puml komentáře u knih

Výborná kniha, jež se snaží vcítit do ducha doby a do myšlení a jednání tehdějších vysokých a privilegovaných šlechticů a církveních špiček kolem španělského krále Karla V. V této knize si člověk uvědomí, jak těžké a svým způsobem kacířské bylo v té době prosadit názor, který šel proti zažitým dogmatům. Las Casas se o to pokusil a i přes to, že se nedá říct, že by bezezbytku uspěl, jeho příklad ční ještě dnes, jako symbol osobní statečnosti, nasazení a obětování vlasntího prospěchu k boji za práva lidí, kteří žili v nepředstavitelně krutých podmínkách a ve většině byli považováni za méněcenné. Las Casasovi také částečně vděčíme za to, že se dochovaly aspoň nějaké texty původních obyvatel Latinské Ameriky (Mayů, Aztéků a dalších), jejichž naprostá většina jinak končila na hranici. Doporučuji.

1 03.05.2013

Geniální opilec a básník, který byl postrachem všech snobských a literárních večírků pro svou nespoutanost a drzost. Básník, jenž byl vetšinu života bez peněz, potácející se neustále na hranici chudoby; a když už peníze náhodou měl, tak je propil. Básník, který podle svých slov nikdy nepsal, když byl opilý nebo namol a snad právě proto jeho sebrané básnické dílo čítá jen něco málo přes 100 básní, z nichž většinu "nahrubo" napsal do 18 let. Básník, který než se dopracoval k finální podobě básně, popsal desítky stránek, neboť i když změnil byť jen jediné slovo, znova ji celou přepisoval. Básně, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo v anglická (welšské) poezii, kdy napsáno. Básně, jež jsou nespoutané a drsné jako welšská příroda a nevyzpytatelné jako tamní počasí. Ale ty nejlepší básně jsou průzračné jako krystalický, mořský vítr. Pro mě osobně jsou nejlepší dvě básně výboru: Pokojně nevcházej do dobré tmy a A panství smrti pomine. Doporučuji.

Pro zájemce o další vynikající welšskou poezii doporučuji výbor Drak má dvojí jazyk.

7 03.05.2013

Podařilo se mi se do Procesu začístt až na třetí pokus a to po dvou letech od prvního pokusu. Znám ale i případ dočtení a docenění Procesu až po 15 letech, a to už je u nás horní sazba... Síla tohoto nedokončeného románu není ani tak v příběhu, jako v situacích a detailním popisu jednání různých úřadů, nižších a vyšších úředníků, soudců, služebných a dalších bizarních postaviček, které se neustále točí kolem toho "nováckého" kolotoče soudů. Je to román, který se čte kvůli jeho jazykové vytříbenosti a mnohdy velmi černému humoru. Nečekejte ale od něj plážovou četbu plnou zvratů a nabuzeného děje. V Procesu vše plyne dusným a ospalým tempem noční můry v pravé poledne. Pokud Vás baví četba knih, které staví spíše na jazykových kvalitách a atmosféře, pak je Proces román, který Vás určitě nudit nebude. Pokud ale čekáte akci a zvratuplný děj, pak pro Vás bude čtení Procesu opravdovým procesem. Ještě musím vyzdvihnout vynikající překlady, a to, jak od Eisnerů z konce 50. let, což byla tehdy neskutečná odvaha, tak překlad od Josefa Čermáka, který je překladem výcházejícím z kritického vydání. Doporučuji.

16 03.05.2013

Tento komentář je k vydání Zámku v Nakladatelství Franze Kafky.

Precizní překladatelská i redaktorská práce. Krásná téměr minimalistická grafická úprava Zděnka Zieglera. Zámek celý jsem přečetl dvakrát a několikrát pak ještě opakovaně samotný začátek. Není to tak dobré jako Kafkovi povídky a Proces. V Zámku se na mě až moc úřaduje a popisuje úředničina a nádeničina. Někdo tady píše, že je to popis, jak funguje ten "kafemlejnek" a "kombajn" na lidi, co jednoho má semlít k poslušnosti. A jo, dá se to tam vidět, ale tím se to možná trochu moc posouvá do takový občas až protivný alegorický roviny. Osobně si myslím, že Kafka z toho měl hlavně "prdel". On nebyl vůbec žádnej suchar, ale chlapík se smyslem pro humor, tedy dosti specifickým, psal hlavně do šuplíku, pro sebe a pro radost z psaní (kdyby se braly v potaz záznamy z deníku, tak radost spojenou s utrpením, ale proč ne, a nakonec i deníky jsou "jen další psaní"). Ale abych to nezakecal, mně právě Zámek přijde především jako humoristický román, jako špatný "vtip" nebo "ztracený případ", v tomhle případě jde o potvrzení K-ovi byť jen vzdálené přináležitosti k Zámku nebo aspoň k vesnici. Celé je to ale jako noční můra a samotný případ K. nakonec narůstá do absurdních rozměrů (o tom tedy hlavně Proces, ale v Zámku je to taky). Jen to Kafku samotného po nějaké době přestalo bavit, tak to zabalil a nedopsal, což chápu, mě Zámek taky moc k srdci nepřirostl a každou další kapitolou mě bavil o něco míň. Začátek je ale perfektní, příchod K. do vesnice, noc v hospodě, brodění se sněhem, tam jsou ty nejlepší momenty. Má to zpočátku takovej až snovej charakter, postavy se zjevují náhle ze tmy a mlhy. Zámek se K-ovi na jeho cestě přibližuje i vzdaluje zároveň. Ty první asi tři až čtyři kapitoly jsou mistrný, pak to chytá stále víc takovej úřednickej ráz a v určitý metarovině toho románu je to stále víc o tom, co je jazyk ještě schopen sdělit, aby to nebyl úplnej blábol, zároveň ale jeden chápe, že právě o ten blábol jde, kterej pro místní (a nakonec i pro K., kterej na tu hru pozvolna přistupuje) má často nezměrně hlubokej a důležitej smysl a zásadně pak ovliňuje konání postav a děj. Jo, dá se o tom napsat disertace jak prd, ale stejně si myslím, že ten úšklebek autora nad tím pinožením a i nad tím psaním je aspoň teda pro mě tak nějak podstatnější. Prostě radost z četby, která ale v případě Zámku po čase tak nějak upadá až jeden chápe, že to Kafkič zabalil a nedopsal. Doporučuji.

PS - Poměrně bizarní je také fakt, že jeho vydání (jakožto i kompletní vydání Kafkova díla) podpořila televize Nova, v dobách, kdy jí vládl samotný Vladimír "Klamm" Železný.

Kriticky zpracované vydání "všech" dostupných Povídek a kratších útvarů ve třech svazcích. Všechny tři díly jsou vynikající. První díl je vyborným začátkem pro všechny ty, kdo chtějí proniknout do tajemného a bizarního světa Kafkových postav. Nejbizarnější v celém Kafkově díle vydaném u Nakladatelství Franze Kafky (včetně Povídek) není ale dílo samotného autora, ale podpora vydání kompletního Kafkova díla televizí Nova, v dobách, kdy jí šéfovl Vladimír Železný, kterého osobně považuji za zhmotnělou postavu Klamma z románu Zámek. Doporučuji.

1 03.05.2013

Křesťanství, jak ho popisuje Drewerman, je křesťanství, které se snaží skrze spiritualitu a duchovno pochopit chybujícího člověka. Křesťanství jako psychoterapie. Křesťanství, které se vzdává zatemňující závislosti na církvi. Původní smysl křesťanství jako pomoc a pochopení bližního. V určitém smyslu spojení křesťanství, spirituality a hlubinné psychologie.

2 03.05.2013

Perfektní knížka o alternativní hudbě, ve které jsem se poprvé dočetl takříkajíc o filozosfii hudby jak jí prezentují například díla Johna Cage, Briana Ena, Davida Byrna, Laurie Anderson a dalších hudebníků, pro které byla hudba spíše nástrojem k sebepoznání a osobnímu rozvoji. Nejzajímavější mě osobně přišla kapitola o Johnu Cageovi. Doporučuji.

3 03.05.2013

Vynikající soubor novel. Nejvíce mě zaujala Šachová novela, která byla u nás natočena jako vynikající televizní insenace s Rudolfem Hrušínským a Luďkem Munzarem v hlavních rolích. Doporučuji jak knihu tak výbornou televizní adaptaci.

5 03.05.2013

Skvělé povídky balancující na hranici mezi fantazií a skutečností. Neuvěřitelně prokomponované příběhy, ve kterých do sebe souvislosti zapadají s děsivou osudovostí. Kdo má rád povídky od Franze Kafky nebo sci-fi úlety od P. K. Dicka (jako já), tak nebude zklamán. Doporučuji.

03.05.2013

Na tuto knihu jsem narazil náhodou v knihovně a kdekoliv jsem ji rozevřel, tam byla smrt. V knize snad není stránka, na které by nebyla popsána smrt stovky ale spíš tisíců indiánů. Cortésovi se nedá upřít určitou stylistickou vytříbenost, která vychází z jeho vzdělání. Popisy v jeho podání jsou přesné a chladné, až z té Cortésovi odtažitosti a všech těch krutostí běhá mráz po zádech. Místy opravdu silná káva, která ukazuje, že dávno před genocidou Židů a Arménů ve 20. století tu byly masové "popravy" Indiánů, na kterých se ale bohužel podíleli v největší míře samotní Indiáni z jiných kmenů, kteří přijali za svou vládu španělského krále Karla V. pro vlástní účely dobyvačné války. Je ale pravda, že na začátku a takříkajíc spouštěcím mechanismem byla španělská touha po zlatu a moci. V průběhu čtení nabírají krutosti a zabíjení takových obrátek, které snad ani samotný Cortés nepředpokládal, ale jako by už není cesty zpět, a i když Cortés primárně nechtěl vše zničit a vypálit, tak vše hoří v plamenech a nekontrolovatelné zabíjení pokračuje dál a dál. Děsivá minulost španělských výbojů v Americe od očitého svědka, který, ač měl na svou dobu vynikající vzdělání a nebyl to žádný náboženský fanatik, nijak nezabránil jedněm z nejhorších krutostí v dějinách.


Koho zajímá toto období víc, tak doporučuji vynikající román od Reinholda Schneidera Las Casas a Karel V. Las Casas byl jedním z prvních, kteří se snažili hájit práva Indiánů a upozornit na krutosti páchané v Latinské Americe na tamním obyvatelstvu.

2 02.05.2013

Pro mě iniciační záležitost a doklad toho, že o filmu lze uvažovat i netradičním způsobem z pohledu vývoje náboženství (v Suchánkově pohledu především křesťanství). Někdy dost těžké čtení, ve kterém jsem se v záplavě nejrůznějších teologických a religiozních termínů dost ztrácel. Suchánek se někdy až příliš šroubovaně snaží za každou cenu dodat filmu náboženský, nebo spíš duchovní rozměr, a přesvědčit čtenáře o své pravdě množstvím mnohdy dosti kontroverzních názorů. Každopádně v rámci českého psaní o filmu je to zásadní publikace a každý, kdo se zajímá o film, by si měl přečíst alespoň pár kapitol nebo několik zajímavých rozborů filmů. Čtenář nemusí nutně souhlasit se Suchánkovými tezemi, ale četba je to i tak velmi inspirativní. Doporučuji.

3 30.04.2013

Deníky představují zásadní svědectví o nejen uměleckém životě Tarkovského v Sovětském svazu a později i jeho život v emigraci. Zároveň deníky nabízí vhled i do soukromí Tarkovského a nabízí neuhlazeně podané názory na sovětskou kinematografii, některé spisovatele, známé režiséry a celkově na kulturu, která Tarkovského celý život v dobrém i zlém obklopovala. Nejlepší jsou zápisky o natáčení filmů a pak ty, ve kterých popisuje svoji osamělost v emigraci. Jediným záporem knihy je její nepřesnost u některých poznámek a uváděných jmen (kritické zhodnocení a oprava některých nepřesností vyšly dodatečně ve Filmu a době), což by mělo napravit kritické vydání Deníku, který chystá nakladatelství Camera Obscura.

30.04.2013

Začíst se do trilogie Gormenghast není vůbec snadné. Sám jsem měl první díl doma z knihovny asi třikrát během dvou let a až napotřetí jsem se dokázal do Gormenghastu opravdu začíst. Problém s Gormenghastem je především v tom, že se tváří jako fantasy, ale ve skutečnosti se jedná spíš o velmi rafinovaný, temně gotický cyklus, ve kterém ale moc fantastických prvků, tak jak jsou známé například od Tolkiena nebo C. S. Lewise, nenajdeme. Kouzlo Gormenhastu je ale v nečem jiném, a to v jazyce a v nesčetných popisech i těch nejbanálnějších úkonů, které se díky tomu stávají geniálními absurdními hříčkami. Kdo dá Gormenghastu čas, ten nebude litovat, jedná se o opravdovou lahůdku žánru, a snese jen těžko srovnání. Ale i přes suchý humor a postavy jak z her od Becketta má děj i přes svou zdlouhavost vynikající gradaci a to jak v prvním, tak v druhém díle. Třetí díl je trochu jiný a poznamenala ho i nemoc autora, ale mně se i tak líbil, jen je o něco víc zběsilejší a není tak pečlivě vystaven. Závěr je ale opět vynikající ukázkou neuvěřitelné imaginace autora a jazykové bravurnosti, na které se nemalou měrou podílela i překladatelka Dominika Křesťanová.

Škoda jen, že Peake celý cyklus, který měl mít původně 5 dílů, nestihl dopsat. Ve třetím díle se totiž ukazuje rozpolcenost hlavní postavy a je nakročeno k jejímu zajímavému vývoji. Naneštěstí ze čtvrtého dílu je možné na internetu najít jen krátký fragment a ze závěrečného dílu zbyl jen název. Celý cyklus se pokusila ještě dopsat v duchu poetiky M. Peaka jeho manželka a tak vznikl čtvrtý díl Titus Awakes, který nedávno vyšel v angličtině, a který dosti kontroverzním, ale zároveň trochu očekávaným způsobem jako by uzavírá celý cyklus Gormenghastu. Každopádně i přes nedokončenost celé série je každý díl svébytným románem a především první dva díly jsou opravdovými mistrovskými díly, a řadí se k tomu nejlepšímu v anglické literatuře 20. století, jimiž se inspirovala řada autorů dnes velmi populárního žánru new weird.

13 29.04.2013

Vynikající soubor povídek přeložený Petrem Zavadilem. Jednotícím prvkem snad všech povídek je pocit melancholie, bolesti a stesku. Styl Victorii by se dal přirovnat k rozevlátému baroknímu popisu, ve kterém jsou tu nahlíženy pocity hlavních protagonistů aby náhle zanikly v popisu rozpadajících se domů a bující vegetace a světelných odlesků na rozhraní moře a písku. Nejlepší mi přišly povídky Létavice a Slizoun. V první je výborně popsaný nelehký úděl kubánských spisovatelů v emigraci a ve druhé jakási specifická, kubánská variace na komiksového hrdinu-úchyla, který pobíhá za noci namazaný hadím slizem po ulicích a bytech obyvatelů rozpadající se a pomalu mizející staré Havany. Doporučuji.

1 29.04.2013

Kompletní překlad všech Kavafisových básní. Na překladu se podílela stejná trojice jako na překladu básní J. Seferise. Vynikající překlady, mnohé známé už z výboru Nebezpečné touhy, v krásně upravené knize, jak je už u nakladatelství Pavel Mervart zvykem. Nemůžu než doporučit. Pro mě osobně tato kniha aspiruje na překladatelský a zároveň vydavatelský počin roku v rámci poezie.

4 29.04.2013

Anglicko-české vydání textů všech alb Toma Waitse od Closing Time po Bone Machine. Samotné překlady nejsou úplně reprezentativní a občas jsem měl pocit, že překladatel až příliš rutinně a polopaticky překládá některá spojení, která by si zasloužila přesnější český ekvivalent. Z mého pohledu oceňuji především vydání skvělých Waitsových textů v originále a pěknou úpravu obálky. Doporučuji.

28.04.2013

Baladické, lyricko epické skladby čerpající námětově z folklóru, legend a pověstí Gruzie. Všechny básnické skladby jsou skvěle přeložené a doslova z nich dýcha drsná a divoká krajina Gruzie a její svébytné (mnohdy kruté) rituály a konvence, kterým se snaží hlavní postavy vzdorovat. Doporučuji.

1 28.04.2013

Vynikající výbor z poezie Edmonda Jabése čerpající námětově především z židovské tématiky. Zpočátku poměrně těžká četba. Velmi hutný text, plný nejrůznějších narážek se v průběhu čtení stává opravdovým duchovním zážitkem. Texty, ve kterých je každé slovo vykoupeno mnohdy trpkou zkušeností. Poezie židovské spirituality a mysticismu. Doporučuji.

1 28.04.2013

Na tuto knihu jsem narazil náhodou v jednom antikvariátě a ihned mě učarovalo kouzlo staročínské poezie v překladu Ferdinanda Stočese. Výborný je už velmi zasvěcený úvod o sporném autorství některých pro nás kanonických "čínských" básní. Samotný překlad se mi velmi líbil, ač je některými sinology Stočesovi vytýkán způsob interpretace některých čínských básní, který je prý až příliš osobitý, to ale nemohu jakožto nesinolog posoudit. Osobně mám překlady pana Stočese rád pro jejich vytříbenou češtinu a melancholičnost, a takovou zvláštní zasněnost. Nedávno jsem viděl starší díl Na plovárně s panem Stočesem a je to opravdu velmi svérázný člověk, který starou čínskou poezií doslova žije. Doporučuji.

3 28.04.2013

Kdo má rád spirituální poezii bude tímto výborem jistě potěšen. Výborné básně, jež námětově čerpají převážně z minulosti Bosny a Hercegoviny s příměsí mytolgie, pověstí a legend této pro nás stále trochu exotické a divoké, jihoslovanské země. Doporučuji.

1 28.04.2013