Metcheque
komentáře u knih
Atom v kupce sena
Mike Barfield
Popsat dětem komiksovou formou k čemu nám je rhodium, molybden nebo cer, to je skutečné umění. Výjimečná kniha!
Tati, už tam budem?
Vojtěch Bernatský
Překvapivé. Téma super, kniha byla narvaná vtipnýma vypointovanýma historkama... ale v polovině jsem to musel odložit, protože to jaksi nemělo šťávu. Dítě jede k babičce, něco vtipného řekne, pak něco vtipného řekne v obchodě... možná by knize pomohlo poskládat historky do nějakého příběhu se zápletkou a rozuzlením.
42: Dělej co Tě baví!
Mikoláš Tuček
Napsat ve čtyřiceti své životní memoáry vyžaduje kus odvahy. Zejména, když nejste až tak známá osobnost a riskujete, že si vaši knihu nikdo nekoupí, protože vás zkrátka nezná. To byste ale nemohli být Mikoláš Tuček.
Tuček přiznává, že měl fobii z toho, že „toho napíše málo“, a proto do knihy přidal spoustu kapitol, které se do ní zdánlivě nehodí (Zvířata, Knihy…), nicméně ve výsledku se dá kniha krásně přečíst na jeden zátah. Množství kapitol neškodí, právě naopak. Tučkovo dílo se doslova vysmívá „uznávaným celebritám“, jejichž životopisy z pera Dany Čermákové mají mnohdy poloviční rozsah, zatímco Tuček jim svými historkami o tom, jak chlastal na gymplu nebo hrál počítačové hry, vytřel zrak.
Terorismus a radikalizace v České republice: Možnosti detekce rizikových osob
kolektiv autorů
Terorismus a radikalizace v České republice ukazuje, že překlápění vědeckých textů do knižní podoby se dá zpackat ještě o level výš. Poměrně zajímavé téma, tedy nikoli dějiny terorismu v Česku obecně, ale radikalizace jedinců-osamělých vlků variuje mezi psychologií (osobnostní rysy pachatelů) a politologií (ideologické pozadí radikalizace) by při správném uchopení mohlo vydat na dobrou knihu. Textů však pravděpodobně nebylo dostatek, a tak se autorka rozhodla knihu poskládat i z vědeckých článků, které s tématem souvisí spíše okrajově.
Vedle výborné studie Ludmily Čírtkové o radikalizaci z pohledu forezní psychologie se tak objevuje článek o resocializaci vězňů či možnostech probační a mediační služby. Iva Lišková přidává studii o radikálním islamismu na území ČR, žádné další studie (třeba z prostředí politického radikalismu) však už v knize nejsou. Lukáš Vilím zase ve studii o hate speech kopíruje celé špalky paragrafů, místo aby z nich udělal stručný výtah. Ostatně autoři jako by se předháněli v tom, kdo svůj text napíše složitějším jazykem. Přitom vydat knihu pro širší veřejnost vyžaduje naopak značné redakční zjednodušení. Dohledávat, co je „propojení postpenitenciární péče“ se běžnému čtenáři opravdu nechce.
Až na dno blahobytu
Jan Keller
Keller 2021: "Ekologie je nástroj, jak vyvolat v západní civilizaci pocit viny."
Inu, stařecká senilita se nevyhýbá ani sociologům. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se Keller kroutil při četbě tohoto svého, téměř třicet let starého, přelomového díla, které formovalo nejednoho environmentalistu či anarchistu a bylo zajímavým příspěvkem v českém alterglobalizačním hnutí.
Boje a proměny jedné ženy
Édouard Louis (p)
Stokrát vytěžená hlušina. Stostránkový text na dvě odpoledne opět a znovu popisuje white-trash rodinu Eddieho B., jehož autorská kvalita od doby prvotiny Skoncovat s Eddiem B. neustále klesá. Autor se snaží vykreslit sociální podmínky, které formovaly jeho matku, zcela ovšem rezignuje na nějaké pečlivější vykreslení a její život odbyde několika historkami z mládí a několika rádoby filozofickými úvahami.
Doufejme, že se nedočkáme třeba třicetistránkového románu "Proč má moje sestra monokl" nebo "Patnáct piv mýho bráchy". To už by bylo zoufalé.
Svět bez nás
Alan Weisman
Převratný text, který poprvé vyšel před více než deseti lety, nám v aktualizovaném vydání opět nastiňuje kontroverzní, ale smysluplnou cestu k řešení klimatické krize – svět bez lidí. Zatímco antropocentricky tato myšlenka vůbec nedává smysl (k čemu je zdravá planeta, když ji pak nemůžeme využít?), environmentální hledisko je velmi inspirativní. A autor svými pečlivě vyargumentovanými fakty dokazuje jednu věc – za zhoršující se klima může člověk.
Skutečná cesta ven
Patrik Banga
Když jsem v mládí přičichl k punku, některé texty hudebních kapel popisujících policisty jako nacisty, kteří po šichtě svléknou uniformu a nazují kanady, mi přišly kapku přehnané. Kniha Patrika Bangy ovšem ukazuje, že právě písničky okrajových skupin byly zoufalým výkřikem popisujícím skutečnou realitu nejchudších, pro které ochrana právního státu neplatila a mnohdy stále ještě neplatí.
Banga ukazuje, že slovo diskriminace, které se pro část české společnosti stalo rudým hadrem, je v porovnání s tím, co se dělo, ještě eufemismus.
Být sama sebou
Veronika Vieweghová
Tato publikace mi ukázala, že je velmi stereotypní házet všechny "příručky životního stylu" do jednoho pytle. Být sama sebou je právě jeden z kvalitních kousků, který neplácá páté přes deváté, ale autobiografickou formou se snaží vysvětlit důležitost respektující komunikace ve vztazích i vliv dětských traumat na náš dospělý život. Myslím, že tady najde každý spoustu aha momentů - nelze než doporučit. Lehkým mínusem je autorčino ezoterické zaměření, které vedle citovaných poznatků z moderní psychologie vypadá poměrně nepatřičně.
České okamžiky
Pavel Kosatík
Autor prokazuje velkou faktografickou kapacitu. Psát stejně zasvěceně o Prokopu Holém stejně jako o Milouši Jakešovi vyžaduje zevrubnou znalost historie napříč stoletími. Kniha se čte doslova sama, přesto ubírám jednu hvězdu za nevyváženost relevance jednotlivých kapitol. Rozumím tomu, že Kosatík chtěl občas vykreslit dobu tím, že zmínil životní osud některého z výtvarníků, hudebních skladatelů či literárních kritiků, ovšem některé osobnosti, o nichž píše, ovlivnily "dějiny češství" skutečně velmi okrajově.
To je otázka
Jostein Gaarder
Od autora fenomenálního Sofiina světa bych čekal trochu víc, než jen pár otázek roztahaných na několik desítek stran proložených obrázky. Otázky navíc ani neobsahují možné odpovědi. Podobný koncept zkrátka využili už jiní autoři a lépe, takže Gaarderův minipokus o praktickou filozofii pro děti v této konkurenci absolutně neobstojí. Navíc je-li knížka pro děti od pěti let, je potřeba otázky přizpůsobit jejich věku, třeba je i více strukturovat. Takto si to Gaarder zjednodušil, protože hlavní iniciativu při práci s tak tenoučkou knihou musí mít rodič.
Sdílejte, než to zakážou!
Andrej Babiš
Přátelé nechápou, jak můžu takto ztrácet čas, ale tohle jsem si přečíst musel. Inu, v prvé řadě nemám rád knihy, které za autora napíše někdo jiný. Klobouk dolů, pane Prchal, ale na tohle by Bureš prostě neměl ani mentální, ani časovou kapacitu.
Co se týče obsahu, kniha je výbornou ukázkou trumpovské populistické kampaně: Babiš je vlastně ideálním politikem pro všechny voličské skupiny. Je bojovníkem proti korupci a prosazuje moderní školství, je zapáleným environmentálním aktivistou, podporuje výrobce počítačových her, je progresivista a zároveň hájí tradiční hodnoty, je světový a zároveň kope za slušné Čechy... zkrátka každý si najde to své. Nejvtipnější je ovšem jeho recept na blahobyt, který by vyžadoval tak deset českých rozpočtů, kdyby měl být v plné výši realizován. Řidiči bez bodů STK zdarma! Kafe zadáčo v každé nemocnici! Slovo zdarma se vůbec v knize vyskytuje hodně často.
Číst Babiše je prostě skvělou psychologickou sondou do současného politického marketingu, kdy tradiční levice a pravice ztrácí smysl a úspěšní politici jsou ti, kteří dobře prokličkují v kulturních válkách.
Couchsurfing v Saudské Arábii
Stephan Orth
Německý Zibura! Politicky nekorektní cestopis po islámské teokracii, po kterém bude možná na autora vyhlášena fatwa.
Únava materiálu
Marek Šindelka
Tak to byla asi nejdéle čtená kniha. Na Šindelku prostě musíte mít dobré rozpoložení. Jeho básnické kořeny se nezapřou, text je poeticky čistý. Únava materiálu je v podstatě jedna velká báseň o průmyslové destrukci krajiny.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Dokonale propracovaná psychologie strůjců holocaustu a jejich obětí. Autorka má skvělou schopnost budovat napětí postupně a měnit vypravěčské perspektivy. Hvězda dolů za úryvky z Minčina deníku. Bylo to tam rušivé, čtenáře to vytrhávalo z příběhu, místo toho bych osobně třeba připojil pohled další z postav, třeba majitelky pekařství či Sageiny sestry. Konec je všeobecně považován za překvapivý, ale pozorný čtenář si oné nesrovnalosti, která pak způsobí zvrat, jistě všimne už dříve. Každopádně se tam trochu ztrácí motivace té hlavní záporné postavy.
Dělej něco! České a slovenské fanziny a budování alternativních scén
Miroslav Michela
Po Anarchistické publicistice (2013) konečně pořádná publikace mapující zinsterskou scénu v ČR. Oproti výše zmíněné knize se však Dělej něco! zaměřuje i na skinheadské a metalové ziny a snaží se i o teoretické uchopení, nikoliv jen katalogizaci. Autoři jsou zjevně bandička fanzinových nadšenců, v textu je to dost znát.
Hybridní politika
Jan Keller
Kniha je typickou ukázkou argumentačního faulu typu Slaměný panák. Keller sice úporně útočí na neomarxisty a na neoliberály, ovšem vkládá jim do úst něco, co nikdy netvrdili. Paradoxní třeba je, že v rámci protestů proti "humanitárním válkám" stáli "neomarxisté" v prvních řadách (a taky za to schytávali obuškama), zatímco Keller je v knize označuje naopak jako podporovatele válek. Pomatení někdejšího předního českého environmentalisty lze ilustrovat na jeho "slovníku pojmů", kdy klimatickou změnu definuje jako nástroj vyvolávání viny. Tak určitě!
Na druhou stranu, prvních pár kapitol obsahuje několik zajímavých a trefných postřehů. Srovnání marxismu a křesťanství v rámci typické západní linearity je hodně zajímavé a styčné body mezi liberální levicí a liberální pravicí jsou samozřejmě nepřehlédnutelné. Na zkušeného publicistu a sociologa je to ovšem málo.
Fialoví ďábli
Martin Jiroušek
Po teoretické práci Černý bod, v níž Martin Jiroušek rozebírá hororový žánr v českém a československém kontextu, přichází sbírka praktických ukázek – unikátní sborník Fialoví ďábli. Zajímavostí také je, že většina autorů a autorek pochází ze severu Moravy, kde se také řada příběhů – v kulisách ostravských putytk a žhavých hald – odehrává.
Sbírka je cenná zejména díky exkluzivitě předložených materiálů. Některá autorská jména jsou čtenářům zcela neznámá, řada povídek vyšla knižně vůbec poprvé, pomineme-li prvorepubliková sešitová vydání. Náročná editorská práce však trpí řadou neduhů. Je například velká škoda, že u spousty děl jsou uvedeny jen úryvky. Třeba u dystopické povídky Freda Stolského editor vynechal pasáž glosující postapokalyptickou politickou situaci, což přitom mohlo přinést lepší pochopení dobového kontextu. Snaha vypíchnout klíčové kapitoly téměř petisetstránkového Faráře z Hochglockneru pro změnu končí ne příliš působivým výběrem několika málo kapitol s editorskými dějovými vysvětlivkami.
Střelba v Kodani
Niklas Orrenius
Zatím nejslabší absyntovka. Oproti jiným, příběhovějším knihám, je Střelba v Kodani poměrně nesourodá. Kniha začíná samotnou střelbou, pokračuje informacemi o Larsi Vilksovi a končí rozbředlou debatou o svobodě slova a nekonečnými vyjádřeními toho či onoho politika či muslima. Střelba v Kodani ukazuje, že i dobré téma lze potopit ve chvíli, kdy se text špatně poskládá.
Neznámá společnost: Pohledy na současné Česko
Pavel Pospěch
„Sociologů rozhodně nemáme moc. Máme jich málo,“ uzavírá Pavel Pospěch svou novou knihu odvážnou tezí. Tezí, kterou se humanitně vzdělaný vědec v současném Česku málokdy odváží vyslovit nahlas, jelikož by byl ihned konfrontován rozlíceným davem bojujícím proti nadbytku neproduktivních liberálních mudrlantů. Přitom autor umí toto tvrzení pomocí jasně tematicky ohraničených kapitol doložit tak, že i člověk mimo obor pochopí, k čemu jsou vlastně ti sociologové důležití.
Neznámá společnost je zatím nejsrozumitelnějším pokusem vysvětlit běžnému lidu důležitost sociologie. Přesto si myslím, že k překonání kulturních válek bude třeba ještě mnoho trpělivosti.