StihOMam
komentáře u knih

První část dokáže zábavnou a čtivou formou čtenáře vcucnout jako prehistorický telefonát ze starého dobrého sluchátka a vlastně musím souhlasit, že vám opravdu dá i po Kingovsku čuchnout. Nicméně pak už se příběh valí z mírného kopce a byť je myšlenka skvělá, výpravná část úspěšná, tak celkový dojem ne. Navíc mi závěr naprosto kazila skutečnost, že jsem jistý charakteristický prvek odhadla hned na začátku. Patrně to nebylo nic moc těžkého, protože s Holem – se starým dobrý Harrym – s tím se mi to nikdy nestalo…


Knihu hodnotím jako nikterak výraznou červenou knihovnu s celkem fajn prostředím i nápadem. Neskutečně mě však při četbě rušilo neustálé opakování některých frází, ustavičné zdůrazňování toho a totéž, poukazování na tři až čtyři charakteristiky stejným popisem. Co se mi ale zdálo pochybné a nevěrohodné, jak autorka najednou přistoupila na lacinou vulgaritu, když došlo na sex. Nejenom ten jazyk, ale i ten způsob. Nějak mi to nesedlo k dosavadnímu vyprávění. Mám romanťárny ráda, ale tuhle úplně doporučovat nebudu.


Prijemne straveny cas s panem Duskem, ktery najednou sedi naproti tobe v obyvacim pokoji a sdeluje ti svoje zazitky, zkusenosti nebo nazory. Nicmene porad se jedna vyhradne o JEHO vnimani a uchopeni zivota jako celku. S lehkosti dokaze bezne i mene caste osobni vyzvy uvest do kontextu, ze kterych se realne tezce vymotavas, ale on ti vzdy nabizi uzasne jednoducha reseni. Ukazuje cestu. Tento krasny ideal knihou nadherne prostupuje a dokaze priblizit hranici hezcich zitrku.
Bohuzel si vsak nemyslim, ze se jedna o nazor/pristup aplikovatelny vzdy, kazdym, vsude, o vsem, se vsim... Spise to vnimam jako dalsi ideal ctnostneho muze.


Láska si nevybírá, láska se neptá, láska se tvaruje, láska chutná, láska vábí, láska odmítá, láska trápí, láska zavrhuje… V tomto díle můžete najít všechno. Mnohem zajímavější než téma mi připadal jazykový cit, bravurní schopnost zachytit okamžik, poutavý um sofistikovaně vylíčit jednoduché. Klasika. Jejím zařazením na seznam k přečtení si zajistíte zpestření, posunete svůj obzor zase o píď dál, nicméně pak se možná rádi vrátíte k dílům srdci milejším a bližším. Tak jako já.


Byla to laska na prvni pohled, dojem i dotek. "Zamilovala" jsem se do Fredrika Backmana ihned. Prvni vahave stranky se promenily v blaznive nadseni i neskutecnou vasen. Jenomze kazdy vztah ma sva tezka obdobi: nejsem vyjimkou.
My proti vam. Uz ten samotny nazev napovida... Boj. Volba. Nenavist. Vitezstvi. Nepratelstvi. Vyzva. Varovani. Na zivot. Na smrt. Nasla jsem oblibene hrdiny, skvele vykreslene vztahy, neobycejne liceni neobycejnych zivotu, ale... Tentokrat jsem se nesmala, neplakala, mozna slabe dojala nebo pozastavila nad nekterymi momenty. Po literarni strance dokazalo dilo uspokojit me potreby i touhy, celkovemu dojmu vsak neco schazelo. Chybela mi tam ta spravna jiskra. Pribeh me zcela nepresvedcil. 300 stran umele prodluzovaneho cekani na "to", neustale vyzdvihovane, zduraznovane "to", ktere nebylo nicim jinym nez pokracovanim smutneho zivota. Zaver pak pusobil jakymsi kompromisem, aby ctenar nezaklapl knihu s tizivym pocitem, ze cely pribeh, tedy i zivot, je tak neskutecne tvrdy. Vazne velice nerada a s tezkym srdcem musim konstatovat, ze mne tu neco chybelo. Nejak jsme si tentokrat s Frederikem uplne nesedli. Musime na nasem vztahu v letosnim roce vazne, ale vazne zapracovat.
3,5* - zcela neobjektivne, ciste z protekce a na zaklade dlouholeteho, laskyplneho vztahu nakonec davam 4*.


Zkusenost me naucila neocekavat mnoho, takze kdyz pak dostanu vic, jsem prijemne potesena. Mrtvorozena Eliska Frankensteinova mi dala mnohonasobne vic. Povazuji ji za naprosto precizne vypracovany pribeh a uzasnou lingvistickou praci, ktera dava vyniknout pribehu pomoci nepochopene i nepochopitelne psyche. Je to prekrasne komplikovane dilo skytajici uzasny ctenarsky prozitek.


Prijemna pohadka na cestovani salinou nebo uvolneni pred spanim. Nutno dodat uvolneni tak jedno, maximalne dve. Pribeh je vypraven okouzlujicim zpusobem a slupnete ho ke kave. Vezmete i vy svoje deti na dobrodruznou vypravu plnou kouzel, ocekavani i odvahy.


Velmi přístupně, zdánlivě jednoduše zpracované téma provázanosti rodinného a školního prostředí na pozadí vyšetřování vraždy. Autorka pozvolna otevírá individuální světy, aby je na konci románu prezentovala jako jeden uzavřený kruh. Nevtíravě a přirozeně odkrývá osobní tragédie, jejichž vznik i vývoj dokáží traumatizovat po celý život. S hlavními hrdiny není vůbec těžké sympatizovat, proto se spolu s nimi snadno stáváte v určitý moment spolupachateli a řešíte jejich morální dilema. Nemluvíme o žádném filozofickém díle ani jazykově náročné publikaci, přesto je podle mého názoru výsledek Liane Moriarty zdařilý.


Milostný dopis klínovým písmem na mě působí jako stručná rodinná historie poskládaná z příběhů o mnoha dějstvích a nepřeberného množství postav, které místy nejsou analogicky ani logicky spojeny. Některé příhody tak lehce narušují jinak zajímavou dějovou linii a určité osoby vyvolávají dojem nadbytečnosti.
Například přílet bratránka se mi jevil jako osobní nutkavá potřeba poukázat na některé české zvyky, určité generalizující charakteristiky Čechů i historicky dané tendence vzbuzující celkově negativní obraz. Bez této postavy by si kniha vystačila. Dokreslovala sice kontrast s okolní Evropou a nastiňovala propast, zároveň však vnášela do knihy těžce stravitelná témata, která by sama o sobě vystačila na román, proto nebylo nutné jich tolik okrajově zmiňovat.
Některé pasáže mě v důsledku této husté sítě životně důležitých otázek rušily. Přerušovaly. Ztěžovaly dokonce i čtení mezi řádky. Kniha je skutečně hutná; skutečnost, že nepatří mezi oddechovky, zde nicméně na škodu není. Dílo Tomáše Zmeškala je svým osobitým způsobem kouzelné a jazykově vybavené. Mimo to, nabízí podmanivý, hluboký příběh nejstaršího ražení, který nikdy nezklame. Příběh o nezlomitelné, zraněné, oddané, kruté, nepolapitelné, vášnivé, bolavé, nepochopitelné, naplňující, zrazující, všudypřítomné síle lásky.


Za mě příliš mnoho jaderných bomb. Tato skutečnost byla bohužel umocněna i skutečností, že Analfabetka se mi dostala do ruky jako druhá, v těsném závěsu po Staříkovi. Tím pádem působila jako slabodušší sestřička, která nemá tolik dechu, nedosahuje stejné originality, neumí pobavit stejnou měrou, kráčí ve vyšlapaných stopách, vyvíjí se pomaleji. Nechci knihu přehnaně hanit; jistě stojí za přečtení a nepovažuji ji za plýtvání časem. Příjemným osvěžením jsou postavy Číňanek, starý pár držgrešlí a bohužel i švédská policie. Avšak díky srovnání se Stoletým staříkem, které se opakovaně vnucuje, působily téma, styl i forma opotřebovaně a zmiňované knihy od Jonassena se tak pro mne staly Holgerem 1 a Holgerem 2.


Skutečně dětská knížka každým coulem a to na ní oceňuji nejvíce. Poutavé obrázky děti zaručeně zabaví během příběhů zpracovaných úměrně jejich věku. Navíc jsou ze života hmyzu, což je fajn pro dovzdělávání. Až na tu krávu Berušku nemám výhrad.


Mozek dlouho vzdoroval, ale prohrál. Bylo pro mě překvapením, že sebe sama vidím sahat právě po této knize. Ale doporučení, žebříčky, komentáře, výlohy, reklama, kinematografie - ti všichni mě převálcovali a najednou.... pláčosmích uzavřel knihu a další kapitolu v mém životě. Ale nelituji ani jediné vteřiny strávené s Louise, protože mi dokonale pomohla zapomenout na všední realitu a bylo mi zcela (chvíli) jedno, jestli budeme mít něco k snídani. Je to jednoduchý příběh plný krásy a nejednoduchého života, za který jsem smutně vděčná. I díky takovým osudům pak člověk statečněji čelí tomu svému, byť může být právě stejně nesnadný.
Teprve s poslední tečkou chápu pátou hvězdičku.


Knížka má své kouzlo a je skvělým vyprávěním. Příběhy blízké dětem. Akorát když jsem ji četla dceři a čelila otázkám typu "mami, co je to družstvo?", trochu jsem se zarazila, jestli si nemám svou nostalgii ponechat už pouze sama pro sebe ve skrytu duše a dceru nechat, aby si vybrala dle svého v knihovně nebo knihkupectví. Současný jazyk i téma jsou jí mnohem bližší a víc se baví.


Je klasika, která nestárne. Tuto publikaci řadím k dílům, kde má autor stále co sdělit. Byť je dějově knížka krapet chudá, mnohonásobně to převažuje bravurně vyobrazená psychologie hlavního hrdiny. Všichni cítíme tu tíhu a vinu během četby a všichni bychom si jistě přáli, aby i v našem světě čistota/láska/víra v Boha/,,, dokázala zvítězit. Aspoň víckrát než občas.


Skutečně originální kniha. Zdroj a inspirace. Za mě je tato publikace lahodným ukojením hladu po literatuře.


S touto knihou mi došlo, proč je autor PAN Kafka. Byla pro mě těžká; na strávení, na čtení mezi řádky, občas na čtení řádků samotných, na zasazení do souvilostí, na opuštění myšlenek na knihu při jejím zavření. Nicméně její nadčasovost i styl vyprávění pohladily můj hlad po literatuře dostateně na to, aby tento kousek stál v přední řadě mé knihovny.


Odpočinková četba, která chytne natolik, že ji za dva dny zhltnete i při normálním všedním chodu. Příběh se mi líbil, nabízel něco nového, originálního a chytlavého. V tomto prvním díle mě fotografický doprovod nikterak nerušil a připadal mi jako osvěžující doplněk. Podtrhoval zajímost samotných postav a možná trochu manipuloval s čtenářovou představivostí, ale nerušeně, nevlezle. Za mě palec nahoru


Dlouho jsem necetla tak vlacny, plochy neemotivni pribeh. Tedy nechapejte me spatne, ony ty emoce tam nekde hluboko zakopane jsou, jen zakryty nanosem monotonniho vykladu, prehrsle zbytecnych detailu, neduleziteho seznamu jmenovite vykreslenych postav, nadmiru sklonovaneho Ha-šema, atd. Prilis zduraznovana viditelna fakta, zavery ci myslenky pusobi bohuzel az fadne. Navic me v takovychto pripadech vzdy neskutecne ohromuje (az zarazi) neomylna pamet autoru ohledne tolika drobnosti...
Dve hvezdy. Za ten neskutecne tezky zivotni pribeh a uzasnou odhodlanost, silu i houzevnatost male Maly.


Tuto knihu povazuji za prumerne dilo, ktere ve mne nezanecha hlubsi vzpominku. Co se tyce tolik diskutovaneho cleneni, nerusilo me; na druhou stranu neni ani zvlastnim prinosem. Navic kapitoly psane z pohledu jisteho lekare povazuji za troufale, az nemistne.
Strucne receno, dane tema bylo zachyceno v literature jine zcela urcite mnohem lepe.


Co si budeme nalhávat, utáhl mě na nudli Ivan Trojan na obalu, tak jsem si Šarlatána vypůjčila. Brzy brzičko bylo sice po všem, ale dojem zůstal. Nahlodal mě červíček, jak moc autenticky a do jaké hloubky probíhal nastíněný život pana Mikoláška, který se mi snaží někdo podsunout. Tyto výzvy mám ráda. Budí ve mně dojem, že něčí snaha padla na úrodnou půdu a vede následně ke skutečnému dovzdělání.
Dílko nenudí, je čtivé, lehce napsané, snadno stravitelné, přesto poutavé a s určitou jiskrou. Na pět hvězd to není, pánové, ale budu štědrá a čtvrtou do hodnocení dotlačím.
