mschmidtova komentáře u knih
Já nevím, no. Snažila jsem se, čekala jsem, že se děj rozjede, ale něco mi tam chybělo.
Pro mě to není ta kniha, od které bych se nemohla odtrhnout a četla dál a dál. Nedokážu říct, čím to je, ale znovu bych ji už nečetla.
Uf! Dlouho se mi nestalo, že bych knížku přečetla takhle rychle...
Chvíli mi bude trvat, než všechno vstřebám. Zasáhlo mě to hodně a často jsem si při čtení říkala, jak moc autorka dokáže vystihnout pocity postav. Jak hezky popisuje jejich motivy. Dlouho jsem se s tím nesetkala.
Tohle je moje první knížka od autorky, jen jsem viděla film Námi to končí. Už teď mám ale chuť koupit si všechny její knížky a všechny je přečíst.
Myslím, že tohle ve mně zůstane dlouho.
Tak tahle kniha byla pro mě příjemným překvapením. Autorku jsem vůbec neznala, knížku jsem si vybrala v knihovně podle obalu a nelituji toho.
Obsah mě hodně zaujal, bylo zajímavé sledovat vyprávění o životě chudé švadlenky, která moc dobře věděla, kam patří a co si může a nemůže dovolit, i když se jí podařilo navázat vztahy s lidmi z jiných sociálních vrstev.
Myslím, že mám novou oblíbenou autorku. Toto není první knížka od ní. Už jsem jích pár přečetla a ani jedna mě nezklamala. Obsah se nemusí líbit každému. Každý čte to, co mu vyhovuje, co v té chvíli zrovna potřebuje. A mně se tento typ knížek líbí moc. Není to vyloženě červená kniha, ale je tam příběh a vždycky nějaký hezký, originální příběh.
Přistihla jsem se, že jsem protahovala čtení, aby kniha neskončila tak brzy. Pro mě je znakem dobré knihy, když mám pocit, že v tom příběhu jsem taky. Když se přistihnu při tom, že to, co se v knize odehrává, se týká i mě, že je to i můj příběh. A tohle je pro mě znakem kvality. A u knížek této autorky to platí jednoznačně. Já tedy musím dát plný počet hvězd a už se těším na další její knížku.
Kniha je hodně smutná. Takovéto příběhy se ale bohužel stávají. Není to odtržené od reality. Svět je plný narcisů, psychopatů a manipulátorů. Daisy chápu. Není divu, že si našla Jakuba. Prvního, kdo byl ochoten ji vidět jako ŽENU, kdo ji doopravdy MILOVAL. Ani jeden z jejích mužů nebyl v pořádku. Ani jeden nebyl ideální, ani jeden jí nebyl hoden. To ona ale nevěděla. Dělala, co mohla, jen za sebe se postavit neuměla. Škoda, že skončila tak špatně, tahle kniha by potřebovala hezký konec.
I mně je z knihy úzko a smutno. Jak se hodnotí takové téma? Kdyby existovalo jen v knihách, bylo by na světě mnohem, mnohem líp...
No, já nevím, no. Přečetla jsem si pár komentářů, abych zjistila, jak na tom jsem já a fakt nevím. Mně tam něco chybělo. Nějaké napětí, zvědavost, jak to bude dál, akce, děj...Chybělo mi také, že autorka nejde do hloubky, postavy jsou popsané povrchně, nikdo v té rodině pořádně nepřemýšlí, všichni jdou jen po povrchu...
Do této knihy se mi moc nechtělo. Začátkem jsem se docela dlouho prokousávala a říkala jsem si, že si chci radši přečíst něco vánočního, nějakou romanci, něco hezčího....Ale vydržela jsem a udělala jsem dobře. Úplný závěr ale dává námět k dalšímu zamyšlení a můj pohled na "holku z bažiny" dost mění...
(SPOILER) Knihu jsem četla ráda a těšila jsem se na ni. Líbil se mi i styl, kterým je napsaná. Dala bych jí 5 hvězd, ale:
Nesedělo mi, co Marie prováděla se seniory, o které se starala. Nehodilo se mi to k ní, přišlo mi, že taková není. Kromě toho se tím moc nezabývala, podle mě to měla víc řešit...
A nelíbil se mi konec. Čekala jsem nějaké vysvětlení, rozuzlení, prostě zakončení. Jenže tady žádný konec není, prostě najednou někde skončí děj a já vlastně ani nevím, jak to celé skončilo a proč. Konec jsem prostě nepochopila. Jak to tedy s Marií dopadlo a proč? Nevím?
Kdyby byl konec trochu jiný, byla bych nadšená. Takhle jsem ale bohužel trochu zklamaná.
Byla jsem tam s nimi!!! Když jsem s postavami v příběhu, nechce se mi je opouštět, odejít od knížky a dočíst ji a to je pro mě vždy znakem dobré knížky. Kdo rád a hodně čte, zná ten pocit. A tady to bylo taky tak. Prožívala jsem všechno s nimi, postavy se staly mými kamarády a ještě dlouho na ně budu vzpomínat. Jsou totiž hygge a celá kniha je hygge a stojí za to si ji přečíst.
Je to už dlouho, co jsem naposledy četla něco od Cooka. Už jsem zapomněla, jaké jeho knihy jsou. Baví mě na nich to, že jsou čtivé, napínavé, jde o zajímavá témata, ale nepatří mezi horory nebo thrillery, které nečtu.
I "Krize" mě bavila. Mám ráda příběhy z lékařského prostředí a Cook mě opět nezklamal. Byla jsem zvědavá, jak příběh půjde dál, jaké rozuzlení nastane a konec mě překvapil. Chybělo mi tam vysvětlení několika událostí, ale to neubírá na čtivosti a zajímavosti příběhu.
Právě jsem ji dočetla...Dlooouho jsem nečetla, a teď mám tolik knih, které bych chtěla přečíst a tato kniha k nim rozhodně patří a i další od této autorky. Hrad ve Skotsku je moje první od ní a určitě nezůstane jen u ní.
Hm...je to slaďárna, nebo není? Jde tam o vztahy, kamarádství, jídlo...
"Izzy se v duchu usmála, nebylo nic lepšího než hostit lidi. A o pár okamžiků později, s pusou plnou hovězího a lahodné vydatné omáčky, si pomyslela, že není nic lepšího než jíst dobré jídlo. Rozhlédla se a se zábleskem pýchy a uspokojení si vychutnávala očividnou radost a uznání ve tvářích všech stolovníků. O tomhle byl život. Konzumace a sdílení jídla, něco, o čem její mentorka Adrienne hodně mluvila, a teď když byla její kuchyně plná pestré směsice lidí, z nichž většinu před příchodem na hrad nikdy nepotkala, to pochopila. Tohle bylo to, co chtěla dělat. Starat se o lidi a o to, aby se na hradě cítili vítáni, dopřát jim odpočinek od jejich skutečných životů. Čas na načerpání sil a usebrání."........Tak přesně o tomhle kniha je.
(SPOILER) Nerozumím tomu, za co kniha dostává tolik hvězdiček. Mně z ní bylo hodně zle. Nelíbilo se mi, k jakému rozhodnutí Kate dospěla. Nesouhlasím s tím a nikdy nebudu. Už je to pár let, co jsem ji přečetla, přesto si ale obsah pamatuji.
Hledala jsem nějakou knížku, kde bych se poučila, kde bych dostala příklad "Dobré matky", ale místo toho jsem se hodně zklamala. Knížku vůbec nikomu nedoporučuji, nelíbí se mi, jaký dává návod.
Zajímavá kniha. Nejdřív mi vadil styl, jakým je psaná, pak mi ale došlo, že je napsaná dost dobře, protože hlavní postavou je muž, a tomu přesně odpovídá styl psaní. Děj je vyprávěn z jeho pohledu, jeho slovy, jeho pohledem "muže" na svět a na ženy.
Je to čtivé, zajímavé, ale něco mi tam přece jen chybělo, asi nějaký happy end, sklon k lepšímu. Stejně mi ale hlavní postavy zůstaly v hlavě a nerada jsem se s nimi loučila.
Tato kniha se hodnotí jen velmi těžko. Kdybych měla hodnotit obsah, nedala bych ani jednu hvězdičku. Za to, jak vypadala společnost, kam směřovala, jaké se děly události - nic pozitivního a žádná naděje. Bohužel děj není daleko od dnešní reality a mnoho z popisovaných věcí se děje i dnes. Společnost v knize bohužel není daleko od dnešní společnosti. Pět hvězd dávám ale autorovi za propracovanost, odhad skutečností, které se stávají realitou, za kvalitní jazyk,.... Dobrý pocit z této knihy ale rozhodně nemám a nečetla se mi vůbec lehce.
Kniha se mi líbila, to ano. Ale nějak jsem nemohla poznat svoji oblíbenou autorku. Na jejích příbězích miluju rozmanitost postav, jejich povahy, vše co skrývají, jak žijí atd. Tady se mi toho ale dle mého názoru moc neodkrylo. Někde to drhlo. Přesto se mi příběh líbil, i když jsem si asi do poloviny knížky říkala, že už toho tajemství je až moc, že bych se už konečně tedy mohla dozvědět, co se stalo a všichni by mohli přestat vyvádět. Pak jsem ale pochopila, proč tak vyvádějí. Stejně to ale tak nějak nebylo ono, knihu ale stejně doporučuji.
Dost náročné čtení. Myslela jsem si, že si trochu odpočnu o Vánocích s vánočním dárkem. To vážně ne....Klobouk dolů před autorkou, vybírá si kontroverzní témata, která má fakt nastudovaná, dlouho se připravuje, než knihu napíše. V dnešní době velmi aktuální téma, co je vlastně rasismus, kam až vede tolerance jiné rasy, jiného národa, kdo je tady vlastně diskriminován? Rozhodně stojí za to, si tuto knihu přečíst.
Pěkný a poučný příběh, jako všechny od tohoto autora.
Moc hezký příběh jedné rodiny, ostrova, lidí, co se nevzdávají a překonají všechny krize.
Je to deník, takže nemůžu hodnotit jen styl psaní a obsah. Musím nutně hodnotit i osobnost autora, která se do deníku promítá. Nemám ráda lidi, kteří se chlubí něčím, o čem by vůbec neměli mluvit a ještě to prezentují jako ironii. Lidé, kteří rádi a často mluví, si často neuvědomují, co vlastně o sobě vypovídají.