Prey
komentáře u knih

Mareše znám z českých investigativců asi nejkratší dobu, hlavně díky YouTube. Na jednu stranu je to zajímavá kolekce, na druhou mi přijde, že autor se věnuje všemu, ale nic nedotáhne k novým závěrům.


Červená knihovna ze současnosti, nenáročné čtení. Děj se táhne, ale na vypnutí hlavy - proč ne.


No, je to takový výchovný pelmel. Přitom třeba Piškot s Meluzínem jsou námět na bezmála psychologický thriller. Škoda.


Hodně, hodně zajímavé. Dějově to chvílemi přešlapuje na místě, ale jen tak mimochodem je tam vetknuta spousta zajímavých myšlenek o zákonitostech v našich životech. Svým způsobem se jedná o obhajobu humanitních věd (s přesahem do parapsychologie), která musí zůstat ležet v hlavě i zcela racionálním jedincům... Na český román výjimečný počin.


Ale jo, párkrát se zasmějete, jenže celkově to žádné veledílo není, spíš deníček o navštívených zemích a dámských jízdách. Letectví je tam málo.


Plně chápu, proč Tučková nežije život one-trick-pony, chrličky románů, a věnuje se i kurátorství, dramatu, historii, překladům, mateřství… (Kde jinde přicházet na nosné náměty?) Jenže právě proto jsem se s Fabrikou hodně dlouho trápil. Je to takový kočkopes mezi beletrií a naučnou literaturou, hodně fragmentovaný příběh, spíše katalog výstavy s přiznanou fabulací scén. Sešít to jinak, asi by to bylo ještě méně věrné skutečnosti, ale látka by to byla hladší, příjemnější, nositelnější. :-) Těším se na další román, snad se 9 let po Žítkovských bohyních konečně dočkáme.


Kontemplace nad nesnesitelnou lehkostí kamene… :-) Ale ne historický román, bohužel. Fascinující děj se odehrává jaksi mimochodem, často mezi kapitolami. A laik se ztrácí ve stavitelských i církevních pojmech, zoufale vzpomínaje na knihy, které nepotřebují dodatky – protože čtenáře do tématu uvádějí každou větou, každým odstavcem, každou stránkou. Obdivuhodná práce autora i překladatele vychází tak trochu vniveč. (Čteno v překladu Denise Molčanova.)


Mám s tím pár problémů. Zejména ten, že není jasné, jestli je autor nezávislý cestovatel, který s vypětím všech sil, ohrožen na životě, podniká filozofickou pouť, nebo profík s GoPro, který šikovně monetizuje své globální souložení. :-) Protože však dokážu uznale pokývat hlavou nad oběma možnostmi, zůstává mi tu velký obdiv k Matějově otevřenosti světu.


Ne, není to moc vtipné, spíš důvtipné. Díky bohu, díky Charvátovi, je to krásně smutné a rozkošně výstižné.


Systematickému Jakubu Čechovi jsem vyčítal málo soukromých emocí. Tady jsou (a díky za ně), ale zas jsem chvílemi postrádal ten pocit, že jsme na trase společně, krok po kroku, den po dni. Přesto obdivuhodné a upřímné.


Nával lásky a chtíče vyjádřený pěkně. Ale tu osudovost, celoživotní vzpomínání, už jsem tomu nevěřil. (Čteno v překladu Anny Plasové.)


Poněkud zvláštní feeling většiny povídek. Nějak jsem se nemohl začíst, bohužel. Až moc suché, odtažité. (Čteno v překladu Jiřího Hrubého.)


Vždycky přemýšlím, jestli každý vydaný autor je automaticky profesionální autor. Tohle je spíš taková zapálená amatérská grafomanie, jak překombinovaným příběhem, tak zpracováním. Sex a zločin prodávají.


Knihy Dvořákové jsou pro mě v poslední době jistotou dobrého vykreslení mezilidských vztahů. Nikdy to není úplně veselé, ale čtivé ano.


Lepší než první díl. Jako oddechová teen romantika naprosto ideální.


Autorka umí, její postavy mě zajímají, ale tohle mělo ještě chvíli zrát. Několik pasáží vyzní tak nějak do ztracena, ale tím nemyslím hlavní linku, u které to má opodstatnění. Těžké téma.


Pokračování titulu Za obzorem jiný svět. Nemůžu si pomoct, mě to prostě dojalo, lepší než první díl. Hrdinům držíte palce.


Ne pokaždé má člověk náladu na sofistikovaný literární jazyk. Tohle je prosté vyprávění, ale čtivé. Pokračuje skvělým titulem Dům z mlhy.


První díl mě strhl víc, tohle je takový bonus.


Ne vyloženě špatné, ale hodně nevyrovnané v jednotlivých částech. Ve výsledku mě nestrhla ani rovina vztahová, ani ta o národních mentalitách.
