Streva komentáře u knih
Příjemná kniha, která pohladí, možná se k ní někdy vrátím. Dost z toho byl cítit spisovatelský kalkul a tlak, snaha o humor (vcelku úspěšná), společenský přesah pro čtenáře ke ztotožnění a samozřejmě dobrý dojemný konec. Ale fungovalo to. Vlastně mi nejvíc vadilo opakování děje pohledem různých lidí, to se pak táhlo.
(SPOILER) Morbidností a sexuálním obsahem přitažlivé téma, o kterém jsem moc nevěděla. Začetla jsem se v knihovně, knihu si vzala domů a až při dalším pročítání mi začala docházet subverze mezi řádky. Tortura byla jen výjimečná – ostatně právě o ní se v knize dočteme minimálně, ačkoli nějaká přeci jen probíhala. Jak je zmíněno v jiných komentářích, k doznání mohlo stačit zachrastit mučidly. Navíc, protože účastníci řízení byli vázáni mlčenlivostí, mohla tortura pro znalce i milovníky zůstat jaksi „off the record“.
I kdyby taková "sekta", jejíž hlavní činností bylo v podstatě tělesné potěšení, skutečně existovala, nelze přistoupit na autorův postoj čitelný mezi řádky, že už jen samotné provozování orgií a „zlá“ povaha (tj. nepřátelství vůči určitým lidem, zatímco v rámci sekty byly vztahy patrně přátelské) stačí k ospravedlnění upálení. Autor se naprosto, a obávám se, že záměrně, nevypořádal s mystickou stránkou čarodějnictví – na jedné straně připouští, že „galáni“ (duchové) byli zřejmě skuteční muži, ale nijak zvlášť se nezabývá skutky čarodějnic, jako třeba tím, že by kuličkou z foukačky někoho zabily či vážně poranily (což asi ne). To přijímá vcelku jako fakt a považuje za jeden z důvodů, proč bylo jejich odstranění ze společnosti v pořádku.
Mezi řádky připouští, že pro Boblinga byly procesy dobrým zdrojem obživy, ať už navíc kradl, nebo nekradl (kromě platu). Autor mu však v zásadě straní, mimo jiné tím, že všechny prameny o výsleších pocházejí z jeho pera.
Odhlédneme-li od výše uvedeného, kniha ani není nijak zvlášť dobře napsaná. Jednotlivé kapitoly příliš nedávají smysl – nadpisy jsou lákavé, ale obsah tvoří převážně jen výpisky na dané téma, přičemž stejné informace se často opakují i v jiných kapitolách. Kontext a nadhled téměř chybí. Celkově je kniha velmi repetitivní – ostatně stejně jako výpovědi.
Naštěstí jsem pátrala dál. Kdyby to byl jediný zdroj na toto téma, skoro bych si řekla: dobře jim tak, čarodějnicím škaredým.
Dobrý nápad, ale provedení nic moc. Není to ani dostatečně vtipné a paradoxní doporučení stran osobního rozvoje a produktivity nijak objevná, celkově spíš mišmaš.
(SPOILER) Má první kniha od autorky. Příběh a kulisy pro Severku - nedobrovolnou emigrantku, která v Severní Koreji nijak netrpěla, jsou natolik atraktivní, že není třeba velkého spisovatelství a pokusy o ně jsou spíše na škodu. Vytkla bych nakonec asi hlavně krátký rozsah a jednoduchou příběhovou linii (výpověď z pracovního tábora působí příliš nuceně, "pro ilustraci" spíše než organicky), téma by sneslo bohatší zpracování.
Přečtěte si to, ale neberte to doslovně:)
A k tomu, jak se tu všichni pohoršují nad tím, že autor zdůrazňuje, že v USA je pod úrovní 200 jen 49% osob, zatímco ve zbytku světa (průměrně) 78% (to vše k r. cca 2005), tak to možná bude tím, že zbytek světa (asi chápu, že zamrzí, že nevypíchnul zvlášť Evropu) je o dost chudší a v podmínkách nedostatku je těžší se pro běžné lidi vymanit z úrovně, řekněme, přežití a soutěživosti.
Mind blowing kniha o schoúnostech našeho mozku (z mého pohledu, v knize jde o "defekty").
První (v tom smyslu, že je to možná již obecně známo) knížka, ve které jsem se (kdysi) dočetla, že deprese může být neprojevený hněv. Není to self-help ale zajímavé čtení.
Čtivý exkurz do běžného života v USA, oceňuji, že lze otevřít kdekoliv. Jak sama autorka připouští, asi dost ovlivněno tím, že žila na Floridě, v jiném státě může být ledacos jinak. Asi jsem ale čekala hlubší ponor, je vcelku povrchní a výběr témat omezený právě tím každodenním životem ve vlastní sociální bublině. Nedobré grafické zpracování - malé písmo, tlusté okraje s malými fotkami, proč?
Asi jo. Autor, snad zodpovědně, rešeršoval vědecké poznatky o opravdu široké sbírce témat - od základních živin až po spánek a drogy (o těch se tam ale opravdu moc nedozvíte) - s otázkou, co je tedy zdravé. Pokud nejste velcí fandové do zdravého života (zejména stravování), kteří hltají nové poznatky, a zároveň chcete mít rozumný náhled (konec konců jde o život), tak lze doporučit. Asi nejpozitivněji hodnotím uměřený přístup, zchlazující hype kolem nejrůznějšího superpotravin a výživových doplňků. A závěr mezi řádky, že zdravá životospráva nemusí vyžadovat moc.
Pěkný jazyk, příjemný exkurz do života určité společenské vrstvy v určité době, nakonec ne až tak vzdálený tomu, v čem žijeme dnes.
Krásná kniha seznamující laiky (bože, málem jsem napsala "lajky"...) s možnostmi jak nahlížet na umění, vysvětlující, proč je někdy nudné, někdy "divné" bez nutnosti zabývat se historií umění.
Kvalitní čtivá kniha jak pro pedagogy, tak pro rodiče uvažující nad vzděláváním svých dětí (zvláště na základním stupni).
Měla by to být povinná četba. Boří idealizovanou představu o přírodních ("primitivních") společnostech. Civilizační skořápka, která nás od "nich" dělí může být dost křehká. Čtivé, poutavé.
Etnografický exkurz mezi Tunguzy... a tamtéž žijící Rusy.
V některých momentech geniální jazyk i myšlenky. Nejslabší v oblasti "úvah" nejlepší tam, kde je alespoň náznak děje - proto se mi asi nejvíce líbila prostřední povídka Výlety s otcem, kde v jedné fázi hrdina, ehm, šel a cestou někoho potkal. Zamrzí, že je to možná tak trochu ne úplně nová póza (intelektuál mezi "spodinou"), ale pěkná. Poezie v próze, líbilo.
Jo. Sebrala jsem naslepo v knihovně a líbilo. Díky za vhled do dvou světů - (bývalé) studentky AVU a pokladní v supermarketu, oba přinejmenším působily autenticky. Citace profesora velmi zajímavé, stejně tak pohled na dnešní umění, resp. umělce. Příběh losera může dost dobře odrážet pocity mladých dnes - úspěšní jsou vidět na každém kroku, já mezi ně nepatřím. Příběh jednoduchý, ale tak akorát na rozsah knihy. Je vidět, že autorka je básnířka, místy mi repetetivnost přišla až možná trochu nucená, ale v podstatě nemám knize co vytknout, vnitřně se mě také dotkla.
Za mě dost špatně napsaný thriller, mihne se tam asi 60 postav, všude přímá řeč, dost často zbytečná a ještě zbytečnější úvahy prezidenta, který je vylíčen zcela nekriticky - umí to s pistolí a ještě má fištróna nad všechny své poradce. Ostatní píší, že děj je svižný, ale za mě tedy ne, je to právě hrozně natahované výše uvedeným způsobem, v krátkých kapitolách se toho děje minimum a šups další kapitola. Zápletka asi ok, byť jednání postav mi přijde občas dost podivné, mlčí, když by člověk čekal, že budou mluvit a naopak, spíš takové kulisy pro pana prezidenta. Asi mi jen představa prezidenta jako akčního hrdiny přijde taková směšná (s ohledem k tomu, v čem se asi takový prezident celý život zdokonaloval) - jenže na tom to je postavené.
Popisovat nástup deprese zploštělým způsobem je naprosto v pořádku. Vlastně mi přijde nejzajímavější, že autorka/hlavní postava vůbec neřeší proč se cítí, tak jak se cítí, ale jen jak se z toho dostat (zabít). (A v rámci ženské literatury je to osvěžující.) To z ní svým způsobem dělá hrdinku, ženu činu, i v takto mizerné situaci. Nečetlo se to moc dobře, místy zdlouhavé, ale jako sonda do této nemoci, reakcí okolí a doby skvělé.