá terapie - všeho moc škodí, zbytečně moc vztahy teoreticky nepitvejme, ale skutečně je žijme...
*
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐ (uvítala bych víc příkladů z praxe, ne jen teoretický výklad)

5 11.11.2022

Příběh čínské dívky Daiyu, která byla koncem 19. století unesena z Číny do Ameriky. Čtení je to poučné, ale nelehké, konec popisuje dost neředěnou formou americký rasismus vůči čínským přistěhovalcům, o němž podle autorčina doslovu mnoho Američanů neví či nechce vědět. Oceňuju místy poetický a metaforický jazyk, naopak mě dost mrzí český překlad názvu, jenž nenechává žádný prostor představivosti, bohužel odhaluje celou pointu.
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

2 09.11.2022

Viktorie Hanišová zůstává ve své novince věrná "svým" tématům: líčí bolavý příběh jedné rodiny, která žije poněkud nestandardním způsobem, čili dost na okraji společnosti, a zároveň odhaluje přísně střežené rodinné tajemství...
Plný počet hvězdiček nedávám proto, že já osobně bych uvítala, aby byly všechny díly stejně dlouhé a aby byl všem postavám věnován stejný prostor, a moc mi ani nesedl slang v prvním díle, trochu pochybuju o tom, jestli se takhle mezi mladými opravdu mluvilo...
Jestliže ale znáte autorčiny romány, zklamaní podle mě nebudete, jestli neznáte, zkuste si knížku přečíst... Viktorie Hanišová patří mezi nejlepší současné české spisovatelky, které svůj příběh umějí dobře spříst, nemáte tu všechno naservírované přímo pod nos, musíte číst trochu pozorněji, aby vám všechny spojitosti zapadly do sebe, a to mě baví...
Hodnocení: 4,25 ⭐ z 5 ⭐

14 08.11.2022

Povídky čtu jen výjimečně, ale když mám na ně chuť, ráda sáhnu po souborech, které vydává nakladatelství Listen, protože většinou obsahuje díla mých oblíbených českých spisovatelů, respektive spisovatelek. Tento soubor tvoří povídky pouze samých žen, o to větší to bylo lákadlo.
Podle očekávání se mi líbily povídky Tučkové, Klevisové, Dvořákové a Hanišové, Alena Mornštajnová mě trochu zklamala, ze zbylých mě nejpříjemněji překvapila Anna Bolavá, nejméně dojmů ve mně zanechal text Markéty Pilátové. Nejvíce z celého souboru mě zaujala povídka Kateřiny Tučkové Tichá pomoc, jež na malém prostoru přibližuje mně dosud neznámé historické téma organizace Stille Hilfe.
Témata jsou často ryze ženská: rodinné a manželské vztahy, těhotenství, porod, ženské nemoci, skloubení rodinného života s kariérou...
Suma sumárum fajn čtení, až na velkou výtku, co se korektur týče. Zdá se, jako by některé povídky snad ani neprošly korekturou, nejhůř je na tom text Ani Geislerové, tam je těch chyb opravdu dost, "perličkou" je krátká věta na str. 85, v níž jsou hned dvě chyby a jež je vytištěna v této podobě: "V duchu si znovu projde, jestli má sebou všechno co má mít."
Je mi jasné, že nikdo není dokonalý, a to, když jsou v knížkách, které si čtu pro zábavu, chyby, komentuju málokdy, ale tady jsem musela, protože co je moc, to je moc... :-)
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

4 06.11.2022

Kniha, jež popisuje poslední dva roky života malíře Vincenta van Gogha, které strávil nejprve v Arles a později v Auvers, kde roku 1890 umírá. Román předkládá novější verzi Goghovy smrti, která se objevuje například v novém (nadmíru obsáhlém 900stránkovém) životopise autorů Smithe a Naifeha z roku 2011, jak jsem si dohledala na internetu. Není to tedy jen nějaká vyložená spekulace a fikce.
Autorka popisuje Vincenta jako vysoce citlivého člověka se silnou vazbou k přírodě, věnuje se jeho výjimečnému vztahu s bratrem Theem, který Vincentovi rozuměl, věřil v jeho umění, a proto ho celoživotně podporoval, či jeho přátelství s Gauginem, jež je popisováno spíše jako jednostranné - Vincent Paula velmi obdivoval a velice mu záleželo na kolegově názoru, Gaugin byl mnohem chladnější a daleko odtažitější.
Knížka je místy trochu monotónní v tom, že opakuje některá témata - Vincentovu bytostnou potřebu malovat, jeho pocity osamělosti, vyčleněnosti z kolektivu, výčitky svědomí z toho, že ho živí bratr - ale i tak jsem si čtení moc užila, živě jsem si představovala živelný francouzský venkov či Vincentovy barevné obrazy. Obecně mám romány o životech malířů či hudebních skladatelů moc ráda.
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

4 04.11.2022

Fantasy pro děti od devíti let... a pro všechny ostatní... :-) Po dlouhé době jsem si přečetla knížku pro děti a bylo to moc fajn, svět tu není tak propracovaný jako třeba v Harrym nebo Nikdyuši, ale knížka se mi líbila a myslím, že radost by malým čtenářům mohla udělat... :-)
Je to první díl série, další budou následovat...
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

1 03.11.2022

Neuvěřitelně nádherně ilustrovaná knížka, kde je víc obrázků než textu, který je ale i ve své krátkosti vtipný... Pro menší děti a četbu na jeden večer... :-)

2 02.11.2022

Komiks náhodně objevený při bloumání jihlavskou knihovnou.
Nejsem na komiksy odbornice, proto nedokážu hlouběji zhodnotit výtvarnou stránku (snad jen že růžovo-černé kresby se mi líbily, líbilo se mi drobné písmo, byť je hůř čitelné, moc se mi nelíbily ostré kontury obličeje hlavní postavy). Zaujal mě hlavně osobní příběh autorky, která onemocněla alopecií, čili jí v krátké době vypadaly vlasy a ztratila veškeré ochlupení včetně řas a obočí.
Pro autorku bylo vytvoření komiksu jednak terapií, jednak mělo edukativní účel: aby veřejnost více informovala o chorobě, která není úplně vzácná.
*
Dovětek, který v komiksu už není:
zanedlouho po Tereze onemocněl alopecií i její bratr, reportér ČT Tomáš Drahoňovský, vyšlo s ním už několik rozhovorů, například na YouTube s Čestmírem Strakatým na kanálu Reflexu.
*
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

1 27.10.2022

Životní příběhy první dámy USA Jackie Kennedyové a operní zpěvačky Marii Callasové, jež se v průběhu 60. let minulého století propletly prostřednictvím řeckého podnikatele Aristotela Onassise...
Základní obrysy vztahového trojúhelníku odpovídají realitě, nakolik jsou popsány skutečné povahy všech tří hlavních protagonistů, těžko říct, přece jen se jedná o beletrii...
Knížka mě bavila, četla se rychle, byť má přes 460 stran, mohl by to být možná tip na dlouhé zimní večery... :-)
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

7 26.10.2022

Oddechovka, v níž se finští muži kolem čtyřicítky nebojí přiznat, že chtějí děti, chtějí být milováni, lecčeho se bojí, nestydí se brečet či cítit, že vlastní děti jsou požehnání i prokletí, a v níž finské ženy řeší, s kým vlastně otěhotnět nebo s kým a jak spokojeně žít...
Místy se usmíváte, místy se nahlas smějete, místy smutně přikyvujete, že tak to v životě opravdu chodí...
***
Stydím se za své pocity. Někdy své děti nenávidím. Můžu zcela oprávněně říct, že mi zničily život. Ale na druhou stranu právě ony do něj vnesly smysl. Takže bez nich by můj život neměl smysl, který by mohly zničit. Podivuhodný kruh. (str. 127)
***
Helmi začne okamžitě řvát. Vím, že ztráta hračky zkazí minimálně den, pravděpodobně týden a v nejhorším celý život. Ten něco zkazí na každý pád. Proč by tím spouštěčem nemohla být roztomilá plyšová želva? (str. 176)
***
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

11 25.10.2022

Životní příběh srbské vědkyně Milevy Marićové, první ženy Alberta Einsteina. O životě Milevy se toho až moc neví, autorka čerpala především z korespondence mezi manželi. Některé události si proto sama umělecky doplnila - například že první společné dítě, holčička Lieserl, byla nemanželská, Albert ji nikdy neviděl a nechtěl přijmout a že zemřela na spálu. Spekulace se vedou i o to, nakolik se Mileva podílela na teorii relativity, jedni se domnívají, že minimálně, jedni že velmi významně, přičemž autorka knihy ji připisuje výhradně Milevě.
Einstein je zde vykreslen v menší míře jako rozšafný, vtipný a roztomile roztržitý muž, v daleko větší míře jako muž, který postupem let neunese vědecký úspěch a vysokou inteligenci své ženy, a tak ji degraduje na pouhou hospodyni, která se má starat o manželovy praktické potřeby, o děti a o domácnost.
Čtenáři nemůže nevytanout na mysli, že situace žen se od začátku minulého století vlastně moc nezměnila. Žena zkrátka o svou kariéru musí bojovat daleko více než muž, musí se vyrovnávat s většími těžkostmi, a má-li děti, musí si většinou vybrat, co upřednostní, zda práci, či rodinu. Jestliže chce oboje skloubit dohromady, stoprocentně to nikdy nejde, a to ani v dnešním světě, v němž stále není zvykem, že by muži věnovali dětem stejně času, jako jim věnují ženy.
Edice Beletrizované životopisy je mým letošním objevem a už jsem zásobena dalšími knihami, na něž se moc těším.
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

5 16.10.2022