Patane
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Líbila se mi moc. Trochu mi tématem připomněla Houbařku. Mornstajnova je skvělá vypravěčka. Kniha ale na rozdíl od těch předešlých nemá smirlivy konec. Pořád jsem čekala, že se "cacore" dostane nějaké zadostiučinění, že se něco stane, ona něco řekne a věci se dají do pohybu.... konec stejně bolestný jako kniha.
Vrány
Petra Dvořáková
Silný příběh, čte se to skoro samo. Ale je to smutné čtení. Jako rodiči se mi strašně těžce čtou knížky, kde trpí dítě, které ještě nemůže vzít život do vlastních rukou.
Pořád jsem si říkala, jestli je možné, aby rodič tak moc nesnášel jedno své dítě.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Nejvíc mě na knize okouzlil popis krajiny bažin a mokřadů se všemi rostlinami a zvířaty. Příběh opuštěné Kyi, která se musela od dětství umět postarat sama o sebe, byl silný a vlastně v dnešní době svobodného vzdělání velmi aktuální. Kya, která byla všeho všudy jednou ve škole, se stala přední odbornicí na faunu a floru bažiny. Konec a objasnění vraždy Chase mě hodně překvapil. Teď se chystám na film, doufám, že mě nezklame.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Kniha je velmi ctiva a vypovídá o strasne nacistické mašinérii. Hlavní postava Robert Lang vykonává rozkazy a vykonává je svědomitě. Po válce se nebojí soudu, protože jen vykonával rozkazy, vinu neciti. Nepociťuje lítost, když ho obviní, že zabil 3 a půl miliónu lidí, ještě soudce opraví, že jich bylo jen 2 a půl miliónu. Je zdceny, když se dozví, že jeho nadřízený spáchal sebevraždu a už nemůže říct, že Langovi dával rozkazy.
Kniha je pozoruhodná i v tom, jaký vliv má přísná výchova a že vychovávat dítě k poslušnosti, nemusí být vždy to nejlepší.
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
Tuhle knížku jsem si vybrala na léto. A asi se sešla moje nálada a atmosféra knížky a vše si tak sedlo. Ano, kniha je předvídatelna, postavy představují klišé- chudá matka samozivitelka a úspěšný programátor, ale mně to nevadilo. Postavy jsou sympatické, road trip anglickou krajinou má super atmosféru, no a happy end je už taková tresnicka na dortu!
Děti nade vše
Delphine de Vigan
Tuhle knížku jsem zhltla. Je úžasná. Atmosférou, vyprávěním, zápletkou. A je to mrazivé čtení, když si člověk uvědomí, že tyto situace se dnes dějí mnoha dětem. Postava Melanie mi přišla až neuvěřitelná tim, že neměla sebemenší reflexi a celou knihu nepochybovala o spravnosti svého konání.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Kniha je velmi čtivá, o tom žádná. Ale po přečtení čtyř knih musím přiznat, že Mornštajnová píše hodně předvídatelně a stále se opakuje koncept vypravování od minulosti do přítomnosti, stejně jako u Slepé mapy nebo Hotýlku.
Kočka na cestách
Hiro Arikawa
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Líbil se mi styl psaní. Situace zachycená z pohledu kočky byla také fajn. Od počátku ale bylo jasné, že se děje asi něco závažného, když se Satoru kočky vzdává. Z konce jsem byla dojatá.
Sítě
Petra Dvořáková
Mě kniha doslova pohltila. Všechny příběhy mě oslovily. Nejvíc deprimující mi přišel poslední hlavně kvůli líčení nemocničního prostředí. Nejméně uvěřitelný mi přišel první, nevím, jestli by dotyčná tak rychle prohlédla manipulátora a jednala tak razantně. Druhá povídka se mi líbila tou dopisovou formou. Petra Dvořáková mě hrozně baví.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Petra Soukupová je pro mě záruka dobrého čtení. Kniha je hodně tíživá, hlavní hrdinku, Veroniku, jsem strašně litovala. Říkala jsem si, proč to musí všechno snášet, co může ještě unést? Ale ten konec... ten konec byl pro mě takovým světlem na konci tunelu, že možná někdy stačí opravdu málo, abychom se nakonec rozhodli správně!
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Nejsem čtenář detektivek. Není to můj šálek čaje. Na této knize musím ocenit hlavní postavy Cormorana a Robin, které jsou velmi sympaticky vykreslené. Bohužel pro mě velmi zdlouhavé a velmi si podobné popisy vyslýchání svědků. Některé postavy se mi i velmi pletly. Závěr chytil dobrý spád a rozuzlení bylo pro mě velmi překvapivé.
Pýcha a přemlouvání
Jane Austen
(SPOILER) Moje druhá nejoblíbenější kniha od autorky, první je samozřejmě Pýcha a předsudek :). Poměrně útlá knížka o Anně Elliotové, které je ,,už" 27 a nikdy se pořádně nevzpamatovala ze ztráty své životní lásky. Nechala se přesvědčit, že vztah s nemajetným mužem nemá budoucnost. Anne není tak vtipná a živelná jako Elizabeth, ale já ji mám ráda.
No a Frederik se nám na scénu vrátí a je to takové austenovsky milé i vtipné, plné drobných nedorozumění a zraněných citů. Ale je to samozřejmě Jane Austen, takže láska si k oběma opět cestu najde.
Knihkupectví u jezera
Jenny Colgan
Knížka mě trochu zklamala. Atmosféra je super - mlhavé Skotsko, jezero, staré šlechtické sídlo se zatazenymi závěsy. Zoe je sympatická (matky samozivitelky mám jako hrdinky ráda), děti jsou zpočátku na pěst, ale od začátku je zřejmé, že si je Zoe získá.
Zklamáním pro mě byla milostná linka mezi Zoey a Ramseym. On se tam vždy tak zjevil a najednou šup - láska jako tram.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Pro mě nejhorší knížka od Jane Austen. Hlavní hrdinka mi přišla taková moc dokonalá, nechybující a oproti dalším spisovatelčiným hrdinkám trochu uťáplá. Ani další postavy mi příliš nepřirostly k srdci. Dějem jsem se prokousávala velmi těžce.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Po Houbařce a Anežce je to zklamání. První třetina knihy je výborná. Dokud je Eliška dítě a žije u své tety, má kniha super atmosféru. Poté ale přijde zlom a ve chvíli, kdy začne pátrat po příčinách činu své matky, je to takové nijaké a nedotažené. Jako by sama autorka nevěděla, jak dál.
Nebuď p*ča aneb jak (ne)pracovat s dětmi
Tomáš Morávek
Kniha, která zaujme provokativním názvem a příběhy dětí z ústavní péče. Některým příběhům jsem nemohla uvěřit. Myslela jsem, že praktiky tam popisované, už neexistují. Moc se mi líbily předěly kapitol v podobě výroků a básniček dětí. Co mi vadilo byl povýšený tón autora, který se stavěl do pozice toho, jenž všechno dělá správně a nechybuje.
Zahrada
Petra Dvořáková
(SPOILER) Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdičkami. Tři jsou za, pro mě, slabý zacatek. Vadil mi jazyk postav. Kdo dnes říká věty typu - To je nestastnice! Ve druhé půli se příběh rozjel. Bylo mi jasné celkem brzy, jaký bude mít Jaroslav problém, a stejně jako někteří další komentujici, nebyla mi ta postava příliš sympatická. Hlavně svým postojem, kdy odmítal návštěvu psychologa a všechno si chtěl vyřešit sám. Bylo mi ale lito, ze přestože nic neudělal, vysloužil si rozbitá okna, volieru a hanlivy napis. Konec je smirlivy.
Petru Dvořákovou čtu moc ráda. Je to jedna z mých nejoblíbenějších autorek.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
(SPOILER) Moje druhá kniha od Delphine de Vigan. Celý příběh se odehrává v jeden jarní den, kdy má Mathilda potkat podle kartářky lásku. Hlavními postavami jsou Mathilda, která zažívá v práci pomalou sikanu od šéfa a Thibault, lékař na pařížské záchrance. Oba jsou unavení a flustrovani. Líbila se mi dějova linka Mathildy, o trochu méně příběh Thibaulta.
Mathilde jsem fandila, pořád jsem čekala, že začne v praci bojovat, bylo mi až zle z toho, co zažívá.
Bohužel mě zklamal konec. Čekala jsem nějakou katarzi, rozuzlení...a to se bohužel nestalo.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
(SPOILER) Začetla jsem se postupně. Pak mě kniha celkem vtahla. Moc se mi líbilo autorcino pojetí nebe a pekla.
Blbá Vendula
Noemi Cupalová
(SPOILER) Blbá Vendula se zhruba ve čtvrtině dělí na dvě linky. Poté, co je Vendulina máma pozvána do školy kvůli problémovému chování, reaguje cestou domů dvěma způsoby, vznikají dvě Venduly.
Kniha má pro mě dost kontroverzní obálku, příběh je čtivý. Kniha celkově krásně zpracovaná.