Slezadav komentáře u knih

Tenhle díl mě příliš nezaujal. Pořád je to Kolo času a pořád mě zajímá, jak se bude příběh vyvíjet dál, ale tahle konkrétní kniha byla z mého pohledu docela "meh".
Tentokrát to bylo postavené hodně na vývoji postav a na jejich vzájemných konfliktech. Ne, že by to bylo obecně špatně, jen jsem měl trochu pocit, že po 6 knihách s těmito postavami už další věnovanou jejich vývoji úplně nepotřebuji. Raději bych nějaké ty dějové posuny a zvraty. Těch je tady bohužel strašně málo. Je také vícero postav, které jsem dříve měl rád, ale můj vztah k nim už hodně ochladl. Opačný případ téměř nenastává.
Na to, jak se celou dobu nic neděje působí závěr velmi uspěchaně a bohužel i hodně ohraně. Je velmi podobný zakončení některých z předchozích dílů a doslova na několika stránkách. Obecně nekonečné opakování již řečeného knihu zbytečně prodlužuje. Mám pocit, že autor příběh začíná schválně natahovat děj přidáváním dalších a dalších linií a vytahuje nové a zřejmě důležité postavy naprosto ze vzduchu. Chybí trochu "tah na branku".
I přes veškerou kritiku mě i tento díl bavil, přestože asi ne tolik jako ty předchozí. Svět je skvěle vybudovány, postavy jsou nádherně živé a uvěřitelné. Mám trochu obavy, aby se tahle série nezačala točit na místě a utápět v nedůležitých nových linkách. Tentokrát nemohu říct, že jde o skvělou knihu, ale ba mírný nadprůměr to asi pořád stačí.

1 04.03.2024

Po třetím díle, který se mi líbil hodně bohužel Vidění sklouzlu opět ke šnečímu tempu. Na to, jak je kniha dlouhá je děje strašně málo a vaty hrozně moc. Seškrtat na polovinu a bylo by to parádní. Jakoby autorka měla po většinu knihy problém napsat krátkou a údernou scénu , přitom minimálně v závěru přesvědčuje, že to umí.
Pořád se mi líbí odhalování skrytých motivů, kompliců a mystérií. Líbila se mi i práce s charakterem některých postav. Zejména Pinky se dostala z kategorie hrozných do kyblíčku sympatických. Opačným směrem pomalu ale jistě putuje Lucas. Bohužel i tady platí, že spousta scén je opakuje a zdůrazňuje charakterové rysy postav, které jsou již známé a nic nového nepřináší.
Ačkoliv Vidění úplně nepřesvědčilo, sérii stále nezavrhuji a ani tuto knihu nepovažuji za nejslabší z dosavadního průběhu. Jen je trochu škoda, že pro mě Mycelium ztratilo stoupající trend.

06.12.2024

První kniha druhé trilogie ze světa Elderlingů rozhodně potěšila. Dostal jsem tady skoro přesně to, co jsem čekal.
Stejně jako v předchozích knihách od Hobb jsou i tady jednoznačně nejsilnější stránkou postavy. Poměrně úzká skupina hlavních postav je propracovaná úplně neskutečně a prakticky všechny vedlejší postavy jsou živé a mají vlastní charakter. Nikdo tu není kartonový. Také oceňuji, že i antagonisté mají své světlé stránky a je těžké je úplně zavrhnout jako zlosyny. Skvěle vymyšlený svět, který byl představen v první trilogii se tady výrazně rozrůstá. A přestože Ship of Magic nemá s předchozími díly společné žádné postavy, ani místo, kde se odehrává, tak sdílený svět neskutečně obohacuje.
Velmi rychle jsem se dostal do režimu, kdy jsem se cítil skoro jako člen rodu Vestritů, který je uvržen do chaosu a vnitřních sporů. Živé lodě jsou také nádherný a poměrně neotřelý koncept, ze kterého se dá hodně těžit, stejně tak, jako záhadné Rain Wild země a jejich obyvatelé. A samozřejmě musím zmínit piráty. Ještě jsem asi nečetl lépe zpracovanou pirátskou knihu.
Co jsem čekal a beze zbytku se naplnilo bylo velmi pomalé tempo děje. Zejména druhá polovina knihy byla v některých místech až příliš natahovaná. Spousta stran a kapitol je zde jen jako příprava na další návazné knihy a bohužel většina příběhových linií v rámci této knihy nedojde ani k částečnému uzavření. Ne, že by konec byl cliffhanger, ale prakticky vše zůstává otevřené a nezodpovězené, což je trochu zklamání. Rozhodně jsem čekal lepší vyvrcholení, než jaké Ship of Magic nabízí.
Rozhodně v sérii budu pokračovat a to nejen ze zvědavosti, jak se to všechno vyvrbí. Ač je styl autorky na děj velmi pomalý, tak mě velmi bavilo postupně objevivat zákonitosti jejího světa a sledovat dobrodružství hlavních postav. Jako samostatné čtení bych tuhle knihu nedoporučil, ale jako začátek série funguje velmi dobře.
Je strašná škoda, že knihy od Robin Hobb nevycházejí v češtině v nějaké důstojné podobě, protože fantasy je tohle fakt špičková.

18.10.2024

Varšava na začátku dvacátého století, Polsko je v područí Ruska a ve velkých městech vznikly enklávy, skrz které do našeho světa proudí démoni a magie. Zní to hodně dobře, ale bohužel se látka neovedla zpracovat úplně k mé spokojenosti.
Tím pozitivním kromě všeho výše řečeného je také hlavní hrdina Rudnicky, alchymista, který vlastně žádným hrdinou není, několik vedlejších postav, které mají svojí hloubku a poměrně dobře zvládnutá ponurá atmosféra. Politika nebyla sice úplný top, ale špatně zvládnutá také nebyla.
Bohužel mi skoro ve všem chyběla nějaká větší hloubka nutná k plnému pochopení motivů postav. Spousta akce se děje velmi překotně a často jsem si říkal, proč? V zájmu děje se každý nechává příliš lehce zmanipulovat. Vadil mi trochu i styl magie. Ten byl velmi náhodný, často dost nesmyslný a poplatný potřebám děje. Ani svým stylem mě polský autor nepřesvědčil. Spousta děje se odehrává jen v dialozích postav a mnoho zásadních věcí se odehrává mimo záběr.
Je tady strašně moc vidět, jak autor chtěl vyprávět víc příběhu, než na kolik měl prostor a kniha jako celek na mě působila až příliš kondenzovaně. Nemohu tvrdit, že se mi Adept nelíbil, ale nijak zvlášť neuchvátil a zapadá podle mého do kolonky průměru. Sérii ovšem neodepisuju.

29.09.2024

Závěrečný díl celé ságy Duny pokračuje ve stejném duchu v jakém se nesli Lovci Duny. Nemohu tvrdit, že jsem nespokojen s tím, jak je příběh uzavřen. Spíše cesta, která k tomu vedla byla velmi pochybná.
Začnu tím pozitivním, čímž je přiměřená délka kapitol i počet střídajících se pohledů. Kombinace těchto věcí způsobila, že i přes bídné tempo knihy se četlo docela dobře. Jsem asi v menšině, ale vyhovuje mi více akční pojetí série pod novými autory. Svým způsobem mě tato kniha docela bavila a našlo by se i pár poměrně zajímavých nápadů.
Negativa u téhle knihy bohužel mírně převažují. Zejména absolutní zabedněnost až stupidita mnoha postav (i mentatů). Chvílemi jsem měl pocit, že autor tady dělá už i ze čtenáře blba. Polovinu knihy se pátrá po sabotérech. O koho jde snad musí být každému už od minulého dílu jasné. To degraduje spoustu stránek jen na vatu. Stejně tak pokračuje linka s gholy, která je dost nelogická a spíše trapná. Nadužívání zázračných příchodů a là deus ex machina také nepřidává. Tempo knihy je v některých pasážích na bodě mrazu zejména díky tak plochému a naivnímu ději, že se dá lehce předvídat několik kapitol dopředu. Úplný závěr na můj vkus trochu moc přeslazený.
Brian Herbert by býval udělal lépe, kdyby Lovce a Písečné červy nechal jen jako jednu knihu a vyškrtl spousta ničím nezajímavých odboček. Pořád by asi nešlo o zakončení, jaké by si série zasloužila, ale věřím, že dojem by byl lepší. Píseční červi si hlasitě říkají o titul nejhorší knihy série, ale přesto jak jsou v mnoha ohledech debilní, jsem se trochu bavil. Titul nejslabšího dílu tudíž pro mě zůstává u Kapituly. Zůstává tedy titul pro nejpitomější děj, který je sdílený s předchozím dílem, kdy dojde k návratu většiny postav původní série, ačkoliv to nedává valný smysl. Převedeno na počet hvězd je můj názor na tuto knihu 2,5.

06.09.2024

Tahle kniha nám s dcerou trvala docela dlouho. Zejména proto, že do ni nebyla tak zapálená, jako obvykle do pohádek bývá. Jde o tak trochu o poněkud slabší variaci na slavné Děti z Bullerbynu.
Přespříliš mnoho švédských názvů různých lokalit znepříjemňovalo čtení. Stejně tak rozličná délka kapitol, kdy někdy byla pohádka před spaním na 5 minut a některou jsme četli i na třikrát, jak byla dlouhá.
Rozhodně ne všechno bylo špatné. Pro předškoláky nebo prvňáky to je celkem fajn čtení, ale jsou i lepší knihy na výběr.

29.08.2024

Závěr trilogie přesně odpovídal očekávání. Všechny dějové linky pokračují v již zaběhnutém a žádné velké překvapení se nekonalo.
Pořád mě bavili draggové a dobrodružné části knihy. Některé z hlavních postav už podle mého dosáhly pomyslného vrcholu svého rozvoju koncem předchozího dílu nebo začátkem tohoto. Vůbec to ale nebylo na škodu, byli další, kteří je zastoupili. Pěkně napsané byly i námořní bitvy a velmi se mi líbil realistický, ač teochu zjednodušený pohled na válečnou logistiku a zásobování. To je něco, co spousta autorů jednoduše ignoruje.
Co mi naopak nesedlo byl příliš rychlý technický pokrok, přestože má částečně vysvětlené důvody, prostě mi to i tak připadalo moc rychlé. Přestože systém magie je tady super, tak mohl být autor trochu kreativnější, přeci jen se tu hodně opakuje použití několika málo schopností. Některé dějové odbočky mi také připadaly nadbytečné.
Důstojné zakončení velmi dobré série, kde se bohužel žádný velký wow efekt nedostavil. Dobře vymyšlené, solidně napsané a jako celek velmi zábavné. K zařazení mezi úplnou špičku žánru to sice asi nestačí, přesto se dá s klidem doporučit.
Zejména milovníkům draků a steampunku - tenhle mix je vskutku neobvyklý.

23.08.2024

Druhý díl Draconis Memoria vůbec nepřekvapil. Asi ani moc nezklamal, ale podle mého to byl trochu slabší zážitek, než první díl. Podobně jako v předchozí knize sledujeme několik dějových linií, které se tady prakticky neprotínají.
Pořád platí, že draci a magie založená na jejich krvi je super. Stejně tak mě pořád baví fantasy, které není z typicky středověkého prostředí. Některé postavy se tady skvěle formují a byly pro mě stále oblíbenější , jiné zůstávají do počtu. Velmi mě bavila dějová linka v Korvantinském impériu, ta má prakticky vše od badass protagonisty až po epický rozsah. Slušný je i pohled ze strany Legie plamenů.
Bohužel se najdou i takové postavy, které mi nesedí. Ne svým charakterem, ale spíše tím, že reprezentují směr, kterým se Clayova dějová linka ubírala a který se mi nelíbil. Jednak je tam spousta velmi divné vaty související s historií světa. Druhak útoky draggů, ač v podstatě dobře napsané jsou příliš časté a repetitivní. Spousta situací je extrémně nerealisticky poplatných aktuálním potřebám děje.
Celkově s odřenýma ušima pořád 4/5, ale jde o silně typický prostřední díl, kde je sice spousta menších dějových posunů, ale žádného velkého rozuzlení nebo dramatického progresu hlavního rámce se nedočkáme. Jsem zvědavý na závěrečný díl, pokud ho Ryan dokázal udržet při zemi a slušně propojit linky, potenciál je velký.

16.08.2024

Pouta dědictví mi připadala jako zatím nejlepší díl druhé éry Mistbornu. Na tu první to stále úplně nemá, ale už je to velmi srovnatelné.
U Pout dědictví už jsem si konečně zvyknul na to, že nelze brát tuhle sérii tak úplně vážně. Je to zábavný a akční nářez poměrně brakového charakteru. Poměr akce a dialogů je tady už tak akorát, souboje jsou stále dost nápadité a originální. Oceňuji i vývoj, kterým postavy od prvního dílu prošly. Zejména Marasi. Jednoznačně nejoblíbenější postavou je tady ovšem Steris, která vnáší příjemnou (na rozdíl od Wayna) humornou složku.
Stále si stojím za tím, že Smokas a cely Sbor jako padouši nejsou nic moc a pořád tvoří tu slabší stránku série. Všechny zvraty i závěr jsou takové typicky Sandersonovské. Někdy předvídatelné, jindy tolik ne. Bohužel spousta kapitol končí velmi šablonovitě a všechny hlavní postavy mají neskutečný plot armor. Občas jsem si přál, aby byl autor trochu drsnější.
Tentokrát mírně silnější 4*. Jsem moc zvědavý na poslední díl druhé éry. Ještě stále se nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbí, že vícero autorových sérií je propojeno Kosmírem. No uvidíme, každopádně Pouta dědictví byly dost zábavná kniha, ačkoliv k dokonalosti nějaké drobnosti chybí.

20.07.2024

Stíny minulosti jsou pokračováním, nebo spíše novým příběhem Waxe, Wayna a Marasi (proč se na ni tak často zapomíná?).
Stejně jako v předchozím se mi líbil mírně steampunkový svět, který není statický a přechází z páry pomalu do období dieselu. Líbí se mi stále skvělé a nepřeberné možnosti allomancie, feruchemie a jejich kombinací. Velmi osvěžujícím prvkem oproti předchozí knize byly Kandry. A celkově mi zápletka sedla o něco víc. Oceňuji i úbytek akčních scén ve prospěch dialogů, myslím, že tady byl ten správný balanc.
Co mi naopak moc nesedí je "humorná" stránka. Jsem prostě suchar a tohle nedovedu náležitě ocenit. Wayne je často až stupidní a oplzlý. Prakticky v téhle knize neexistuje postava, která by si dokázala stoprocentně získat moje sympatie.
Dávám tentokrát 4* a jsem zvědavý, jestli další díl udrží pozitivní trend. Tenhle svět má určitě mnoho, co může nabídnout. Hlavně doufám, že se povede trochu okysličit hlavní trojlístek postav. Co třeba více Ranette ? No, nechám se překvapit.

11.07.2024

Hrozně rád bych hodnotil výš, už jen proto, jak Mistborn miluju, ale tady to za mě prostě nejde. Tak nějak mi od Sandersona asi sedí víc epičtější díla.
Je tu spousta věcí, které se mi líbily. Prostředí a zvolené historické období byly super. Stejně jako v první trilogii byla perfektní a skvěle promyšlená allomancie. Bavili mě i samotné hlavní postavy, zejména Wax a Wayne, Marasi mi připadala trochu stereotypní.
Co mi naopak nevyhovovalo byl až přílišný důraz na akci a souboje. Jednotlivé bitky trvaly až moc dlouho a byly příliš časté. Detektivní zápletka byla dost slabá a i zaporák Miles (a hlavně opakující se souboje s ním) začal nudit. Chyběl tomu nějaký nápad, díky kterému by mi příběh utkvěl v paměti.
Nebylo to špatné, mé mladší já by si tohle užilo asi naplno. Současné já hodnotí začátek druhé éry Mistbornu jako průměr. Asi mohu doporučit pokud máte rádi Mistborn a třeba komiksy. Protože právě komiksy mi tenhle příběh velmi připomínal, Wax je prostě takový Batman.

01.07.2024

Po předchozích dílech jsem neměl nikterak vysoká očekávání a Spalující bůh rozhodně nikterak pozitivně nepřekvapil. Většina toho, co jsem psal v komentáři k Dračí republice platí i tady.
Začnu těmi nemnoha pozitivy, které jsem tu našel. Rin už není tolik otravná, jako v předchozích knihách. Pořád je otravná, jen ne tolik. Velmi pěkně je zpracovaná část, která vyobrazuje následky války a odhaluje jakým způsobem se realizují koloniální ambice. Tyto kapitoly mě opravdu bavily.
Negativ je bohužel daleko více. Vadilo mi, že Rin je jedinou POV postavou. Ačkoliv jako antihrdinka v tomto díle funguje lépe než dřív, prostřídání pohledů by knihu velmi oživilo. Velkým zklamáním je dějová linka s Trojlístkem, která vyzní do ztracena absolutním antiklimaxem. Jakoby autorka už nevěděla, co s ní. Dále spousta nelogičností typu Rin dělá oheň tak silný, že "odpaří" šíp v letu, ale zároveň je uhašen deštěm. Jako wtf ?
Co mají druhý a třetí díl této série společné je jaksi naivní styl jak děje, tak příběhu. Je to jako číst YA knihu, kterou do dospělé kategorie posouvá jen (velmi často) repetitivní brutalita a právě hlubší zpracování některých témat. Zvláště citelná je absence skutečně dospělých postav. Hlavní roli hraje kompletně omladina a i dospělé postavy se chovají často dětinsky.
Ve vakuu bych hodnotil asi 3*, ale vzhledem k tomu, že předchozímu dílu jsem půl hvězdy přidal, tady půl uberu. Zejména proto, že od závěrečného dílu je prostě třeba čekat víc. Hodnotím 2* a myslím, že této autorce se budu už vyhýbat. Ti, kdo mají rádi YA a chtějí něco o chlup dospělejšího budou spokojeni. Ten, kdo hledá temnou epickou fantasy bude spíše zklamán.

25.06.2024

Doufal jsem, že Dračí republika bude razantně lepší, než Maková válka. Bohužel to tak podle mého není. Je prvnímu dílu velmi podobná a trpí prakticky stejnými neduhy.
Opět tu máme Rin. Mladou hlavní protagonistku série, ke které jsem si bohužel nevybudoval žádnou náklonnost. Velmi nesympatická, často demonstruje pubertální chování a celkově je velmi nekonzistentní. Opravdu potom, co zažila a hlavně sama udělala v prvním díle jí tak strašně vytočí, když je svědkem znásilnění ? Celá tahle kniha je vlastně one woman show. Na žádné jiné postavě mi jako čtenáři moc nezáleželo. A proč by mělo, když prakticky na nikom nezáleží ani Rin? Na druhou stranu je docela osvěžující mít jako hlavní postavu antihrdinku.
Neuvěřitelně slabé jsou bitevní scény, kdy jsem měl pocit, že ve finále je jedno, kdo má jakou armádu a plán. Stejně se (zcela nepochopitelně) v bitevní vřavě najdou dva velitelé, kteří se jakoby v izolaci spolu utkají. Samozřejmě ještě předtím spolu mohou vést poměrně dlouhý dialog plný vět typu "Zdravíčko holčičko, teď ti to nandám". Tyhle zdrobněliny jako "holčička" nebo "Spýřanečka" mi neskutečně lezly na nervy.
Naprosto nechápu tu nutnost pořád do příběhu nějak cpát Altana potom, co ho v prvním díle potkalo. Ve všech snech, vizích nebo idealizovaných vzpomínkách. Kdykoliv jsem viděl na stránce tohle jméno, oči se mi protáčely.
Hodně dlouho js byl přesvědčený, že dám jen 2*. Povedený závěr, neustále živý děj a absence trapné romantiky nakonec převážily těsně, ale přece ke třem. Líbilo se mi i to, jak příběh nabral na epičnosti. Asi mi nevadí ani to, že kniha je více, než inspirována skutečnými událostmi. Celý dějový rámec je prakticky skutečná historie s vymyšlenými jmény osob a míst (snad každý v Mukenu nebo Hesperii vidí, co reprezentují). Kdybych byl čínské historie známější, asi by mi vadilo i toto. Poslední díl zkusím, ale že bych na něj byl natěšen, to úplně ne.

11.06.2024

Přečteno v rámci společného čtení. Už při čtení anotace jsem pochyboval, že crossover Holmese a mythosu Cthulhu nedopadne moc dobře. Bohužel jsem se příliš nemýlil.
Hned ze začátku mi moc neseděl způsob, jakým jsou univerza propojeny. Ve zkratce se dá říct, že Watson popře některé části Holmesovského kánonu jako lži s tím, že vše bylo trochu jinak. Ač Watsonovi je v příběhu 28 let, jeho zatrpklý cynismus a náhled na svět by seděl spíše na člověka o 20 let staršího. Myslím, že trochu zbytečně a hodně na sílu byl do příběhu zapojen klasický Holmesův protivník. Originální antagonista by byl uvěřitelnější a nevyžadoval by další překrucování kánonu.
Přestože se mi přístup k Sherlockovu univerzu moc nelíbil, neznám ho zase tolik, aby mě to vytrhlo. Lovecraftovská část příběhu byla bohužel o to větším zklamáním. Autor si vypůjčil některé entity, skutečnosti a koncepty, ale měl jsem pocit, že k jejich zasazení přistoupil v přímém protikladu k tomu, jak působí Lovecroftovo dílo. Místo abstraktního kosmického hororu a hlavního hrdiny zpochybňujícího svou příčetnost tady dostáváme hrdinu, který k prastarým entitám přistupuje ihned jako k realitě a to, co Lovecraft ukazuje v děsivých náznacích se v příběhu přelévá prakticky do fantasy, kde hrají roli kouzelné artefakty a magické lektvary.
Dávám 2* se závěrečným komentářem, že jako odpočinkový kříženec detektivky s nadpřirozenou zápletkou se to číst dá bezproblémů. Ve čtenáři, který nezná Lovecrafta to může budit dojem, že jejo mythos je o magicky ovládaných příšerách útočících na lidi, což je velmi mylné a zavádějící. Chápu, že autor je zřejmě fanouškem Holmese i Cthulhu, ale propojit tyto světy tak, aby to dávalo smysl a zároveň vzdal poctu jejich stvořitelům se mu rozhodně nepovedlo.

24.05.2024

Kaldera je román z univerza Odhaleného vesmíru. Publikována až po prvním dílu, chronologicky mu předchází a prakticky jde o naprostý standalone.
Žánrově jde samozřejmě o hard sci-fi, ale subžánrů se tu míchá mnoho, space-opera, cyberpunk, detektivka, prostě od všeho trochu.
Co je na Kaldeře naprosto parádní je celkový temný a beznadějný tón. Ať už jde o město (ona Kaldera) samotné nebo prakticky všechny postavy. Všechno je zkažené, prolezlé, bezútěšné a bez přílišných naději na zlepšení. Hodně mi sedl hlavní hrdina (převážně vystupující pod jménem Tanner) jako cynický člověk, který se neštítí jakýchkoliv podrazů, násilí nebo hajzlovin. Prostě skvělý antihrdina. Oceňuji, že ačkoliv autor rozjíždí tři časové a dějové linie najednou, jsou přechody mezi nimi dobře zvládnuté a každá je něčím zajímavá. Ani jednou jsem neměl pocit, že by si Reynolds ukousnul příliš. Krásně a hluboce zpracovaná jsou témata sociální nerovnosti, paměti a vlastní identity.
Co by se dalo trošku vytknout jsou některé vedlejší postavy, které ač jsou poměrně unikátní a dobře rozlišitelné, tak jsou také dost jednovrstevné. Jejich motivace je často dost pochybně poplatná příběhu. Možná v některých chvílích jsem měl pocit, že má děj až moc odboček a jakýchsi "vedlejších úkolů".Konec byl celkově dobrý, ale také obsahoval motivační otočku hlavního hrdiny, která mi nebyla úplně zřejmá. Proč chtěl najednou ochránit Rejviče, kterého se prakticky celou knihu snažil zlikvidovat ?
V závěru se i tak povedlo samozřejmě všechny linie uspokojivě propojit a dovyjasnit to, co mohlo z předchozích náznaků čtenářovi ještě uniknout. Protože jistá míra předvídatelnosti tu také byla. Doporučuji každému, kdo má rád vesmírné dobrodružství s akčním příběhem a nevadí mu, když se vyskytuje i pořádný mind fuck skoro Dickova levelu. Dávám solidní 4/5 a univerzum Odhaleného vesmíru se mi po Kaldeře zamlouvá víc, než před ní.

22.05.2024

Půl světa jede v hodně podobných notách jako Půl krále. Problém je, že minimálně pro mne po druhé stejný recept nefunguje už tak dobře.
Je pravda, že postavy jsou tady napsané opravdu dobře. Jak Trnka, tak Brand jsou výrazně osobití, konzistetní a uveřitelní. Líbilo se mi i pár zvratů, které jsem upřímně nečekal. Jiné sice byly průhledné jak sklo, ale když se člověk nechá párkrát nachytat, začne zpochybňovat i to, co se zdá jasné.
Atmosféru vikinských výprav se povedlo zachytit skvěle, jen si stále kladu otázku, jestli tohle muselo být nutně fantasy. Daly by se použít reálné historické události, místopis apod. Vše bylo tak podobné reálným cestám Varjagů, že veškeré fantasy bylo vlastně jen o změně názvů míst (a jednom kouzlu). Neutrálně hodnotím i přesun hlavních postav z předchozího dílu do role postav vedlejších.
Bohužel přetrvávají všechny pro mne slabiny z prvního dílu. Nejhorší je velmi černobílé vidění světa a nepříliš složitá morální dilemata postav. Osobně mě neoslovila ani romantická linka, ale těžko to knize vyčítat, to je spíš můj problém.
Půl světa by se dalo číst i samostatně, ačkoli má čtenář lepší kontext a hlubší porozumění, pokud má za sebou první díl. Zatímco první díl mě nadchnul, druhý u mě zapadl daleko více do průměru. Pořád věřím, že pro mladší čtenáře jde o top sérii, ale ode mne Půl světa dostane 3/5.

25.04.2024

Další z řady Robokatových dobrodružství. Trošku zklamání, že po plnotučném Střetu myslí přichází zase jen kraťounká novela.
Jednoznačně pozitivně hodnotím úbytek sledování seriálů a dalších podobných věcí, které se v předchozích dílech opakovaly až otravně často. Oceňuji, že i postava jako je Robokat se dokáže vyvíjet a posouvat. Líbilo se mi i celkové tempo knihy, kdy prakticky neexistovala hluchá místa.
Za zklamání ovšem považuji, že se nikterak neposunul rámcový děj série. Nedozvídáme se nic dalšího o Šerosvitu a ač se Robokat posunul jako postava, tak jeho příběh ne. V mnoha ohledech tento díl působil spíše jako spin off, než jako součást hlavní série. Celkově mi detektivní zápletka nepřipadala příliš propracovaná, ale spíše průměrná a akční scény, které bývaly ozdobou série tady byly dost tragické.
Po dočtení převládá pocit, že autorka nemá zájem sérii posouvat, ale spíše dojit a hlavně se moc nenadřít. Konceptuálně tady nic nového nepřináší a zpracování je také průměrné. Myšlenky, které v prvních dílech byly originální a svěží už po několikáté recyklaci své kouzlo ztratily. Hodnotím průměrnými 3* a tak trochu doufám, že příští díl přinese epické zakončení série. Bylo by to lepší, než postupný úpadek.

05.04.2024

Příběh, jehož zkrácenou verzi jsem četl už v rámci Silmarillionu. K Silmarillionu tuhle knihu váže i samotný styl vyprávění, který je velice podobný. Příběh je vyprávěn jakoby s velkým odstupem. Obrovskou pozornost autor věnuje jménům postav, kde spousta z nich má jmen hned několik. Stejně tak se staví k zeměpisným lokacím, kterých je pojmenováno zbytečně mnoho. Co mi asi vadilo asi úplně nejvíc je, že právě jménům a rodinným vztahům kdejaké zcela nedůležité postavy je věnován větší prostor, než popisu, jak daná postava vypadá nebo působí. Tenhle fakt mi jako čtenáři vepmi brání si v mysli jednotlivé scény vizualizovat. Např. drak Glaurung má ohromný potenciál, který zůstává dost nevyužit.

Samotný příběh je fantastický. Nádherně temný a tragický a za něj má pan Tolkien jednoznačně můj obdiv. Bohužel ale vzhledem k formě vyprávění a lingvistickým orgiím (ač ne tak strašných jako v Silmarillionu) nemohu hodnotit lépe. Bohužel Tolkienovy příběhy z Prvního věku mi moc nesedí.

04.03.2024

Moc pěkné příběhy skřítků pro nejmenší děti. I ilustrace se dětem moc líbily, není co vytknout. Dokonce i délka jednotlivých pohádek byla ideální na přečtení jedné až dvou před spaním.

04.03.2024

Krátké kapitoly z prázdnin předškoláků doplněné úkoly zaměřenými na porozumění textu a obecné znalosti.
Jednotlivé příběhy byly možná až příliš krátké a většinou nepříliš zajímavé. Úkoly a otázky na konci každé kapitoly mi připadaly na předškoláky až příliš jednoduché, spíše zaměřené na absolutní minimum. Věřím, že většinu dětí v tomto věku už asi moc dopředu nerozvinou.

04.03.2024