Shaxx komentáře u knih

Slovy klasika: A přitom taková blbost, co?
Ráda bych řekla, že jsem z toho byla nadšená, jako moje okolí podle hodnocení, ale to bych lhala.
Obecně mám raději příběhy, kde vystupují postavy, které si můžu oblíbit a zajímá mě, co se s nimi bude dít dál. Ale hlavní hrdinové Snoubenek smrti jsou všechno, jen ne oblíbitelní. Gestapák, alkoholička a sebestředný psychiatr, každý na facku. Těch 616 stran, to bylo už moc. Chvílemi se to táhlo a opakovalo se to, jediné, co mě pak bavilo, bylo závěrečné zjištění, kdo byl vrah. Nečekala jsem to a musím uznat, že to bylo originální. Nicméně se mi nedařilo nasát atmosféru, která by tady zákonitě měla být, vzhledem k prostředí, ve kterém se příběh odehrával. Něco mi na tom prostě nesedlo a to, že to bylo až moc natahované, tomu dvakrát nepomohlo.
Nicméně Purpurové řeky od něj ještě zkusím.

4 14.12.2022

Mně se na Schwab líbí, kolik poloh psaní má, je takový chameleon :)
Gallant má pochmurnou atmosféru, při čtení jsem si nemohla nevzpomenout si na Koralínu od Gaimana. Hlavní hrdinka je němá, což bylo zajímavé zpestření - myšleno samozřejmě v dobrém, věřím tomu, že pro lidi, kteří sdílejí tenhle zdravotní handicap, bude tohle bonusový bod, něco s čím se mohou ztotožnit a pro ty, kteří svůj hlas mají, to bude nový zážitek, nahlédnout do života někoho, komu je výsada hlasu odebrána. Zejména bezmoc, když se snaží němá postava něco sdělit a druhý člověk se prostě otočí zády a ukončí tak hovor.
Příběh byl hezký, s nádechem melancholie a přišlo mi, že se mi před očima odvíjí jak černobílý film. Nemůžu se zbavit pocitu, že to byl jen malý kousek z toho všeho, jen malý zlomek z něčeho většího, co nadále zůstává zahaleno. Ale i tak jsem ráda aspoň za ten kousek.

4 09.12.2022

Super upířina, a ukázkové "zaháčkování" čtenáře už od první stránky vzhledem k formě vyprávění - hlavní hrdina v zajetí vypráví věznitelům svůj životní příběh . Vyprávění přeskakuje od jeho mladých let, kdy sloužil jako bratr v Stříbrném řádu až do nedávné současnosti a postupně tak vytváří celou kostru příběhu. Díky tomu vyvstává už od začátku pár zásadních otázek, na které si zatím odpovědi můžeme jen domýšlet, protože jejich odhalení čeká až na konci a ta touha dozvědět se, co se vlastně stalo, je dobrý tahoun příběhu (teda aspoň pro mě.). Já takové bichle miluju, takže 800 stran bylo úplně ideální. Líbilo se mi i ukončení, nebyl to žádný cliffhanger, ale milý příslib pokračování příště.
Upíři byli správní parchanti a líbilo se mi, že to nebyli jen krasavci s porcelánovou pletí, ale jejich stav mysli a těla závisel na tom, po jak dlouhé době smrti se proměnili, takže nemyslící upíří zombíci byli přítomní a to bylo super.

4 06.12.2022

Zajímavý knižní rozhovor a vyprávění o zločinech, které vyšetřoval slavný detektiv z pražské mordparty Jan Štoček, s otázkami od Luciuse Bechyňuse aka Zločinožroutkou z Opravdových zločinů :)
True crime, můj oblíbený žánr. Líbil se mi náhled do vyšetřovacích metod, některé případy jsem znala, některé ne. Zajímalo by mě, podle čeho se řídila cenzura jmen - nebo spíš jejich změna. Někteří zmínění byli uvedeni pod pravým jménem (možná až moc slavné případy typu Hojer?), někteří pod falešným, aniž by bylo zmíněno, že některá jména byla upravena (nebo jsem to aspoň nepostřehla).
Každopádně pro milovníky žánru skvělá věc, možná jen škoda, že to má tak málo stran.

2 01.12.2022

Taková hezká jednohubka ze světa víl.
Mělo to pro mě dost plusů:

+ hrdinka, která maluje (moje oblíbené téma)
+ kruté víly
+ hezké prostředí
+ hrdinka, která je schopná připustit si myšlenku reality (i když pak stejně propadne srdci, ale tyhle problesky byly milé)

A taky to mělo dost mínusů, a to zejména to, že to celé působilo jak rozkreslený, nedokončený obraz. Hlavně ke konci je vše hrrrr hrrr, spíchnuté horkou jehlou. Jak se mi líbila Isobel, tak mi Havran byl úplně jedno, stejně tak veškerá romance mi byla ukradená, nemělo to náboj. Víc mě bavilo kouzelné prostředí a zlomyslná kouzla víl.

1 30.11.2022

Šumavský děs je tak milý, že se s námi smrtelníky podělil o pár strašidelných historek, které sdílí společný konec - většinou lidské plémě dojde k újmě, ať už svou vinou nebo nepřejícími okolnostmi :))
Moc se mi líbil styl psaní, velmi dobře se to četlo. Je to sbírka povídek, takže se tam najdou jak slabší, tak lepší kousky, ale za mě převažují ty lepší. Doufám, že Šumavský děs bude mít ještě povídavou a že se toho autor a Golden Dog opět ujmou, protože tohle bylo moc fajn.

5 21.11.2022

Jako vždy napínavé, se spoustou zvratů.
Na konci vždy musím listovat knížkou a snažím se Fitzeka nachytat na švestkách, jestli všechno sedí v rámci jeho vysvětlení událostí a až na drobnosti se mu daří pokrýt téměř vše. Občas je něco už přitažené za vlasy, ale co už. Fitzek se nebojí popisů násilí a v tomhle konkrétním případě ani kontroverzního námětu.
Četla jsem od Fitzeka dvě knížky a tahle třetí se mi líbila nejvíce. Ale nemůžu ho zařadit mezi oblíbené autory, protože ačkoli jeho knihy jsou velmi čtivé, zvraty překvapivé, tak ke konci už je to všechno docela překombinované a přeplácané. Někdy je méně více.

4 18.11.2022

Tahle kniha se vlastně celá skládá jenom se samých zvratů :))
Moje druhá kniha od autora, přičemž Balíček se mi moc nelíbil. Tahle byla lepší, je to hodně čtivé, člověk se prostě chce dozvědět, co bude dál, jak to sakra skončí... Líbilo se mi to, ale konec mě zklamal. Ani ne ze své podstaty, ale spíš kvůli tomu, že kniha pak vypadá jak kdyby byla silně inspirovaná jedním známým filmem (nebudu říkat název, aby nebyl spoiler, ale kdo ho viděl a dočte Pacienta, určitě bude vědět), který má pointu totožnou a vytváří ten wow efekt na konci.

5 18.11.2022

Už na začátku čtení jsem se musela odprostit od asociace na jednu nejmenovanou českou knihu, která měla dost podobných prvků s O dracích a lidech a byla jedno velký špatný. A pořád se mi to vkrádalo do hlavy. (Bestie, draci, hlavní hrdinka Jana...).
Je to příběh, kterému by rozhodně prospěl větší rozsah, 260 stran kapesního formátu pro tohle je málo. Všechno kvůli tomu odsýpá způsobem honem honem a není tu moc prostor pro více informací. Na konci se toho dost osvětlí, ale pořád to nepůsobí dojmem pořádně propracovaného světa (což by na tolika stránkách ani nešlo, ale jak říkám, tohle si žádá jiný formát). Závěr mě překvapil, nemůžu říct, že bych takové zakončení čekala nebo aspoň tušila :)
Postavy - byly ok, ale doplatily opět na to, že příběh vypadá jak demo verze plného románu, nekoná se tedy žádná důsledná sonda do hloubi duše a pohnutek. Žádné přilnutí ke konkrétní postavě se tedy nekoná.
Jinak se to četlo dobře, bavilo mě to, příběh měl potenciál, má to zajímavý námět, ale jak říkám - je to jak demo verze plného románu. Jo a oceňuju, že tu není kýčovitý románek mezi nepravděpodobnými spojenci, ačkoli by to určitě svádělo to do knihy zakomponovat. Velké plus :D

4 15.11.2022

,,Ty se pořád ptáš, proč to, co děláš, není dost dobré, a já nevím, co na to říct, protože prostě stačí být součástí světa a žasnout. Nemusíš to ničím ospravedlňovat nebo si to zasloužit. Můžeš prostě jen žít."

Útlá knížka začíná slovy Pro všechny, kdo potřebují pauzu. A je to tak. Je to skvělá knížka pro ty, které sdírá uspěchaný život, kteří večer padnou do postele a ptají se, jaký smysl vlastně má jejich existence, jak naplnit podstatu své existence. Místo snahy zavděčit se okolí, světu, všem... prostě jen být vděčný, sám sobě. Už jen z podstaty samotného bytí bez nutnosti naplňovat nějaký smysl.
Celé to má feel good vibe, setkání Echa s robotem Rozkošným sýkorčím hnízdem je prostě roztomilé, jak už to Becky Chambers umí. Do tak krátkého rozsahu vtěsnala hodně obsahu a ono to funguje. Jak příběhová stránka, tak ta, která chrlí moc pěkné myšlenky mezi řádky samotného děje.
Tohle si ke mně našlo cestu mnohem lépe, než S pokorou a nadějí.

5 10.11.2022

Mistborn, éra dvě, věk elektřiny, střelných zbraní a allomancie (a ostatních). Zpracovat, že první éra skončila a je čas začít novou, bylo těžké. Četla jsem to krátce po sobě, takže nové prostředí byl trochu nezvyk. Má to takový nádech gangsterské "kovbojky" v městském prostředí s jemnou detektivní linkou. Potěšily mě reference na postavy z první éry a celkově to bylo dobré, když se člověk odpoutá od toho, co bylo a přivítá to, co je teď. Hlavní dvojka Wax a Wayne jsou zábavné duo a Poselství práva je příjemný rozjezd další etapy.

2 09.11.2022

Nedokážu si představit lepší zakončení první éry. Teda...dokážu, ale chápeme se. Konec byl tedy pořádně napínavá a emočně vypjatá jízda. Před druhou érou si budu muset dát chvilku oraz, protože to musím vnitřně zpracovat. Sandersone, ty jeden!

3 07.11.2022

Další skvělá goldendogovka, jak já mám tohle nakladatelství s paperbacky v roztomilé kapesní velikosti ráda :) Má to od všeho trochu - napětí, kapku nadpřirozena a nějaké té cizácké entity, akci, násilí, přátelství mezi sympatickými postavami a zdařilý humor, ke kterému určitý zvrat v ději přímo vybízel, autor neváhal a vytěžil z toho, co se dalo, aniž by to působilo "na sílu". Podle anotace jsem netušila, co přesně čekat a líbilo se mi, co mi autor naservíroval :)

5 31.10.2022

První kniha roku 2022, které slavnostně uděluji jednu hvězdičku.
Já mám ráda divnoknihy, ale co je moc, to je moc. A tohle bylo příliš. Je to přehlídka totálního chaosu, mišmaš nápadů, které jsou do sebe zapletené a tuhle je mrkev s bramborou, tady pampeliškové chmýří, tady jedna useknutá Napoleonovská hlava (ano, jako ta Nixonova v Simpsnových)...A dohromady je to prostě neorganizovaný bordel. Po chvíli čtení jsem měla pocit, že se mi přehřívá mozek a roztéká se. Postavy - o těch škoda mluvit. Dialogy mezi teenagery vypadají, jako když je napsal někdo, kdo už si stěží vzpomíná na to, jaké to bylo být puberťák a působí to křečovitě. Třeba když postava použije pro svého kamaráda označení hošík. Nebo jinoch. Nevím, kolik tady má za vinu překlad, který si jinak kreativně poradil s názvy (přeci jenom Kuňkadlení zní geniálně)...Ale prostě to nefunguje. Až to zabilo i to natěšení, že se tam občas mihne česká postava a v rámci alternativní historie chce Aleister Crowley zničit Prahu....
Jsem ráda, že jsem to dočetla, protože nerada nechávám nedočtené knihy, ale celkově jsem měla nechuť k tomu číst dál.

1 28.10.2022

Jsem ráda, že papír nedokáže přenášet vůně a pachy. Teda zejména ty pachy, protože v téhle knize teče krev, moč, exkrementy (ty až znepokojivě často) a sperma proudem :D. Splatterpunk jak vyšitej. Billy je skvělej antihrdina, násilnickej feťák, který nemá kousek cti v těle. Jednoho dne narazí na tetovací salón, který má neuvěřitelnou nabídku - vyplatí zájemce 100 dolarů, když se nechá od nich potetovat. To se zdá jako dobrý deal, ne? Minimálně do té doby, než Billy pochopí, že ačkoli nezaplatil za tetování ani cent, bude muset zaplatit cenu, která je za pár kapek inkoustu až příliš vysoká...
Líbí se mi, jak jsou Zrnka temnoty rozmanitá a každá útlá knížečka přinese něco nového a dalšího zajímavého autora.

2 28.10.2022

Bohužel za mě zatím nejslabší "goldendogovka". Kniha obsahuje několik prvků, které by krásně fungovaly samostatně, ale zde je to spojeno v jeden velký guláš, mišmaš nápadů...A v závěru to všechno dohromady prostě nefunguje, leda by se přimhouřily obě oči. Nehledě na to, že to moc logiky nepobralo, co se týče určitých scén (tím narážím zejména na Zoru v dívčině ložnici). Jedna hvězda nahoru za to největší odhalení, jinak by to asi skončilo na dvou hvězdách...

3 27.10.2022

Druhá kniha z nové edice True crime od nakladatelství Jota. Po Tedu Bundym přichází samotný Night Stalker, Richard Ramirez. Kniha o Bundym byla psána z pohledu ženy, která ho osobně znala jako milého přítele a napříč knihou se táhne její osobní rozpor ohledně zjištění, že TB je skutečně ten, kdo brutálně zabil nemalý počet žen. Oproti tomu je kniha o Ramirezovi sepsána spisovatelem, který k němu neměl žádný vztah na osobní rovině a kniha je tak psána věcně, s přiměřeným odstupem a předkládá zejména čistá fakta. Kniha by se dala rozdělit na dvě části - zajímavá část popisuje Ramirezovo dětství, poměry v rodině, faktory, které měly dopad na jeho osobnost a pozdější zločiny, jeho fanynky a obdivovatelky...
Na konci knihy je i bonusový materiál, rozhovor se samotným vrahem a také dopisy od fanynek. Druhá část je bohužel poněkud nudnější - proces u soudu. Jasně, právnický řečičky nebudou asi nikdy znít zábavně, ale oproti popisu soudního procesu s TB měl opis soudu s Ramirezem tyto mouchy:
Některé věci se příliš zbytečně opakují, stejně tak je tam přemíra nadbytečných informací, které nemají k ničemu relevanci (například to, že někdo začal vypovídat v 10:50). Přijde mi, že celkově to působí chaoticky, neorganizovaně a postrádá to nějakou strukturu, kterou měl popis soudu s TB.
O spoustě zločinů, které měl na svědomí, zde nepadlo ani slovo. Je fakt, že v rozhovoru se Ramirez odmítl vyjádřit ke zločinům, za které nebyl souzen, ale nějaká noticka pod čarou by nebyla k zahození, zejména když se text zlehka zmínil o dané věci (například že ho nebudou soudit za únos a obtěžování nezletilé osoby, z čehož měl Ramirez radost, protože tohle nařčení odmítal. Nicméně se jednalo o únos a sexuální napadení Anastasie Hronas, jež vyšetřoval detektiv Carillo, dívka také byla přítomna při identifikaci Ramireze, jako ostatní přeživší).
Nicméně je vidět pořádný kus práce, který byl na knize odveden a pořád je to na čtyři hvězdy.

2 24.10.2022

912 stran naprostého blaha.
Že je Sanderson boží, to už je všeobecně známo. Archiv Bouřné záře jsem si tak trochu šetřila na nějaký podzim a až bude venku víc dílů. A když je teď Rytmus války na světě, tak jsem se do toho pustila.
Asi tu nenapíšu nic, co už nebylo napsáno. Ale má to: detailně promyšlený svět, zajímavý magický systém, propracované postavy, žádná hluchá místa...
Prostě perla v žánru epic/high fantasy a jsem více než ráda, že jsou to takové obří bichličky a že to bude mít deset dílů. A už teď se těším na re-reading Cesty králů. Láska na první přečtení.

6 24.10.2022

Jednoduchý příběh, bez dramatických zvratů a poměrně předvídatelný, ale s pěknou atmosférou, která se přímo pro sychravý podzim hodí.
Immanuele žije ve světě, kde vládne tvrdou rukou silně nábožensky založený patriarchát. Ženy zde hrají velmi podřadnou roli a je s nimi i tak zacházeno. Ačkoli je hlavní hrdince samozřejmě předurčeno se vzbouřit proti zvyklostem, je zde přítomen hezký proces pomalé proměny, kde je vidět, že v Immanuele je stále silně zakořeněna víra, která jen tak nezmizí, protože si to příběh žádá (jak to občas bývá, že dotyčný zahodí to, čemu dlouhá léta věří, během okamžiku, kdy je mu představená i jiná možnost). Romance byla OK. Bavila mě víc první polovina, druhá už pro mě ztratila trochu šťávu, možná kvůli tomu, že pozbyla trochu tu skvělou hutnou atmosféru a víc se soustředila na hon za zastavením prokletí, které se na Bethel sneslo.

2 17.10.2022

Ideální mysteriózní čtení na sychravé podzimní počasí, kdy se lesy halí do mlhy...
Hlad a Žízeň, soubor povídek vyšel v zajímavém formátu 2in1, tedy dvojvydání v jednom svazku. Řekla bych, že je jedno, jestli začnete s Hladem nebo Žížní. Já četla jako první Hlad. Povídky jsou šikovně provázány a při čtení si člověk občas řekne: Ha!, když si uvědomí spojovací prvky a před očima se mu skládá mnohem komplexnější dílo, než jen soubor náhodných povídek.
Od Kariky jsem četla zatím jen Trhlinu a ta se mi líbila moc. Líbí se mi jeho odtržení od reality, kdy se nebojí prozkoumávat i jiné možnosti, než ty, které jsou pevně zakotveny v lidském vědomí. Mnohovesmíry, paralelní vesmíry, všechno tohle co mě sice zajímá, ale nemůžu tvrdit, že tomu rozumím na sto procent :)

6 11.10.2022