Prske komentáře u knih
Knížce jsem se docela dlouho vyhýbala a teď už vím, že to byla škoda! Ač se jedná o historický román, děj ubíhal velmi rychle a všechny postavy byly popsány velmi uvěřitelně. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla další, méně známou, kapitolu v dějinách naší země.
Velmi depresivní příběh, už dlouho mi nebylo z nějaké představy tak moc do breku... Pohled na konkrétní “problémy” ze strany Báry a ze strany její mámy nejspíš způsobil onu smutnou autentičnost.
Takto to dopadá, když mají děti zakomplexovaní rodiče, co si na nich léčí svoje vlastní křivdy.
Poslední kniha, která mi od autorky ještě chyběla. Zklamaná rozhodně nejsem, v porovnání s ostatními knihami asi nejvíc oddechový příběh, víc o lidech a míň o režimu (i když komunismus byl opět vylíčen výstižně).
Ke konci už jsem trošku ztrácela přehled v postavách, ale to jsem asi spíš jen vyšla ze cviku :)
Tomu říkám příběh ze života. Asi jsem nikdy necítila takové souznění s myšlením všech postav. Chvíli mi trvalo zvyknout si na styl dialogů bez uvozovek, ale pak tím spíš děj rychle ubíhal a vtahovalo mě to víc a víc. Jsem ráda i za uvěřitelný konec, žádný klasický románový.
Je šílené, že se něco takového v 21. století stále děje. Při čtení především ženských osudů jsem cítila obrovskou vděčnost za to, kde jsem se narodila.
(SPOILER) Tak jo, v poslední části knihy jsem se fakt bála a byla ráda, že ji čtu ve dne a v civilizaci…
Sama se přikláním k tomu, že příběh je spíš mystifikací (historky ohledně zničení gramodesek, mobilu i užívání drog tomu hodně pomáhají), ale co je velmi znepokojivé - reálná zmizení několika desítek lidí v pohoří Tribeč. Co si o tom myslet?
Unikátní příběh z prostředí 2. světové války. I přes obsáhlost knihy měl děj spád a na konci i ukápla slza...
No já jsem teda nadšená! I přes větší počet stran jsem měla knihu přečtenou poměrně rychle, děj nebyl předvídatelný a velmi napínavý, netradiční komplikovaná zápletka. Pecka!
Beskydy is the new Tribeč? Ne vážně, já se bála úplně stejně jako u Trhliny. Za to hvězdička vlastně dolů, protože tenhle námět zas tolik originální není.
Postavy velmi nesympatické, ale to byl možná i záměr :) no, do lesa sama zase nějakou dobu nepůjdu…
Jednoduchý krátký příběh, který přibližuje jak práci v České poště, tak začleňování vězňů po odpykání trestu. Osud hlavní hrdinky byl hodně tíživý, opravdu mi jí bylo líto…
Tuhle knihu jsem zhltla docela rychle, protože to prostě ani nijak nešlo - s Agnes jsem velmi soucítila a byla jsem zvědavá, jak se její konflikty s matkou vyvinou.
Určitě zajímavý pohled na vnímání romské kultury a předsudky s ní spojené.
Některé pasáže byly na můj vkus až moc popisné a raději jsem si to ani nechtěla představovat.
Závěr mě trochu zklamal a nějak mi neseděl do celého příběhu, proto o hvězdičku méně.
Všechny knihy od paní Mornštajnové miluju. Zde mi ale nějak přišlo, že jel děj jen po povrchu a kde by to chtělo přidat, tam mi něco chybělo. Stejně jako konec byl trošku zklamání, depresivní...
Musím se přidat - tahle kniha mě od Viktorie Hanišové také bavila nejvíc! Smutné a dojemné čtení, ale i spousta ponaučení a různých pohledů na věc. Skvělé :)
Velmi poutavý styl vyprávění, syrový, chvíli jsem si musela zvykat. V tomto období ruské okupace Ukrajiny dostává námět a prostředí úplně jiný rozměr...
Kniha mě neuvěřitelně bavila i přes lehkou prvoplánovost. Již téměř od začátku jsem měla tušení, jak příběh skončí. Co se mi ale líbilo moc byla myšlenka neomezených možností, to, že každé rozhodnutí vytváří další a další větvení naší budoucnosti.
(SPOILER) Kromě první povídky mě zaujaly všechny. Každá trochu jinak, občas mi bylo hodně smutno. Poslední povídka, která by asi měla tohle depresivní téma ukončit tak nějak v dobrém, se mi teda moc pozitivně nezdála.
Ale rozhodně kniha stojí za přečtení.
Skvěle popsané charaktery a myšlenky hlavních postav. I nápad celého příběhu mě velmi zaujal, i když mohl být mnohem lépe zpracován (celou dobu jsem přemýšlela, co mi to tak moc připomíná? Farmu zvířat s rovnými a rovnějšími zvířaty..). Nechce se mi věřit, že mi komunismus 21.století vypadal “jen” takto.
Kdybych nebyla sama mámou a část knihy o výchovném ústavě mě tak nezasáhla, hodnotila bych asi o hvězdičku míň.
I tak mě velmi znepokojuje, že i dnes se na světě dějí věci, kterých jsme se my v 89 úspěšně zbavili...
(SPOILER) Osud němců na českém území po konci války mě zajímá od chvíle, co jsem dočetla Vyhnání Gerty Schnirch (Kateřina Tučková). V tomto příběhu ani tak nehrál hlavní roli popis zvěrstev páchaných na němcích, jako spíš osudy konkrétních lidí více či méně vinných.
V mnohém mi kniha stylem připomínala Hanu od Aleny Mornštajnové - babička z Německa zprvu outsider a jasná černá ovce “rodiny” se nakonec ukáže jako oběť událostí.
Jakuba Katalpa mě stylem vyprávění nadchla, už se těším na Zuzanin dech a Doupě :)
Prvních pár desítek stran jsem vyloženě protrpěla (hokejem jsem naprosto nepolíbená, dokonce bych i řekla, že k němu mám vypěstovaný odpor), ale držela jsem se rady přítele, že mám brát zmínky o hokeji jako metaforu a pak už půjde o úplně jiné věci. Měl pravdu, děj se poté rozjel a já se od knížky nemohla odtrhnout. Sice jsem trochu zklamaná koncem, ale to už je jen taková maličkost.