Sisssi komentáře u knih

Marně si lámu hlavu, pro koho je tato kniha určena. Pro dospělé je příliš infantilní, pro dospívající mi připadá spíš nebezpečná. S čistým svědomím tohle matka své dospívající dceři nemůže doporučit, protože je to tak primitivně feministické a tak přihlouple protimužsky zaměřené, že nechápu, jak může něco takového v dnešní době vyjít. Ne, ochutnat ze stromu poznání opravdu neznamená prozřít, že i žena může mít orgasmus a ano, Lolita Humberta opravdu sama sváděla, tak proč se pokrytecky pohoršovat, že to je zobrazeno ve filmu? Jak si má z tohohle dospívající dívka odnést základy zdravého vztahu k sexualitě a k mužům, když je přesvědčována o tom, že všichni muži se ji snaží jen zotročit a od stvoření světa jsou proti ní? Půlstoletí stará Encyklopedie mladé ženy tohle s přehledem strčí do kapsy.

Jeden ze základních titulů k dějinám žen. Velmi milá a nenáročná kniha.

Doporučuji jako kuriozitu pro poučené čtenáře. Autor se naivně domnívá, že Doudleby jsou centrum doudlebského kmene, které spolu s ostatními, menšími hradišti tvoří obranné pásmo proti zahraničnímu (samozřejmě čistě německému) nepříteli, myslí si, že z obránců těchto hradišť pak vzešli Chodové, považuje jih Čech za doménu Slavníkovců, přisuzuje tehdejším jihočeským Slovanům nejen jakýsi "zemský sněm" a neobyčejně demokratickou společnost, ale bezmála i ústavu. Neméně naivně věří tomu, že ony sněmy, volby vládců i jejich nastolování se odehrávalo na malebném shluku kamenů u Hrádku a pohanská víra tu byla zakořeněna tak silně, že jako reakce na její potlačování tu nakonec vzniklo husitství (míněno v Trocnově). V knize je možno najít i mnoho dalších kuriozit, zarážející však je, že mnoho dnešních autorů z těchto knih dosud nejen čerpá, ale dokonce jim i věří.

Taková parnasistní kniha - líbivá slupka skrývá duté, prázdné jádro. Hollý, Pauliny-Tóth, Országh Hviezdoslav, Růžička a podobní nadšenci 19. století, kteří si (do)vymýšleli slovanskou mytologii, by zaplesali, že mají pokračovatelky, které si umí také tak pěkně vymýšlet. Ale opravdu je to i v 21. století nutné? Myslím, že rozhodně ne. U většiny "bohyní" se ve skutečnosti o žádné bohyně nejedná, maximálně o personifikaci nějaké síly/doby, o postavu z folkloru (většinou ne středoevropského, ale východoslovanského) nebo dokonce jen o strašidlo s lokálně značně omezenou působností. Na příkladu Vesny uvedu alespoň pár do očí bijících chyb: 1. jméno bohyně Ostary se podobá ženskému pohlavnímu hormonu estrogenu - nikoli, je to hloupé feministické klišé, Ostara pochází od protoindoevropského výrazu pro úsvit, kdežto estrogen je z řeckého výrazu pro říji, krom vnější podobnosti spolu obě slova nemají nic společného (toto klišé se ale objevuje hodně často v nejrůznější populární literatuře). 2. k novodobým jarním rituálnům prý patří jarní úklid - k novodobým určitě ne, co jiného dělali naši předci po dlouhé zimě? Konečně pořádně větrali, vyndávali mechová těsnění ze všech škvír a vymetali zimní nepořádek. O propojení "bohyní" s dnešními celebritkami ani nemluvím. Brát si takové osobnosti za vzor nebo si posilovat ženské sebevědomí prostřednictvím smyšlených konstruktů mi připadá hloupé,nedospělé a navíc nehodné té autorkami propagované moderní, sebevědomé ženy, která je sama sebou...

Výborná kniha.

Pokud chce člověk do hloubky studovat keltské/slovanské/germánské náboženství, není tato kniha tím pravým ořechovým, jde o syntézu, ale velmi důležité je si projít celý (přibližný, vzhledem k otížnosti tématu) vývoj náboženských představ od počátku až po vznik monoteismu. Jen tak si totiž uvědomí, že některé rysy náboženství jsou obecně lidské či alepsoň indoevropské.

Kniha mě nemile překvapila primitivním feminismem a řadou klišé, obojí nehodné roku 2020. Vraťme se k Osudovým ženám, Českým ženám nebo Českým královnám, které dovedly dětem přiblížit příběhy známých žen bez okatého zkreslování a zbytečného patosu. Většina medailonků je jako přes kopírák - skvělá, úžasná, ale vlastně neživá superžena, kterou musíme adorovat, ale úplně se tu ztrácí žena jako člověk se svými běžnými životními radostmi a statostmi. Škoda.

Podivná slátanina. Jen obálka byla hezká.

Další pubertálně feministická sbírka ufňukaných nebo naopak rádoby sebevědomých básní. Haló, probuďte se, děvčata, tohle už je dávno z módy, minulé století je dávno pryč. Takhle zaslepený a přehnaný pohled na ubohé ženy a zlé muže jsem už dlouho neviděla a doufám, že zase dlouho neuvidím. Zvláštní, jaké bludy a ukřivděnosti v sobě někteří lidé nosí. To opravdu ještě dnes někdo věří, že ženy byly mazány z historie a upalovány jako čarodějnice jen proto, že jsou ženy? Co takhle si nejřív něco nastudovat, než sklouznu k takovým hloupým a krátkozrakým předsudkům?

Další pubertálně feministická sbírka ufňukaných nebo naopak rádoby sebevědomých básní. Haló, probuďte se, děvčata, tohle už je dávno z módy, minulé století je dávno pryč. Snad o chloupek lepší než Rupi Kaur.

Závěry jsou jednoznačně autorčinou slabou stránkou. Příspěvek z vědecké konference je přímo úsměvný.

Autorce lze jen závidět. Co? Její naivitu a nekomplikovaný pohled na svět, jednoznačné dobro, jednoznačné zlo, jednoduchou feministickou hrdost. Podobně píše leckteré pubertální dítě, jen bez přidané hodnoty indického původu.

Autorce lze jen závidět. Co? Její naivitu a nekomplikovaný pohled na svět, jednoznačné dobro, jednoznačné zlo, jednoduchou feministickou hrdost. Podobně píše leckteré pubertální dítě, jen bez přidané hodnoty indického původu.

Holčičkám se podobně zpracované knihy asi líbí, ale mně přehnané adorování (nejen) módních výstřednic není blízké.

Mám ráda chytrý humor a často jsem se u toho tak smála, že se mě okolí vyptávalo, co je na knize tak vtipného - leč bohužel, člověku mimo obor se to dlouho vysvětluje (a než vysvětlíte, máte po pointě). A to je největší výhoda i slabina celé knihy. Za mě skvělé, ale milovníkům konspiračních teorií bych tohle čtivo nepředhodila, stejně by nepochopili, věrni svému obvyklému přístupu k informacím by si vybrali jen to, co by se jim hodilo. Takže vlstně je dobře, že je kniha pro omezenou skupinu čtenářů. A takhle to většinou bývá - kdo hledá velkou záhadu, nakonec zjistí, že měl v ruce akorát obyčejný nákupní seznam.

Znamenitý pozorovatel? Talentovaný stylista? No já nevím... Hledat výšiny a propasti národních povah mezi pár zhulenci nebo hospodskými povaleči mi vždycky připadalo zcestné (což je do jisté míry honba za národní povahou celkově). Bohužel nevidím v knize ani tu barvitost a exotičnost, ale spíš tu uniformitu a nudu - ne postsovětskou, ale uniformitu a nudu několika mladých vyhulů, kteří jsou úplně stejně bezradní a vykoření, jako kdekoli jinde na světě. Je to taková ohraná písnička: Polák má komplex méněcennosti před západem, tak jede na Ukrajinu. Němec má komplex méněcennosti před Francií a Británií, tak jede do Polska, Francouz má komplex před Britem, Brit před Američanem, Američan se zase cítí jako výsledek nekonečného míšení a má zase komplex méněcennosti, protože nikam nepatří, nikde nemá kořeny... Groteskní a zároveň smutný kolotoč.

Jakub fatalista byl skvělý, vtip, nadhled, obecná platnost a aktuálnost v každé době mě dostaly. U jeptišky ale bohužel nic podobného nenacházím, jde o produkt své (osvícenské) doby. Překvapil mě tabák pro matku představenou, jestlipak ho měla na kouření, nebo na šňupání?

První část je fajn, komorní příběh několika zrůdiček, které si táhnou svá traumátka z minulosti a nedokáží se s nimi vyrovnat. Čtenář cítí, že nejde jen o ně samotné, ale že se jedná o koloběh. Ten, do koho kopali, si potom také musí kopnout do někoho dalšího, o čemž nás utvrzuje i Patrickova myšlenka na kopání s hlavami nepřátel téměř v závěru. Gekon je neotřelý, Bridgetin návrat s těžký kufrem úsměvný (zároveň tvoří kontrast k jejímu skutečnému odchodu na konci třetí části).

Druhá část je soukromý psychopříběh plný hnusu a čtenář je utvrzen v tom, že rodinný koloběh pokračuje, Patrick se nedokáže vymanit z tenat, která si (částečně sám) klade do cesty. Tím víc překvapí pozitivní vývoj jeho postavy v poslední části knihy.

Vtipný a sarkastický pohled na "lepší" společnost vyrovnává ono až kýčovitě působící smíření, odpuštění a obrácení se na lepší cestu. Poslední část mi připadala nejlepší.

Ideologicky (přehnaně prožensky a "probohyňsky") pokřivené a mnohomluvné. Autorka se domnívá, že boří mýty, které vytváří patriarchální náboženství, sama však vytváří další. Škatulka "žena je chudinka, na kterou se v dějinách svedlo kde co, proto teď musí být rehabilitována a cítit se bohyní" mi není blízká, proč konečně nepřiznat každému pohlaví to své a uvědomit si, že mužský a ženský svět tvoří jeden (byť ne vždy harmonický) celek?
V knize je obrázek Erínyí s Orestem, jde o překresbu z antické kermiky. Zajímalo by mě, proč je na kresbě Orestés "vykastrovaný", když na nádobě je zobrazen jako muž se vším všudy.
Co mě však zcela dostalo, je věta: "Chybí-li nesporné, exaktní a jednoznačné historické prameny, pak se můžeme přesvědčit o pravdě celé věci jen uvnitř sebe." - opravdu se někdo domnívá, že lze plést dohromady vědu a city a nahrazovat jedno druhým? Směšné a dětinské. Mohu na sebe nechat působit určité vlivy, nechat v sobě vyvolávat emoce, mohu i soukromě doufat v určité nepodložené věci, ale nesmím těmto dojmům podléhat nebo je zaměňovat za fakta.

Připomíná mi to filmy na motivy skutečných událostí (čímž nechci říct, že bych Bibli považovala za věrný popis skutečných událostí). Ona skutečná událost se vezme, vykuchá, přešije, převrátí naruby, vymáchá a vypere, takže z ní vznikne něco úplně jiného, zkresleného, pokřiveného - a celé se to pak prezentuje jako odhalení šokující a pečlivě tutlané pravdy. Autor skáče sem a tam, kupí fakta a "fakta" někdy zcela bez souvislosti za sebe a nakonec je korunuje frází "z toho jasně vyplývá", ačkoli z výše uvedeného nic "jasně nevyplývá", nanejvýše by mohlo plynout, ale ve většině případů jde pouze o jeho interpretace či spekulace. Bonusem je ještě chabý překlad. Vážně si autor myslí, že křesťanství se stalo státním náboženstvím za císaře Konstantina? Co si asi představuje pod roky 313 a 1054...