Skřítek77 komentáře u knih
Spousta zajímavostí o lese a stromech napsaná v krátkých a čtivých kapitolách. Jenom v druhé polovině se některé postřehy trochu opakovaly. Pokud vás zajímá třeba to, kolik litrů vody potřebuje strom na vytvoření 1 kg dřeva, nebo které stromy první osídlí prázdnou planinu, doporučuji přečíst tuto knihu.
Přestože samotný vztah Anny a Josefa je románovou fikcí, spousta ostatních událostí v knize není. Kniha se dobře čte a pokud toho o atentátu na Heydricha a o tom, co mu předcházelo, či naopak, jaké důsledky přinesl, mnoho nevíte, je kniha určitě dobrým a "nenásilným" způsobem, jak si mezery doplnit.
Souhlasím s většinou recenzentů, že kniha se dobře čte. Také oceňuji nápad napsat příběh viděný 2 osobami, v tomto případě sourozenci. Celkově je to taková oddychovka, ale dost povrchní a málo uvěřitelná. Další knihy pana Hartla už asi číst nepotřebuju.
Knihy od Jodi Picoult mám ráda, protože jsou velmi čtivé, ale nevyhýbají se závažným a často morálně kontroverzním tématům. Tahle kniha je ale na můj vkus rozkročená příliš široce, jakoby se nemohla rozhodnout, zda je detektivkou, ekologickou agitkou, rodinným dramatem či knihou o posmrtném životě (postava věštkyně). Takto dohromady je to podivný mix, který příliš nefunguje.
Viděla jsem 2 série seriálu, a přesto mě kniha bavila. Oceňuji styl psaní, který ale asi nemusí sedět každému. Zajímavý portrét totalitní společnosti, která má být návratem k tradicím, ale v konečném důsledku produkuje jen více či méně nešťastné jedince, kteří hledají cestičky, jak porušit přísná pravidla, i když tresty za jakékoliv odchýlení jsou vskutku přísné. Přesto že kniha byla napsána již v roce 1985, v mnoha ohledech je stále aktuální.
Velmi mě zaujal popis života a zvykového práva Kanún uplatňovaného v horských regionech současné Albánie, jehož součástí je i krevní msta. Knihu tvoří dvě linie. První je příběh mladého muže, jehož rodina je právě do krevní msty po celé generace zatažena. Druhou linií je svatební cesta mladého páru do regionu, kde se Kanún uplatňuje, a připadala mi podstatně méně zajímavá, než ta první.
Výborná kniha, která případ tzv. laserového muže zasazuje do širokého kontextu celé švédské společnosti. Dozvíte se tak mnoho zajímavého o fungování švédské policie, soudního systému, psychiatrie, médií, školství atd. Zároveň je zde důkladně zmapován celý život tohoto sériového vraha a jeho psychologie, včetně vnímání jeho vlastních zločinů. Přestože je v knize opravdu spousta podrobných faktických údajů, kniha rozhodně neztrácí na čtivosti, takže místy skoro zapomínáte, že nečtete detektivku, ale popis skutečných událostí.
Toni Morrison je vynikající spisovatelka, ale já jsem mizerná čtenářka. Kniha napsaná krásně, ale já jsem se ztrácela v postavách, časech, a tak jsem si ji nedokázala užít tolik, jako by si nepochybně zasloužila.
Zcela unikátní kniha v níž 13letý chlapec, který trpí těžkou formou autismu, odpovídá na důležité otázky o tomto onemocnění, aneb všechno, co jste chtěli vědět o autismu, ale neměli jste se koho zeptat.
Marka si nejde nezamilovat pro jeho úžasný smysl pro humor (kniha mě mnohokrát rozesmála) i pro jeho nezdolnou kreativitu a vynalézavost. Spousta technických detailů mi vůbec nevadila, naopak dodávala knize na věrohodnosti a měla jsem pocit, že takový příběh by se klidně za pár let mohl stát. Pro mě je kniha o vůli člověka přežít a čelit překážkám aktivně, tvořivě a s optimismem.
Knihy od této autorky mám moc ráda, tahle z nich ale byla zatím nejslabší. Příběh patologického vztahu dvou žen a spisovatelské krize byl sice zajímavý, ale na rozdíl od jiných autorčiných knih jsem v něm nenašla žádný přesah, nic co by mě přimělo o knize přemýšlet i po jejím dočtení.
Příběh Mei Lien a její rodiny byl velmi zajímavý, stejně jako popis rasismu v USA na konci 19. století. Dějová linka ze současnosti byla hloupoučká a nezajímavá červená knihovna, kterou jsem protrpěla.
Kniha trefně a čtivě přibližuje různé nešvary současné čínské společnosti (boj o moc, přebujelá byrokracie, politika jednoho dítěte, cenzura atd.). Na druhou stranu mi na rozdíl od jiných čtenářů nepřišla nijak zvlášť vtipná. S čím jsem ale měla největší problém byl samotný případ hlavní hrdinky Lotos, protože její stížnost mi od začátku přišla nesmyslná a neoprávněná a tak jsem jí v jejím boji s úřady nedokázala držet palce.
Napsáno úsporně, bez zbytečných kudrlinek, a přesto krásně a čtivě. Kniha popisuje poválečné osudy jedné rodiny, ale stejnou měrou přibližuje i současnost německého venkova, a to velmi trefně a vtipně. Čtení jsem si opravdu užila.
Kniha mě na první pohled zaujala svou grafickou úpravou a obálkou, krása! Samotný příběh byl zajímavý, ale chybělo mi hlubší vykreslení psychologie postav, včetně hlavní hrdinky a vůbec mi nevyhovovalo neustálé přeskakování v čase. Význam některých epizod popisovaných v knize jsem vůbec nepochopila. Naopak oceňuji popis prostředí a života v poměrně drsných podmínkách.
Backmanovy knihu miluju a tahle není výjimkou. Líbí se mi, jaké postavy vytváří, jsou realistické, zřídka jednoznačně kladné nebo záporné, ale vždy v sobě mají něco, co vás zaujme a za co je dokážete mít rádi, nebo aspoň pochopit jejich motivace. V porovnání s předchozími knihami je tato méně optimistická a laskavá a na konci ji nezavřete s přihlouplým úsměvem na tváři, ale spíše s hlavou plnou myšlenek. Mně pořád vrtá hlavou, jak bych se chovala já, kdybych bydlela v Medvědíně?
Křehký příběh jednoho manželství. Na knize je znát, že byla napsána už téměř před 100 lety. Myslím, že dnešní vztahy nejsou tolik svázané společenskými očekáváními a konvencemi. Hlavní hrdinka Kitty v knize postupně dozrává a začíná chápat, že hodnota jejího manžela nespočívá ve slovech, ale v činech.
Kniha se nečetla úplně snadno, ale okouzlily mě popisy malého řeckého ostrava, jeho svérázných obyvatel a jejich někdy banálních a někdy dramatických příhod. Přesto že jde o knihu, v které hraje důležitou roli láska, rozhodně nejde o červenou knihovnu. Bylo pro mě zajímavé se dozvedět, jak válka postupně ovlivnila a nakonec výrazně změnila život i na zapadlém řeckém ostrůvku.
Většinu knihy tvoří v zásadě nesouvislý sled poměrně banálních historek z rodinného života, na kterých autor ukazuje povahové rysy členů své nejbližší rodiny. Rodina žije v domě uprostřed psychiatrické léčebny a tak mě napadlo, zda by vůbec nějaká rodina sledovaná tak zblízka působila jako "normální".
Poslouchali jsme s dětmi jako audioknihu. Napínavý příběh s tajemnou atmosférou, který bavil mě i děti.