mathiola komentáře u knih
"Když sem dlouho nepřijedu, stýská se mi.
Když sem přijedu, padá na mě smutek.
Další možnost neznám."
Tohle ve mě bude pracovat ještě hodně dlouho.
Literární národní poklad, bez legrace.
Knížku jsem zhltla na jeden masochistický zátah. Už dlouho mi nebylo tak úzko z dětského pohledu na svět. Tu atmosféru školních jídelen, kluboven, krutost dětského kolektivu a otupělou nudošeď maloměsta bych opět raději vytěsnila.
Detaily událostí, ze kterých dílo vychází, jsem si vyhledala, a to víc mě zasáhly, protože jsem bydlela nedaleko a divadelní soubor si vybavuju.
Bezkonkurenčně napsaná kniha o věcech, ze kterých mi bylo fyzicky doslova na blití.
Za mě nejzásadnější kniha roku, která Prameny předčí o míle.
Na jeden zátah. Nadechla jsem se až na konci.
O. M. G., potřebuju víno
Nebo ne?
Tohle dílo hodnotím stejně těžko, jako se mi četlo - některé pasáže mi lezly neskutečně na nervy, další mě zase fascinovaly tak, že jsem četla několik hodin v kuse, abych knihu pak na týdny odložila. Osobnosti, doba, názory... mazec. Stojí to za tu námahu.
Každá knížka ve mě budí touhu se podívat tam, kde se odehrává děj... Ale tahle mě nutí i kupovat další knížky o Gruzii a zajímat se o její reálie. Když jde o "přátelské vztahy" s východem, vlastně nic nového, stále aktuální.
Objemné dílo vzbuzující respekt, obdivuhodná autorka.
Díky seznámení s Dorotkou jsem se seznámila se sebou.
Přečtením jejích myšlenek a pocitů jsem přečetla ty svoje.
Oplakáním jejího odchodu se dostavila vděčnost za rozhodnutí zůstat.
Je k neuvěření, jak člověk, kterého jste nikdy nepotkali, vám může naprosto zásadně ovlivnit život, jeho směr a dodat vám vítr do plachet...
Neuvěřitelně nadčasové... tak moc, že jsem musela kontrolovat v jakém jsme roce.
Hodně jsem váhala, jak tuhle knížku hodnotit - vzhledem k tomu, že nejde ani tak o knihu, jako spíš o sbírku textů.
Na jednu stranu jsem s autorkou velmi souznila (jsem z oboru), na druhou stranu mi nevyhovoval formát, a to až tak moc, že mě to rozptylovalo.
Moc se mi líbila upřímnost k vlastní osobě - neznám moc zdravotníků (nebo lidí obecně) co by si byli schopni přiznat problém se závislostním chováním...
Tak malá knížka a tak výjimečná...
Ani ne tak svým tématem nebo prostředím, ale lidskostí postav - ani černá, ani bílá, prostě takové, jaká je ve skutečnosti snaha přežít s co nejmenšími ztrátami v naprosto vykloubené době, kde není čeho se chytit.
(SPOILER) Nedokázala jsem dočíst dál než za první třetinu, prostě mi z toho nešimralo v zandaváku.
Hodně experimentální způsob vyjadřování, oceňuji.
Tuhle knížku čtěte na veřejnosti pouze na vlastní nebezpečí. Jsem tvor emotivní, a rozhodně jsem během čtení prožila V Š E C H N Y emoce
Nesmírně dojemný a lidský příběh složený z několika dalších, a určitě se ztotožníte alespoň s jedním z nich
Drsnému názvu porozumí každý, kdo někdy zažil, jak dysfunkční některé rodiny umí být.
Neuvěřitelně silná zpověď.
Já si jako o spisovatelích nemyslela, že by to byl nějaký výkvět morální elity, ale podepisovat petice na obranu pedofila? Nechápu, absolutně nechápu, jak takové zrůdě mohlo všechno procházet, když to všem dělal na očích, ještě se tím chlubil a navíc na tom vydělával.
Doufám, že je obdařený dlouhověkostí a do konce života shnije v žaláři, zmetek.
Moc se mi líbily konkrétní příklady, které byly v knize - spoustu z uvedených kauz mám ještě v paměti