Nočnípták
komentáře u knih
Tygr dělá uáá uáá …
Kamila Kopsová
Určitě to není ve skutečnosti tak jednoduché, protože každé dítě s ADHD není stejné. Tady takové to zjednodušení je asi dobré jako návod, jak naučit některé dítě zvládat projevy hyperaktivity.
Vlaštovčí kopec
Donna Everhart
Začnu obálkou. Je moc pěkná, ale proč je podobná obálce Kde zpívají raci? Co tím nakladatel sledoval? A ještě na obálku napsal, že je pro čtenáře tohoto bestseleru. Je to zavádějící. Společné ty knihy mají jen to, že se odehrávají v Severní Karolíně. A to ještě Vlaštovčí kopec až ve druhé polovině. Začátek je v Georgii.
Právě kvůli té obálce jsem začínala číst dost s nedůvěrou. Byla jsem ale mile překvapena. Líbilo se mně to a dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí. O terpentýnářských pracovních táborech jsem už kdysi v nějaké dobrodružné knížce četla, ale až tady jsem zjistila, jak to v nich vypadalo.
Konec knihy byl na mně trochu moc happyendový, ale vlastně proč ne. Nakonec jsem z něj měla takový hřejivý pocit.
Chce to pořádnou kuráž, aby člověk dokázal zachránit sám sebe... Tak tahle věta na té obálce, ta tam opravdu patří.
Knihu doporučuji.
Teď jsem si přečetla komentáře. Přímo z duše mi mluví komentář mag087 z 30.12.
Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení
Martin Moravec
Tento rozhovor nemá chybu. Zajímavé případy. Z vyprávění pana Mareše cítíte profesionalitu a umění podat události jasně, čistě. Otázky pana Moravce jsou zajímavé a jenom na dvě nebo tři pan Mareš neodpověděl. Přece nemůže dávat návod jak vraždu provést.
Kniha se mně líbila, četla se dobře a rychle. Na televizi se dívám opravdu málo, ale Případy 1.oddeleni jsem viděla a tohle je moc pěkné doplnění seriálu. Tak teď budu asi muset zhlédnout i Devadesátky.
Dračí tetování
Helene Tursten
Moje druhá kniha s vyšetřovatelkou Irene Hussovou. Vrah je nechutný sadistický nekrofil, ale autorka se v nechutnostech nijak zvlášť nepatlá. Děj má spád, ani jsem se nenadála a byl konec. Jsem ráda, že Irene není ani alkoholička, ani nemá psychické potíže jak to v poslední době v detektivkách bývá.
A Tom Tanaka je "boží", asi jsem se zamilovala.
Ano, můj pane
František Niedl
František Niedl opět nezklamal. Dobrodružné, napínavé, humorné a vtipné. Skoro mě mrzí, že jsem to přečetla tak rychle, teď budu netrpělivě čekat na další díl.
Na kopci
Jiří Březina
Do poloviny se děj hrozně vlekl, myslela jsem, že to vzdám. Protože se mně líbila autorova nejnovější kniha Nalezení, vytrvala jsem. Druhá půlka už byla čtivější.Téma zajímavé, i když v určitých chvílích dost nepravděpodobné. A našla jsem nějaké nesrovnalosti. Nejspíš to bude tím, že je to prvotina, což je omluvitelné.
Republika
Jiří Padevět
S tím, že nakladatelství Host vydává knihy obsahově i vzhledově kvalitní, se prostě počítá. Zrovna tak i tahle je malým uměleckým dílem. 73 povídek sleduje 73 let našeho státu. Moc dobře zpracovaný stručný přehled našich dějin z pohledu různých autorů. Ať už z povídek, ilustrací nebo komentářů před povídkami jsem byla nadšená. Navíc zde přímo vyčnívá krása českého jazyka.
Původně měla být kniha ozdobou naší knihovny, ale překonala jsem se a darovala ji. Vydržím, nebo si půjdu koupit další?
Zapomenutý svět Zdeňka Buriana
Ondřej Müller
Přestože mám knihu již dávno přečtenou, dala jsem ji mezi ty, které právě čtu. Já ji totiž čtu pořád. Leží na stolečku u mého oblíbeného křesla a namátkou ji každou chvíli otvírám. Dělí se o moji pozornost s knihou Dobrodružný svět Zdeňka Buriana.
Noční brána
Peter May
Enzo je zpět! Tím mě Peter May moc potěšil. A zase hvězdičky nestačí. Líbilo se mně tady všechno. Zápletka, vyšetřování i změny, které se za devět let staly v Enzově rodině. Enzo stárne, ale pořád je to on - můj oblíbenec.
Muž bez tváře
Peter May
Peter May je můj oblíbený autor. Politika mně nevadila. Zápletka s autistickou Taniou byla zajímavá, ale právě na přístupu k autistům je znát, že kniha byla napsána již v osmdesátých letech.
Každá kniha pro mě nemusí končit vysloveně sluníčkově, ale tady jsem za takový konec moc ráda.
Akce Kvilda
Pavel Švec
Téma bylo zajímavé. Těšila jsem se na čtení, ale zpracování mě zklamalo. Kdyby třeba měla kniha dvě,nebo i tři dějové linie, ale tady se skákalo v čase tak nějak nesystematicky, chaoticky. Často se také mnohé údaje opakovaly. Je zde hodně fotografií zápisů z vyšetřování, udavačských dopisu a míst, kde Jaroslav Maršík žil i kde se ukrýval. Jenomže mnoho jich je z dnešní doby a jen několik z padesátých let.
Podle mě je kniha tím opakováním údajů a fotografiemi zbytečně natahována. Není to román, je to literatura faktu. Teda měla být. Jenomže pak by byla kniha poloviční.
Alternativní medicína: Komplexní prevence a léčba přírodními prostředky
Jiří Janča
Tolik informací a rad, až jsem se tak trochu ztratila. Ale některé jsem si vzala za své. Jen kdybych tak měla pevnou vůli a opravdu dokázala rady dodržovat a vytrvat. To já však nedokážu. Škoda.
Válka vzpomínek
Guillaume Musso
Musso opět nezklamal. Čtivé to bylo a vůbec neřeším jestli byl příběh moc komplikovaný, nebo neuvěřitelný. Já vím, že ostrov je fikce, ale na rozdíl od čtenářky niknikita jsem do té mapy opravdu koukla. Přece jenom, co kdyby....
Tohle mě zaujalo. Cituji
"Jenže já jsem nikdy nikomu nedovolil, aby mi říkal, co mám nebo nemám číst. A hrát si na soudce a rozhodovat co literatura je a co není, mi připadá jako vrchol samolibosti."
Skleněné domy
Louise Penny
"Three Pines je stav mysli. Když dáme přednost toleranci před nenávistí, dobrotě před krutostí, laskavosti před šikanováním. Když se rozhodneme nebýt cyničtí a mít naději. Pak žijeme v Three Pines."
Tato autorčina slova vyjadřují přesně můj názor na pennyovskou, vlastně neexistující vesničku. Miluju Three Pines a její obyvatele.
Rodné domy slavných
Radek Laudin
Z téhle knihy jsem si vybrala rodné domy našich spisovatelů. Udělala jsem si moc pěkný přehled v kterém kraji jaký je, abych věděla co navštívíme při prázdninovém cestování s vnoučaty.
Boleticko - krajina zapomenuté Šumavy
Petr Hudičák
Tady mně zase hvězdičky nestačí. Boleticko se stalo mojí láskou až teď na stará kolena. Já, od mládí tramp, mám prochozenou Šumavu. Boleticko bylo ovšem zakázané. Co se zmenšil vojenský újezd, snažím se dohnat uběhlý čas a poznat co nejvíc ze zapomenuté Šumavy. A protože ten čas už opravdu nedoženu, jsem vděčná za nádhernou publikaci. Něco navštívím v knížce, něco ve skutečnosti.
Porodní bába od fjordu
Edvard Hoem
Drsný život v devatenáctém století na venkově drsného Norska. Je to příběh Stiny, první porodní báby u fjordu Romsdal. Mám ráda knihy psané na základě skutečných událostí. To tahle je. Stina byla autorova praprababička. Kniha je zajímavá a poučná. Cílevědomá a statečná Stina. Šla si houževnatě za svým snem. Měla však také veliké štěstí, v uskutečnění jejího snu ji podpořili rodiče, manžel i švagr. Bez podpory svých blízkých by to těžko dokázala.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Co mám napsat o této knize? Vždyť ve svém komentáři už všechno napsala soukroma. Je o kousek níž, přečtěte si jej. Je výstižný, lepší bych nenapsala. Jenom tak trošičku nesouhlasím s tím srovnáváním knihy s Prokletým krajem, protože mně se líbil i ten.
Mrzí mě, že nemohu dát plný počet*. Vůbec jsem totiž neporozuměla tomu, proč autorka zmiňuje případ Kramný. Myslím, že to pro děj této knihy bylo zbytečné. Proto jen 4*
Rychlé nebe
Pavel Klíma
Zajímavá malá knížečka, pro mne neznámý básník. Zatím jsem o něm nikde nic nenašla, ale pátrám dál. Některé verše se mně sice zdály takové naivní, až dětské, ale některé jsem si musela nahlas recitovat. A nadšená jsem z obrázků doprovázejících verše. Není u nich autor,tak předpokládám, že jsou také Pavla Klímy. Ještě mě zaujalo motto knihy.
motto
Z dnešního požehnání v malšickém kostele:
"Bůh nás žehnej dostatkem bláznovství,
abychom měli odvahu být ve světě jiní a dělat
věci, o kterých ostatní říkají, že udělat nejdou."
Pak zaznělo Amen.