Snoopi komentáře u knih

Odpočinková a nenáročná kniha, která zalichotí převážně milovníkům čtvernohých štěkavců. Tou hlavní a nejzásadnější postavou je zde totiž francouzský buldoček Evžen, jehož očima nahlížíme na svět. S velkou ironií, nadhledem i skepsí glosuje dění okolo sebe, které se točí převážně kolem randění, námluv a hledání vhodného partnera jeho milované paničky.
Evžen je založení ryze praktického, typický gaučák, který nade miluje dobré jídlo, pohodu a klid. Oplývá fascinující erudicí, nijak nešetří ani břitkým humorem, takže se občas jeho poznámce i nahlas zasmějeme.
Jeho majitelku pak blíže poznáváme z líčení jejích eskapád, nepředstavuje se však nám v příliš vlídném světle: mladá žena, PR manažerka, ráda vysedává v kavárnách, sleduje nudné seriály a střeží ručičku váhy, utrácí horentní sumy za oblečení a chová se... inu jako naivní slípka, kterou může každý nápadník utáhnout na vařené nudli. Její zájem se omezuje pouze na ulovení toho "správného" chlapa a řídí se pravidly, vyčtenými z "chytrých" časopisů.
Každá kapitola se vždy týká jedné konkrétní milostné epizody. Objevuje se v nich skutečně velmi pestrá směsice milenců: maminčin mazánek, lehkovážný student, postarší milovník umění, vegan a volnomyšlenkář, vášnivý sportovec, módní nadšenec, zapálený fotbalový fanoušek, nesmělý ajťák, snob a golfista, atd... Velmi mě pobavila scéna, jako vystřižená z filmu Pretty woman.
Postavy jsou většinou typizované, jednají přesně tak, jak se od nich očekává, jejich chování se dá snadno předvídat. Zápletka každé z kapitol je vždy založena na tomtéž principu: seznámení s případným milencem, postupné sbližování a následná identifikace s ideami tohoto "snového" muže, první rozčarování a zklamání, vystřízlivění, odložení růžových brýlí, rozkol a rozchod. Text by nepochybně sklouzával k jisté fádnosti a stereotypní nudě, nebýt Evženových postřehů a poznámek, které mu dodávají patřičný šmrnc, chuť a říz. Je patrné, že jejich vztah je poněkud nevyvážený: zatímco on svou milovanou "lidskou fenku" s jistou dávkou ironie "nesmírně zbožňuje", nazývá ji "dvounožkyní" a snaží se ji chránit, ona se omezuje na výkřiky typu: "Evžene, to nemyslíš vážně, fuj!" V podstatě podstatě s ním nikdy nevede žádné dialogy, které se svými zvířaty vedou lidé osamělí.
Ačkoliv zde není uvedeno přesné místo děje, z náznaků můžeme usuzovat, že se jedná o Prahu.
Bohužel jsem v textu narazila na závažné stylistické a gramatické chyby. A ještě na jeden závažný fakt, který autorka, zřejmě záměrně, opomněla: psi jsou barvoslepí, takže Evžen nemůže vnímat růžovou barvu trikotu, který mu tak vadí.
Oceňuji ale hezké ilustrace. Není to kniha, při níž se čtenář řeže smíchy, ale své kouzlo a vtip nepochybně má.

"Možná za to může něco, co se nazývá dieta, každý měsíc je módní trochu jiná a žádná paničku ještě nepřesvědčila, že všechny jsou k ničemu, protože ona už dokonalá v mých očích dávno je. Dobře, pokud by chtěla přece jen trochu zhubnout, nabízí se varianta, že spolu budeme běhat. Myslím tedy čistě teoreticky, představte si běžícího buldočka, to přece zavání týráním zvířat, rovnou to vylučuji."
"V prostoru probíhala nenucená konverzace a u baru jsem zaslechl slova jako "flat white" nebo "aeropress", skoro mi přišlo, že hovořili o technických parametrech přistání na Měsíci, ale ve skutečnosti se jednalo "jen" o přípravu kávy."
"Jasně, jediný rozdíl mezi normálním zemědělcem a biozemědělcem je, že ti druzí stříkají pole v noci."
"Namalovala si před zrcadlem druhý obličej. Tohle vůbec nechápu, stejně jednou tak jako tak dojde na lámání charakterů, zda muži vydrží i s odlíčenou ženou."
"Když si to přimaluji ještě růžověji, dostanu se i k nestřeženému piknikovému koši. Ve snění mě ale zneklidnila představa, že by to mohl být taky koš veganů, plný tofu v různých úpravách. Děkuji pěkně, zkušenost už mám a po pravdě raději sním veverčí bobky než tuhle hrůzu."
"Obchod byl doslova obří, na prodejní ploše bylo snad milion stojanů s pestrobarevnými oděvy, teniskami, kšiltovkami a dalšími krámy, o kterých se vám jejich výrobci snaží namluvit, že bez nich váš sportovní výkon nebude stát za nic."
"Zděšeně jsem zaznamenal existenci běhacích pásů pro nás psy. Jeden byl dokonce kvůli rehabilitaci pod vodou /spojené noční můry, běhání a voda/. Psí společníci mi vysvětlovali, jaká je to hrozná zábava, když je venku hnusně, tak běhají na tomhle zařízení, a dokonce spolu i závodí. No, nemusím se účastnit všeho."
"Nerušeně jsem zabořil hlavu do tašky a zjistil, že v kelímku s nápisem "Active Protein" je jakýsi voňavý prášek. Rozkousat víčko pro mě nepředstavovalo překážku. Bohužel, prášek výrazně lépe voněl, než chutnal. Ale když už jsem se k němu dostal, tak jsem snědl aspoň půlku."
"Zákaznice vykazovala známky jakéhosi nákupního transu, vše si do posledního kousku nechala odnést k pokladně a zaplatila. Svěřila se, že původně šla jenom na procházku."
"Lidé na venkově mi vždy připadali poněkud svérázní. Minule málem odvezli s infarktem strýce Josefa řečeného Jožin, když mu panička sdělila, kolik za mě v chovné stanici zaplatila."
"Z neznámých slov mám docela hrůzu, jako štěně jsem utrpěl šok, když jsem poznal, co se skrývá za výrazem "veterinární ordinace".
"Abych oba přesvědčil, jak dramaticky se mýlí v odhadu mých fyzických sil, vehementně jsem se rozeběhl za svou psí kamarádkou. Jenže nejenom že jsem ji nedostihl, ale navíc mi podklouzly na trávě všechny končetiny a skončil jsem v parodii na parakotoul."
"Tvrdil, že se už nemůže dočkat středy, kdy se konečně zase uvidíme, a jako místo schůzky zvolil romantickou, zastrčenou kavárničku. Kde se v tomhle týpkovi bere ta náhlá touha po romantice a jakýchsi zastrčených dírách, to by mě tedy zajímalo. Zaslepená dvounožkyně to ovšem zhodnotila jako vynikající nápad, a odeslala mu dokonce zprávu v podobném duchu."

73 26.03.2022

Příjemná, milá, vtipná a nenáročná knížka, která vyloudí úsměv na tváři každému čtenáři. Svou strukturou připomíná šňůru různě navlečených scének, jimiž autorka baví své publikum. Její historky se týkají školy, učení a vyučování tak nepopulárních věd, jako je matematika a fyzika. Jenže místo nudných "sbírek úloh" nám naservírovala vlastní, velice příjemnou "sbírku postřehů" ze svého života.
Už od první stránky však poněkud sveřepě brání své rozhodnutí, proč zvolila právě Matfyz - a s grácií sobě vlastní se nás snaží přesvědčit o tom, že "ti podivní matfyzáci vlastně zase tak špatní nejsou". Často se též vrací do vzpomínek na střední školu. Kniha je rozdělena na dvě části: Budoucí matfyzák, Budoucí úča. Každou kapitolu uvádí citátem, který se nějakým způsobem váže k události zde popisované, a je znát, že si v citacích starých klasiků nadmíru libuje.
Celkově text působí lehce neuspořádaně a neučesaně: jako nějaký zajíc v horečnatém spěchu přeskakuje řádky sem a tam. Samozřejmostí je použití školského slangu, tedy výrazů typu "druhostupňák", učňák, zápočťák, "distančka" - a slovo "matfyzák" se objevuje snad v každé druhé větě. Jakožto bývalý student vím, čím si autorka během VŠ procházela, ale pro mnohé čtenáře mohou být některé pasáže nesrozumitelné - viz kapitola o elektronickém zápisu studentů do systému SIS.
S realitou samotného koronaviru se setkáme až později, když autorka postoupí do vyššího ročníku, tehdy se uchýlí k dnes již běžným výrazům jako např. "doba covidová", "korona", "covidová opatření", apod.
Oceňuji hezké ilustrace - a možná že po přečtení vezmu ještě matiku na milost, i když víc mě přitahuje fyzika :-)

"Oblíbenou lahůdkou naší cvičící totiž byly a jsou úlohy, jejich zadání zní asi takto: "Mějme mravence Ferdu, který leze od obvodu ke středu po hrající gramofonové desce. Určete polohový vektor Ferdy v závislosti na čase a spočtěte také vektory jeho rychlosti, normálového zrychlení, tečného zrychlení, celkového zrychlení a jejich velikosti." Když jsme ve třídní skupině řešili už asi padesátý takový příklad, všichni do jednoho jsme se shodli, že se složíme a do kabinetu fyziky prostě koupíme Biolit, jen když už od té hmyzí havěti budeme mít konečně pokoj. Ale když se pak člověk naučil trochu slušně derivovat a integrovat, šlo to skoro samo."

73 24.03.2022

Kouzelná knížka, která mě zcela uchvátila. Nabízí citlivý vhled do života autistických dětí též z pozice autora, který s nimi pracuje. Je velmi otevřený, nebojí se text kořenit dávkou ironie a sebeironie. Autorovým záměrem rozhodně není stavět pracovníky pomocných profesí kamsi na pomyslné piedestaly se svatozáří dokonalosti. Ukazuje i odvrácenou tvář takové práce, spojenou s pochybami a syndromem vyhoření, a zmiňuje i vlastní principy, které mu pomáhají podobné pocity překonávat. Jeho text je svižný a milý. Nechce změnit svět - ale může alespoň trochu změnit naše myšlení a názory na děti, které jsou "jiné", postižené. Tedy pokud budeme chtít.

"Sprchujeme s dětmi kytky. Dítě ke kytce: "Ty jsi ale hrozný prase!"

"Lidé si myslí, že když se o někoho budou nějakou dobu starat, časem si ho ten dotyčný zamiluje. Jenže svět funguje přesně naopak! Nejdříve se musíte zamilovat, teprve pak se můžete o někoho starat."

"Cestou házíme kamínky do řeky. Kačeny si původně myslely, že je jdeme krmit. Už si to nemyslí."

"V našem světě se na výraz "Miluju tě" dlouho chystáme. Říct někomu něco takového je těžké. Autistům chybí sociální cit, takže neví, že by při vyslovování něčeho podobného měli být aspoň trochu nervózní. Prostě se před vás postaví, obejmou vás a řeknou to."

"Všechny děti máte rádi, ale jedno máte nejraději. Přijdete na to třeba v okamžiku, kdy vaše city nezmění ani bublifuk vylitý do akvária plného rybiček. A tak se jednoho dne, kdy se o všechny děti staráte stejně dobře, začnete o jedno dítě starat lépe."

"Utvrzuji se v tom, že čím je člověk mladší, tím přirozeněji se chová k nějak odlišným lidem. Ještě v sobě nemá ty předsudky a strach jako dospělí v tramvaji. Škoda že některé věci z dětství zapomínáme..."

"Cestou z divadla jedeme metrem. Někteří lidé nás ze soucitu či strachu z nakažlivosti pouštějí sednout. Zbylí stojící autisté se začnou nahlas úspěšně dožadovat místa k sezení. Pouští nás i nastávající maminka, která došla k závěru, že těhotenství je menší zlo než autismus."

"Kdysi mi jedna bývalá kolegyně, psycholožka, řekla, že pokud chci mít někdy zdravou rodinu, ať zapomenu na práci s dětmi. Postupně zapomínám na svoji bývalou kolegyni."

"Při čištění zubů děti nejdříve snědí zubní pastu - má mentolovou příchuť, takže ji vzteky sežerou, a pak se už můžou v klidu soustředit na čištění zubů. Během toho je pravidelně povzbuzuju, aby to vydržely aspoň nějakou dobu."

"Než vejdeme do bazénu, musím se trochu nadechnout. Pořád jsem si nezvykl na některé pohledy, které vyvoláváme. Stejně jako překvapení návštěvníci bazénu se i já snažím namluvit si, že děti to nevnímají. Vnímají. Autismus vám emoce nevezme, jen s nimi neumíte zacházet."

"S předsudky se nerodíme, ty jsou nám dány."

"Starám se o autisty, má práce je frustrující. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je to nejlepší práce na světě. Na lidském světě je ale kouzelné, že můžete milovat i práci, která prostě taková není."

"Ten druh pondělí, kdy zakazuju jíst dětem plastelínu jen z toho důvodu, aby pak jedly oběd."

"Mám rád nálepky... třeba na potravinách. Dozvíme se složení a případné alergeny. Jenže s lidmi to tak úplně nejde. Ty potřebujeme ochutnat. A jestli máme na někoho alergii, zjistíme stejně až časem."

73 21.11.2021

Taková "lehká jednohubka do kabelky", možná sem tam trochu pro zasmání, ale většinou spíš pro úsměv hořký. Text mi připomíná jakýsi lepší "román pro ženy" a je zajímavé, že ho napsal muž. Při čtení mi silně vytanula na mysli aluze na Páralovy Milence a vrahy. Přijde mi trochu jako "modernější verze" Páralových románů.
Nic moc hlubšího se od autora čekat nedá: postavy řeší v podstatě jen sex. Jsou takové plytké - a děj s nimi také tak plytce ubíhá. Co mne však občas pobavilo a zaujalo, to jsou občasné prvky parodie: zprvu na typicky budovatelskou společnost doby nedávno minulé a její konzumní podobu v době po převratu.

73 19.09.2021

Knihu nemusíme vnímat pouze jen jako dystopii. Je o světě, který by mohl být - nebo už někde skutečně existuje... anebo už dokonce byl. Svým zaměřením je až neskutečně současná: bolestně se dotýká nepříjemných témat, která nikoho nenechají chladným.
Lze ji též číst i jako takový zvláštní "bildungsroman" - hrdina dospívá a vydává se na trnitou cestu za poznáním. Nad vodou ho kolikrát drží jen jiskřička naděje v podobě přání najít svou matku. Tento motiv mi připomněl knihy o lidech, kteří přežili gulagy a jiné vyhlazovací tábory pouze díky tomu, že se též upnuli k nějakému snu.
Text je skvěle propracovaný - a ani nemusíme být příliš bystří čtenáři, aby nám při čtení knihy nevytanul na mysli osud Aralského jezera. Největší výpovědní síla novely spočívá v její syrovosti: emoce zde téměř nemají místo /kromě vztahu Namiho ke ztracené matce/. Kvůli dokreslení atmosféry krutosti světa jsou vulgarismy skoro nutností. Autorka se nijak nezdržuje zbytečnými popisy prostředí - její naturalistické obrazy jen umocňují dojem bezútěšnosti světa, v němž se hrdina ocitá.
Kniha je to drsná, ale znám i daleko drsnější. Poslouchala jsem jako audioknihu, s kvalitním přednesem. Tento žánr mě jinak míjí, ale určitě se podívám po podobných knihách, na něž jsem narazila v recenzích. Od autorky si ráda přečtu i další díla.

73 19.09.2021

Myslím, že tahle napůl nakreslená a napůl napsaná knížka pro děti způsobila naprostou revoluci a nečekaně s sebou strhla obří lavinu, podobně jako to dokázala první kniha o Harrym Potterovi.
Autor dokázal nemožné - přivedl ke čtení nespočet dětí, které by jinak o žádnou knihu ani nezavadily. /A jako knihovnice působící v dětském oddělení to mohu jen potvrdit./ Čtivou, poutavou a velice vtipnou formou s nenuceným humorem cíleně "pálí" na takové čtenáře, kteří zrovna nefandí složitějším popisům děje a prostředí: a co neudělají slova, to za ně dokonají podařené skici a jakoby "zbrklou rukou" načrtnuté obrázky.
I já jsem propadla kouzlu takového způsobu vyprávění, i já jsem se skvěle bavila.
Je pochopitelné, že časem na úspěchu té knihy parazitovali další a další autoři, kteří vlastně ten styl jakéhosi "dětského románu v obrazech" jen zkopírovali. Ale já jsem za to moc ráda: takové pokusy vždycky ráda uvítám.
Je krásné, že mnozí současní puberťáci s touto knihou vyrůstali - a další budou dále vyrůstat. Bavit bude nejen děti, které si svůj vztah ke čtení hůře nalézají - ale /jako v mém případě/ i dospělé, kteří se rádi vracejí do dětských let.

73 02.09.2021

Napsáno krásným jazykem s téměř básnickými obraty... Není to lehká četba: vyžaduje větší míru soustředění. Jenom mi nejde do hlavy, že by takový "nevzdělanec" jako hlavní hrdina tolik miloval knihy a uměl se tak složitě vyjadřovat ke svému prožívání. Přes tu krásu kniha působí smutným a melancholickým dojmem - a konec tomu příliš nepřidá. Těším se ale na další díla od autorky :-)

73 27.08.2021

Hezky napsaný příběh lásky, štěstí, zklamání i naděje z tvrdého až krutého prostředí cirkusového drilu. Vztah ke zvířatům, hlavně slonici Rosie, však dává knize širší rozměr, posunuje ji "na vyšší level", a tím se vymaňuje z područí zařazení mezi tzv. povrchní "romány pro ženy". I když emocí je zde taky hodně.
Oceňuji až téměř dokumentární charakter fotografií z doby, kdy cirkus působil. Zajímavě působí propojení dvou časových rovin příběhu - ta současná, kdy je hlavnímu hrdinovi kolem 90 let a dožívá v ústavu, s tou minulou, odehrávající se ve 30. letech v Americe.
Zajímavé je, že jsem zprvu neměla ani ponětí o tom, že kniha byla zfilmována. A když jsem film viděla, měla jsem najednou pocit jakéhosi "déja-vu", že "tohle jsem přeci už někdy četla". Pak mi vše došlo :-) Obojí, film i kniha, určitě stojí za ten čas, který jim věnujeme.

73 27.08.2021

Mnozí lidé jsou diabetiky už od narození, ale většinou se jimi stávají v průběhu let, z různých důvodů, převážně vlivem dědičnosti... A podobné je to i u osob, nesnášejících lepek. Jakmile se dozvědí diagnózu, nastává tak trochu boj se se sebou samým, co si mohou dopřát dobrého, jestli vůbec se o nějakých "dobrotách" dá mluvit i lidí, jejichž jídelníček se musel náhle radikálně změnit. Je velmi náročné se uhlídat. Možná si to ani neuvědomujeme, ale úpravy stravovacích návyků se pak dotýkají i zbytku rodiny, neboť je velmi náročné jídelníček přizpůsobovat někomu na míru. Navíc k dispozici není zrovna velký výběr specializovaných kuchařek, které se tomuto problému věnují.
Proto velmi vítám i tuto knihu: přináší hned 75 předpisů, které mohou pomoci při přípravě jednotlivých pokrmů, a zároveň jsou velmi inspirativní. Nabízí celou škálu receptů, které rozhodně nevypadají nijak nudně a fádně už vůbec ne. Některé pocházejí přímo od odborníků, kteří se na problematiku specializují. Jednotlivé recepty provázejí barevné fotografie, takže čtenář má opravdu chuť se najíst už jen z pohledu do stránek... Pokrmy nejsou nijak nákladné ani náročné na přípravu a používají se v nich snadno dostupné suroviny. V závěru se nám pak dostane poučení o obou dietách včetně informace, jakým potravinám se postižení mají raději vyhýbat.
Kniha se dělí na dvě části - recepty bezlepkové, recepty pro diabetiky - a u několika z nich se dokonce oboje setkají. Určitě doporučuji, jediné, co vytýkám, je nekvalitní papír. Ale vzhledem k té nízké pořizovací ceně... co by čtenář/kuchař ještě chtěl :-)

72 28.04.2024

Skvělé, monumentální dílo českých dialektologů - skláním se před jejich piplavou prací, tleskám a vzdávám hold výsledné podobě všech svazků. Podává první úplný obraz o územním rozrůznění českého jazyka a převážně se zaměřuje na větší i menší nářeční celky a vztahy mezi nimi. Přináší výsledky přímého terénního výzkumu z let 1964 - 1972, prováděného ve vybraných obcích, a z let 1973 - 1976, prováděného ve městech.
Publikace jsou určeny spíše do rukou odborníků či studentů bohemistiky. Ale ani laici, kteří se aspoň trochu o náš jazyk zajímají, nemusí mít z objemnosti svazků strach: najdou zde zajímavá témata a přehledné mapy. Český jazykový atlas patří mezi knihy, které se nečtou od začátku do konce, zato se do nich nahlíží a se zájmem se jimi listuje.
Zároveň daleko přesahují své jazykovědné zaměření - přinášejí cenné poznatky i pro badatele jiných oborů, např. archeologie, historie či geografie.
Jazykové mapy totiž klidně můžeme přirovnat k těm geologickým, z nichž lze odhalovat i vývoj zemské kůry v daném teritoriu. Navíc zde použitá netradiční zobrací technika - kombinace izoglos s nápisy, šraf a značek - umožnila vypracovat mapy, jejichž velikost nepřekročila formát běžné knihy. Nechybí k nim detailní výkladové komentáře, které doplňují získané informace, shrnují výsledky výzkumu, hodnotí jazyková fakta, zkoumají vztah regionálních útvarů k spisovnému jazyku a informují o pojmenovávaných jevech.
Každý díl obsahuje vysvětlující části, které se pravidelně opakují: Předmluva, Obsah, Úvodní část s pojednáním o historii vzniku atlasu českých nářečí, Výzkum nářečí, Kartografické zpracování materiálu, Lexikální část atlasu, Komentáře, Grafická stránka jazykových map, Seznamy zkoumaných obcí a explorátorů, Pravidelné regionální obměny... a v závěru nesmí chybět rejstřík. Právě díky němu můžeme lépe nalézt pojmy, které nás přímo zajímají, s odkazem k číslu stránky, na níž je rozebírán.
První díl zpracovává slovní zásobu z významových okruhů: člověk, domácnost a místní prostředí. Druhý se věnuje slovní zásobě k tématům: zahrada, les, živočišstvo, rostlinstvo, krajina, počasí, vesnice dříve a nyní, zábava, zvyky. Třetí se zabývá tématy: hospodářství, hospodářská usedlost, polní práce, dobytek, drůbež. Čtvrtý díl zpracovává téma tvarosloví, konkrétně územní diference morfologických forem všech ohebných slov. Pátý díl se věnuje hláskoslovné části, dále zpracovává syntaktické jevy, obsahuje i část pojednávající o adverbiích a část věnovanou dodatečnému výzkumu ve městech.
Zprvu je trochu oříšek se v té změti map a faktů orientovat, ale když si čtenář zvykne na uspořádání knihy /hesla jsou řazena tematicky, nikoliv abecedně/, může se dozvědět mnoho zajímavostí. Přiznávám, že mě moc baví sledovat, jak se lidé kolem mě baví, jak mluví... a když v jejich řeči najdu nějaké výraznější nářeční stopy, vrhám se do "pátrání téměř detektivního", abych zjistila, odkud daný člověk asi pochází. Nikdy si takové dobrodružství nenechám ujít: zabavím se a zároveň oživím své znalosti. Náš jazyk nabízí nečekané možnosti.
K jednotlivým dílům se určitě budu v průběhu let ještě vracet, studovat v nich, bádat a hledat odpovědi na své otázky.

72 03.02.2023

Kniha mne zaujala svým názvem i obrázky a přiznám se, že jsem se na ni moc těšila. Jenže už od počátku jsem bojovala s určitým pocitem rozčarování a já se do čtení občas musela nutit. Místy se mi i zdálo, že dobře vím, co má autorka za lubem, že jí vidím do karet... I přesto zde nebyla nouze o nečekané momenty a zvraty, díky čemuž nakonec nejsem tolik zklamaná: obdivuji autorčinu fantazii, obrazotvornost a též i erudovanost.
Svým tématem a zvolenými výrazovými prostředky se kniha hodí do rukou spíše starším dětem, i tak se trochu obávám, že některým odborným výrazům rozumět nebudou: přiznávám, že význam některých z nich jsem si musela dohledávat. Hojně se zde využívá jazyka počítačové hantýrky a není divu, že anglicismy se tu jen rozmnožují /spadnout z Endu do Netheru, drajv, dát traj, stýlnout, kick-off, throw-in, corner kick, multibrausing, lecplej", jůtůb, čekovat, skin, lajky, enemák, odentrovat, trollové, kyberšikana, apgrejdovat, tačnout, hoax, anfrendly, zprocesovat.../
Děj není nijak složitý, těží z lehce absurdní a až surrealistické zápletky mísení dvou světů - světa reálného s tím internetovým. Na hlavní hrdiny, sourozence Jono a Kíš, jednoho dne čeká neuvěřitelné dobrodružství.
Jedenáctiletý Jono ze všeho nejradši hraje na počítači hru Minecraft a svou čtyřletou sestru Jono bere spíše jako "nutné zlo". Když spolu jednoho dne zůstanou sami, jejich počítač je zvláštním způsobem vtáhne do svých útrob a oba se ocitají v království internetu. Zprvu se jim zde nesmírně líbí, plní se jim všechna přání, mají své průvodce, navíc Jono se nadšeně pustí do hraní hry, kterou si vybere... takže důvod k nejvyšší spokojenosti. Jenže záhy si oba uvědomí, že jedno jim je zapovězeno: návrat zpět do reality. Po počáteční bezmoci pak řešení tohoto zapeklitého problému zasvětí vše...
V textu jsou zmíněny snad všechny populární PC artefakty své doby: hry Cool school, Ledové království, Hallo Kitty, Minecraft, Monster High, sociální síť Facebook i internetová Wikipedie. Na takovou přemíru anglicismů mne nemohlo nic připravit, trvalo mi, než jsem se z prvotního šoku oklepala, ale aspoň jsem si rozšířila slovní zásobu.
Bohužel nejslabším místem celé knihy je způsob pojetí role vypravěče. Děj uvádí jakýsi komentátor, který se na své čtenáře obrací v plurálu: "Byli jste někdy... Pokud už máte chemii, víte... Podíváme se teď na...", což paradoxně brání plynulému líčení a působí velmi rušivě a nemotorně.
Autorčino poselství je jasné - čtivou formou pohádkového příběhu varovat před závislostí a ztrátou identity potenciální uživatele internetu a sociálních sítí. Zdá se mi však, že její záměr se lehce vymkl z ruky. I tak jde o zajímavé čtení nejen pro děti a věřím, že si najde své příznivce. Také musím ocenit i krásné ilustrace Andrey Tachezy, které se opravdu vyvedly a skvěle dokreslují atmosféru celého příběhu. Musím podotknout, že při čtení mi na mysli často vytanula aluze na starší knihu, která se v lecčems dotýká podobných problémů - "Nekonečný příběh" od Michaela Endeho.

"Hra se znovu rozeběhla a Jona se brzy zmocnilo hráčské nadšení. Tělo se dožadovalo většího a většího přísunu kyslíku a Jono mu na oplátku přikazoval, kam se má co nejrychleji přemístit, kterým směrem namířit nohu, kam poslat balon. Vy si asi myslíte, že Jonovi fotbal moc nešel. Jak by mohl jít klukovi, který skoro netrénoval a místo kopání seděl u počítače? Normálně byste měli pravdu, každý je dobrý v tom, čemu věnuje svůj čas, ale v dnešním Jonově případě to bylo malinko jinak. Totiž: přišla na něj dobrá chvíle. Když Jono chytl dobrou chvíli, dokázal vyjmenovat přítoky Vltavy, dokázal udělat výmyk, první ve třídě vypočítal papír plný příkladů, bezchybně anglicky odpověděl, co je to Big Ben a kde se nachází, a vůbec mu všechno šlo bez jakékoliv námahy. Zní to jako reklama, ale dobrá chvíle reklamu nepotřebuje, protože o ní ví, každý ji zažil a každý taky ví, že se nedá přivolat na příkaz. Proto se na ni rozumnější lidé nespoléhají, a to ani tehdy, když ji mají, což je škoda."
"Zkuste si to představit: Zmizely vám všechny kosti. Šup, a jste na zemi. Jste teď takový pěkný, prorostlý hovězí řízek, co sebou jen škube jako kapr po ráně paličkou. Jenže vaše smůla nekončí: zmizely vám i všechny myofibrily! A k tomu leccos dalšího, co v těle najdete a co si snad vygůglujete. Prostě a jednoduše, jste teď jen voda a nějaké držidlo, jako mořské řasy nebo kolagen. Nic moc, co? A přesně takhle dopadli Jono a Kíš poté, co se propadli do počítače. Nějak se rozlili a smíchali, nebylo jasné, kde mají ruce ani nohy, protože žádné ruce ani nohy neměli, natož tak mozek. Přesto mysleli a my si troufáme tvrdit, že také existovali."

72 22.12.2022

Rozsahem nevelký román se zápletkou téměř detektivní je psán svižně, s humorem a nadsázkou, s lehkým nádechem magického realismu. Vtipné momenty střídají ty méně záživné, sen se mísí se skutečností a do skutečnosti se vkrádají snové pasáže. Odehrává se v nespecifikované čtvrti jednoho brazilského města v jakémsi bezčasí. I když se zdánlivě nic neděje, čtenář větří, že "někde bude zrada" - a spolu s hlavním hrdinou, panem Ottou, si láme hlavu nad tím, kde je zakopaný pes. Jeho postava tak trochu evokuje pana Oveho z knihy Muž jménem Ove. Čerstvý vdovec, založením mrzout, je nejen nucen vyrovnat se s novou skutečností, ale jakožto milovník detektivek je skálopevně přesvědčen o tom, že mu sousedé něco skrývají. Vybavují se mu totiž útržky jakéhosi bláznivého snu, v němž viděl svou ženu kopat hrob, takže není divu, že se usilovně pídí po tom, co se vlastně stalo. Zvědavost ponouká též čtenáře k vlastním dedukcím, ale až v závěru se dozvídáme děsivé tajemství, které všechny ostatní zúčastněné osoby nečekaně stmelilo. Ottovi je však okamžik prozření bohužel odepřen, neboť jeho detektivní schopnosti nejsou zrovna oslnivé.
Autorce se povedlo dokonale vystihnout osobitost každé z postav. Máme zde mladého lékárníka Nica, který dokáže nazpaměť citovat vedlejší účinky všemožných nemožných léků, zcela zmateného listonoše Aníbala, předávajícího lidem špatné zásilky, starou pannu Iolandu, věnující svou péči svému synovci, záhadnou dívku Eilinoru, Terezu a její zdivočelé psy - a nakonec starého pana Tanigučiho, jehož stravuje Alzheimer a který moc rád vypráví vlastní úžasné historky ze své "záškodnické" války na Filipínách. Stará se o něj jeho dcera Maja, jež si odmítá přiznat, že danou péči již nezvládá, neboť její otec ztrácí kontakt s realitou. Postupně a téměř pozvolna se odkrývá i skutečný vztah mezi Ottou a jeho ženou: navenek tvoří idylický pár, ve skutečnosti jde o spojení dvou zcela rozdílných povah, společenské Ady a jejího uzavřeného muže.
Pozn.: zajímavé je, že v knize je zmíněn rekord Češky Heleny Janouškové v psaní všemi deseti prsty.

"Podívejte: k nežádoucím efektům, které mohou účinné látky obsažené v sympatomimetikách vyvolat u pacientů nad šedesát let, patří zmatenost, halucinace, deprese, nespavost a smrt," četl Nico a spokojeně zafuněl: "Nádhera. Člověk si vezme lék a zbaví se rýmy, ale je to jeden problém, umře."

72 05.03.2022

Strhující a velmi čtivý Young adult román o tom, jak těžké je dospívat, s prvky černého románu a detektivky, ochucený o notnou dávku spiritismu a černého humoru. Na svět nahlížíme očima 16iletého Šimona, přemýšlivého kluka s klackovitými manýry a svéráznými názory, tíhnoucími k nihilismu, skepticismu a nezbytné anarchii, jimiž ve skutečnosti maskuje svou zranitelnost.
Děj není nijak složitý: se svými přáteli Drakem, Armanem a Ludacrisem se ve chvílích volna věnuje své kapele a příjemnému poflakování, spojenému s prázdným tlacháním nad půllitry piva. Jejich svět se obrátí vzhůru nohama s příchodem tajemného Sorata, podivné existence, jenž je svádí k obřadnému vyvolání ducha. Jejich seance má však nečekané důsledky: roztáčí se koloběh zrad, viny a obviňování a narazí i na jedno zapomenuté rodinné tajemství.
Text je velmi svižný, vtipný a místy lehce parodický: skvěle se zde prolínají humorné a dramatické motivy. Autorka dovedně mísí poetiku s vulgaritou dospívání: užívá obecnou a hovorovou češtinu a nebojí se sáhnout i po velmi peprném výrazu, což je vzhledem k věku postav pochopitelné. Spolu se slovníkem adolescentů přímo bravurně zvládla i vhled do niterného prožívání dospívajícího chlapce a věrohodně vykreslila charaktery jednotlivých postav. Také je znát, že se dobře orientuje ve světě blackmetalu. Nad sarkastickými poznámkami a komentáři hlavního hrdiny jsem se skvěle bavila.

"Na hlavě měl kapuci, protože si včera barvil vlasy na černo, ale moc se mu to nepovedlo. Vypadal jako nějaká ženská, co se teprve nedávno zbláznila."
"Po obědě odjeli naši na návštěvu ke známým. Mě se ani neptali, jestli nechci jet s nima, protože bych stejně řekl, že ani náhodou. Účast na návštěvách je od určitýho věku tabu. Co dělat s lidma, který ustavičně srkaj kafe, droběj na sebe bábovku a vzpomínaj na mladý léta, jak dělali koniny a všechno bylo lepší?"
"Těsně nad vodou se vznášely chuchvalce mlhy a mezi nima občas vystrčil hlavu kačer a čuměl na nás jako puk."
"Svět je hnusný místo, pomyslel jsem si jako už tolikrát v životě. Nechutný, pochcaný, slizký, nedůstojný místo, odkud není úniku, protože vás v něm drží strach a rodinný vazby."
"Bylo mi do breku, ale slzy jako kdyby se mi nějak zašpuntovaly v hlavě a nechtěly ven. Možná to znamená, že jsem dospěl, ale možná to taky bylo tím posraným mrazem."

72 04.02.2022

Povídky o velké lásce, o naději, o štěstí, které nám čtvernožci dávají.
Z pohledu muže, který pro ně obětoval celý svůj život a bral je jako bytosti, s duší rovné člověku.
Našel si svůj vlastní styl a jazyk, což v textu nezapře: užívá jak odborné termíny, tak i slang. U každé povídky nechybí pravidelné závěrečné shrnutí, jakási úvaha, s níž ji uzavírá. Kniha, která potěší každého milovníka psů - a téměř nutnost v jeho osobní knihovničce :-)

72 12.09.2021

Když jsem si tuto knihu rozečetla, věděla jsem, do čeho jdu - a nejen proto, že mne zaujala svým originálním názvem, obalem a černobílými ilustracemi. Nečekala jsem nějaký příběh - přesto se tu dají příběhy vystopovat, v každé kapitole jeden. Spojuje je místo /uvedené knihkupectví/ a hlavní postava Natálie, která zde knihy prodává. Na svět se díváme jejíma očima: skoro bych nevěřila, že knihu psal muž, tak věrohodně se dokázal ponořit do její duše. Natálii zajímají osudy pravidelných návštěvníků, kteří chodí do jejího krámku, snaží se jim porozumět - a umí jim vybrat vhodné čtivo téměř na míru. Kniha je skutečnou oslavou nejen knih a knihofilů, milujících vůni černě potištěného papíru, ale i krás prostého života. Je velice podnětná ohledně další četby - v každé kapitole jsou zmiňovány odkazy na další autory a díla, která určitě stojí za to si přečíst. Myslím, že každý si zde najde kus sebe, i kus vlastní filosofie. Rozšířila mi obzory, nalákala na další zajímavé kousky, též mne naplnila určitým optimismem a přidala víc radosti ze života. Jediné, co bych knize vytkla, jsou špatné korektury - našla jsem zde pár zásadních chyb a překlepů, jako by byl text "šitý horkou jehlou", což jí zbytečně ubírá na kráse...

72 19.10.2020

Lehký, svěží příběh s poněkud plytkým dějem a nekomplikovanými zápletkami. Taková "snadno stravitelná UHO", speciálně ochucená a přizpůsobená potřebám duše romantických žen. Kniha jako stvořená na odreagování či letní dovolenou: neurazí, ale také na dlouho neutkví v paměti. Postavy jsou typizované, ploché, s jednoznačně daným charakterem. Zvláštní je, že ačkoliv jsem román chtěla po několika stránkách odložit, cosi mi v tom bránilo. A po čase jsem pochopila, proč: nesmírně mě totiž bavilo v textu vyhledávat jistá "očekávaná klišé" či obraty, typické pro červenou knihovnu. Jsem ráda, že jsem ji nakonec zhltla jako takovou příjemnou jednohubku.
Hlavní hrdinka mne zprvu hodně iritovala - dovolím si poznamenat, že se chovala jako klasická velkoměstská slepice, kterou v úvodu naprosto zdeptá rozchod z přítelem, a vzápětí je celá paf z Paříže, kde se rozhodne na nějaký čas zakotvit a kde je zřejmě "nejlepší místo na zemi". Ač je to k nevíře, začne se jí totiž dařit, zvládá potíže nejen s jazykem, ale i s financemi... a do života se jí ještě přimotají i dva zcela rozdílní muži: atraktivní "pan Dokonalý" v podobě Gastona, a všední "pan Nenápadný", tedy Serge. Děj se vyvíjel poměrně předvídatelným způsobem a po několika zajímavých peripetiích mi bylo jasné, kdo nakonec bude onen "pan Ideální".
Pozitivně hodnotím skvěle zpracované reálie: spolu s hrdinkou můžete v Paříži objevit jakési "krámky snů", kam zavítat pro poznání opojných chutí a vůní, tedy pokud máte čirou náhodou cestu kolem :-) Upozorňuji, že při čtení je také dobré mít po ruce nejen kapesník na utírání slin, ale i "stále něco na zub". Je znát, že autorka se v gastronomii výborně orientuje a dobře ví, jak má který sýr šmakovat. Čtení této knihy může tedy být i "životu nebezpečné", neboť prudce zvyšuje chuť k jídlu, hladovému neulehčí jeho trýzeň a umně popisované degustační pasáže vyvolají u milovníků sýrů až nezvladatelnou touhu je ochutnat.
Vcelku jsem se dobře bavila, "feel good" román, jak se říká, příjemná slaďárna a romanťárna, jen ty kapesníčky u mě nebyly pro slzy: brečím nad jinými knihami. Neodpustím si však jednu zásadní výtku: spousta vět a slov je pouze ve francouzštině, bez možnosti překladu, uvedeného např. pod čarou nebo v rejstříku. Tento fakt hodně komplikuje čtení, zvlášť když si čtenář nechce dané fráze neustále dohledávat, takhle by to být nemělo. V textu jsem také objevila jisté "mouchy" - několik překlepů a špatnou interpunkci na mnoha místech, což je škoda. Edice 7lásky je edice "relaxační" a svým zaměřením nabízí též kvalitnější romány pro ženy, a poněvadž určitě nestojí stranou zájmu, mělo by se tedy i více dbát na kvalitu textu.
Závěrem ještě jedna vtíravá poznámka, která mě při čtení napadla: je velká škoda, že většina z nás vlastně nemá šanci ochutnat či objevit krásu "opravdovosti" - tedy ty skutečně originální a kvalitní produkty, ať už se jedná o potraviny jako sýry, čaje, kafe, nebo o kosmetiku či oblečení. Prostě si je nemůžeme dovolit, a tak se bohužel necháváme uchlácholit pouhými napodobeninami.


"Už v minulosti se naskytly chvíle, kdy jsem čekala, že mě požádá o ruku, a nikdy k tomu nedošlo: společné víkendy mimo město, dovolené v zámoří, západy slunce na pláži; a pokaždé, když bylo po všem, jsem zírala na svůj prst bez prstýnku."
"Šla jsem do koupelny nanést si další vrstvu deodorantu a trošku řasenky, abych zvýraznila své temně zelené oči a současně působila jako dívka, kterou by si muž chtěl vzít za ženu."
"Vždycky jsem si myslel, že nás dva to spolu baví a užíváme si a že nejde o nic vážného. Vnímáš to přece stejně, ne?"
"Přišly mi ještě dvě zprávy od mé kamarádky Billie - v první se ptala, jestli bych s ní nezašla na kávu, a ve druhé, která přišla přesně o hodinu později, jestli ještě žiju. Okamžitě jsem jí zavolala, potřebovala jsem si s někým promluvit o tom, co se stalo, a ona mi vždycky uměla dobře poradit."
"Vzpomněla jsem si na neduživé zástupce Brie, které jsem jedla v Austrálii, a pomyslela jsem si, jak je v porovnání s nimi pravé Brie skvělé. Jemná měkká kůrka, které jsem se doma raději vyhýbala, tady tvořila možná tu nejlepší část sýra a s měkkým vnitřkem harmonicky souzněla. Bagety jsem se skoro nedotkla, sotva jsem se stíhala nadechovat, jak jsem se zasněně prokousávala svým druhým sýrem od příjezdu do Francie."
"Rosé bylo studené a osvěžující a po dlouhém dnu v práci vážně hrozilo, že se rychle opiju. Dala jsem si důkladný doušek na uklidněnou a mezitím jsem přemýšlela, o čem bych měla mluvit. Blábolit o sobě tváří v tvář tak skvěle vypadajícímu muži bylo to poslední, co se mi chtělo; dalo se toho příliš mnoho pokazit."
"Prošla jsem si všechna pro a proti související se sázkou. Nakupování tolika sýrů mi vážně zvýší výdaje. A také obvod pasu, když už jsme u toho. Ani jsem si nebyla jistá, zda má - prozatím - neukojitelná touha jíst sýry ustojí jejich denní přísun."
"Vyfotila jsem to zátiší mobilem a výsledný snímek byl klasicky pařížský."
"Opojný sýr z kravského mléka měl nazlátlý odstín a byl scvrklý jako kočka bez srsti. Nesporně nebyl lákavý vzhledem, ale jeho chuť působila návykově stejně jako, jak se zdálo, většina francouzských sýrů."
"Zmínka o Sergeovi byla průhledná jako díry v kousku ementálu."
"Gaston si ukrojil kousek čehosi, co se podobalo rozpadlému čokoládovému dortu, a podal mi ho. Svůdně jsem ho slízla a ona se okamžitě zajímal, jak mi chutná. Sdělila jsem mu, že je božský, i když jsem ho ve skutečnosti moc nevnímala, protože jsem se soustředila jenom na to, abych při jeho konzumaci vypadala sexy. Byla jsem v jiném světě, ve světě, kde jsme už snědli večeři a navzájem se svlékali donaha."
"Představil mě Camille, která nade mnou čněla na nohou končících snad až u mého krku."
"Vynadala jsem si, že jsem si zas pustila do hlavy tu starou nejistou Ellu, a soustředila jsem se, aby se v mém myšlení odrazila ta sebevědomá Pařížanka, kterou jsem se chtěla stát a tvrdě jsem na tom pracovala."

71 02.07.2022

Velmi moderní kuchařka s nápaditými, originálními i neotřelými způsoby přípravy drůbežího masa pro širokou škálu uživatelů. Hodí se do rukou jak odborníků, tak i laiků, kteří při přípravě pokrmů poněkud tápou. Nabízí recepty domácí, zdomácnělé i říznuté exotikou, ovšem z dostupných surovin. Jednoduché i složitější, snadné i o něco náročnější, všední i slavnostní... Kniha má čtyři části, tematicky rozdělené dle druhu masa - kuře, krůta, kachna, husa. Velmi oceňuji i "chytré rady" k přípravě některých pokrmů. Nádherné a velmi detailní fotografie, které text provázejí, navíc povzbuzují chuťové buňky a přímo vyzývají k tomu, abychom recept vyzkoušeli.

71 30.06.2022

Hrdinkou této novely - na román je text příliš krátký - je 33iletá žena, novinářka, která natáčí dokumenty o filmech do pořadu Kinobox. Jde o autorčinu autobiografii, zpověď či jakýsi autentický deník, který si vedla v roce 2008.
Díky její profesi procházíme i jednotlivými kulturními událostmi v oblasti kinematografie onoho roku, což je asi jediné plus této knihy. Jinak se spolu s ní pouze pipláme a babráme v bahně dramat jejího života.
Snaží se vyrovnat s nečekaným rozchodem se svým partnerem, jehož uvádí pouze pod zkratkou D, nebo řeší pochybnosti ohledně vztahu nového. Deník zastupuje roli jakési autoterapie: autorka zcela otevřeně ventiluje své emoce, zahlcuje nás výlevy svých nálad a sebemenších hnutí mysli, velmi často jde o jakýsi tok výčitek a lkaní, bez jakékoliv snahy ho usměrnit. Nebojí se líčit ani ryze fyzické a velmi intimní tělesné procesy. Mnohé pasáže se opakují stále dokola a působí velmi nudným až nezáživným dojmem. Jakožto postava odrazuje svou naivitou, nesamostatností a přehnanou vírou v astrologii.
Zaujala mě slovní výpomoc z oblasti filmového slangu a občasné použití neotřelých přirovnání: voněl jak srnka, apod.
Podle názvu jsem mylně soudila, že děj knihy začne zásadním přelomem v autorčině životě, kdy se přestěhuje do nového bytu, ale většina se odehrává ještě před tím.
Nechápu, proč je v současné době tento žánr jakési "terapie blogem" v knižní podobě tak populární a žádaný. Hvězdičku dávám za hezký obal, rychlé, nekomplikované čtení a zajímavé tipy na filmy z té doby.

"Na filmy je třeba dávat si pozor, je to iluze na n-tou."
"Pokusím se zachránit rodinu. Vesmíre, pomoz mi, prosím, a vrať mi rodinu. Slibuji, zde v Haagu, že budu spolupracovat. Já, Elinka a D., musí se z nás opět stát tým. A časem do týmu třeba přibereme dalšího člena. Prosím. Please, God, help me."
"Musím zabojovat. Bude to těžké. Určitě to bude těžké, ale zabojuji. Chci mít rodinu zpátky, pohromadě. Fuj, už se mi zase špatně dýchá. Nejlíp mi je, když se procházím..."

71 01.06.2022

Obor české frazeologie a idiomatiky mě hodně zajímá a přitahuje, proto jsem se po delším váhání rozhodla, že si pořídím všechny dostupné slovníky, které u nás vyšly. Svého rozhodnutí rozhodně nelituji. Jde o skvělou, přehlednou, podrobnou a velmi aktuální příručku, k jejímuž použití je důležité vědět, že se týká onomaziologie: u jednotlivých výrazů se tedy vychází z jejich významu a dospívá k formě. V praxi to znamená, že slovník čtenáři k zadanému slovu automaticky "vygeneruje" další možné výrazy a spojení ve stejném významu.
Hodí se do rukou převážně tvůrčím lidem a spisovatelům, kteří potřebují vědět, jak se konkrétní význam vyjádří jiným způsobem, do noty sedne všem, kteří hledají inspiraci a poučení, chtějí se "jen tak kochat krásou jazyka" nebo si oživit slovní zásobu. Nejvíce ho však zřejmě ocení odborníci či studenti, kteří z něj mohou čerpat poznatky pro další práci.
V úvodu nechybí návod, jak s knihou pracovat, což čtenáři pomůže s orientací. Každé heslo je podrobně zpracováno. V oblasti frazeologie a idiomatiky jde - po Tezauru jazyka českého - o nejlepší příručku u nás. Jsem ráda, že celý komplet mám. Zároveň hluboce smekám před piplavou prací obou autorů.

71 27.05.2022

Kniha, která transgender tematiku zachycuje z neobvyklého úhlu pohledu - z pozice mladšího sourozence.
Je psaná retrospektivně a pro větší působivost autor zvolil ich-formu. Příběh vypráví 13iletý chlapec Sam, který má 17iletého bratra Jasona. Oba pochází z bohaté a dobře zajištěné rodiny, jejich rodiče jsou angažováni v politice, matka je dokonce ministryně zahraničí. Děj se odehrává v Anglii a vrcholí během napjaté volební atmosféry.
Jejich rodina působí navenek soudržně, ale Sam postupně odkrývá problémy, které bublají pod povrchem: jeho starší bratr je poněkud "jiný" - a ke své "jinakosti" se otevřeně hlásí. Autor dovedně zachytil rozporuplné pocity dospívajícího chlapce, který najednou nerozumí tomu, co se kolem něj děje. Sám kvůli bratrově přeměně zažívá šikanu ve škole a potýká se s posměchem. Čím dál víc si všímá toho, jak rodiče Jasona silně omezují: ze všech sil se snaží jeho přesvědčení zvrátit, jeho projevy považují jen za jakési extravagantní manýry, přechodné pominutí smyslů či provokace, za něž je potřeba ho trestat. Navíc ho nutí mlčet, neboť matka kandiduje na významný post a ze všeho nejvíce se bojí skandálu. I samotný vztah sourozenců se mění, Sam nechápe, co je špatně, ale v dobré víře bratra ostříhá /motiv mi připomněl podobný z povídky Zmizet od Petry Soukupové/.
Spolu s ním procházíme veškerými fázemi vývoje takových vztahů, od prvotního šoku přes odmítání a zákazy, pokus o nápravu po konečné smíření.
Autor se zřejmě inspiroval románem Kdo stojí v koutě od Chboskyho, na rozdíl od něj však nejde tolik do hloubky, i když cíleně míří na teenagery. Děj není nijak komplikovaný, situace jsou téměř modelové, postavy typizované a nijak hluboce prokreslené, každá zde hraje svou roli: nechápavý Sam, který se musí vyrovnat s novou situací, vzdorující Jason, ambiciózní matka, které až příliš záleží na mínění ostatních, netolerantní otec, svobodomyslná, volnomyšlenkářská a benevolentní teta Rose, navíc nechybí ani postava "úhlavního nepřítele", s níž Sam válčí. Jejich obraz si postupně skládáme sami, nebo rovnou ze Samových pozorování.
Závěr však působí až příliš přeslazeně a uhlazeně, berme však v potaz, že kniha je určena převážně dospívající mládeži. V některých bodech se jí blíží i výše zmíněná kniha "Zmizet" od Petry Soukupové, ovšem ta se mi zdá daleko více propracovanější, možná díky tomu, že není určená jako žánr "young adult".
PS: zajímavé je, že jedna z postav zmiňuje i Kafkův Proces a Prahu.

"Nemá Facebook, Twitter, Instagram ani Snapchat, protože nesnáší, jak všichni pořád chodí s obličejem v mobilu a dělají věci jen proto, aby se u toho mohli vyfotit, a nic z toho si nedokážou doopravdy užít."
"Neřekneme to nikomu," řekla máma a postupně se upřeně zahleděla na každého z nás. "Vůbec nikomu. Budeme se chovat, jako kdyby Jason někoho zabil." "Ale já přece nikoho nezabil," zaprotestoval. "Ovšemže ne. Asi to vyznělo špatně. Ale pamatuj si, že kdybys byl někoho zabil, pak bychom jako tvoji rodiče udělali všechno proto, abychom tě ochránili."

71 20.03.2022