Shaxx komentáře u knih

Taková moc milá jednohubka o mezilidských vztazích, zejména o přátelství a vyměřeném času, který tu máme a o tom, jak ho využijeme :)

11 24.02.2020

Lale si zasloužil lepší zpracování svého příběhu. Tohle je hrozný škvár. V poslední části knihy jsem si pro sebe mohla jen opakovat "wtf?". Jak kdyby autorka už to chtěla mít za sebou a rychle to splácat a vydat.
Autorka vůbec nedokázala zachytit nic, vyvolat emoce, vykreslit atmosféru... Vlastně, ono to absolutně žádnou atmosféru nemělo - což je co říct, vzhledem k tomu, na jakém místě a za jakých okolností se to odehrávalo. Pokud chtěla Gitu a Lalea probudit k životu, fakt se to nepovedlo.
Jednu hvězdičku dávám Laleovi a jednu Gitě - protože mě mrzí, že se jejich příběh nedostal na svět v lepším provedení, aby mohl dosáhnout k lidem a něco v nich probudit.

11 01.11.2019

Kniha V šedých tónech mě nijak nevzala. Přišlo mi, že autorka jen ždímá co se dá z prostředí a postavy nějak zapomněly mít charakter. Jak jsem psala, dobrý námět z knihy nedělá dobrou. Ale Sůl moře, ta mě dostala. Všechny postavy mě chytly za srdce. Třeba Alfréda jsem nenáviděla z celého srdce. Ale ostatní... ♥ Přiznám se, že předtím jsem nikdy o lodi W. Gustloff neslyšela. Všichni znají zromantizovaný Titanic. Na téhle lodi zemřelo přes 9000 lidí, na Titaniku přes 1500. Díky krátkým kapitolám jsem Sůl moře přečetla za jeden den. A tipuju, že se bude řadit do jedné z mála knih, kterou si přečtu ještě víckrát.

Jo a svlékněte tuhle knihu z obalu! Pod přebalem je fakt nádherná :)

11 01.11.2019

Sbírka třinácti hororových povídek, které nabízí zážitkovou strašidelnou jízdu napříč různými podžánry, ať už je libo sci-fi, postapo, nějaké ty nadpřirozené potvory, každý si jistě najde to své. Dočíst jednu povídku a začít druhou je, jak vyloupnout bonbon z bonboniéry a s napětím čekat, jakou příchuť bude mít tentokrát. Takže u Němého křiku rozhodně nehrozí nuda a zabřednutí ve stejné monotónní poloze psaní. Je to hezky dynamické a pestré :)

Každá sbírka povídek pro čtenáře vždy obsahuje „lepší kousky“ a ty slabší, byla jsem ráda, že tady většina povídek zapadla do těch, které se mi fakt líbily a jen pár bylo v menšině. A to je fajn poměr.
Milým překvapením pro mě byla povídka v žánru bizzaro (Můj miláček Lisa), ta mě dostala a rozhodně bych uvítala nějakou další (a klidně delší) tvorbu od Madly v tomhle směru. Dobrého bizzara není nikdy dost a navíc, je to o lásce, co víc si přát? Věřím, že Mellick by si rochnil blahem. Tahle povídka hezky ukazuje to, že ne vždy je horor o tom přečíst si něco strašidelného a pak se jít bát vyvenčit večer psa. Někdy znechucení nad bizarní představou a příliš obrazotvornými popisy vyvolá následné pořádné znepokojení a už to stačí, aby se člověk cítil sakra nepříjemně, i když se nebojí v tradičním slova smyslu. A že popisy Madle fakt jdou.

Dost mě bavily i povídky se sci-fi námětem, ať už Polibek z Venuše (emzáci poctí Zemi svou návštěvou), tak Preventista, Lovec monster… A takhle bych mohla pokračovat, ale nechci tu až moc spoilerovat (já si třeba komentáře ke knihám čtu až po jejich dočtení). Ale pár jich ještě prostě zmínit musím.

V předchozí knize (V pekle jsme všichni Hébert) Madla ukázala, že nepotřebuje mít po ruce nadpřirozené a kruté síly, nějaké krvelačné entity, ale že si hravě a poutavě vystačí s tím, co tu již je. Člověk. Největší predátor, co může být, schopen takových zvěrstev, že Drákula se může jít klouzat. Den, kdy na světě zemřela naděje a Balonek ke štěstí mají jako hlavního záporáka člověka a třeba Balonek patří k povídkám, při kterých mi bylo sakra úzko. Když horor čeří hladinu fikce a prostupuje do reality, když pracuje s tím, co se klidně může stát sousedce od vedle, kolegovi, čtenáři samotnému, nabízí to úplně jiný level strachu (hezky to přiživují i true crime dokumenty na Netflixu). Není to strach z neznámého, ale naopak něčeho, co si člověk až moc dobře umí představit a brnká to na struny paranoi a nevyhnutelné pomíjivosti lidského života, o tom, že někdy o našem žití nebo nežití rozhoduje někdo jiný.

A o tom, jak je život křehký, se čtenář může přesvědčit v závěrečné povídce Zacyklený, která bez varování a slitování útočí na emoce. Čert vem stranou emzáky, vlkodlaky, prastaré chapadlovité příšery. Tady stačí krutá realita, ve které člověk ztrácí svou identitu a schopnost rozpoznat ty, které miluje. Tohle byla parádní povídka na konec, protože ve mně po dočtení rezonovala ještě dlouho. Když to shrnu, Němý křik je výborná sbírka povídek, ať už hororových nebo těch na pomezí hororu a vřele doporučuji k přečtení.

10 27.08.2024

Milá oddechovka s námětem, který potěší každého knihomola. Obsahuje pár hezkých knižních citátů, dobře se čte a celkově je to knížka pro dobrou náladu. Dobře by to fungovalo jako film, dá se říct, že mi to skoro až připomínalo scénář. Děj knihy se dá snadno předvídat, malá holčička je dokonalou ukázkou knižní fikce, na svůj věk je poměrně dost vyspělá a chová se tak, jak to vídáme hlavně v knihách a filmech, v realitě si to nedovedu moc představit. Tu jednu hvězdičku navíc dávám hlavně za to knižní téma. Milá jednohubka.

10 16.06.2023

Asi se tady budu míjet s ostatním hodnocením, které je většinou pět hvězd. Vrány pracují se silným a nelehkým námětem, který asi v každém vzbudí emoce. I ve mně ze začátku vzbudil emoce. Ale ty se neudržely po celou knihu. Je mi líto, ale dobrý námět ještě nezaručuje, že kniha bude skutečně dobrá a tohle je ten případ. Je fajn, že upozorňuje na spoustu rodinných problémů, ale to je asi tak všechno, spíš mi to přišlo jako účelná ždímačka emocí a je to plné situací, které se občas zdály až přitažené za vlasy. Tím nechci snižovat fakt, že se děje hromada zlých věcí v rodinách, ne-li horších než je zde v knize.
Nicméně začátek příběhu nastolil neměnný režim (postavy dostaly scénář, kterého se zuby nehty držely - matka megera, která umí chválit pouze jednu dceru, fotr ignorant a příležitostný cholerik, když ho naštve stará, sestra, která si užívá místo na výsluní a zlomyslně přeje svému sourozenci jen vše špatné), který pak jel v zajetých kolejích, zatímco hlavní hrdinka zůstávala stále bez jakékoli osobnosti (velmi ploše napsaná postava) a nevypadalo by to, že by zde probíhal nějaký psychologický proces, stravování toho všeho. Nejprve je vám Báry líto a cítíte zlost vůči všem, kteří jí ztěžují život a pak už jen cítíte zlost na to, jak jsou ty postavy špatně napsané. Například matka byla svým neustálým papouškováním o Katušce skoro až k smíchu, její reakce byly předvídavé a nepůsobila jako reálná postava. Nevím, jestli to mělo působit autenticky...ale na mě to nezapůsobilo. Nicméně neházím flintu do žita a od autorky ještě něco jiného zkusím.

10 06.01.2023

Velmi emotivní knížka.
Cítit tolik smutku, vzteku a nenávisti najednou.. Říká se, že když vás knížka donutí cítit nějakou emoci, splnila svůj účel. Já však upřednostňuju, když to jsou oprávněné emoce ve více kategoriích a má je na svědomí více postav, ne jen to, že mě královsky štve nějaká jedna postava a knížce pak stejně dám dvě hvězdičky, protože byla špatná a ani to, že jsem něco cítila, to skóre nevylepší.
A tady je těch emocí hrozně moc. Zejména lítost, rozhořčení nad nespravedlivostí, odpor, smutek, a něha.
Je to na čistých 5*. A film byl taky super :)

10 15.11.2021

Výborný debut. Styl psaní mě neskutečně bavil, atmosféra je naprosto skvělá – melancholie a nostalgie jdou ruku v ruce, je to nasycené emocemi, které rezonují i po dočtení. I přes to, že se velmi rychle ukáže, jakým směrem bude příběh mířit (odhalení tajemství), tempo je pozvolné a střídá pohledy tří členů rodiny, včetně nedávno zesnulého otce rodiny. Jeho kapitoly, zejména v pozdější části knihy, mě velmi zajímaly, přinášely náhled do mysli, která pro běžně smýšlejícího jedince není zrovna pochopitelná a autorovi se podařilo tuhle část zvládnout na jedničku. Je smutným faktem denní reality, že problém (jak obyčejně nicneříkající a ploché se tohle slovo zdá vůči skutečnosti), který v příběhu rodinu rozerval na kusy, je bohužel v rodinném kruhu častější, než by se mohlo zdát a vzniká tak spoustu pochroumaných duší, které si to nesou po celý život. Ústřední postavy působily přirozeně, stejně tak dialogy, které ano – mnohdy byly takové „literární“, aneb neumím si moc dobře představit, že by probíhaly v reálném životě mezi dvěma osobami, ale i tak mi nepřišly křečovité a prostě to tam sedlo. Grafická úprava knihy je jedním slovem bomba – od obálky, až po vnitřní ilustrace. Budu se těšit na další knihu od autora.

9 08.11.2023

Chápu, že tahle kniha má rozporuplné hodnocení. Kolem původu vzniku jsou stále spekulace, nakolik byl děj inspirovaný zážitky samotného autora. Příběhu je vytýkána přílišná brutalita, ale tady to funguje trochu jako dvousečná zbraň. Pokud chtěl Kosiński poukázat na zvěrstva, která se děla za války, podařilo se mu to. Ale zvolil velmi nešťastnou formu, která veškeré pokusy o naturalismus odsunula do pozadí a nechala prostor pro veškeré komentáře typu "autor je zvrácenej prasák a tohle je škvár", které se v hodnoceních množí.
Lidi jsou monstra. Lidi jsou schopný zvěrstev, že by jeden nevěřil. Pro běžnýho čtenáře fikcí z prostředí koncentračních táborů, kteří si myslí, že už se otrkali, bude tohle asi taky překvápko. Autor popisuje násilí věcně, přímo a bez vytáček. Problém je (a tady narážím na tu formu), že příběh jede podle šablony - malej kluk se dostává mezi cizí lidi, kteří mu ubližují. Pořád a neustále. Protože je tmavší pleti, pro ně "cikáně", ďáblův pomocník. Který jim uhrane krávy. Přivolá kletby. A podobně. Ačkoli se příběh odehrává v roce 1939 a dál, prostředí vykresluje malé, semknuté komunity, vesničky, plné omezených a pověrčivých lidí, jejichž chování odpovídá spíš středověku (novověku, ale to tak nevyzní, chápeme se, že?). Kluk se dostane do vesnice, něco se semele, klukovi nabančí a pomlátí ho a musí utéct. Tak se to opakuje. Každá taková kapitola obsahuje násilí jak na hlavní postavě, tak na okolních lidech. A stupňuje se. Nevím jak u ostatních čtenářů, ale já po chvíli úplně otupěla a brutalita se mnou již nic nedělala. Protože byla součástí příběhu stejně jako popis střechy nebo plotu. Přehršel násilí a nenávistnému jednání proti klukovi se stalo takovým neměnným, opakujícím se prvkem a téměř vůbec ho nevyvažovala nějaká dobrotivá akce, výsledný dojem je tedy takový, že na světě jsou jen zlí lidé a dobro neexistuje...Protože zlo plodí zlo, kluk se také naplňuje zlostí a přenáší to dál. Dávám tři hvězdy, protože odpad to není, ale veledílo také ne.

9 15.05.2023

Chápu, proč to má vysoké hodnocení, je to mile napsané, i když to pracuje s nelehkými tématy (ztráta bližního, alkoholismus, zneužívání atd.) Neřeší zbytečně detaily, ale spíše následky, které si to vybírá na zúčastněných, snahu o zpracování a vyrovnání se s tím, co se stalo. Dva puberťáci, každý s vlastními starostmi, se sblíží formou dopisů a postupně se otevírají tomu druhému, s vědomím, že právě tahle forma komunikace jim umožnila vylézt z ulity. Netuší, kdo je na druhé straně, co se stane, pokud se setkají v reálném životě? Právě tahle gradace dodala příběhu i kapku napětí a jasně, je tam romance (kterou běžně nevyhledávám), ale s tím se dalo počítat že? :)

9 11.05.2023

Moc milé memoáry toho sviňskýho zmijozelského bloňdáčka, který pořád dělal Harrymu zle. Bylo fajn dozvědět se něco ze zákulisí natáčení HP filmů. Netušila jsem, že Felton hrál v Pidilidech, v rodinné komedii, kterou jsem kdysi dávno viděla a nepoznala bych ho teda :))
Líbilo se mi, že se Tom nestydí ukázat i situace, které na něj nehází nejlepší světlo a celkově je to upřímné vyprávění a z toho malýho hajzlíka je nakonec velkej sympaťák :)

9 27.02.2023

(SPOILER) Uff. Kde začít.

Začnu teda tím dobrým a zásadním, díky čemu to dostalo tři hvězdy:
Čte se to velmi dobře, je to čtivé. Motiv vězení a gladiátorských her je super, nemohla jsem si nevzpomenout na seriál Orange is the new black :)

Tak. A teď k výtkám.
Hlavní hrdinka je...No, padají zde věty typu: ,,Věděla jsem, že jsem jiná než ostatní holky z akademie. V boji jsem byla schopná dostat na lopatky jakéhokoli chlapa".
Takže představa by byla. Ačkoli je tak úžasná a silná a nevím co ještě, vlastní blbostí se dostane do vězení, kde dostane tolik nakládaček, že by jeden čekal, že je to karma za ty kecy o výjimečnosti.
O nějakém worldbuildingu se nedá moc mluvit, ale dobře, je to první díl, třeba se autorka rozjede víc v pokračování, kde se dočkáme více informací o různých rasách a historii světa. Ale pochybuju. Protože autorka se věnuje raději žhavějším tématům. Jo, přesně. Erotické romány nečtu, puritánka nejsem, ale KRISTOVA NOHO, co tohle bylo?
Je tu takovej krásnej křečovitej milostnej trojúhelník, co zahrnuje hodnýho fešáckýho kamaráda z dětství a mega tajemnýho svalnatýho bad boye. OK, zavedený klišé.
Nicméně hlavní hrdinka má špatnej zvyk nechat si prokrvovat pohlavní orgány kdykoli, kdy bad boy jen mrkne nebo zasmrká. Jakože vážně. Navíc pan bad boy má snad pořád erekci. Takže win win.
A kdybyste nevěděli, přirozená reakce na smrtelné nebezpečí je NADRŽENOST.
Jo a taky to obsahuje jednu z nejhorších knižních sexuálních scén, kterou jsem kdy četla. Takže na zasmání dobrý.

9 21.12.2022

Tohle bylo skvělé s určitou výhradou.
Bez spoileru bych k tomu jen napsala, že to začíná jako mysteriózní příběh a pak se to postupně mění v pěkné psychologické hrátky s čtenářem. Bohužel ale autor vršil a vršil, až to trochu převršil. Možná stačily tři vrstvy místo čtyř. Konec akceptuji, ale donutilo mě to strhnout jednu hvězdu. Nicméně je to VELMI čtivé a atmosférické a už jsem se dívala po dalších knihách od autora. Zrovna od něj vyšla v češtině kniha Obr z mlhy, takže neváhám a kupuju.

9 04.10.2021

(SPOILER) Krásná temnota je: unikátní, temná, děsivá, zvrácená a tak trochu abstraktní.
Krásná temnota není: příběh pro děti na dobrou noc :D

Tenhle příběh se dá uchopit různými způsoby. Hodně lidí píše, že neví, jestli to pochopilo, že jim asi unikla nějaká ta hlavní myšlenka, pokud tam vůbec je. Já si ji tam teda našla a moje interpretace příběhu mi vyhovuje. Pidi lidičkové mají neobvyklý bejvák. Jejich domkem je totiž tělo mrtvé holčičky, ležící v lesích. Jenže tělo podléhá neúprosnému času a začíná se rozkládat, což poněkud komplikuje pohodlné bydlení uvnitř těla. Pidi lidičkové musí ven a najít si nový domov. Pokud pro vás není dostatečně zvrácené to, že mini lidi bydlí v mrtvý, hnijící holce, tak překvápko – každou stránkou je to víc a víc zvrácenější. A jak to vidím já? Počáteční zjevení pidi lidí je uvnitř mozku mrtvé holky. Pro mě jsou jako mini úlomky osobnosti mrtvé holčičky. Fragmenty, vlastnosti, spoustu malých pidi lidiček, jejichž celek by tvořil člověka. Postavičky jsou skutečně rozličné. Je tu naivita, nevinnost, dětská zlomyslnost, strach, vypočítavost....Jakožto samostatné jednotky tyhle fragmenty bývalé osobnosti pohromadě moc nevydrží a chvílemi příběh připomíná Happy Tree Friends.

Tady trochu možný spoiler, takže pozor:
Zajímavá postava je bezesporu Obr, tedy dospělý lidský jedinec. Postavičky k němu doputovaly, tedy zejména nejdospělejší a nejpraktičtější Jana. Vzdálenost od těla mrtvé holčičky tedy není nejdelší. Obr bydlí v chajdě, která je uprostřed lesů. Loví lesní zvěř, takže se v lese pohybuje. Jaká je pravděpodobnost, že na mrtvou dívku nenatrefil? Nebo spíš...jaká je pravděpodobnost, že na dívku natrefil? :) Celý příběh tak dostává ještě zlověstnější ráz.

Za mě tedy super, ale pro slabé povahy to není.

9 26.03.2021

Tak jsem si dala re-reading po cca 13 letech a spokojenost. Mám za to, že to možná byla i moje první Kingovka (a pak už se to se mnou vezlo).

King stvořil pěkně nesympatickou ústřední dvojku. Ublíženého Jacka Torrance a jeho ufňukanou ženu Wendy. Perfektně vykreslený charakter a znamenitě zvládnutá psychologie postav. Jack Torrance, bývalý alkoholik s neustálou chutí na chlast, který žije s ublíženým pocitem, že si zaslouží víc. Wendy, jeho žena, která žije se strachem, že by se mohla chovat jako její matka a stává se z ní ubrečená změkčilá hrouda. Mezi těma dvěma skutečně jejich synek září jako takový kousek osvícené dětské nevinnosti.

Gradování děje je pozvolné, jede ve správném tempu a o to víc člověk prožívá jednotlivé epizodky, kde se setkává s nadpřirozeným prvkem, reziduem nešťastných událostí z minulosti. Pamatuju si, že když jsem Osvícení četla poprvé, samozřejmě v noci, měla jsem husí kůži a nebylo to ze zimy :D

9 10.07.2020

Prostě boží (nebo tedy spíše pekelné). Díky Asfaltu jsem získala dva nové knižní oblíbence, aneb vítej Holofauste a Kuffenbachu. A takový Holofaust by si zasloužil svou vlastní knihu.
Představa pekla, kde lidí fungují jako základní materiál, je prostě skvělá. Autor vytvořil jak zajímavé prostředí, tak charaktery - ať už je to vskutku divný Holofaust, drsný Kuffenbach, nerd Lambert, nebo démon Chorozon alias Pan Pudink. Čtivé, nechuťácké a prostě suprácké. Konec trošku slabší, ale nemůžu si stěžovat, zábavy jsem dostala dost. Skvělý nápad, dát hlavní hrdiny do prostředí, kde se jim víceméně nemůže nic stát a může se do nich řezat, střílet, mlátit. Prostě geniální nářez :D

9 01.11.2019

Tak tohle je vymazlená sbírka hororových povídek. Obsahuje mnoho jmen, které znám a ráda čtu, někteří autoři byli pro mě novinkou a musím říct, jedna povídka lepší než druhá. Já moc doufám, že další podobná antologie bude následovat. Golden Dog je srdcovka a tohle je prostě výborné čtení. Rozmanité příběhy s dobrými, i špatnými konci, body horor, kapka bizáru, tajemno, humor, duchařina, od každého trochu. Fakt jsem se bavila od začátku do konce a doporučuji všema deseti.

8 26.10.2024

Uff.
Tak tady se s hodnocením míjím. Moje první setkání s Cizinkou, seriál jsem neviděla. Pamatuju si, že jednu dobu Cizinka strašně letěla, já se k ní dostala až nyní. Čekala jsem historický román s cestováním v čase napříč malebnou skotskou krajinou a nějaké to romantické dilema, smířená jsem byla i s nějakými těmi sexuálními scénami. No, dostala jsem spíš takovou červenou knihovnu, která předstírá, že je historický román. Malebné krajiny Skotska? Ne. Historie? Ne. Romantické dilema? Ani ne. Hromada křečovitě napsaných sexuálních scén? Ano. Plácání se v příběhu bez náznaku děje? Ano. Vyhrocené scény na konci knihy, které mi způsobily záchvat smíchu? Ano. Hlavní hrdinka je neuvěřitelná. Vskutku neuvěřitelná, protože jejímu chování jsem nechtěla ani věřit. Odteleportuje se 200 let zpátky v minulosti a je s tím úplně v pohodě. Žádný stres. Párkrát naoko udělá, že se chce vrátit zpět do své doby, ale nevyvine téměř žádné úsilí, aby k tomu došlo. Navíc se tam pohybuje fešnej skotskej koloušek, takže přestane fungovat mozek a Claire se začnou zapalovat lýtka. Chová se jak stará harcovnice s mentalitou nadržené šestnáctky. Konec tomu nasadil korunu (a to nemyslím naprosto předvídatelný rádoby cliffhanger) a zkrouhl hodnocení na dvě slabé hvězdy. Rozhodně nebudu pokračovat v sérii.

8 26.01.2024

Představu pekla už mi nastolil kdysi Kopřiva se svým Asfaltem, ale musím říct, že peklo v podání Romana Bureše bylo taky parádní. K Inferiu jsem se dostala na doporučení kamarádky a ještě že tak. Sama bych si ho totiž asi jen tak nevšimla, protože co si budeme, ta obálka...škoda mluvit. Ale po Inferiu se na další knihy od autora mrknu velmi ráda. Každopádně, už samotný námět - démoni z pekla vs nácci, co víc si přát. Dějem občas proplula nějaká ta nechuťárna (dá se to čekat, když démoni lidi chovají jako dobytek a občas si z nich odříznou plátek masa nebo se je pokusí spářit s nějakou démonskou potvorou), což bylo příjemné zpestření. Je to humorné, dobře to odsýpá a má to originální příběh, skvělá oddechovka. Jediné, co se mi nepodařilo, je oblíbit si nějakou postavu, což je škoda.

8 13.01.2024

Hned na úvod - krásné vnitřní ilustrace, nádherné vydání. U starších sci-fíček mě vždy baví, jak si autoři představovali budoucnost :) Film jsem neviděla, ten mě teprve čeká. Blade Runner nabízí spoustu otázek. Kde je ten pomyslný mezník mezi organickou hmotou s živou myslí od uměle vytvořeného, modelovaného dle živé předlohy? Má život humanoidního sentientního androida, který je od živého člověka k nerozeznání, menší cenu než život lidský? Vše je prodchnuté parádně depresivní a paranoidní atmosférou, i humorné prvky vyznívají tragikomicky, ale i tak se to čte velmi dobře. Chápu, proč se to zařadilo mezi nejslavnější sci-fi romány. Určitě si od Dicka ještě něco přečtu :)

8 26.12.2023