SlamLenka komentáře u knih

Paní Fischerová byla velmi laskavý člověk a z jejích krátkých povídek úplně sálá lidskost a vše dobré, co v člověku jen může být. Její vztah k dětem (a to nejen k těm handicapovaným), zvířatům i přírodě byl tak vřelý, že by mohla být vzorem nám všem. Četba jejích povídek mě těšila, ač jsem si trochu i pobrečela. Zároveň jsem si říkala, o kolik lepší hlavu státu jsme s ní mohli mít...

2 22.01.2020

Jsem ráda, že na knize píšou "pro čtenáře od 9 let", ale neuvádějí horní věkový limit! =)
Zhltla jsem celou předchozí sérii s Ohnivým a myslím, že i pro Ostrodrápa budu mít slabost. Je to sice asi trochu infantilní, ale nemůžu si pomoct, klany mě prostě ve své absurdnosti baví. =)

6 22.01.2020

Byť je téma koncentračních táborů obsaženo v mnoha knihách a ví se, že v táborech zemřelo mnoho Romů, je výjimečné, když si člověk může přečíst takovou knihu, kde je hrdinou, jenž se potýká s hrůzami holocaustu, právě Rom. O to jedinečnější je, když je to vyprávění přímo očitého svědka. Vyjma tohoto tématu mi však kniha přinesla i další vhled do světa Romů.

1 17.01.2020

Asi před deseti lety mi moje tehdejší kolegyně říkala, jak ji štve bakalářka. Ptala jsem se, o čem píše, a ona že o Mikšíčkovi, co prošel Sudety a napsal o tom nějakou knížku. Tehdy mě to zaujalo a jméno autora jsem si poznamenala. Kolegyni četba nebavila a bakalářku nakonec nedokončila. Já jsem si knihu konečně na konci roku 2019 přečetla.
Téma mě zaujalo a autor se zmiňuje o několika místech, která jsou mi známá a osobně jsem je navštívila. Především se mi líbil alespoň hrubý nástin česko-německých vztahů a osud, který Sudetám připravily válka a následný socialismus. Jako Ústečanka znám dost zaniklých obcí, mnohé jsem si s manželem prošla a často jsme na jejich původním místě nenašli ani ceduli, která by bývalou ves aspoň připomínala. Někdy zde po původní obci už nebylo nic, jindy tam byly jen relikty staveb, výjimečně nějaký rozpadající se dům - to má pak člověk pocit, že se ocitl mezi duchy. Obrovskou radost mi udělaly hlavně přiložené fotografie, které často srovnávají před a po.
Mikšíček nám naservíroval zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení nad tím, jak se člověk se svému okolí chová a jak s klapkami na očích věci "řeší", aniž by domýšlel důsledky. Knize bych vytkla snad jen opomíjení přírodních krás některých míst (ty jsou tu skutečně jen zřídka zmíněné) - ty by totiž možná celému vypravování daly i nějakou tu pozitivní náladu.
PS: Jasně že jsem po dočtení měla chuť vydat se zase na nějakou tu túru! =)

3 07.01.2020

Za mě je kniha spíše zklamáním. V sérii Twilight mi tehdy přišla škoda, že jsme se o novorozených dozvídali jen "z druhé ruky", ale nijak jsme se blíž neseznámili s tím, čím si skutečně procházejí. Co si budeme povídat: to, čím si později prochází Bella, se asi s většinou novorozených srovnávat nedá. Myslela jsem si, že s Bree k tomu konečně budeme mít příležitost, ale bohužel - Volturiovi zasáhli. Sáhla jsem tedy po tomhle kousku, abych tomu víc porozuměla, ale nějak to moje představy nenaplnilo. I Bree je oproti ostatním "běžným upírům" nějak jiná a s ostatními toho moc společného nemá. Jedním z mála zajímavých prvků tak byl hlavně náznak dalších možných výjimečných schopností upírů - viz Raoul.

07.01.2020

Skleněný pokoj se mi velmi líbil, takže jsem chtěla zkusit i Mawerův další "český" kousek. Začíst se sice trvalo o něco déle, ale i tak to bylo velmi dobré počtení. Nechce se mi sice věřit, že by se s Ellie a Jamesem bylo v Československu tolik lidí schopno domluvit anglicky, ale asi nemám s čím to srovnat, takže tomu budu muset věřit. Ostatně to asi stejně není nijak důležité.
Bylo zvláštní, že jsem si k žádnému z hrdinů nenašla takové sympatie, abych ho nějak "favorizovala", ale ještě zvláštnější je, že mi to nijak nevadilo. Naopak jsem měla pocit, jako by se tím celé vypravování stalo jaksi přirozenějším. O Ellie si ale stejně myslím, že je to psychant! =)
Co bych chtěla vytknout, to je to opakované srovnávání Jamese a Ellie s příběhem Fando a Lis. Bylo to sice trefné přirovnání, ale tím neustálým připomínáním ta souvislost začínala být poměrně vlezlá, což je škoda. Podle mého by stačilo souvislost během celé knihy zmínit tak třikrát a bylo by to dostačující.

5 07.01.2020

Tak kniha předčila moje očekávání! =) Asi jediné, co bych vytkla, je poněkud neodpovídající variace českého názvu celé knihy - asi chtěli v Česku přilákat více čtenářů na určitou míru bizarnosti, ale mně by se líbilo více zachování původního významu s kouřem nebo nějaká variace na prach ulpívající na těle. Ale co, já jsem knihu nepřekládala... =)
Každopádně mě to zvláštním způsobem posunulo v přemýšlení o vlastním odchodu z tohoto světa a zjišťování možností. Já vím, je na to čas, ale jak píše Caitlin, na tuhle diskuzi nikdy není příliš pozdě.
Smrti se nebojím, i když umírání ano (především tedy úbytku sil, mentální degradace a neschopnosti postarat se sama o sebe). Shoduji se ale s autorkou na tom, že smrt a umírání jsou prostě přirozenou součástí našeho světa a neměli bychom se snažit odsouvat to na okraj - tím se to nestává o nic méně reálným! Jsem s ní za jedno i co se týče umělého prodlužování lidského života na úkor jeho kvality... A tady jsme zase u toho strachu z umírání - neděláme si to vlastně tím horší, čím déle se tu zuby nehty držíme?

4 07.01.2020

Podobně jako jsem komentovala Maus I., i zde musím pochválit autorův přístup ke svému dílu. Nebojí se dát nám vědět, jaké měl pochybnosti o této své tvorbě, stejně jako se nebojí bez jakýchkoli eufemismů zachytit svůj vztah k otci. Oproti prvnímu dílu nám tu přibylo několik různých národů a tedy i zvířat. Zkoušela jsem si představit, jaká zvířata bych zvolila já, kdybych tedy něco takového měla sama sepsat - a jakým bych vykreslila sama sebe? Ale stěžejní jsou zde beztak hlavně kočky a myši. =)
Na závěr si dovolím zkopírovat to, co už jsem zmínila u Maus I.: Vím, že mnoho lidí se tématu války, koncentračních táborů a holokaustu v knihách vyhýbá, ale tohle je možná cesta, jak jim to naservírovat ve značně stravitelnějším a přitom velmi osobním provedení.

1 06.01.2020

Zpracování tak vážného tématu komiksovou formou je podle mého nejen velmi inovativní, ale především jaksi osobnější. Alegorie zobrazení lidí jakožto různých zvířat je pak jen třešničkou na dortu. Na knihu jsem se těšila a nezklamalo mě to ani trochu. Obdivuji i odvahu autora nezkreslit povahu svého otce a vykreslit ho i s jeho mrzoutstvím, stejně jako se mi líbí, že zachytil i vlastní nejistotu ohledně toho, do čeho se vlastně s tímhle počinem pustil.
Vím, že mnoho lidí se tématu války, koncentračních táborů a holokaustu v knihách vyhýbá, ale tohle je možná cesta, jak jim to naservírovat ve značně stravitelnějším a přitom velmi osobním provedení.

6 06.01.2020

Co se mi opravdu moc líbilo, to byly popisy přírody a přírodních jevů. Zajímavé ale je, jak se od sepsání tohoto díla věda posunula - dnes jsou některá vysvětlení těch jevů, které nám v knize Thoreau předkládá, již vyvrácena.
O dost méně mě však oslovily filozofické názory autora. Abych tedy byla přesnější: mnohé z nich mě oslovily, ale vzhledem k tomu, že Thoreau jednu a tu samou myšlenku v rámci téhle poměrně útle knihy opakovaně recykluje, člověku se to pak dost omrzí.
I tak jde ale o počin na svou dobu velmi pokrokový a mnohé názory autora jsou dosud stále aktuální. Docela by mě zajímalo, jak by hodnotil naši společnost dnes, když už tehdy k ní byl tak kritický!

8 06.01.2020

Tahle kniha mi nastavila zrcadlo - a když píšu "mi", myslím tím mně jako živočišnému druhu, tedy Homo Sapiens Sapiens. Teď už bez debat vím, že jsme živočišné zrůdy. (Prosím, berte to označení s nadhledem! =)
Bylo to filozofické, nutilo to k zamyšlení a přitom to bylo i čtivé a poutavé - prostě naučná literatura v té nejlepší podobě.
Jsem moc ráda, že mi kamarádka tenhle kousek doporučila. Nutí mě to teď opět o něco více přemýšlet nad světem a nad tím, co dělám a co dělat chci - a především mě to nutí k odpovědnosti a pokoře k přírodě. =)

7 01.12.2019

Lucka má můj obdiv, že se do toho pustila sama! Moc bych si přála vydat se na takový trail a určitě bych nechtěla jít v nějaké skupině, ale manžela bych si s sebou vzala určitě! =) Ostatně oba túry milujeme, i když zatím tu nejdelší jsme měli v délce cca 110 km (napříč Šumavou za pět dní). Každopádně zpět k Lucce - moc se mi líbil styl jejího vypravování a její ironie, humor a nadhled! Líbí se mi i její nadšení pro plnění vlastních snů - mít tak k tomu lepší podmínky, dala bych se do takových zážitků hned! =)
Jinak super nápad je bucket list jako záložka! =)

7 01.12.2019

Páni, takový cliffhanger snad zatím žádná z knih s Cizinkou neměla! Ale popořadě...
Prvně musím pochválit, že je v téhle knize konečně lepší jazyková korektura, i když pár drobností by se stejně našlo - těžko ovšem soudit, zda je to chyba překladu či korektury. Např. když se v roce 1980 mluví o vymoženostech 21. století (a ne, nemyslí se tím nic z budoucna), nebo když se hovoří o knize MUDr. Fraserové a přitom se konstatuje, že je na kresbě v knize oblečená jako muž. V překladu je zavádějící užívat českou koncovku -ová, protože kniha by v té době ženě (a obzvlášť kniha relativně odborná!) sotva vyšla. Claire záměrně byla na obrázku v knize stylizovaná jako muž, protože se kniha tváří jako psaná mužem. Ostatně její křestní jména jsou uváděná jen formou iniciál (Claire Elizabeth jsou přeci jen příliš ženská jména). Mimo toho jsem postřehla minimálně dvě záměny křestních jmen (např. byl uváděn Jaime místo Henri-Christiana), jinak byla forma tentokrát výrazně lepší - to mě těší!
A teď k ději. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na tentokrát více dějových linek jednotlivých hrdinů. Co se týče Williama, nejsem si jistá, jestli si tak úplně získal mé sympatie, ale nelze zase přehlížet, že jeho situace je poněkud neutěšená). Podobně jsem si tak úplně neužívala příběh Johna. Naopak mě mrzí, že jsou teď dlouhodobě výrazně na okraj odsouvané postavy Ferguse a Marsali (kromě zápletky ohledně Henri-Christiana tu skoro úplně chybí). V tomhle bych si přála v dalších knihách trochu změny, ale uvidíme...
Linka Brianny a Rogera mi zase ze začátku přišla taková nucená a moc klidná, pak do toho přišlo trochu tajemna a nakonec pekelný zvrat. Trochu mi taky přijde šroubovaný, ale uvidíme, co se z toho ještě vyvine.
A konečně Claire a Jamie - jejich linka zase parádně obsáhla jejich postavy ve všech kladech i záporech a Claire se mohla naplno věnovat tomu, co jí jde nejlépe. Jsem ráda i za Iana a celkově za rodinu Murrayových - také ti mi tu chyběli, i když tohle byl takový hořkosladký návrat jejich klanu. I tak se ale na jejich rodinu (nebo aspoň část) v dalších knihách moc těším!
Takže celkově musím zhodnotit, že spolu s Bubny podzimu je tahle kniha ze série zatím nej (+ těsně v závěsu je Ledový dech). Teď už jen vytrvat do dubna na další díl knihy a od února se do té doby ponořit do dalších epizod seriálu. =)

2 01.12.2019

Kniha o tom, že i v Íránu (stejně jako kdekoli jinde) jsou ženy prostě jenom ženy! =) Umí se se smyslem pro humor dívat kolem sebe, s nadhledem zvládat okolnosti, do kterých se narodily, a až sarkasticky hodnotit jiné. Občas se samozřejmě taky dokáží pěkně emocionálně topit ve vlastních problémech - velkých i malých.
Příjemná oddechovka, kterou jsem zhltla na jeden zátah. Pobavila jsem se a styl autorky se mi tak zalíbil, že si na seznam k přečtení přidávám i Persepolis.
Jinak jsem samozřejmě nečekala, co že se z toho "šitíčka" nakonec vyklube.

4 07.11.2019

Kterak jsem dočetla posledního Zaklínače a bylo mi smutno, že další není...
Když jsem se loni pustila do četby první knihy ze série, nevěděla jsem úplně, co čekat. Manžel odehrál všechny vydané hry a zbožňuje i knihy, a protože i já mám ráda fantasy a chci zhlédnout chystaný seriál, dala jsem se do toho. Nečekala jsem, že mě to tak pohltí! Dokonce ani ta Yennefer se mi nakonec nezdá tak hrozná... =)
Jinak pro ty, co jim tam chyběla Ciri apod.: vzhledem k tomu, že se děj odehrává dle všeho ještě snad před jejím narozením (minimálně před událostmi na Pahorku), asi sotva tu na ni můžete narazit. Časové zařazení děje lze snadno odvodit, víte-li, jaký osud čeká Korál.

Tomáš Šebek opět nezklamal! Navíc jeho literární styl se skutečně stále rozvíjí, zlepšuje se, jsem prostě nadšená. Sleduji ho na Facebooku, a když tehdy do Jemenu odjel, už jsem se začala na další knížku těšit. Dokonce i teď se těším na tu další, a to ani nevím, kdy (a jestli vůbec) někam pojede. Umí nás seznámit s místní kulturou a lidmi, i když se skoro nedostane za zdi nemocnice a ubytování. Je zábavný, lidský...
No, to by asi stačilo, jsem prostě fanynka se vším všudy, nemám pro něj jiných než pozitivních slov! =)

5 07.11.2019

Občas si řeknu, že bych si mohla přečíst něco, co obvykle přehlížím, a k tomu došlo i kdysi dávno v Levných knihách, když jsem sáhla po tomto kousku. Pak jsem do toho zase neměla chuť, až nyní v říjnu jsem měla mezi jinými knihami takovou mezírku a chtěla jsem do ní dát něco lehčího a tenčího, vzala jsem tedy Blatavskou do ruky.
První povídka byla tak nudně napsaná, že jsem vážně uvažovala, že knihu nedočtu a odložím ji, ale protože je mi to obvykle proti srsti a dosud jsem nedočetla jen Mechanický pomeranč (protože ten slang jsem prostě nedala), zatnula jsem zuby a pokračovala jsem ve čtení. Další povídky už naštěstí měly výrazně lepší spád, ale musím říct, že od okultních příběhů bych čekala více napětí a tajuplna. Možná je to i tím, že to autorka psala v 19. století, kdy čtivost knih byla o něčem úplně jiném, těžko říct. Znovu bych ale po něčem takovém nesáhla.
Jinak mě příšerně rozčilovaly komentáře překladatele, obzvlášť jeho hodnotící přístup - copak má překladatel něco hodnotit? Neměl by prostě jen knihu přeložit a zprostředkovat ji cílové kultuře tak, aby dílu porozuměla?

2 07.11.2019

Už od vydání knihy jsem věděla, že po ní musím sáhnout. Koupila jsem si ji a čekala na vhodnou chvíli, kdy se do ní pustit, protože na tohle jsem chtěla mít dostatečně čistou hlavu a hlavně nervy. Přečetl si to tedy nejdřív manžel, potom moje maminka a nakonec ještě manželův kolega. Pak jsem ji po krátkém intermezzu z knihovny konečně vytáhla i já - a během necelých tří dní jsem to celé zhltla a dlouho jsem to pak v sobě ještě musela převalovat. Nějakou dobu jsem taky zvažovala, jestli knihu vůbec komentovat (a skoro bych mohla jen zkopírovat komentář např. Lenky.Vílky pode mnou a asi by to stačilo, protože se s ní na 99 % shoduji), ale nakonec se přeci jen ke knize (a k názorů jiných) trochu sama vyjádřím.
Mnohé pro mě bylo již známé, ale spousta faktů pro mě byla též nová. Nejvíce se mě dotkla vykreslená morální degradace - jak voličů, tak i aktuálně volených zástupců lidu. Asi je to něco, co každý (demokraticky a lidsky smýšlející) Čech kolem sebe vnímá, nicméně když to máte takhle strukturovaně naservírované, je to o to více do očí bíjící.
Pořád doufám, že se jako společnost poučíme a zase se vrátíme k morálním hodnotám. Podle mého je to hlavně věcí vzdělání, které však aktuálně v ČR není úplně v nejlepším stavu. Chce to učit diskuzi a práci s fakty a jejich ověřování, jedině tak můžou z dětí vyrůst kriticky myslící dospěláci. Především je pak třeba vzájemné pochopení a vstřícnost, to je podmínka pro to, abychom spolu vůbec mohli diskutovat.
A ke komentářům: Nerozumím tomu, že někdo zpochybňuje fakta (která jsou zde přeci dobře ozdrojovaná) a knihu hodnotí jako velmi neobjektivní. Samozřejmě že se v knize promítá i Taberyho názor na věc - není to vědec, ale novinář píšící pro liberálně demokratický týdeník, takže určitá míra subjektivity zde je. Není to však otázka zkreslování reality, ale vyjádření názoru - a to je sakra velký rozdíl!

17 26.09.2019

"Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století" jsem četla už kdysi dávno, tuším, že to bylo někdy na začátku gymplu, možná dokonce koncem základky. Už tehdy mě to překvapilo svou čtivostí a hravostí, letos jsem se tedy k husitskému dobrodružství pana Broučka vrátila a přidala jsem k tomu i jeho cestu na Měsíc. Líbí se mi Čechův nadhled a někdy až ironický náhled na češství, mám pocit, že ani takový ten náš český požitkářský životní styl ("Hlavně pivo a jídlo!") se nijak zvlášť nezměnil. Trochu lepší se mi ale pořád zdá putování pana Broučka v XV. století, protože ten Měsíc mi přišel až trochu psychedelický. I tak ale hodnotím oba příběhy velmi kladně a podle mě především Čech trochu předběhl dobu - na to, kdy oba ty příběhy vznikly, je to dost moderní (pokud samozřejmě nebereme v potaz jazyk).

3 26.09.2019

Na rozdíl od mnohých přede mnou musím přiznat, že první část knihy mi přišla lepší než druhá. Neměla jsem problém se začíst, docela jsem si užívala to bezstarostné dětství a postupně se gradující typické dětské strachy, jenže když se pak ty strachy začaly zhmotňovat a dostávat až psychedelické tvary, už to pro mě ztrácelo takové to kouzlo tajemna, místo toho nastoupila jen děsuplnost. Závěrečná část, kdy se kluci pustili do fakt odvážných velkých věcí, mi přišla už za hranou (třeba to s mlékárenským vozem). Škoda, závěr byl pro mě zklamáním.
Ale na druhou stranu to nic nemění na tom, že jsem se celou dobu bála - a jako naschvál jen asi dva dny po dočtení knížky nám v domě vypadla elektřina a já zrovna byla doma sama, takže jsem musela jít dolů do sklepa zkontrolovat pojistky. Samozřejmě mi v hlavě strašil Tubby a bůhví co ještě, že jo...

5 25.09.2019