Shaxx komentáře u knih

Sám v naprosté tmě, odtržen od civilizace, v nehostinných podmínkách v zimě na horách. To zní jako solidní základ pro tíživou atmosféru. A právě atmosféra je něco, co mi chybělo, nebo se mi ji nepodařilo dobře procítit. Nějaké části se mi líbily více, zejména narůstající panika hlavní postavy působila reálně úzkostně, aspoň na začátku. Potěšila mě zmínka žluté větrovky :) Jinak Trhlina zůstává stále můj favorit.

6 21.04.2023

Další skvělý přírůstek do Zrnek temnoty. Kyselé bonbony řadím ke svým oblíbeným, na krátkém rozsahu 96 stran Burke parádně demonstruje, proč jsou cizí děcka skutečně hororovým prvkem, mihne se tady i kousek kosmického hororu (myslím, že by byl Lovecraft potěšen) a pobaví se i příznivci Vetřelce v jisté scéně...Bavila jsem se, pokud od autora vyjde i něco dalšího, nebudu váhat s koupí :)

11 21.04.2023

Začátek byl poměrně vleklý a rozvláčný, ale pokud se člověk překousal přes prvních cca 70 stran, začala konečně akce. Severské krimi mě baví, má takovou zvláštní depresivní atmosféru, a tady to nebylo jinak. Příběh má ale pár slabších článků, zejména silně nesympatické vyšetřovatelské duo, až moc natahované rozuzlení zápletky, která je na konci docela odbytá a neuspokojivá...A i když se to po pomalejším startu četlo dobře, tyhle slabé články mi nedovolí dát celku více hvězd. Uvidím, co seriálové zpracování.

5 19.04.2023

Moje první kniha od autorky a vyklubalo se z toho milé překvapení. Přirovnání ke Karikovi je poměrně trefné. Sedl mi styl psaní a i když se dalo předvídat, jak to vše skončí, bavilo mě to. To, že závěr nebyl zcela jednoznačný a nechává čtenáře zmateného, mi nevadí. Někdy je i lepší nechat prostor pro fantazii :) Určitě zkusím i další knihy od autorky.

11 18.04.2023

Další Zrnko temnoty s příběhem, který nepotřebuje nadpřirozené, prastaré zlé síly, protože na scéně je největší predátor, co může být - člověk. Neexistuje tvora krutějšího, než je člověk. Když si čtenář po přečtení příběhu na konci přečte, že je toto vše inspirované skutečnými událostmi, vše to dostane ještě hrůznější rozměr. Pod rouškou náboženství (čti církevního fanatismu) se snadno skrývaly lidské zrůdy, které své činy prováděly bez postihu, protože přeci bolest člověka očistí před okem Boha. Eh.
Děkuji také autorce, která byla tak milá a odpověděla mi na moje dotazy ohledně určitých částí knihy. V knize se objevil úsek, který mi trochu zamíchal časovou osou a autorka mi potvrdila, že to nebylo účelně, takže vím, že mi nic neuniklo a nemusím si s tím lámat hlavu :))
Tuhle edici od Goldendogu mám fakt ráda. Zrnka prostě válí.

7 18.04.2023

2023: Třetí re-reading a pořád je to skvělé. Je to rozvláčné se spoustou zbytečných odboček? Jo. Má to zbytečně 1092 stran? Jo. Miluju to? Jo. Prostě Kingova grafománie v plným rozkvětu. Tenhle počin od Kinga mám moc ráda, příběh o dětství, překlenu do dospělosti, vše je to silně prodchnuté nostalgií. Jo a do toho hnusnej, odpornej klaun, kterej vraždí děti a zadělal¨mi na trauma...Před dvaceti lety.
Jako devítiletá jsem se omylem přimotala k VHS kazetě, na které byl nahraný film TO z 1990. Nedokázala jsem se přestat koukat a jako hypnotizovaná sledovala klauna v podání Tima Curryho, jak si postupně vydobývá čestné místo v nočních můrách malé holky. Od té doby nesnáším klauny :)

Další Zrnko temnoty, má oblíbená edice od Golden Dogu, tentokrát české bizzaro v podání Kristiny Haidingerové, plné fantaskna, flóry, fauny a tak trochu zvrhlého erotična. Po dočtení jsem ráda, že od autorky doma mám další knihu k přečtení, protože její styl psaní mi sedl. Nečetla jsem anotaci a pustila se směle do toho, ani jsem si vlastně tak moc důkladně neprohlížela obálku (a pokud jste tak neučinili taky, věřím, že po určité pasáži v knize si tu obálku půjdete prohlídnout). Prostředí silně útočí na vjemy, plno barev, vlhký vzduch džungle, třepotání křídel, čtenáře to pohltí jako soustředění se na stereogram, který zde hraje nemalou roli. Povedený bizzárek :)

5 27.03.2023

Čarokrásně a citlivě napsaná kniha o žalu, dojemná a plná útěchy s kapkou magie.
Nevěřila bych, jak moc hezky a něžně může být napsaná kniha o bolesti, ztrátě svých blízkých, stejně tak o ztrátě ideálů a snů. S nadějí, že na splnění některých snů není pozdě ani v pokročilém věku. Brnká to na citlivou strunu, ale nijak násilně, ba naopak, vše působí přirozeně. Zrzavá kočka Nakládaná cibulka je už jen třešničkou na dortu. Moc hezké čtení.

4 27.03.2023

Zařazení do hororu je trochu mimo, spíš bych to viděla jako psychothriller.
Už od začátku kniha může působit matoucím dojmem, člověk od začátku moc neví, na čem je, ale postupné odhalení a šokující zvrat vše uspokojivě vysvětlí a chápu, že pro někoho byl právě tenhle zvrat důvod pro vysoké hodnocení. Bez spoilerů - můj problém byl ten, že mě téměř na začátku napadlo, co by za tím mohlo být a trefila jsem to, takže jsem se ochudila o moment překvapení, na kterém to bylo vystavěné. Ale mě tohle téma zajímalo už v minulosti, proto mi to hned přišlo na mysl. Nicméně mi bohužel nesedl styl psaní, ačkoli to bylo napínavé, nebylo to pro mě vyloženě čtivé. Stejně tak se mi moc nepozdávalo to, že autorka do děje zasadila (aniž bych výrazně spoilerovala)... řekněme víc postav s problémy, které nejsou tak úplně běžné a na konci to působilo až překombinovaně a některé prvky by tam vůbec nemusely být a nebalancovalo by to na hraně šokujícího a reálného s přitaženým za vlasy. Moc zajímavý je i doslov, kde autorka vysvětluje, co jí k sepsání takového příběhu inspirovalo a to příběhu dodává na uvěřitelnosti i pro lidi, kteří se s tímhle setkávají poprvé.

2 24.03.2023

Knihy Becky Chambers miluju. Jak ráda říkám, jsou moje komfortní zóna a takový bezpečný přístav v rozbouřeném moři. Poutníci jsou skvělá série žánru space opera, milé sci-fíčko, které se zaměřuje na střet kultur, vztahy a sociální interakci napříč různými rasami.. Umí hezky popsat neobvyklé emzáčky a napíná tak čtenářovu představivost na maximum, a dokáže to udělat s přehledem tak, že představa popsaného, ale nikdy neviděného, se zabydlí v mozku tak snadno, jako kdyby tam byla odjakživa. Poutníci nejsou zas tak moc orientovaní na děj a tempo si plyne tak nějak po svém, takže nelze očekávat nějaké akční sci-fíčko. Když se zpětně ohlédnu, asi se mi nejvíce líbil druhý díl. Tohle je série, kterou si moc ráda přečtu v nejbližší době znovu.

1 21.03.2023

Tak tohle byl pro mě zatím nejlepší díl (i když prý se mám těšit na Zlobu :))
Jednu výtku mám k překladu, vzpomněla jsem si, jak mě v třetím díle rozčilovalo nadměrné použití slova "anžto" a pátý díl se přidal s výrazem "rozuměno?", který opět nezávisle na sobě použilo více postav.
Závěrečné rozklíčování bylo parádní, motiv byl uvěřitelný a ukazuje smutnou realitu lidského hyenismu, k němuž jsou sociální média vhodnou živnou půdou, občas stačí otevřít komentáře a člověk se nestačí divit...

14 17.03.2023

Až do 3/4 knihy jsem si myslela, že to bude na solidní 4*. Zajímavé prostředí, doba, ve které se příběh odehrává, morbidní námět s historickými fakty, čtivé... Ale zazdila to poměrně dost předvídatelná a tím pádem i slabší detektivní linka, hlavní hrdinka je taková nemastná, neslaná, postupem času i vyloženě otravná. Naprosto marný a zbytečný pokus o zavedení něčeho jako je romantická linka, která se skutečně mihla jen okrajově, ale nepůsobila přirozeně. Při čtení jsem si vzpomněla na Po stopách Jacka Rozparovače, mělo to podobnou atmosféru, s tím rozdílem, že Královna mrtvol měla temnější nádech. Ale i tak nemůžu popřít, že mě to bavilo a když to nějak zprůměruju, vychází mi z toho lepší 3*.

16.03.2023

Označení knihy jako horor je trochu úsměvné, za mě je to spíš mysteriózní thriller s prvky nadpřirozena. Líbilo se mi prolínání časových rovin (minulosti a přítomnosti) a tempo, jakým se odkrývaly souvislosti a vztahy mezi postavami. Mě tyhle rodinná dramata a temná tajemství, okořeněná špetkou duchařiny, dost baví, navíc mi styl psaní připomínal Jennifer McMahon, takže to bylo taky jedno velké plus. Závěrečné rozklíčování zápletky bylo za mě v pohodě a další díly si určitě nenechám ujít.

2 14.03.2023

Někde se zmiňuje přirovnání k Hunger games s kapkou magie...a to sedí.
Každopádně za mě je to zklamání, jednu hvězdičku navíc dávám za čtivost.
Nejdřív to lepší:
Postavy jsou teenageři a taky se tak chovají. Nelze jim tedy moc vytýkat zkratkovité jednání a chybování, však to je lidské. Že se nechovají dle nastaveného očekávání, na to se by se dalo pohlížet jako na vystavěnou falešnou masku, která se sesypala hned při tom, kdy začalo jít do tuhého.
Co mě ale štvalo:
Nedostatečně vysvětlený a nelogický magický systém. Jak kletby přesně fungují, jak se dají odrazit, zda je může používat každý, kdy se na světě objevila "mágie" a její druhy...atd. Postavy metají kolem sebe hromady kouzel a kleteb, jak kdyby měly kabelku Hermiony Grangerové a v ní zásobu čarokamenů, do kterých se kletba připravuje. Navíc na každý problém mají jako náhodou při sobě čarokámen s řešením, které problém odstraní. Nedivila bych se, kdyby postavy byly vybaveny i šutrem s Opravou zlomeného nehtu. Podle toho, kolik toho s sebou nesou, by museli být obalení jak vánoční stromeček šutrama...
Romance v knize - za mě zbytečný prvek, sloužící jen k posunu děje. Mezi postavami není žádná jiskra, prostě se jen vedle sebe vyskytli a protože dva teenageři vedle sebe... bum, už se tají dech, i když jsou nepřátelé.
Ne moc pochopitelné je i to, že dlouho v době před turnajem, kdy si jen hromada děcek žije svůj život, se ty děcka spolu druží - přátelí, chodí spolu, jejich rodiny to dovolí. S vidinou toho, že se jednoho dne povraždí? To to nikoho nebere? Je tam víc nelogických zásahů, které nebudu spoilerovat, ale tohle všechno mi stačilo k závěru, že si autoři nedělali moc hlavu s nějakou logikou, ale vsadili na dramatickou zápletku, co na tom, že se vše kolem toho sype...
Název slibuje bandu morálně šedých charakterů, ale zas tak horké to není...

1 13.03.2023

4,5*
Tak a jsme u konce.
Byla to dlouhá cesta, zvlášť pro mě, protože jsem Eragona četla kdysi v mládí, pak jsem měla dlouhou pauzu, kdy jsem nečetla a když jsem se navrátila ke čtení, nikdy na to nebyl čas, tuhle sérii dojet. Byl to můj černý puntík, nedočtená série. Pamatuju si, jak se mi moc líbil první díl. A teď, o tolik let později, těsně před třicítkou, jsem tuhle cestu s Eragonem a Safirou završila. Je to hořkosladký pocit, jako když odejde přítel a zanechá v srdci díru, jen hřejivé vzpomínky na přátelství. Protkané nostalgií na dobu, kdy jsem četla první díl. Jasně, určitě by se mi to líbilo jinak v době, kdy mi bylo náct. Ale ta nostalgie tomu dodává tu správnou šťávu.
Chápu, že hodně lidí nebylo spokojených s koncem. Já si z toho zas takovou hlavu nedělám, jednak z toho důvodu, že přijímám konec tak, jak ho autor zamýšlel a jednak proto, že jsem Inheritance dočetla ve velmi šťastné době - den poté, co Paolini oznámil novou knihu ze světa Odkazu dračích jezdců, která se bude věnovat Murtaghovi. Sdílím nadšení a radost s těmi, co na tohle čekali dvanáct let :)) Odkaz dračích jezdců je skvělá série, která má pořád co říct - i po tolika letech.

3 09.03.2023

3,5*
Třetí díl je ze série Odkazu dračích jezdců zatím nejslabší, působí jako taková tlustá vycpávka, ale i tak jsem si čtení užila (zvlášť díky konci, který odhaluje pár tajemství). I když asi ne tak, jaké by to bylo, kdybych to četla v mládí. Ale ten pocit nostalgie k tomu je parádní. Těším se, že se pustím do posledního dílu a smáznu tak černý puntík za tuhle nedočtenou sérii z mých mladých let. Navíc chci sakra vědět, jak to dopadne :))

2 06.03.2023

Moc milé memoáry toho sviňskýho zmijozelského bloňdáčka, který pořád dělal Harrymu zle. Bylo fajn dozvědět se něco ze zákulisí natáčení HP filmů. Netušila jsem, že Felton hrál v Pidilidech, v rodinné komedii, kterou jsem kdysi dávno viděla a nepoznala bych ho teda :))
Líbilo se mi, že se Tom nestydí ukázat i situace, které na něj nehází nejlepší světlo a celkově je to upřímné vyprávění a z toho malýho hajzlíka je nakonec velkej sympaťák :)

9 27.02.2023

3,5*
Zármutek, smutek, žal, truchlení, spousta pojmenování pro ten těžký svíravý pocit, který komplikuje každý nádech a utlačuje ostatní potřeby do pozadí. Ruku v ruce jde s bezmocí, která jako plíživý stín kráčí v jeho stopách a útočí bez varování. Kdo kdy někoho ztratil, ví, jak silný může být zármutek a jak dlouho se může držet lidské mysli. Jak se říká, čas léčí a hojí rány na duši. Ale kde je ta pomyslná hranice, kdy by žal už měl postupně zeslábnout a umenšit se, kdy už překračuje mez?
Nepřeklene se pak nestabilní duševní stav do duševní nemoci, když už to trvá až příliš dlouho?
Dánská farmaceutická společnost vyvíjí lék proti protrahovanému (jo, fakt je to slovo, není to chybně napsané protahovanému) truchlení, který by měl lidem pomoci umenšit jejich žal a urychlit jejich návrat jakožto funkčního jedince do společnosti. Existují však jisté pochybnosti o vedlejších účincích léku, které by mohly mít fatální následky.

Příběh má čtyři vypravěče: studentku Annu a Šádí, učitele psychologie Thorstena a Elizabeth, které zemřel malý syn. Postavy jsou velmi lidsky vykresleny, působí jak reální lidé, na které by jeden mohl v klidu natrefit. Autorce se podařilo snadno nastínit osobnost každého jednotlivce, aniž by se pouštěla do nějakých niterních sond do hlubin duše.
Vzhledem k rozsahu (256 stran) je námět zpracovaný stroze, ale funkčním stylem. Nefilozofuje se tady nad definicí smutku, případné detailnější debaty jsou psány na laické úrovni, ale zároveň tak, aby neztratily nádech vědeckého pohledu. Zakončení knihy by se mohlo zdát jako vyšuměním do ticha, bez nějakých hlasitých fanfár a dramatických akcí, ale ono to k tomu nakonec sedne. Celý průběh a hlavně samotný konec působí dost reálně.
Zajímavost na konec z doslovu - v době vzniku knihy se v Dánsku prý skutečně zavádí nová diagnóza poruchy protrahovaného truchlení.

1 24.02.2023

3,5*
Zajímavé prostředí, okořeněné špetkou nadpřirozena a velkou záhadou na vyřešení. Mysteriózní thrillery (ya i klasické) mě baví, odhalení kdo byl vrah by mi asi kdysi přišlo přitažené za vlasy, ale od doby, co jedu na vlně true crime mě už nic nepřekvapí, protože všechno je možné. Všechno. A ačkoli by to v jiném kontextu mohlo sloužit jako pozitivní afirmace a mantra, tady je to jen holý a depresivní fakt. Řekla bych, že se to dobře četlo, ALE...ono to bylo čtivé, jenže ten PŘEKLAD? To je něco příšerného, dlouho jsem nečetla něco tak špatně přeloženého, toto je fakt tragédie.
"But she'd always say I sounded like a dying goose." přeložit jako "Ale Elora pokaždý prohlásila, že to zní, jako když chcípe husa" . Chcípe husa? Chcípe? Co to jako je za slovní obrat? Jako další příklad: "...stare at Elora's missing poster, trying to catch my breath. I'm wondering why they chose that picture. The one with her eyes half-closed. She hated that picture. Jesus. She hates that pictures." přeložit jako: "...hledím na plakát, kde stojí, že se Elora pohřešuje, a snažím se nabrat
dech. Dumám, proč si asi vybrali zrovna tuhle fotku. Tu, na níž má napůl zavřené oči. Nenáviděla ten plakát. Sakra. Ne nenáviděla. Nenávidí ten plakát."
Jaký plakát proboha?! Elora logicky neměla ráda konkrétní fotku, která byla vybrána na letáček o pohřešované osobě. Asi těžko bude jako pohřešovaná nesnášet existenci plakátu o pohřešované, text jasně mluví o fotce. Bože, a takhle by se dalo pokračovat dál a dál.
Když se vrátím k obsahu, bavilo mě to, ale přítomnost záhadných kluků bez jakékoli osobnosti je něco, nad čím už musím přimhouřit oko, protože často je tahle linka naprosto zbytečná. I tady mi přišla násilně nacpaná do děje. Takže nakonec celkově hodnotím jako lepší průměr.

2 22.02.2023

Písně pouličního metaře obsahují tři povídky, které pro mě dopadly průměrně. Násilí působí prvoplánově, obsahově mi první dva příběhy přišly dost podobné, zejména v tom, že člověk nikdy netuší, koho má před sebou, aneb i magor může narazit na ještě většího magora. Co překvapilo v prvním příběhu, je už v druhém ohrané. Třetí povídka je taková milá vyvraždovačka s přehršlem postav, spíš mi to připomínalo filmový scénář, nějaké hororové komedie, satiry.
Zásadní je, že mi nesedl vůbec styl psaní. Krátké, úderné věty, stroze očesané, které jsou přímo k věci. Což mi nikdy předtím nějak extra nevadilo, ale...Slovosled mi přišel někdy krkolomný, párkrát jsem se musela očima vracet k nějaké větě, protože jsem si musela ověřit kdo že koho bodl, nebo kdo že tasil zbraň... Na začátku byl tenhle strohý styl natahován do nějaké poetické formy úvodu a to už mi vůbec nesedlo. Holt není vždy posvícení :)

4 20.02.2023