Streva
komentáře u knih
Kronika jednoho šílenství: Čarodějnice na severní Moravě v 17. století
Jaroslav Čechura
(SPOILER) Morbidností a sexuálním obsahem přitažlivé téma, o kterém jsem moc nevěděla. Začetla jsem se v knihovně a vzala domů a až jak jsem pročítala dál, docházela mi ta subverze mezi řádky. Ono ta tortura byla jen výjimečná - ostatně zrovna o ní se v knížce dočteme minimálně, ačkoli nějaká asi přeci jen probíhala. Jak je v jiných komentářích - ano, k doznání mohlo stačit zachrastit mučidly, popř. jelikož účastníci řízení byli vázáni mlčenlivostí, mohla tortura pro znalosti i radosti zůstat jaksi of the record.
I kdyby taková "sekta" jejíž hlavní činností bylo v podstatě jen tělesné potěšení, existovala, nelze přistoupit na autorův postoj čitelný mezi řádky, že už jen to, že někdo provozoval orgie a byl "zlý" (tj. nepřál některým lidem dobro, zatímco v rámci sekty byly vztahy asi dosti přátelské) stačí k upálení. Autor se naprosto a obávám se, že záměrně, nevypořádal s mystickou částí čarodějnictví - tj. na jedné straně připouští, že "galáni" (duchové) asi byli skutečnými muži, ale nijak zvlášť se nezabývá skutky čarodějnic že kuličkou z foukačky někoho zabily či vážně poranily (asi néé), to přijímá vcelku jako fakt a právě jeden z důvodů, proč je jejich odstranění ze společnosti ok.
Mezi řádky i připouští, že pro Boblinga byly procesy dobré živobytí, ať už navíc kradl nebo nekradl (kromě platu), ale v zásadě mu straní, už jen právě tím, že veškeré prameny o výsleších jsou z jeho pera.
Odhlédnuto od výše uvedeného, knížka ani není nijak zvlášť dobře napsaná. Jednotlivé kapitoly příliš nedávají smysl - nadpis je lákavý, ale pak jde jen o výpisky na dané téma, přičemž stejné informace se často vyskytují i v jiných kapitolách. Nějaký kontext a nadhled není příliš přítomen. Celkově je kniha velmi repetitivní - ostatně i jako výpovědi.
Naštěstí jsem pátrala dále, kdyby to byla jediný zdroj na toto téma, tak si skoro řeknu, dobře jim tak, čarodějnicím škaredým.
Jak být ve všem totální deb*l
Steve McDermott
Dobrý nápad, ale provedení nic moc. Není to ani dostatečně vtipné a paradoxní doporučení stran osobního rozvoje a produktivity nijak objevná, celkově spíš mišmaš.
Severka
Nina Špitálníková
(SPOILER) Má první kniha od autorky. Příběh a kulisy pro Severku - nedobrovolnou emigrantku, která v Severní Koreji nijak netrpěla, jsou natolik atraktivní, že není třeba velkého spisovatelství a pokusy o ně jsou spíše na škodu. Vytkla bych nakonec asi hlavně krátký rozsah a jednoduchou příběhovou linii (výpověď z pracovního tábora působí příliš nuceně, "pro ilustraci" spíše než organicky), téma by sneslo bohatší zpracování.
Vzestup po úrovních vědomí
David R. Hawkins
Přečtěte si to, ale neberte to doslovně:)
A k tomu, jak se tu všichni pohoršují nad tím, že autor zdůrazňuje, že v USA je pod úrovní 200 jen 49% osob, zatímco ve zbytku světa (průměrně) 78% (to vše k r. cca 2005), tak to možná bude tím, že zbytek světa (asi chápu, že zamrzí, že nevypíchnul zvlášť Evropu) je o dost chudší a v podmínkách nedostatku je těžší se pro běžné lidi vymanit z úrovně, řekněme, přežití a soutěživosti.
Muž, který si pletl manželku s kloboukem
Oliver Sacks
Mind blowing kniha o schoúnostech našeho mozku (z mého pohledu, v knize jde o "defekty").
Hněv a jeho smysl
Verena Kast
První (v tom smyslu, že je to možná již obecně známo) knížka, ve které jsem se (kdysi) dočetla, že deprese může být neprojevený hněv. Není to self-help ale zajímavé čtení.
Americký deník
Jana Ciglerová
Čtivý exkurz do běžného života v USA, oceňuji, že lze otevřít kdekoliv. Jak sama autorka připouští, asi dost ovlivněno tím, že žila na Floridě, v jiném státě může být ledacos jinak. Asi jsem ale čekala hlubší ponor, je vcelku povrchní a výběr témat omezený právě tím každodenním životem ve vlastní sociální bublině. Nedobré grafické zpracování - malé písmo, tlusté okraje s malými fotkami, proč?
Tahle kniha vám možná zachrání život
Graham Lawton
Asi jo. Autor, snad zodpovědně, rešeršoval vědecké poznatky o opravdu široké sbírce témat - od základních živin až po spánek a drogy (o těch se tam ale opravdu moc nedozvíte) - s otázkou, co je tedy zdravé. Pokud nejste velcí fandové do zdravého života (zejména stravování), kteří hltají nové poznatky, a zároveň chcete mít rozumný náhled (konec konců jde o život), tak lze doporučit. Asi nejpozitivněji hodnotím uměřený přístup, zchlazující hype kolem nejrůznějšího superpotravin a výživových doplňků. A závěr mezi řádky, že zdravá životospráva nemusí vyžadovat moc.
Rozum a cit
Jane Austen
Pěkný jazyk, příjemný exkurz do života určité společenské vrstvy v určité době, nakonec ne až tak vzdálený tomu, v čem žijeme dnes.
Umění jako terapie
Alain De Botton
Krásná kniha seznamující laiky (bože, málem jsem napsala "lajky"...) s možnostmi jak nahlížet na umění, vysvětlující, proč je někdy nudné, někdy "divné" bez nutnosti zabývat se historií umění.
Chytrozemě
Lucy Crehan
Kvalitní čtivá kniha jak pro pedagogy, tak pro rodiče uvažující nad vzděláváním svých dětí (zvláště na základním stupni).
Svět, který skončil včera: Co se můžeme naučit od tradičních společností?
Jared Diamond
Měla by to být povinná četba. Boří idealizovanou představu o přírodních ("primitivních") společnostech. Civilizační skořápka, která nás od "nich" dělí může být dost křehká. Čtivé, poutavé.
Dědeček Oge: Umění sibiřského šamana
Pavlína Brzáková
Etnografický exkurz mezi Tunguzy... a tamtéž žijící Rusy.
Tři kapitoly
Daniel Hradecký
V některých momentech geniální jazyk i myšlenky. Nejslabší v oblasti "úvah" nejlepší tam, kde je alespoň náznak děje - proto se mi asi nejvíce líbila prostřední povídka Výlety s otcem, kde v jedné fázi hrdina, ehm, šel a cestou někoho potkal. Zamrzí, že je to možná tak trochu ne úplně nová póza (intelektuál mezi "spodinou"), ale pěkná. Poezie v próze, líbilo.
Směna
Anna Beata Háblová
Jo. Sebrala jsem naslepo v knihovně a líbilo. Díky za vhled do dvou světů - (bývalé) studentky AVU a pokladní v supermarketu, oba přinejmenším působily autenticky. Citace profesora velmi zajímavé, stejně tak pohled na dnešní umění, resp. umělce. Příběh losera může dost dobře odrážet pocity mladých dnes - úspěšní jsou vidět na každém kroku, já mezi ně nepatřím. Příběh jednoduchý, ale tak akorát na rozsah knihy. Je vidět, že autorka je básnířka, místy mi repetetivnost přišla až možná trochu nucená, ale v podstatě nemám knize co vytknout, vnitřně se mě také dotkla.
Pohřešuje se prezident
James Patterson
Za mě dost špatně napsaný thriller, mihne se tam asi 60 postav, všude přímá řeč, dost často zbytečná a ještě zbytečnější úvahy prezidenta, který je vylíčen zcela nekriticky - umí to s pistolí a ještě má fištróna nad všechny své poradce. Ostatní píší, že děj je svižný, ale za mě tedy ne, je to právě hrozně natahované výše uvedeným způsobem, v krátkých kapitolách se toho děje minimum a šups další kapitola. Zápletka asi ok, byť jednání postav mi přijde občas dost podivné, mlčí, když by člověk čekal, že budou mluvit a naopak, spíš takové kulisy pro pana prezidenta. Asi mi jen představa prezidenta jako akčního hrdiny přijde taková směšná (s ohledem k tomu, v čem se asi takový prezident celý život zdokonaloval) - jenže na tom to je postavené.
Pod skleněným zvonem
Sylvia Plath
Popisovat nástup deprese zploštělým způsobem je naprosto v pořádku. Vlastně mi přijde nejzajímavější, že autorka/hlavní postava vůbec neřeší proč se cítí, tak jak se cítí, ale jen jak se z toho dostat (zabít). (A v rámci ženské literatury je to osvěžující.) To z ní svým způsobem dělá hrdinku, ženu činu, i v takto mizerné situaci. Nečetlo se to moc dobře, místy zdlouhavé, ale jako sonda do této nemoci, reakcí okolí a doby skvělé.
Ciao bella
Serena Giuliano
(SPOILER) Asi chápu, proč autorka tuto knihu napsala, ale nechápu, proč bych ji měla číst.
"Zápletka" je postavená na rozhovoru při terapeutických sezení. Terapeutka se jednou zeptá, pak autorčin výlev. Nic se tam neděje. Její humor, založený na přehánění mě neoslovil, někoho možná jo. Celé je to totální jájínkovství, zahleděnost do sebe. Přitom to asi nic nedá ani člověku v podobné situaci psychických problémů, protože si může říct - nojo, když ona ale má toho dokonalého manžela nebo nojo, když ona uměla psát a začala s tím v době, kdy byla mezi prvními. Dočetla jsem na sílu.
Pozitivum: asi první čtenářská zkušenost, že nesympatické hlavní hrdince všechno bez peripetií daří, zvláštní pocit.
Obálka je zavádějící, žádná prázdninová (námořnické proužky) atmosféra se nekoná. Název s knihou nijak nesouvisí, pro mě jen známka nesmyslnosti tohoto "románu".
