markej komentáře u knih

PANDORA se mi líbila hodně, je to historický romantický román, v němž figuruje starožitnický obchod, starověká řecká váza, dívka, která vyrábí šperky, a také třeba straka.

2 23.07.2022

Další z řady (autorsky zdá se čím dál oblíbenějších) historických rodinných příběhů, tentokrát zasazený do Sudet (konkrétně do krkonošské oblasti Benecka, Vrchlabí, Jilemnice či Tanvaldu) v období obou válek. Román je částečně autobiografický a představuje rodinu, v rámci níž se někdo hlásí k české národnosti a někdo k národnosti německé. Kapitoly jsou krátké, takže se nemusíte bát rozsahu (skoro 570 stran), čtení se dá pěkně dávkovat, styl je takový neučesanější... Mně žádná postava vyloženě k srdci nepřirostla, mluví tak, co na srdci, to na jazyku, a "jak jim zobák narost", moc se nerozmýšlejí nad nějakými hlubokými morálními hodnotami, nevěra a mimomanželské vztahy jsou na denním pořádku, ty postavy zkrátka žádné jemné duše ani intelektuálové nejsou a v drsném horském prostředí prostě berou to, co život nabízí...
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

4 18.07.2022

Na tuhle knížku jsem se dost těšila, ale nakonec jsem docela zklamaná: vraha jsem správně odhadla už v půlce, a to jsem na tohle fakt dost nedůvtipná, nekonalo se žádné překvapivé odhalení, žádný překvapivý zvrat, konec skoro připomínal červenou knihovnu a románu nepomohl ani avizovaný boj žen za rovnost a lásku, protože tohle téma stejně nebylo nijak zvlášť rozvíjeno, ani téma psychoanalýzy a osobnosti Sigmunda Freuda... Takže za mě dost obyčejný průměr, který snad ani nedoporučuju...
Hodnocení: 2,5 ⭐ z 5 ⭐

2 07.07.2022

Jiřího Mádla mám ráda, je mi sympatický jako člověk, líbí se mi jeho herectví, jeho filmy Pojedeme k moři a Na střeše patří k mým oblíbeným. Proto jsem byla zvědavá na to, jak se mu podařilo napsat knihu, a čekala jsem, že to bude dobré. Ukázalo se, že Mádl psát umí, umí sestavit příběh tak, že mě baví, já osobně jsem ale měla problém s postavami. Mám ráda, když jsou postavy silné, odolné, umí řešit problémy a následky svých činů, jenže tady byli Martin a Veronika tak silní, až mi občas trochu připomínali roboty, a tudíž vlastně nebyli moc uveřitelní. V duchu jsem si kolikrát řekla (hlavně u Veroniky): No to se mi nezdá, že by to všechno snášela tak lehce, tak vyrovnaně... Celkově ale zklamaná nejsem, a jestli Mádl vydá další knihu, ráda si ji přečtu...
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

4 05.07.2022

Matky přinášejí podobná témata jako autorčina předchozí kniha Polovina tebe: neukotvenost v rodině, pocity osamění, izolace, rasismus, komplikované přátelství, ne úplně naplněná láska, zde navíc silně rezonuje téma mateřství, a to jak nechtěného, tak zuřivě chtěného... Všechny postavy se pohybují v takovém zvláštním oparu smutku či ve vědomí vlastní nedostatečnosti, dělají chybná rozhodnutí, jejichž tíhu si nesou pořád v sobě, nedokážou se jí zbavit... Knížka se mi líbila, ale Polovina tebe mě oslovila víc, asi proto, že příběh byl takový plastičtější, dějově víc vyklenutý, v Matkách mi trochu chyběl nějaký výraznější konec...
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

5 30.06.2022

Velmi dojemná kniha o síle mateřské lásky a o obrovském poutu mezi matkou a dcerou... Moc se mi líbil poetický jazyk románu a konec, který mohl být zpracován daleko tuctověji, ale nebyl...
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

2 24.06.2022

První knížka, kterou jsem od Ireny Obermannové dočetla... Pokoušela jsem se autorčiny knihy číst před mnoha lety, ale vždycky je odložila, teď jsem tedy dočetla, ovšem ani tak se její nadšenou čtenářkou asi nestanu...
Mám pořád stejný problém: hrdinky Obermannové (se silnými autobiografickými rysy) mi vůbec nejsou blízké a sympatické, moc se nedokážu ztotožnit s jejich přecitlivělostí až hysterií, s jejich chaotičností, rozevlátostí až nezodpovědností, sobectvím (co je ještě sebeláska a co už bezohledné sobectví?), sebelítostí až bolestínstvím...
V téhle knížce byly střípky, které mě oslovovaly, například příběh matky hrdinky Xénie nebo popis pocitů žen kolem šedesátky, bylo tu ale mnoho klišé (městská žena je okouzlena přírodou a je nadšena životem na venkově, budováním zahrady a sběrem bylin), zpracování bylo také takové průměrné (od autorky, která má za sebou přes dvacet knih, bych čekala vybroušenější styl) a některé věci mě vyloženě štvaly: Xénie se docela jasně vyhrazuje vůči mužům, že už je v životě nepotřebuje, ale pak si od jednoho půjčí jen tak mimochodem půl milionu, aby mohla spravit chalupu podle svých představ: kde je tedy ta ženská hrdost, že všechno bez mužů zvládne?
Hodnocení: 3 ⭐ z 5 ⭐

6 19.06.2022

Typická Lapena, rychlý spád, postupné odkrývání lží všech zainteresovaných, nakonec nevěří nikdo nikomu, místy autorka trochu vaří z vody a zbytečně rozsah natahuje, ale celkově dobrý průměr, který se hodí jako čtení na dovolenou nebo pro ty, kteří nečtou moc a vyhovuje jim, když je něco chytne a nepustí... Ti, kteří Lapenu znají, asi řeknou, že od ní četli lepší knihy, mně se stále nejvíc líbí první dvě, jež u nás vyšly, tedy Manželé odvedle a Někdo cizí v domě, zbytek jejích knih už mi trochu splývá, na druhou stranu, novinku od "Šlapeny" si vždycky ráda přečtu...
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

12 13.06.2022

Knížka, která obletěla sociální sítě a kterou všichni chválili... Popisuje osudy řeckých dětí a rodin, jež se kvůli občanské válce v Řecku dostaly v padesátých letech do Československa a usadily se na severní Moravě... Příběh je vystavěn dobře, sleduje několik linií, které se různě proplétají... Mně ale chybělo trochu sofistikovanější zpracování, trochu umělečtější jazyk, trochu větší psychologický ponor do postav, někdy mi připadalo, jako bych četla školní slohovou práci, některé motivy a stereotypy se opakovaly zbytečně často... Když si vzpomenu na nedávné Samotářky od Barbory Šťastné, které vyšly také v Mottu, oslovily mě více... I tak je ovšem Až uvidíš moře určitě velmi dobrý průměr a mnohé jistě potěší...
Hodnocení: 3,5 ⭐ z 5 ⭐

9 07.06.2022

Detektivka, která mě ze začátku dost bavila, ale ke konci už nadšení trochu opadlo, protože mi připadalo, že místy se děj až moc natahuje, a místy že je naopak zase všechno vyřešeno až moc rychle... Někdo by možná namítl, že detektivů s Aspergerovým syndromem už bylo dost, mě ale baví pořád stejně, což je hodně... :-) Oceňuju to, že vražda nebyla brutální a zvrácená a že se autor věnuje i osobnímu životu policistů...
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

6 31.05.2022

Spletitý příběh z elitní chlapecké školy, který se odehrává ve dvou časových rovinách (v roce 2005 a 1981) a řeší téma privilegovanosti, homosexuality, bigotní víry, šikany a odvahy postavit se nespravedlnosti, manipulaci a lži.
Román doporučuju, ale musíte číst pozorně, protože je zalidněn spoustou postav, a i když já s tímhle obvykle problémy nemám, občas jsem musela přemýšlet, kdo že se to na scéně vlastně objevil a jakou má minulost. Bohužel moc nepomáhá, že některé postavy se jmenují trochu podobně - vystupuje zde Straitley, Strange, Spikely, Scoones, postavy mají i různé přezdívky - Myšák a Krysák, je tu Harry i Harrington.
Autorka nicméně psát umí (napsala román Čokoláda, velmi úspěšně zfilmovaný), takže nějakou její další knihu chci ještě určitě vyzkoušet.
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

2 28.05.2022

Knížka Lucie Hlavinkové se odehrává částečně v roce 1982 (vyprávěno z pohledu patnáctileté Jany, která řeší všemožné rodinné i školní záhady) a částečně v padesátých a šedesátých letech 20. století. Místy vás překvapí, místy děj odhadnete, místy si vzpomenete na své dětství a připomenete si jeho světlé stránky, místy se otřesete nad tím, že jste prožívali totéž, a dobře jste se přitom necítili. Pro mladší čtenáře narozené v devadesátkách a později budou možná některé scény a fakta až neuvěřitelné, ale kdo to zažil, ví, že přitažené za vlasy to není.
Knížka je napsána velmi pečlivě a poctivě, vypravěcí styl je klasický, ničím zvlášť nepřekvapí, což se někdy může jevit malinko jako nuda. Nutno ovšem podotknout, že ačkoli se nám může zdát, že je styl až obyčejný, v praxi se pak ukáže, že málokdo vlastně dokáže psát tak, aby uspokojil opravdu široké spektrum publika. Lapidárně řečeno: kniha neurazí, ale ani nevzbudí nadšené ovace, ovšem klobouk dolů před autorkou, jaký příběh dokáže splést a jak civilně ho dokáže odvyprávět.
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

6 21.05.2022

Nová kniha rozhovorů jihlavského rodáka Aleše Palána se sedmi lidmi (šesti muži a jednou ženou), kteří tak úplně nezapadají do většinové společnosti.
Někteří jsou bez domova, někteří žijí v odlehlých koutech (na chatě na samotě, ve vybydleném domě, ve sklepě), někteří trpí duševní chorobou, někteří mají problémy s alkoholem, někteří jsou velmi věřící, někteří vůbec, někteří jsou bez práce, někteří pracují až moc, ale všichni shodně hledají své místo na světě, a to se střídavými úspěchy.
Nejvíce mě asi zaujal příběh brněnského pouličního básníka Šimona, nejvíce rozporulných pocitů jsem měla z příběhu Lenky (to, že se v životě starala o stovky psů a desítky koní, mi místy trochu zavánělo týráním zvířat, omlouvám se, jestli jsem to nějak špatně pochopila).
Knížka je opět doplněna spoustou fotografií, tentokrát Karla Cudlína (obálku jsme si my čtenáři odhlasovali na Palánově facebookové stránce).
Protože mě na knihách vždycky zajímají hlavně příběhy lidí, a tahle je na příbězích vyloženě postavena, hodnocení je samozřejmě nejvyšší...
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

7 19.05.2022

Téměř 700stránkový román, který popisuje osudy řeholnic a dalších lidí spjatých s internačním klášterem v Bílé Vodě v Rychlebských horách, psala autorka deset let. Je to monumentální dílo, v němž se románové pasáže střídají s různými dalšími typy textů, jež většinou dokumentárním způsobem přibližují stav a poměry v církvi za komunistického režimu. Některým čtenářům tyto vsuvky vadí, připadá jim, že se mohly zkrátit nebo vypustit úplně, prý je rušily v tom románovém spádu. Mně tyto texty nevadily, naopak: dozvěděla jsem se tak mnohé nové informace a román byl díky těmto pasážím stylově daleko barvitější. Od četby jako takové mě tyto vsuvky nezdržovaly, neberu čtení jako závod, abych měla knihu co nejdříve přečtenou, chci si čtení prostě užít, ne nikam spěchat.
Nesmírně obdivuju, že Tučková dokázala vytvořit tak plastické, mnohovrstevnaté, náročné dílo, které je podle mě dokonale vyváženo. Doufám, že knížka získá Magnesii Literu, určitě si ji zaslouží!
Hodnocení: s nadsázkou 6 ⭐ z 5 ⭐ top, top, top ⬆️⬆️⬆️

18 11.05.2022

Jakmile někdo napíše na obálku, že je knížka pro fanoušky Panství Downton, musím se do ní pustit. Většinou jsem zklamaná, ale tentokrát ne, román je to rozsáhlý (skoro 500 stran), rozvětvený a spletitý, přibližuje příběhy jak panstva, tak služebnictva. Spokojená jsem velice, sice je to nenáročná kniha, ale poctivě a velmi zrucně napsaná a navíc ne úplně předvídatelná, takže by mohla uspokojit i náročnější čtenáře, kteří si chtějí u čtení prostě jen odpočinout.
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

5 23.04.2022

Svižná detektivka, která se čte rychle díky krátkým kapitolám i úspornějšímu stylu autora.
Přímo se nabízí Březinu přirovnat jako mužský protějšek k současné královně české detektivky Michaele Klevisové, ta mě ovšem svým "ženským" psaním s propracovanější psychologií postav a rozsáhlejšími popisy prostředí baví o trochu víc. Nicméně po dalších knížkách autora určitě v budoucnu sáhnu. Kdysi jsem četla román Na kopci, ten se mi také líbil. Mizení je třetí knihou s detektivem Tomášem Volfem (předchozí dvě jsem nečetla), ale nemusíte se bát, není nutné číst sérii chronologicky, v pohodě se chytnete i tak a z náznaků si ledacos domyslíte o tom, co se dělo v životě detektiva v minulosti.
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

7 21.04.2022

Kniha, která přibližuje příběhy žen pro útěchu, tedy dívek, v tomto případě Korejek, jež byly uneseny, aby sloužily během druhé světové války japonským vojákům jako sexuální otrokyně. Román navíc otevírá i další témata, jako je tradiční život v Koreji, diktátorský režim v Severní Koreji či adopce korejských dětí americkými občany. Čtení je to napínavé, zajímavé, místy drsné a smutné, ale komu tohle nevadí, ten bude určitě spokojený.
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

5 15.04.2022

Druhý díl oblíbených facebookových fejetonů o tom, jaké je to žít s filmovým kritikem a třemi dětmi, nyní navíc v čase koronaviru. Bavila jsem se o malinko méně než při prvním dílu, ovšem i tak jsem se při čtení často až nekorektně humorných pasáží smála nahlas. Ilustrace od Toy_Box se mi v prvním dílu líbily víc...
Hodnocení: 4 ⭐ z 5 ⭐

1 13.04.2022

Všechny předchozí knihy Barbory Šťastné se mi líbily, bylo to pro mě čtení pro ženy v tom nejlepším smyslu slova. Samotářky jsem ale vyhlížela zvlášť nedočkavě, protože v autorčině tvorbě představovaly po většinou humoristických románech (kromě posledního Hezčího světa) novinku: slibovaly spletitý rodinný příběh sahající až do 50. let minulého století. Dostala jsem přesně to, co jsem očekávala, jsem fakt nadšená a autorka se pro mě touto knihou postavila na stupínek vedle Aleny Mornštajnové a Karin Lednické. Vyprávění je klasické, bez experimentů, ale právě v tom pro mě tkví obrovská síla, ukazuje se totiž, že zdaleka ne všichni dokážou takhle psát, rozhodně to není samozřejmost (viz třeba nedávno čtená Hájovna). Asi se najde i někdo, komu hlavní ženské postavy nebudou až tak sympatické, možná bude vadit jejich jakási pasivnost, nečinnost, málomluvnost, neprůbojnost, zahloubanost, ale mně jsou blízké hodně.
Celkově skutečně vřele doporučuju, tahle knížka si určitě zaslouží velkou pozornost!
Hodnocení: 5 ⭐ z 5 ⭐

5 12.04.2022

Francouzka Rose přijíždí do Japonska, kde nikdy nebyla, vyslechnout si závěť svého otce, s nímž se nikdy nesetkala.
Na mě tenhle příběh působil až pohádkově, zádumčivá atmosféra japonského venkova, spousta květin a lidových vyprávění, hodně symbolů, náznaků a poměrně přímočaré milostné vzplanutí (tady bych si představovala trochu více spletitosti).
Knížka se mi líbila asi i víc než autorčin bestseller S elegancí ježka.
Hodnocení: 4,5 ⭐ z 5 ⭐

2 02.04.2022