Slunik127 komentáře u knih
Opet excelentni! Stejne jako predchozi dily. Dle meho nazoru dej tentokrat vyzniva lehce optimisticteji, autorka nechava umirat Jen vedlejsi postavy a hlavni hrdinove uz nenesou takove brime a dokazou se s tezkostmi zivota lepe srovnat a obcas I radovat.
Bolava me bavi, je neotrela, originalni. Cteni je to ovsem tezke, ctenar se zapoti, musi premyslet, ne jen hltat stranky. Ja osobne jen nedokazu pochopit ty, kteri v pohode dali Pred potopou a tohle ne.
Mnohem slabsi nez predesle dve knihy. Za me urcite proto, ze latka byla nastavena vysoko. Romany na pozadi skutecnych udalosti z blizke historie mi prisly o dost zabavnejsi a zajimavejsi. Nerikam, ze kniha nebyla dobra, naopak dobre napsana, ctiva, ale zadna pridana hodnota.
Brilantni. Kolikrat jako kdybych slysela rozhovory v nasi rodine. I kdyz tady to bylo vyvedene Vic do extremu. Totalne prirozene, realisticke. Az se bojim, co me vsechno jeste v zivote ceka. Ubiram jednu hvezdicku za zaver, ten jde primo proti smerovani cele knihy I proti memu presvedceni.
Tak tohle uz je takova fantasy variace na fifty shades of grey. Nesta s Cassianem na to fakt vlitnou, vsechno okolo je Jen oblecek, aby nebyli na vsech strankach nazi.
Takova slabsi Foglarovka. Pribeh se nestiha dost rozproudit, navic je velka cast utopena beznadejnym bloumanim s bandou. Asi proto jsem si ji z detskych cteni nepamatovala a sahla pro ni do vyzvy.
Jako ctenarku detektivek me tato kniha zklamala. Zacatek jeste dobry, I kdyz nemam rada v hlavni roli detektiva extremni typy lidi. Postupne ale zacalo pribyvat nelogicnosti, vrah se rozjel, mrtvoly se nachazely snad kazdy den. A nejhorsi, totalni zmena povahy hlavni hrdinky, to proste nebylo ani trosku uveritelne.
Nejkrasnejsi kniha pro prvni cteni s detmi. Krasne malovana, genialni pribehy, ktere deti nauci vsimat si veci kolem sebe a premyslet nad nimi.
Knihu jsem precetla rychle, je dobre napsana, ctiva. Na druhou stranu me neskutecne stvala podobnost s pohadkou Kraska a zvire. Kdyz se kniha od tohoto tematu lehce vzdalila, a ja si ji zacala naplno uzivat, vydrzelo mi to Jen par stranek, protoze se preslo na fifty shades of grey, nasledovane Popelkou a otrepanou variaci na spln Tri ukoly/vyres hadanku. Jako kdyby autorka nemela vlastni napady. A to nemluvim o tom, ze hadanka byla tak lehka, ze jsem znala odpoved driv nez jsem ji docetla. Docetla jsem, byl to vykon. Druhy dil mi prisel o dost lepsi, takze se timto nenechte odradit. ;) I kdyz doporucuji precist si spis Skleneny trun.
Me to zase tak nechytlo.
Cetlo se velmi dobre, dalo by se rict jednim dechem. Co na knize ocenuji, ze jsem ji navzdory tematu dokazala precist. Protoze ja proste drasticke veci, obzvlaste zalozene na skutecnosti, proste nedokazu cist, je to na me moc. Tohle bylo napsane citlive, nepatlal se v detailech vsech tech zverstev. Na druhou stranu to Pak ctenare neuzemni tak jak by Melo.
Zvlaste pro Evropana zajimavy pohled do zivota "takove normalni" africke rodiny. Normalni je ale Jen na prvni pohled, autorka po malych davkach odkryva rodinna tajemstvi a vede Nas k drsnemu zaveru.
Velmi podobne Tema zpracovava kniha Buh malickosti indicke autorky Arundhati Roy, ktera je ovsem ze zacatku vice rozvlacna, pozdeji Pak mnohem vice brutalni.
Ze zacatku me kniha docela stvala, prisla mi trapne povrchni a bez napadu. Nenechte se odradit. Autorka se postupne propracuje k prekvapivym zaverum a krasne graduje napeti a udrzuje ctenarovu pozornost.
Prvni pripad Kate Marshallove me chytl vic nez prvni pripad Eriky Fosterove. S Kate budu pokracovat.
Cetla jsem hned po Vranach, coz Myslim prospelo obema kniham. Vzdyt je to vlastne skoro stejny pribeh!
Za me nejslabsi kniha od Dvorakove a to jsem cetla I Ja jsem hlad. Nejak jsem se nedokazala vzit do hlavnich hrdinek.
Neskutecne silny pribeh, neskutecne dobre napsany. Skvele stridani vypraveni matky a dcery a jejich rozdilny pohled na realitu. Sama mam tri dcery, taky na ne obcas zakricim, obcas je placnu, ale pri cteni tehle knihy jsem si slibila, ze se budu snazit to co nejvic odbourat a zklidnit se, protoze takove matce se nechci ani vzdalene podobat. Precetla jsem na jeden zatah, za jeden vecer a to uz se mi hodne dlouho nestalo.
Vrany mi hodne pripominaly Anezku od Viktorie Hanisove, ale rozhodne jsou lepsi, prijdou mi prirozenejsi a opravdovejsi.
Povidky nemam rada, ale tahle kniha me dostala, prestoze vetsina deje je ponura, smutna, cisici beznadeji a zoufalstvim. Precteno jednim dechem.
Cetla jsem jednim dechem. Silne depresivni a tak realisticke, az jsem kolikrat musela prestat cist a bala jsem se, jestli jsem dobrou matkou svym holcickam. Zaver to zkazil, prilis rychly a nepochopila jsem ho.
Zajimavy styl psani, neobvykly pohled na svet ocima petilete holcicky. Chvili mi trvalo, nez jsem se zacetla, zvykla si na lyricky styl vypraveni. Narozdil od nekterych jinych ctenaru se mi zaver libil, Dal knize smysl, nevadila mi nahla smrst udalosti kontrastujici se spise popisnou nez dejovou vetsinou knihy.
Ze zacatku docela dobre, hlavne vzhledem k "manzelskym povinnostem", ale postupem casu uz nebylo co noveho objevovat, "dej" se opakoval stale dokola a docist bylo skoro nad me sily.