Shaxx komentáře u knih

Jedním z mých černých puntíků z mládí je nedočtená série Odkazu dračích jezdců. Teď, těsně před třicítkou, tenhle černý puntík mažu a konečně to dočítám. Vrací mě to o tolik let zpět, kdy jsem poprvé četla první díl a jako hromada ostatních čtenářů jsem byla okouzlená vším tím dračím dobrodružstvím. Jasně, teď, kdy mám na kontě o cca 1000 knih více načteno, už to nedokážu hodnotit očima svého mladšího já, vidím, že to není dokonalý počin, ale pořád je to super počtení a ta nostalgie k tomu dodává bonusové body...

5 15.02.2023

Retelling pohádky bratří Grimmů o protančených střevíčkách. Líbily se mi skoro až hororové prvky, které do knihy vnášely mrtvé sestry, psáno je to čtivě a dokud se udržovala záhada kletby, bylo to i napínavé. Pak už to bohužel upadá, druhé dvě třetiny jsou výrazně slabší. Počínaje naivní hrdinkou a naprosto zbytečným románkem konče. Zrovna ta zmíněná romantická linka pro mě byla totální zabiják celého příběhu. Postavy mezi sebou neměly žádnou chemii, celé to bylo tak trochu insta love a mužský objekt milostného zájmu byl naprosto bez duše, velmi špatně napsaný plochý charakter bez osobnosti.

1 13.02.2023

3,5*
Líbil se mi nápad, silný podtón "ženy sobě" i to, jak autorka uměla zaháčkovat čtenáře na mysterióznost příběhu. Hlavní hrdinku jsem si představovala jako Annu Taylor Joy z filmu The Witch, nešlo to jinak.
Za mě nejslabší část byla rozhodně romantická linka, ta mě docela otrávila. Postavy občas jednaly silně zkratkovitě a konec byl takový...no, vyzněl poněkud do ztracena, ohromující efekt wow po dočtení nenastoupil, i když mi konec jako takový nevadil.
Nicméně doslov autorky poskytuje nahlédnutí situaci, která tenhle příběh inspirovala a jedná se o velmi zajímavý detail.

3 06.02.2023

Tak tohle bylo něco zajímavého.
Sice se to začalo odvíjet takovým dost divokým směrem, oproti očekáváním z anotace, ale stálo to za to. Pro mě velké plus je hlavní hrdinka, zejména tedy i ze subjektivních důvodů - já sama jsem z Liberce, žila jsem v Praze nějakou dobu a už pár let mám zrzavou palici, takže pro mě měla bonusové body (samozřejmě s lehkou nadsázkou).
Vyprávění z pohledu první osoby tomu velmi sedlo, Matylda je zajímavou protagonistkou, ať už svým vystupováním nebo schopnostmi, které si běžně do CV nezapíšete (aneb ostatní schopnosti: umím číst myšlenky). Jakmile čtenář přistoupí na tuhle eventualitu, může se rovnou připravit na spirálovitý pád rovnou do hlubin všeho možného a nemožného, střet paranormality, fanatismus s náboženským podkresem, tajné organizace, nevěrohodní vypravěči, fikce překrývající skutečnost, čemu věřit, komu věřit, co se tedy sakra vlastně stalo? Mysterióznost tady eskaluje až do pomyslných výšin a objasnění situace někdy spíš to tajemno přiživí, než poodhalí.
Osobně bych tu nemusela mít romanci, ale rozumím tomu, že je podstatným článkem příběhu.
Poslední třetina knihy mi solidně zamotala hlavu, určitě jsem něco nepochytila nebo nevyčetla mezi řádky, ale nevadilo mi to. To, jak byl konec už vyhnaný do extrému pro mě bylo už trošičku přes čáru, ale jako celek se mi to líbilo, stejně tak styl psaní. A poslední slovo mám k obálce - je naprosto nádherná, přesně to, co zaujme na první pohled, navíc ty detaily... Krása.

5 30.01.2023

Už jsem dávno pryč z počáteční fáze, kdy se mi nedařilo číst české autory (i když ve fantasy mám ještě rezervu) a tak jsem po české ya hororové antologii sáhla s chutí a jen mírnými obavami, protože napsat dobrý horor a ještě ve formě velmi krátké povídky, to bývá umění. A když se jedná o povídkovou sbírku, kvalita většinou bývá kolísavá. I zde se našly slabší kusy, ale jako celek musím hodnotit, že je to velmi povedené a povídek, které se mi líbily, byl větší počet než těch, které mě moc nezaujaly. Odnesla jsem si i tip na hororového autora, kterého jsem neznala (Kodži Suzuki), takže díky. Jasně, někdy byly povídky předvídatelné, ale ani mi to nevadilo, když byly dobře napsané. A taky - má to naprosto BOŽÍ ilustrace, které jsou tématické ke každé povídce. Moc pěkně byla vybraná i povídka, která ukončila sbírku, tak nějak hezky symbolicky. Uvedu zde asi jen nejslabší povídky, protože těch bylo málo, jen tři: Útočiště, Mikuláš nosí smrt (upřímně, tohle bylo jak kdybych sledovala poupravenou epizodu seriálu American Horror Stories, konkrétně díl Někdo zlobil), Toby.

1 25.01.2023

(SPOILER) Na konci mě čekalo rozčarování, které podle komentářů sdílelo více lidí. Upozorňuju, že zde bude spoiler, KDO je vrah, takže doporučuju číst až poté, co knihu máte přečtenou a vrtá vám v hlavou, kdo je sakra ten mechanik. Takže - vrahem je nečekaně ženská, což u tak brutálních vražd překvapí. Dost lidí se vracelo ke kapitole s druhou obětí, kterou omráčí u lodě mechanik - muž. Kdo že to sakra byl? Je to chyba v knize? Nedomyšlená zápletka? Nikoli - je to "chyba" českého překladu. V originále vystupuje postava mechanika, který nemá specifikované pohlaví - she/he. Mechanik je zde označení profese, nikoli mužského rodu. Celou dobu byla mechanik Olivie, nepředstírala, že je muž. Klasicky to bylo hrané na to, že bude čtenář předpokládat, že taková práce je vyloženě mužská práce. Jasně, přeložit tohle do cz byl trochu oříšek, i když se to celkem dařilo s používáním vět, které se vyhýbaly ženskému/mužskému rodu... až na JEDNU VĚTU, která to celé pohřbila, protože jasně určila mechanikovo (chybné) pohlaví, kdy mechanik říká: "...že jsem NEMĚL dovolenou už... Mechanik se na vteřinu zarazil a pak se smutně zasmál. Jasně, dalo by se polemizovat, že i "zasmál se, zarazil se" určuje mužské pohlaví, ale nad tím by se dalo přimhouřit oko, i když to prostě v té angličtině funguje mnohem lépe. Ale ve chvíli, kdy i mluví v mužském rodě, to je jiná. Takže záhada objasněna pro ty, kteří si lámou hlavu nad tím, kdo je sakra ten mechanik.
Jinak celkově mi tenhle díl přišel trochu slabší, proto musím hodnotit za 3*.

6 24.01.2023

Silný útok na čichové buňky. Vůně lesa - zemitá hlína, vlhkost mlhy vznášející se u kapradí, živočišný pach zvířecí srsti, nasládlá hniloba, tlející listí, rozkládající se maso, něco temného, co se skrývá ve stínu...

Příběh tří sester, které jako malé holky zmizely a objevily se až o měsíc později na stejném místě, nahé, s podivnou jizvou na krku. Tmavé vlasy jim zbělely, modré oči ztmavly. Nikdo neví, co se stalo, kde byly. Jejich zmizení se stalo fenoménem.
Od doby, co se navrátily zpět, je všechno jinak, nesou si v sobě trauma, které jen tak nezmizí.
Iris a Vivi prožívají deja vú, když se po jejich nejstarší sestře Grey slehne zem...

Hodnotím 4/5, protože postavy mi přišly plošší a nikterak zajímavé, krom jejich záhadné minulosti (a přítomnosti), ale jinak zápletka byla parádní. Stejně tak popisy občas hraničily skoro s hororem, trošku té nechuťárny, která popíchne fantazii. Velmi mi to připomínalo Každé srdce je bránou a ten spojovací prvek mezi nimi bylo přesně to, co se mi líbí.
Pokud jste jako děti hledali ve skříni vstup do Narnie, vězte, že některé portály vedou na temnější místa, ze kterých už se nemusíte vrátit...

5 23.01.2023

Nestane se to mojí srdcovkou jako první éra Mistbornu nebo Archiv, ale líbilo se mi to.
Bavily mě postavy sester, jako vždy zde byl přítomen zajímavý magický systém (stejně jako v ostatních zmíněných nahoře) a přišlo mi, že to celé bylo napsáno tak nějak hravěji, humorněji, než ostatní sandersonovky, například slovní výměny mezi Hymnem a jeho kněžím.

1 23.01.2023

...Mňam.
Jít si přečíst další díl Archivu je jako jít do dobré restaurace a dát si po dlouhé době svoje hodně oblíbený jídlo. Prostě víte, že to bude sakra dobrý a těšíte se na to.
Ve dvojce je dáván velký prostor Šalán, což mě potěšilo, protože v jedničce mě bavila a tady taky. Jsem ráda, že to má tolik stran, protože v tomhle příběhu chci zůstat co nejdéle to půjde.

4 16.01.2023

Příjemné překvapení z českých luhů a hájů...
Já se přiznám, když jsem na tuhle knihu kdysi narazila a jen letmo jsem přejela pohledem po obálce, aniž bych si četla anotaci, zařadila jsem si to podle názvu a obálky v hlavě jako (nějakou dark eroťárnu, nic pro mě). Jak daleko jsem byla od pravdy! Je to velmi povedená sci-fi dystopie v nepříliš vzdálené budoucnosti. Zaujal mě už originální námět, cituji z anotace "Když před lety udeřila epidemie Pandóry, lidstvo mělo na kahánku. Jedinou naději skýtal lék, jehož vedlejším účinkem byla absolutní a nenávratná ztráta spánku. ", a ještě víc mě bavil styl psaní, který bych popsala jako...funkční -není přílišně popisný ani moc strohý, ale je tam moc hezký balanc - pár větami autorka dokáže pěkně vykreslit prostředí a situaci, lze si to velmi dobře představit. Pro mě dalším bonusem byl fakt, že si tu téměř žádný prostor neuzurpuje romance. Nemůžu říct, že by tu byly nějaké postavy, které by mě chytly za srdce, ale vůbec mi to překvapivě nevadilo. Je to čtivé a po delší době se mi stalo, že jsem musela čtení přerušit a když jsem se vracela, těšila jsem se, až si budu moct zase číst a dozvím se, co bude dál. Rozhodně se těším na nějaké další knihy od autorky.

3 11.01.2023

Zaobírá se to těžkými a důležitými tématy, ale nikdy to nedotáhne žádnou myšlenku do konce. Pokud z toho mělo být nějaké morální poučení, není moc jasné, jaké by to mělo být. Možná tak jen - na párty si hlídej svoje pití, ok? Postavy neoplývají žádným charakterem, mnohdy jednají zkratkovitě a pak svědomitě jedou podle zavedeného klišé, které se přímo nabízí, zvlášť vztahy mezi postavami. Konec je směšný absurdistán, který tomu nasadil korunu.

09.01.2023

Asi se tady budu míjet s ostatním hodnocením, které je většinou pět hvězd. Vrány pracují se silným a nelehkým námětem, který asi v každém vzbudí emoce. I ve mně ze začátku vzbudil emoce. Ale ty se neudržely po celou knihu. Je mi líto, ale dobrý námět ještě nezaručuje, že kniha bude skutečně dobrá a tohle je ten případ. Je fajn, že upozorňuje na spoustu rodinných problémů, ale to je asi tak všechno, spíš mi to přišlo jako účelná ždímačka emocí a je to plné situací, které se občas zdály až přitažené za vlasy. Tím nechci snižovat fakt, že se děje hromada zlých věcí v rodinách, ne-li horších než je zde v knize.
Nicméně začátek příběhu nastolil neměnný režim (postavy dostaly scénář, kterého se zuby nehty držely - matka megera, která umí chválit pouze jednu dceru, fotr ignorant a příležitostný cholerik, když ho naštve stará, sestra, která si užívá místo na výsluní a zlomyslně přeje svému sourozenci jen vše špatné), který pak jel v zajetých kolejích, zatímco hlavní hrdinka zůstávala stále bez jakékoli osobnosti (velmi ploše napsaná postava) a nevypadalo by to, že by zde probíhal nějaký psychologický proces, stravování toho všeho. Nejprve je vám Báry líto a cítíte zlost vůči všem, kteří jí ztěžují život a pak už jen cítíte zlost na to, jak jsou ty postavy špatně napsané. Například matka byla svým neustálým papouškováním o Katušce skoro až k smíchu, její reakce byly předvídavé a nepůsobila jako reálná postava. Nevím, jestli to mělo působit autenticky...ale na mě to nezapůsobilo. Nicméně neházím flintu do žita a od autorky ještě něco jiného zkusím.

10 06.01.2023

Spadám do té většiny, která jako první viděla seriál (ten se mi líbil velmi) a potom jsem si šla přečíst knihu. Oceňuju, že seriál je téměř přesný (až na drobné, nepodstatné odchylky) jako knižní předloha a každá scéna se mi hned vybavila před očima. Každopádně tady budu muset dát přednost seriálovému zpracování, protože na rozdíl od předlohy dokázal skvěle vykreslit celkovou atmosféru, lépe zobrazit postupný pád Beth do temnoty alkoholového a práškového opojení po smrti adoptivní matky a parádně vykreslil dramatické šachové souboje. Knižní Beth neměla takový náboj, o který se v seriálu svým perfektním výkonem postarala Anya Taylor-Joy. Takže tady výjimečně radím - mrkněte se raději na seriál.

7 06.01.2023

Sto devětadevadesát schodů byl náhodný výběr z knihovny, zaujala mě obálka a název.
První povídka se mi celkem líbila prostředím i postavami, ale u druhé jsem narazila. K uzoufání nuda, prokousat se tím bylo něco a výsledek byl stejně o ničem, aspoň pro mě teda. Dle komentářů se druhá povídka líbila a hodně lidí tam našla symboliku a zajímavý popis tvorby, ale to mě asi minulo...
Za mě tedy slabší tři hvězdy.

3 04.01.2023

Na lovecraftoviny já slyším, takže Ta, co jde první, mi nesměla ujít.
Neliterární plusy - uhrančivá obálka, součástí je odkaz na soundtrack vytvořený přímo autorkou pro tuhle knihu, který k tomu fakt sedne.
Literární plusy - kromě obsahu samotného musím vyzvednout překlad, který je vážně skvělý.
Jedná se o novelku krátkou, víceméně jen shrnutí jednoho pracovního dne kancelářské krysy, který neskončí běžnou rutinou, aneb z práce rovnou domů utěšit se kapkou alkoholu, který pomáhá doklepat večer, přežít ráno, protlouct se dnem a opakovat, aneb program alkoholika ztrhaného životem. Což Alex je. Přežít práci, dostat výplatu, pomazlit se s lahvinkou a opakovat. Takové ty klasické životní problémy. Jo a na pozadí ubíhá svět, kde se probouzejí Prastaří, kolegové mají žábry, oplývají magií a Alex je nicotný človíček v divokém světě. Celé to působí skoro až humorně a zároveň reálně - svět a prachy se prostě točí dál, ať se děje, co se děje.
Takový poznatek, spíš jen pro mě, ale tahle kniha pro mě pulzovala barvami, zejména šedou, rudou a odstíny zelené. Šedý začátek, depresivní prostředí a ubohý život hlavní hrdinky, rudá pro krev a vnitřnosti, které se valí pryč z lidských schránek a zelená...zelená pro ten kosmický horor, který přichází a mačká svět, dokud z něj jako z modelíny nevytvoří jeho novou podobu.
Alex je neotřelá hrdinka, která má zajímavý vztah se svým kuchyňským nožem a která si svá tajemství nechá jen pro sebe, její aura je zosobněním frustrace, hněvu a zejména zuřivosti, která si občas najde cestu na povrch a pak to končí unikajícími tělními tekutinami. Ačkoliv se ocitá ve středu menší apokalypsy, celkem komicky je celá katastrofa upozaděna jako otravná kulisa a pro Alex je highlightem dne, že se může urvat ze řetězu a dát svým kolegům, co proto.
Na konci knihy autorka vysvětluje, jak novela vznikla a co posloužilo jako předloha, je to hezky doplňující zajímavost.
Takže Ta, co jde první, nezklamala a může se uvelebit v mojí lovecraftovské knižní sbírce :)

7 01.01.2023

Je mi jasné, že některé části pro někoho budou už vyloženě ždímačka emocí, ale na mě to fungovalo a nestydím se za to. Byly části, kdy jsem se pohihňávala nahlas (seance se spiritistickou tabulkou) části, kdy mi bylo úzko, smutek se střídal se štěstím. I když Dům v blankytně modrém moři pro mě stále vede, Pod šeptajícími dveřmi je také hřejivé pohlazení po duši, je to krásně lidské, dojemné a jako vždy se z toho dá vyzobat dost k zamyšlení. Těším se na další knihy od autora. A Apollón je velmi good boi!

6 30.12.2022

Sice už nejsem dávno cílovka, ale tohle bylo fakt moc fajn. Kouzelné prostředí, milé postavy, napínavé (druhá zkouška, to byly sakra nervy!) a sice je tam pár klasických klišé, ale nic, co by nešlo překousnout. V polovině čtení jsem objednala rovnou druhý díl. Pěkné čtení nejen pro děti. A je tam Maxikočka! :D

1 28.12.2022

Moje druhé setkání s autorem. První nedopadlo dobře (Krev na sněhu), tak jsem byla zvědavá, jestli to bude lepší. A bylo.
Začátek je poměrně nezáživný, ale když se tím člověk prokouše, začne docela zábavná jízda. Některé situace působí téměř komicky, něco mi přišlo už moc přitažené za vlasy, ale jako ostatní musím zmínit skvělou scénu s latrínou, na kterou jen tak nezapomenu.

3 21.12.2022

(SPOILER) Uff. Kde začít.

Začnu teda tím dobrým a zásadním, díky čemu to dostalo tři hvězdy:
Čte se to velmi dobře, je to čtivé. Motiv vězení a gladiátorských her je super, nemohla jsem si nevzpomenout na seriál Orange is the new black :)

Tak. A teď k výtkám.
Hlavní hrdinka je...No, padají zde věty typu: ,,Věděla jsem, že jsem jiná než ostatní holky z akademie. V boji jsem byla schopná dostat na lopatky jakéhokoli chlapa".
Takže představa by byla. Ačkoli je tak úžasná a silná a nevím co ještě, vlastní blbostí se dostane do vězení, kde dostane tolik nakládaček, že by jeden čekal, že je to karma za ty kecy o výjimečnosti.
O nějakém worldbuildingu se nedá moc mluvit, ale dobře, je to první díl, třeba se autorka rozjede víc v pokračování, kde se dočkáme více informací o různých rasách a historii světa. Ale pochybuju. Protože autorka se věnuje raději žhavějším tématům. Jo, přesně. Erotické romány nečtu, puritánka nejsem, ale KRISTOVA NOHO, co tohle bylo?
Je tu takovej krásnej křečovitej milostnej trojúhelník, co zahrnuje hodnýho fešáckýho kamaráda z dětství a mega tajemnýho svalnatýho bad boye. OK, zavedený klišé.
Nicméně hlavní hrdinka má špatnej zvyk nechat si prokrvovat pohlavní orgány kdykoli, kdy bad boy jen mrkne nebo zasmrká. Jakože vážně. Navíc pan bad boy má snad pořád erekci. Takže win win.
A kdybyste nevěděli, přirozená reakce na smrtelné nebezpečí je NADRŽENOST.
Jo a taky to obsahuje jednu z nejhorších knižních sexuálních scén, kterou jsem kdy četla. Takže na zasmání dobrý.

9 21.12.2022

Jako drtivá většina jsem nejdřív viděla film a až poté četla knihu.
Film byl taková humorná satira a nejvíc mi v mysli utkvělo, jak si broučí emzák dává koktejl z vojenského mozku...ale kniha brnká na úplně jiné struny.
Je to spíš takové vojenské filozofování a přiznávám, že moje pozornost kolísala. Nějaké části jsou záživnější než jiné, zejména konec mě uspával. Vypadalo to na čtyři hvězdy, ale je to pro mě spíš na lepší tři.

3 21.12.2022