Metcheque
komentáře u knih

Pár let to trvalo, ale i v Česku začínají šéfové chápat, že bez nich jsou zaměstnanci motivovanější a výkonnější. Uvidíme, kam se budou Vlachynského bary ubírat dál. Třeba bude další zkušenost impulzem k další knize.


Trochu složitější a detailnější verze Žlutého barona. Je vidět, že Kmenta je král investigativní novinařiny. Žel Babišovou stbáckou povahou neotřese ani tisíc investigativních reportáží. Voliči jsou zřejmě stále natolik poučeni z vlády ODS a ČSSD, že babišovský oligarchický moloch považují stále ještě za menší zlo. Jinak si to nelze vysvětlit.


Komiksová verze umožnila známému příběhu z prostředí holocaustu nový, snový rozměr, takže se bude hodit hlavně rodičům, kteří chtějí historii zajímavě předat svým dětem.


Toto je čistokrevná devadesátková jednohubka, vhodná do MHD. Poučné, ale nic složitě akademického.


Tohle je bomba. Šrouby se utahují a ani ten internet už není svobodným místem (pokud kdy byl). Proto je text Dominika Stroukala inspirativním návodem pro ty, kteří nestojí o to, aby jim BIS četla e-maily, google sledoval, co si prohlížejí na webu či aby na ně cílily reklamy na základě jejich pohybu na socsítích. Tvrzení, že kdo nic nedělá, nemá co skrývat, v tomto světle prostě neobstojí.


Kniha ukazuje, že vedle radikálních islamistů žijí v Afghánistánu i islamisté liberální. Ti se neodpalují v obchodních centrech, ale zcela pokrokově nechávají ženy nakupovat, neuřezávají hlavu nevěřícím a místo burky svým manželkám občas povolí i hidžáb. I tak se ale v těchto kruzích nesluší, aby žena měla nějaké vlastní touhy a přání či aby si sama vybrala manžela, měla sex před svatbou či zpochybňovala genderové stereotypy. Toto je Afghánistán v roce 2003 a Seierstad píše stejně brilantně jako ve svých pozdějších knihách Dvě sestry a Jeden z nás. Jak by vypadal kulturní posun, kdyby se autorka do Kábulu vydala v roce 2021?


Skutečně detailní kniha o tom, jaké bylo ideologické pozadí holocaustu, jak začal, jaký měl průběh v jednotlivých zemích a jak se lišily jednotlivé vyhlazovací tábory. Trochu popularizační, ale i tak informačně velmi cenná.


Jedna z nejinspirativnějších knih o anarchismu. Aneb představte si, že máte celý život okovy. Říkají vám, že když se těch okovů zbavíte, zemřete. Je pak těžké pochopit, že si lidé tyto okovy zuřivě brání a bojují za státy, národy a politické vůdce?


Autorka se - jak sama přiznává - poučila a při rozhovorech hned z voleje netahá z uprchlíků souřadnice koncentračních táborů ani počty jaderných hlavic a rozhovory jsou vedeny opravdu profesionálně. Máte-li pocit, že jste o KLDR přečetli již dost, kniha Niny Špitálníkové vás přesvědčí, že tomu tak není. Kvóta na použití WC či razítko pro cestování meziměstským vlakem patří mezi ještě ty méně šokující WTF momenty.


Těžko hodnotit knihu, v níž mám vlastní povídku. Nejobtížnější byla patrně práce editorky, která musela plnou stovku povídek utřídit, zrevidovat, opatřit anotací a zařadit do sbírky. Kvantita však místy žel nutně převyšuje kvalitu a povídky jsou variabilní námětem i stylem. Vedle hrabalovského vzpomínání na neúspěchy u žen z pera Václava Upíra Krejčího se tak objevují metaforicky bohaté povídkové obrazy Lydie Romanské, kýčovité lehce erotické pokusy Miroslava Stoniše či pohádkový motiv Milana Čechury.


Velmi kvalitní práce, bohužel v ní chybí klíčové kapitoly o zkušenostech s proletářskou autonomií sovětů, která probíhala mezi únorovou a říjnovou revolucí. Pohled na ruskou revoluci je spíše konzervativní.


Miniatury mi nevadí, ale tohle bylo minimalistické až moc. Příliš stručná jednohubka, která vám nezabere ani jeden večer. Spíše jednu jízdu tramvají.


Fascinující, že tohle vyšlo v padesátých letech a autor nebyl zlynčován ani ukamenován za pohoršování.


Velmi zajímavé, tematicky nezvyklé, akční i meditativní povídky. Některé slabší a nudnější, většina ale patří do zlatého fondu Raye Bradburyho.


Nosov se ve třetím díle konečně rozjel a z Neználka je uvědomělý hrdina dělnické třídy, který svrhne buržoazní panství! Inu, možná by stačilo kapánek ubrat na propagandističnosti. Ty cylindry a doutníky, které kapitalisté nosí snad i na záchod, jsou už trochu směšné.


Skvělý výukový materiál do hodin dějepisu. Stačí vytrhnout z kontextu citace vybraných spisovatelů a hle - celá česká spisovatelská obec je proti Židům!

Příběh, který by se úplně v pohodě mohl odehrát v Ostravě-Porubě, v rodinách z Výměny manželek či v prostředí kamarádů Daliborka z dokumentu o neonacismu. Maloměšťácká buranská natvrdlost vedoucí ke zničeným životům potomků, kteří nesdílejí ambice svých rodičů stát se vychlastanými lopatami.


Velmi zajímavý text, je neuvěřitelné, že tehdejší komise jej nedoporučila k vydání. Cena IBBY je zcela zasloužená. Další z knih, která ukazuje, jak neuvěřitelně zněla běžným Židům představa totálního vyhlazení a do poslední chvíle si nepřipouštěli tuto krajní variantu jejich osudu.


První půlka knihy je dost těžkopádná. Autor žongluje vědeckými a IT pojmy, do toho coby umělec háže složité metafory. Postupně ale začne odkrývat zajímavé souvislosti mezi skrytým světem technologií a našimi každodenními životy a ukazuje, že důvěřujeme aplikacím mnohem více, než je zdrávo. Zatáhneme včas za ruční brzdu?


Na to, že autorkou je Američanka, se text pojmy socialismus a komunismus jen hemží a docela se divím, že měl tohle odvahu v USA někdo vydat. Kniha si všímá zajímavých souvislostí mezi emancipací a politickým režimem, přičemž reflektuje, že socialistické země bývaly v boji za ženskou rovnoprávnost zpravidla popředu za těmi kapitalistickými. Jinak kniha z badatelského úhlu pohledu nic moc nového nepřináší. Diskriminace žen ve společnosti tvrdé konkurence je stejně zjevná, jako fakt, že s ekonomickou nezávislostí žen roste i jejich sebevědomí.
