Shaxx komentáře u knih

Milá oddechovka s námětem, který potěší každého knihomola. Obsahuje pár hezkých knižních citátů, dobře se čte a celkově je to knížka pro dobrou náladu. Dobře by to fungovalo jako film, dá se říct, že mi to skoro až připomínalo scénář. Děj knihy se dá snadno předvídat, malá holčička je dokonalou ukázkou knižní fikce, na svůj věk je poměrně dost vyspělá a chová se tak, jak to vídáme hlavně v knihách a filmech, v realitě si to nedovedu moc představit. Tu jednu hvězdičku navíc dávám hlavně za to knižní téma. Milá jednohubka.

10 16.06.2023

Čekala jsem, že to bude horší, než jaké to bylo, když jsem viděla to nízké hodnocení. Od Blake jsem četla dvě knihy, Annu krví oděnou a ta se mi líbila (ale četla jsem to před devíti lety, k tomu nutno přihlédnout :D) a Antibohyni a ta se mi fakt nelíbila. Takže to bylo tak padesát na padesát, jestli se mi další kniha bude líbit. Po začtení jsem měla problém s dobou, ve které se příběh odehrával (1958), pořád jsem byla naladěná na to, že se to odehrává v současnosti, zkrátka mi atmosféra připomínala víc současnou dobu. Sice tam byly nějaké náznaky typu hranolky s mléčným koktejlem, co měl na vrchu třešničku, ale ani to nestačilo. Co se mi líbilo, bylo to, že autorka vlastně předkládá takový ten příběh vedlejší postavy, který se nikdy nevypráví dopodrobna - v tomhle případě by někde souběžně běžel velký příběh o záporákovi, který nechal ve štychu svého přívržence, protože věděl, že mu nikdo nebude věřit a v hlavní lince by bylo jen pár vět o tom, že Marii drželi ve vazbě, odříkala nějakou historku, které nikdo nevěřil a ende... A main story by běžela dál.
Jinak ano, je tam dost slabších částí, například tempo vyprávění a odhalování informací je dost unylé a je tam dost repetitivních částí, než se to přehoupne do nějaké zajímavější roviny, dost diskutabilních situací, ale jinak se to četlo docela dobře, takže průměr.

13.06.2023

Super obálka, super název, super námět, ale provedení trošku pokulhává. Vyprávění mi přišlo poněkud monotónní, jednotvárné, s nulovou atmosférou a bez napětí. Na konci to má tolik očekávánou gradaci s příchutí slasheru, ale než se k tomu člověk pročte... Možná by tomu prospěl kratší formát, dokázala bych si to představit jako povídku.

3 12.06.2023

Až po dočtení jsem si všimla malého nápisu, že je to vhodné pro fandy seriálu Black mirror a to sedí, když se nad tím zamyslím, tak mi to BM připomíná. Povídkové sbírky nevyhledávám (zvlášť, když jsou od více autorů, což není tenhle případ), ale tahle mě zaujala jak obálkou, tak názvem. A po přečtení musím říct, že i obsah je super. Naprosto mi to sedlo do noty, až mi bylo líto, že jsem dočetla poslední kousek. Autorka se umně jako chameleon přelévá mezi různými žánry/podžánry, jsou tu povídky laděné do sci-fi, magického realismu, hororu, ale i reality všedního dne a života. Jak už to bývá, některé povídky se mi líbily méně (těch bylo minimum), některé více. Moc se mi líbil styl psaní, zejména části v povídce V téhle fantazii, které byly až téměř poetické: ,,Putuji mezi hvězdami, prsty drhnu o kosmický prach, kolem bezcitná pustina vesmíru". Musím také vyzdvihnout skvělý překlad.
Skoro jsem v pokušení dát i plný počet hvězd, ale za ty povídky, které se mi zas až tak nelíbily, nechávám solidní čtyři hvězdičky s plusem s tím, že se k téhle sbírce určitě někdy ještě vrátím. Doporučuji :)

2 08.06.2023

Nikdy jsem neviděla Kruh (ani japonský, ani americký remake, jen parodii) a přiznám se, že jsem ani netušila, že je podle knihy. Hlavní hrdina není zrovna sympaťák (jasně, prožívá stresující období, kdy nad ním visí hrozba smrti, ale i tak), a neštěstí si víceméně přivodí svou vinou, když strká nos, kam nemá. Pár hororových prvků by se našlo, ale spíše to působí jak mysteriózní thriller s paranormálními prvky. Čtení chvilkami je znepokojivé, ale povětšinu času se hlavní postava honí za odpověďmi, zatímco mu pomyslně tikají hodiny, které mu odpočítávají čas do konce a skoro jako zázrakem se mu daří společně se starým známým luštit složitou historii toho, kdo je původcem jejich prokletí. Rozklíčování zápletky je originální a tak trochu po japonsku ujeté, ale proč ne. Další díly si přečtu, protože mě zajímá, jak se tohle vyvine dál, zatím první díl působí jako dobrý odrazový můstek.

1 06.06.2023

Jak ráda říkám, McMahon je pro mě taková lepší Darcy Coates, Darcy na steroidech :) Pojem duchařský horor je zrovna u Klubu monster trochu zavádějící, spíš to byl takový povedený mysteriózní psychothriller s pěknými zvraty. Postavy jako vždy působí přirozeně a uvěřitelně, děj přeskakuje ze současnosti do minulosti, ale nepůsobí to rušivě. Atsmoféra nebyla nijak závratně hororová, ale co chybí na strašidelnosti, dohání děj na napínavosti. Milé byly odkazy na hororová kultovní díla (Frankenstein v knižní, filmové podobě atd.) Nicméně zatím mě od autorky nejvíc bavilo Tajemství pramenů, ale i tak spokojenost.

7 05.06.2023

Já mám ráda divnoknihy a tohle zajisté divnokniha je. Vyprávění má hodně alegorickou podobu, člověk musí číst mezi řádky a je tam i kapka magického realismu. Postavy mají velmi zvláštní, ale zajímavá jména (Šepot, Džemy, Spása atd.) a co se týče diverzity, no jéje, kde jen začít. Hlavní postava je transgender dívka (a možná i trochu na autistickém spektru), je tu trojice rodičů, co mají polyamorický vztah a jedna z postav je zároveň nebinární. Autorka pravděpodobně v mnohém čerpá z osobního života (je nebinární transgender a má něco jako DID poruchu?), takže pro ni je to realita, pro někoho to může být už moc (ale kdo není fanda podobných témat, asi po takové knize nesáhne). Přiběh samotný je pak poměrně jednoduchý a předvídatelný, ale zpracování je originální a když jsem si zvykla na styl psaní, bavilo mě to. Určitě mrknu i na další knihu autorky :)

05.06.2023

Moderní (spíše tak trochu dystopický) retelling Pinocchia od Klunea? Jasně, že to nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Postavy - zamilovala jsem si vedlejší postavy - neurotický úzkostný robotický vysavač značky Roomba jménem Rambo a robotickou zdravotní asistentku jménem Sestra Ratched (jo, Ratched, přesně tak, geniální), která je tak sadistickej sociopat :D Hned se mi hlavou míhala hromada asociací - v první řadě film A.I. Umělá inteligence, potom epizoda z Love, Death & Robots s roztomilými robůtky (konkrétně hranol, kterého mi Sestra Ratched připomínala a tak jsem si ji i představovala). Už jen dialogy těchto dvou postav mi zaručily skvělou zábavu. Ani bych tam nepotřebovala mít romanci (ta se mě upřímně moc nedotkla, narozdíl od předchozích Kluneho knih). Jinak já zbožňuju tyhle semi-sentientní/sentientní robůtky a jejich diskuze o pocitech, smyslu života atd. , takže pro mě to byla trefa do černého. Každopádně pro mě pořád vede Dům v blankytně modrém moři, ten je zatím nepřekonán :)

5 22.05.2023

Sice už nejsem cílovka, ale pořád mě to baví, druhý díl Nikdyuše si podržel kvalitu a já se těším, až vyjde další díl. Moc milé čtení, nejen pro děti :) Nikdyuš je plná fantastických míst, podivných a zábavných postav a mě baví každé odhalení další zajímavosti, které tohle místo nabízí. I kdyby samotná zápletka se záporákem byla největší klišé, asi by mi to ani nevadilo díky tomu všemu kolem.

1 17.05.2023

Člověk by nevěřil, že od prvního vydání téhle klasiky uplynulo už 72 let :)
Vždy mě bavilo číst, jak si lidi v různých letech představovali vizi budoucnosti.
Nadace začíná dost poutavou a slibnou návnadou, o čem bude děj, která se pak ale zvrhne víceméně do hromady intrikaření, politiky a nějaké ty sci-fi prvky se odsouvají na druhou kolej (a chápu, že tohle někoho mohlo zklamat). Zajímavým aspektem je zde věda, která se z určitých důvodů ukryje pod takzvané vědecké náboženství, přičemž celý systém "duchovna" je tu popsán s takovým... blahosklonným tónem. Jedna zajímavost také je, že hlavní postavy jsou výhradně muži. Ženy se tu objeví pouze jen v roli na pár řádků v roli recepční, anonymní služebné a největší roli tu má manželka vysoce postaveného hodnostáře, která si zaslouží dokonce necelé dvě stránky dialogů :))
Nemá smysl se moc nadchnout pro nějaké postavy, protože děj skáče v čase, a původní postavy se tedy moc neohřejí u kormidla. Ale nemůžu tomu upřít čtivost a nápaditost, takže určitě budu pokračovat i s dalšími díly.

5 15.05.2023

Chápu, že tahle kniha má rozporuplné hodnocení. Kolem původu vzniku jsou stále spekulace, nakolik byl děj inspirovaný zážitky samotného autora. Příběhu je vytýkána přílišná brutalita, ale tady to funguje trochu jako dvousečná zbraň. Pokud chtěl Kosiński poukázat na zvěrstva, která se děla za války, podařilo se mu to. Ale zvolil velmi nešťastnou formu, která veškeré pokusy o naturalismus odsunula do pozadí a nechala prostor pro veškeré komentáře typu "autor je zvrácenej prasák a tohle je škvár", které se v hodnoceních množí.
Lidi jsou monstra. Lidi jsou schopný zvěrstev, že by jeden nevěřil. Pro běžnýho čtenáře fikcí z prostředí koncentračních táborů, kteří si myslí, že už se otrkali, bude tohle asi taky překvápko. Autor popisuje násilí věcně, přímo a bez vytáček. Problém je (a tady narážím na tu formu), že příběh jede podle šablony - malej kluk se dostává mezi cizí lidi, kteří mu ubližují. Pořád a neustále. Protože je tmavší pleti, pro ně "cikáně", ďáblův pomocník. Který jim uhrane krávy. Přivolá kletby. A podobně. Ačkoli se příběh odehrává v roce 1939 a dál, prostředí vykresluje malé, semknuté komunity, vesničky, plné omezených a pověrčivých lidí, jejichž chování odpovídá spíš středověku (novověku, ale to tak nevyzní, chápeme se, že?). Kluk se dostane do vesnice, něco se semele, klukovi nabančí a pomlátí ho a musí utéct. Tak se to opakuje. Každá taková kapitola obsahuje násilí jak na hlavní postavě, tak na okolních lidech. A stupňuje se. Nevím jak u ostatních čtenářů, ale já po chvíli úplně otupěla a brutalita se mnou již nic nedělala. Protože byla součástí příběhu stejně jako popis střechy nebo plotu. Přehršel násilí a nenávistnému jednání proti klukovi se stalo takovým neměnným, opakujícím se prvkem a téměř vůbec ho nevyvažovala nějaká dobrotivá akce, výsledný dojem je tedy takový, že na světě jsou jen zlí lidé a dobro neexistuje...Protože zlo plodí zlo, kluk se také naplňuje zlostí a přenáší to dál. Dávám tři hvězdy, protože odpad to není, ale veledílo také ne.

9 15.05.2023

Chápu, proč to má vysoké hodnocení, je to mile napsané, i když to pracuje s nelehkými tématy (ztráta bližního, alkoholismus, zneužívání atd.) Neřeší zbytečně detaily, ale spíše následky, které si to vybírá na zúčastněných, snahu o zpracování a vyrovnání se s tím, co se stalo. Dva puberťáci, každý s vlastními starostmi, se sblíží formou dopisů a postupně se otevírají tomu druhému, s vědomím, že právě tahle forma komunikace jim umožnila vylézt z ulity. Netuší, kdo je na druhé straně, co se stane, pokud se setkají v reálném životě? Právě tahle gradace dodala příběhu i kapku napětí a jasně, je tam romance (kterou běžně nevyhledávám), ale s tím se dalo počítat že? :)

9 11.05.2023

Vypadá to, že tady mám potenciálního adepta na nového oblíbeného sci-fi autora :)
Pěšky na Aldebaran má sice jen 200 stran, ale plně to stačí. Sedl mi subtilní, mírně černý humor (RIP Pluto jako planeta), jakým je to prodchnuté, i neobvyklý styl vyprávění (hlavní hrdina adresuje vyprávění fiktivní postavě aka čtenářovi). První, co mě při popisu Krypt napadlo, že to zní jak vesmírný Piranesi zkřížený s bludištěm s minotaurem :)) Že si leccos musí čtenář na konci domyslet, to mi nevadí, spíš naopak. Střety s mimozemskými entitami byly skvělé, cením autorovu fantazii při vymýšlení různých druhů emzáků :) Rozhodně mám v plánu přečíst si i další knihy od autora co v nejbližší době.

7 09.05.2023

Moje první kniha od autorky s těžko vyslovitelným příjmením :) Nevím proč, ale měla jsem za to, že je to čistokrevné krimi a tak k tomu i přistupovala (měla jsem vsugerované, že píše detektivky, možná na základě její jiné knižní série? Netuším). Když pak nastoupily paranormální prvky, zmátlo mě to, ale nevadily mi. V první chvíli jsem si říkala, že to vypadá jak nějaká variace na Ďatlovovu výpravu (což je mimochodem velmi zajímavý příběh). Trochu mě mrzelo, že autorka sice uměla dobře nastavit strašidelnou atmosféru, ale dál s ní nepracovala, i když by se z daného okamžiku dalo vytěžit víc, zkrátka to utnula moc brzy. Ale jinak spokojenost.

4 09.05.2023

Asi bych to neřadila zrovna do hororu, spíš jako paranormální psychothriller, ale celkově to bylo fajn a sedlo mi to do nálady. Četlo se to velmi dobře, autor provádí čtenáře docela dobře vystavěnými slepými uličkami a i když se nad konečným rozuzlením musí kapku přimhouřit oko (někdo by mohl říct, že už leccos bylo přitažené za vlasy), nemůžu říct, že bych to předvídala. Doprovodné ilustrace povedené, přispěly určitě k atmosféře, bez nich by to bylo o dost chudší.

1 09.05.2023

Kousek temné historie Japonska/Koreji, o které ani dodnes není moc zmínek, protože autority nestojí o to, aby se zrovna tahle část minulosti poodkryla. Sice se jedná o fikci, ale založenou na reálných událostech. I přes nelehké téma je to psané čtivě a čtenář se tak může dozvědět hrůzy, které se děly, a to prostřednictvím hlavní hrdinky, která se ocitá ve středu dění. Mladá dívka je odtržena od rodiny a stává se ženou pro útěchu (ačkoli je ještě skoro dítě), explicitně řečeno nedobrovolnou "prostitutkou" pro uspokojení vojáků. Děj prolínají dvě časové linky, současnost a minulost a musím říct, že jsem se tak zažrala do minulosti, že mě vytržení zpět do současnosti skoro až "vadilo", protože jsem chtěla vědět, co se bude dít dál. Skvěle napsaná fikce, člověk se zase dozví něco nového z dějin pro nás "exotických" zemí.

2 09.05.2023

Od Backmana jsem četla tři knížky a každá byla skvělá. Ani Medvědín není výjimkou, jen mi teda přijde, že tohle dílo má temnější ráz a méně laskavého humoru, než předchozí knihy, hraje na vážnější notu. Hokej mi nic neříká (to ani fotbal v Tady byla Britt-Marie), ale Backman umí psát tak, že i pro někoho nudné prostředí se stává strhujícím dějištěm příběhu, který se nemusí odehrávat jen ve fiktivním městě, ale může se dít i v realitě. Milým překvapením je, že je to trilogie a ne stand alone, jako jeho jiné knihy. A poslední díl je prý masakr a mám si připravit kapesníčky, tak jsem zvědavá :)

6 05.05.2023

Vtipná krimi podbarvená černým humorem + lehká parodie na self-help literaturu. Aneb co se stane, když právník začne s kurzem mindfulness a svědomitě postupy aplikuje na všechny problémy, ve kterých se ocitá (a že jsou to sakra problémy). Díky tomu dochází až k absurdním situacím, u kterých se nejde nezasmát. Zajímalo mě, jak bude příběh zakončen a autor nezklamal, závěr se mu podařil. Dvojku si určitě přečtu :)

3 27.04.2023

Pod ne zrovna poutajícím názvem a trochu zavádějící anotací na zadní straně (a naopak až moc prozrazující anotací na webu) se nakonec skrývá docela zdařilý příběh. Zavádějící anotaci z knihy zmiňuju proto, že by se čtenář mohl natěšit na krimi detektivní příběh v prostředí virtuální reality (zde mají výhodu ti, kteří se do čtení pouštějí bez obeznámení o čem děj je), a pak narazit. Detektivní zápletka sice v knize je, ale větší prostor tady má hlavní postava a jeho zdravotní stav (po úraze skončil na vozíku a nedaří se mu smířit s tím, jak se věci vyvinuly) a romantická linka. A ono to nakonec fungovalo, ale chápu ty, kteří čekali něco jiného. Zajímavé prostředí, náhled do života "čerstvého" vozíčkáře byl také hezky zpracován, bavila jsem se. Sice je znát, že je to prvotina, má to pár mušek, ale jinak je zdařilé.

1 25.04.2023

Sám v naprosté tmě, odtržen od civilizace, v nehostinných podmínkách v zimě na horách. To zní jako solidní základ pro tíživou atmosféru. A právě atmosféra je něco, co mi chybělo, nebo se mi ji nepodařilo dobře procítit. Nějaké části se mi líbily více, zejména narůstající panika hlavní postavy působila reálně úzkostně, aspoň na začátku. Potěšila mě zmínka žluté větrovky :) Jinak Trhlina zůstává stále můj favorit.

6 21.04.2023